Okresní soud v Mělníku · Rozsudek

16 C 205/2024

č. j. 16 C 205/2024-125

ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Praha 26 Co 118/2025-156

Rozhodnuto 2025-02-04 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSME:2025:16.C.205.2024.1

  1. OS Mělník 16 C 205/2024-125
  2. KS Praha 26 Co 118/2025-156

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 148 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Právní zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , advokát, se sídlem , adresa, , je povinen zaplatit žalobci za zmařené jednání dne , datum, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se obrátil dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalobce je výlučným vlastníkem stavby č. p. 10 (zemědělská budova), umístěné na pozemku parc. č. st. 229/1, zapsané na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, (dále jen „budova“). Budova sloužila od , datum, (tj. den převodu vlastnického práva na žalobce) k chovu hospodářských zvířat, konkrétně býků a k uskladnění krmiva, a to nejméně do konce roku 2021. Do roku 2014 užíval žalobce budovu sám, od roku 2014 až do roku 2018 byla budova užívána žalobcem a žalovaným společně za účelem chovu skotu, a to na základě nepsané ústní dohody, dle které účastníci řízení zároveň společně kupovali dobytek, starali se o něj a rovným dílem se dělili o náklady na jeho nákup, dokrmování a také o výnosy z prodeje. V roce 2018 žalobce projevil vůli další skot nekupovat a sdělil žalovanému, že si nepřeje, aby dále žalovaný budovu užíval. Žalovaný však v chovu skotu dále pokračoval, aniž by byla mezi účastníky sjednána jakákoli dohoda o dalším způsobu užívání budovy a parametrech dalšího chovu skotu. S ohledem na uvedené žalobce přistoupil dne , datum, k podání žaloby, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky , částka, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši obvyklého nájemného za užívání budovy v období od , datum, do , datum, . Výše předmětného nároku byla v rámci soudního řízení konkretizována znaleckým posudkem na částku , částka, , přičemž Okresní soud v , adresa, žalobci v tomto rozsahu vyhověl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl následně v odvolacím řízení potvrzen. Žalovaný však budovu (shodnou jako v předchozím řízení, kdy budova ještě neměla číslo popisné) neoprávněně užíval přinejmenším ode dne , datum, až do , datum, , kdy došlo ze strany žalovaného k vyklizení budovy. V odkazovaném řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo prokázáno, že ještě k březnu roku 2022 byly v budově umístěny zbytky hnoje, balíky slámy a síťoviny využívané žalovaným. Rovněž v odkazovaném řízení dospěl soud k závěru, že nebyla prokázána tvrzení žalovaného o údajně sjednané bezúplatné ústní smlouvě o výpůjčce budovy, jakož byla také vypořádána námitka žalovaného stran rozsahu užívání budovy v rozhodném období. S ohledem na uvedené se žalovaný na úkor žalobce obohatil o částku představující obvyklé nájemné za užívání budovy rovněž i za období od , datum, do , datum, , když žalobce ani v tomto období nedal žalovanému souhlas a žalovaný žalobci za užívání budovy v daném období neposkytl žádné protiplnění. Žalobce zajistil znalecký posudek, z něhož vyplývá, že výše obvyklého nájemného za posuzované období, tj. od , datum, do , datum, činí částku , částka, . Žalovaný byl vyzván žalobcem k vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, s příslušenstvím výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému doručena dne , datum, . Žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobce uvedenou částku požaduje přiznat soudem, a zároveň uplatňuje náhradu nákladů za vypracování znaleckého posudku ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný v odůvodnění odporu proti vydanému platebnímu rozkazu předně namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť u Okresního soudu v , adresa, probíhá soudní řízení ve věci určení vlastnického práva k předmětné budově vedené pod sp. zn. , spisová značka, , když teprve na základě rozhodnutí v tomto řízení bude mimo jiné jasné, zda bude žalobce vůbec aktivně legitimován v této věci. K samotnému nároku žalovaný uvedl, že jej neuznává co do důvodu a výše a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce ničím neprokazuje, že by žalovaný v rozhodné době budovu užíval, případně v jakém rozsahu. Současně uvedl, že to byl žalobce, kdo v rozhodném období (tj. od , datum, do , datum, ) budovu užíval. Žalobce měl v budově seno, slámu, zemědělskou techniku (valníky a traktor), jakož i různé harampádí. Dále žalovaný namítl, že v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, nebylo vůbec prokazováno, zda žalovaný mohl část nemovitosti užívat či nikoli.

