16 C 202/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno bytem sídl. Jméno žalovaného o 22 344,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 550 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 784,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 947 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 187,94 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17,08 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2,85 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 103,36 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 83,96 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 63,14 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 44,33 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 23,51 Kč od , datum, do , datum, , částku 603 Kč a částku 1406,19 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 184,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 224 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 22 344,13 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , IBAN, ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným – elektro kolo. Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem, obchodní společností , právnická osoba, (dále jen "prodejce"), jehož oprávnění uzavírat tento typ smluv vyplývá ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne , datum, . Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému dne , datum, k rukám prodejce úvěr ve výši 29 990 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 043 Kč od , datum, . Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet, když se dostal do prodlení se sníženou splátkou ve výši 1 947 Kč splatnou dne , datum, a dále se splátkami ve výši 2 043 Kč splatnými dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . K úhradě dluhu byl žalovaný upomínám, avšak bezvýsledně, proto žalobkyně přistoupila ke dni , datum, k jeho zesplatnění. Dluh žalovaného činí 22 344,13 Kč, z toho přestavuje 10 119 Kč nezaplacené splátky do zesplatnění, 9 565,94 Kč zbývající jistinu, 450 Kč poplatek za odesílání upomínek, 200 Kč účelně vynaložené náklady za odeslání oznámení o zesplatnění úvěru, 1 406,19 Kč smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 9 565,94 Kč od , datum, do dne podání žaloby, 603 Kč smluvní pokutu za prodlení s hrazením jednotlivých splátek. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení částečně v běžící a částečně v kapitalizované výši, patrné z výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného, dále z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, RRS) a dále z registru dlužníků SOLUS, ostatních registrů, databází a demografických/statistických informací. Žalovaný neměl záznam v žádném z uvedených registrů (databází). Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako specialista ve společnosti Pro , právnická osoba, , s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč. Příjem domácnosti uvedl 40 000 Kč. Žalobkyně dále posuzovala výdaje sdělené žalovaným s částkami životního minima a částkami ze statistických dat. Žalovaný mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji uvedl náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně dále pro účely posouzení úvěruschopnosti započetla do výdajů částku 8 510 Kč, a to v souladu s platnými částkami životního minima. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že je svobodný a bez vyživovacích povinností. Žalobkyně uvedeným postupem vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

4. S ohledem na to, že žalovaný je občan , Anonymizováno, , se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na to, že žalovaný se zdržuje na území ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v , adresa, (viz bydliště uvedené v záhlaví rozsudku), dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele (prodejce) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru na koupi zboží č. , IBAN, za účelem koupě elektro kola, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a sazebník. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla dne , datum, na účet prodejce za žalovaným peněžní prostředky ve výši 29 990 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem (ve výši 26,70 % ročně) v celkové výši 36 774 Kč v pravidelných 18ti měsíčních splátkách ve výši 2 043 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 30,26 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení s úhradou měsíční splátky zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné splátky a v případě prodlení s jinou platbou než měsíční splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky. Žalovaný se zavázal platit další poplatky dle smlouvy a sazebníku /viz smlouvu o obchodním zastoupení č. l. 27-30 spisu, viz smlouvu o úvěru na č. l. 12-13 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 14-16 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 22-25 spisu, výpis z účtu na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně prověřila žalovaného v dostupných registrech (tj. Nebankovní registry klientských informací, Registr rizikových subjektů, Zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb –SOLUS), v interní databázi, v Explicitních listech, v insolvenčním rejstříku, v evidenci adres obecních/městských úřadu, registru hledaných osob, Centrální evidenci exekucí) s negativním výsledkem, dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z OP a z Osvědčení o registraci vystaveného žalovanému /viz posouzení na č. l. 44-45 spisu a kopie dokladů na č. l. 45-46 spisu/. Žalovaný ohledně svých příjmů a výdajů v úvěrové smlouvě uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán od , datum, jako specialista/odborný pracovník u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč. Žalovaný měl ze zaměstnání v , Anonymizováno, čistý příjem ve výši 23 563 Kč, v , Anonymizováno, ve výši 21 684 Kč, v , Anonymizováno, ve výši 16 142 Kč a v , Anonymizováno, ve výši 22 612 Kč. Měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč. Žalovaný měl výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč, splátky ostatních úvěrů ve výši 0 Kč a ostatní měsíční výdaje ve výši 0 Kč /viz smlouvu o úvěru na č. l. 12-13 spisu a výplatní pásky na č. l. 47-48 spisu/. Žalovaný řádně a včas nehradil splátky úvěru, žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, zůstatek úvěru ke dni , datum, zesplatnila. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 16 440 Kč /viz výpočet dluhu na č. l. 26 a 31 spisu, zesplatnění pohledávky na č. l. 20 spisu, dodejka na č. l. 21 spisu, tabulka umoření na č. l. 18 spisu, přehled provedených plateb na č. l. 19 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne /viz předžalobní upomínka na č. l. 32-34 spisu/. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne , datum, poukázala na účet prodejce elektro kola, jehož financování bylo účelem poskytnutého spotřebitelského úvěru žalovanému, částku ve výši 29 990 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 29 990 Kč účelově vázaný na nákup zboží ve smlouvě specifikovaného, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu je však nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím samotného spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 20 000 Kč měsíčně, které také ověřila z výplatních pásek žalovaného za období , Anonymizováno, . Nicméně žalobkyně ale nijak neprokázala, jak ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích. Žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, že jeho výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje uvedl ve výši 0 Kč, přičemž žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného odhadla na základě statistického modelu na částku 8 510 Kč. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Z důkazů, které byly soudu předloženy, nemohl soud uzavřít, že by žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), když vycházela z nedostatečných informací ohledně výdajů žalovaného. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK).

16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. V daném případě soud uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v částce 13 550 Kč, když z poskytnutých 29 990 Kč žalobkyni vrátil pouze 16 440 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat neuhrazenou jistinu ve výši 13 550 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o zesplatnění pohledávky a výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, , odeslané , datum, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do , datum, , žalovaný je ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvních pokut. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 184,34 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 118 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 344,13 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 970 Kč ve výši 833,70 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby (nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný).

20. Vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného tvrzení úvěruschopnosti nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků - přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tak doměřil žalobkyni soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků do výše 1118 Kč, zbývá tedy uhradit rozdíl ve výši 224 Kč, když žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši pouze 894 Kč.