16 C 200/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 50 787,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 648 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 648 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 969,81 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, částky ve výši 13 139,15 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 057 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 37 648 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 648 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 969,81 Kč (za období od [datum] do [datum] z jistiny 40 000 Kč), s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč (tvořené nesplaceným úrokem ve výši 0 Kč a neuhrazenou paušální náhradou nákladů na upomínání ve výši 150 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky 13 139,15 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 39 132,50 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 81 496,98 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný o úvěr požádal online na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde vyplnil registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, kterou odeslal z bankovního účtu vedeného na jeho jméno na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Po dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdkyně v rámci schvalovacího procesu nahlédla do dostupných registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací) a prověřila bonitu žalovaného. Následně byla žádost o úvěr schválena. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit i paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním (sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku byla 50 Kč). Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyní, na svůj dluh však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný při jednání konaném dne [datum] uvedl, že úvěr si bral, kolik na něj zaplatil nemá přehled, se žalobkyní se snažil dohodnout, ale žalobkyně komunikovala jen telefonicky. Úvěr si sjednával přes internet, žalobkyně chtěla vědět jen jeho příjmy, neví, zda si je ověřovala, a dále uváděl číslo účtu. Dlužnou částku není schopen zaplatit najednou, proto žádá o splátky.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, neboť se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] sestavila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] ve které právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako věřitel a žalovaný jako klient. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč se splatností do 36 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků a s úrokovou sazbou 59,21 % ročně a RPSN ve výši 78,20 % (celkově k vrácení tak byla sjednána částka ve výši 86 290,92 Kč). Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze 40 000 Kč se splatností následující po dni prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, paušální poplatek za každou jinou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. Na místě podpisu je pouze strojově napsáno jméno a příjmení žalovaného, bez uvedení vlastnoručního podpisu, popřípadě jiné identifikace žalovaného, a rovněž strojově název právní předchůdkyně žalobkyně. Dne [datum] sestavila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru téhož čísla, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 39 132,50 Kč se splatností do 34 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků a s úrokovou sazbou 59,21 % ročně a RPSN ve výši 71,80 % (celkově k vrácení tak byla sjednána částka ve výši 81 496,98 Kč). Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z 39 132,50 Kč se splatností následující po dni prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, paušální poplatek za každou jinou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. Na místě podpisu je pouze strojově napsáno jméno a příjmení žalovaného, bez uvedení vlastnoručního podpisu, popřípadě jiné identifikace žalovaného, a rovněž strojově název právní předchůdkyně žalobkyně/viz smlouva o úvěru ze dne [datum] na č. l. 16 - 17 spisu, smlouva o úvěru ze dne [datum] na č. l. 14 - 15 spisu, obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů v elektronickém systému CEPR/. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] připsána pod [variabilní symbol] částka ve výši 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] (tzv. verifikační platba). Dne [datum] byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] odeslána pod [variabilní symbol] částka ve výši 40 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Odeslané platby tak činí 40 000 Kč /viz výpisy z účtu v elektronickém systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně vygenerovala výzvy k úhradě dlužné částky /viz upomínka na č. l. 19 spisu, opakovaná výzva k úhradě na č. l. 20 spisu, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu na č. l. 21 spisu, poštovní podací arch na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně učinila celkem 3 úkony, které byly realizované ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky. Dva úkony představují cestu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného, jeden úkon představuje odeslání obyčejného dopisu ze dne [datum]. Dne [datum] podepsaly žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne [datum] bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] /viz Smlouva o postoupení pohledávek uložená v elektronickém systému [příjmení], potvrzení o platbě na č. l. 13 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 – 24 spisu a poštovní podací arch na č. l. 27 spisu/. Zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu /viz výzva před podáním žaloby na č. l. 25 spisu a poštovní podací arch na č. l. 28 spisu/.

5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na účet účet žalovaného byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně připsána částka v celkové výši 40 000 Kč. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení mj. pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni cokoli uhradil.

6. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Mezi účastníky, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání a lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Ačkoli smlouva nebyla v daném případě uzavřena v písemné formě (§ 561 a § 562 o. z.), na základě proběhlých plateb a časových souvislostí není pochyb o tom, kým a za jakých podmínek byl úvěr sjednán a komu byly finanční prostředky vyplaceny.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci jakýchkoli důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného vůbec a jak zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalovaného otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli zabývala, že by měla sebemenší povědomí o jeho příjmech, výdajích nebo o jeho dosavadních dluzích a jejich plnění apod.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

21. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, resp. vůbec neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož z obsahu spisu a listinných důkazů plyne, že nesplacená jistina činí 37 648 Kč, zbývá žalovanému stále povinnost vrátit žalobkyni uvedenou částku ve výši 37 648 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Dále soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky tak, jak požadovala žalobkyně (tedy včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 969,81 Kč, který odpovídá úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]). Soud rozhodl o možnosti žalovaného splnit shora uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době, bude-li žalovaný splátky hradit řádně a včas. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas (výrok I. tohoto rozsudku).

23. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než ve zbylém nárok žalobkyně na zaplacení zamítnout, když v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 057 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 032 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 787,15 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 750 Kč ve výši 1 837,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).