3. K tomu žalobce uvedl, že pokud jde o námitku žalovaného týkající se nedostatku aktivní legitimace žalobce, tak v této souvislosti žalobce poukazuje na stav zapsaný v katastru nemovitostí, kde je žalobce zapsán jako výlučný vlastník budovy, která je předmětem řízení. Otázku vlastnického práva k budově jako předběžnou otázku posoudil již soud ve shora odkazovaném řízení, přičemž závěr soudu byl potvrzen v odvolacím řízení. V této souvislosti žalobce rovněž uvedl, že s , jméno FO, uzavřel manželství v roce 1979, přičemž jako zemědělský podnikatel začal podnikat v roce 1991. Předmětnou budovu žalobce nabyl za účelem svého podnikání. Bývalá manželka s žalobcem nepodnikala. V roce 2016 sice získala živnostenské oprávnění, avšak mimo souvislost s podnikatelskou činností žalobce. Dále uvedl, že žalovaný měl v budově ještě v druhé polovině roku 2021 umístěný skot. Žalobce nerozporuje, že v budově bylo uskladněno i seno pro 4 koně v jeho vlastnictví, avšak s ohledem na rozsah užívání budovy žalovaným, a to umístění skotu, movitých věcí a sena pro koně žalovaného, jakož i pro dvě desítky koní, které měl žalovaný ustájeny pro třetí osoby, je tato skutečnost z hlediska rozsahu užívání budovy zcela zanedbatelná. Co se týče rozsahu užívání budovy, bylo v předcházejícím řízení uzavřeno, že žalovaný tuto užíval v celém rozsahu a žalobce byl z jejího užívání zcela vyloučen, přičemž v dané věci nedošlo k žádnému uzavření smlouvy, na jejímž základě by mohl žalovaný budovu či její část bezplatně užívat.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobce je výlučným vlastníkem stavby č. p. 10 (zemědělská usedlost) zapsané na LV č. , hodnota, , umístěné na pozemku parc. č. st. 229/1, zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, . Vkladovou listinou pro vlastnické právo žalobce je kupní smlouva ze dne , datum, , právní účinky vkladu práva nastaly ke dni , datum, /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 65-66 spisu/. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, , předloženého žalobcem soud zjišťuje, že výše bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, za užívání předmětné budovy v užitné ploše 1 630 m² je , částka, /m²/měsíc, přičemž tato částka byla určena ze zjištěného obvyklého nájemného obdobných budov ve výši , částka, /m²/měsíc při vynásobení redukčním koeficientem 0,6 zohledňující skutečnost, že se budova nachází na pozemku ve spoluvlastnictví účastníků. Celková výše obvyklého nájemného (bezdůvodného obohacení) za předmětnou budovu v období od , datum, do , datum, byla stanovena ve výši , částka, /viz znalecký posudek na č. l. 26-36 spisu/. Shora uvedená znalecká kancelář vystavila zástupci žalobce fakturu ze dne , datum, na částku , částka, a ze dne , datum, na částku , částka, za vypracování výše citovaného znaleckého posudku č. , č. účtu, /viz faktury na č. l. 37, 38 spisu/. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne , datum, k vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání budovy za období od , datum, do , datum, v celkové částce , částka, , a to do sedmi dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena prostřednictvím jeho zástupce dne , datum, /viz výzva včetně doručenky na č. l. 39-41 spisu/. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne , datum, k výzvě soudu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, o vyklizení nemovitosti (v tomto řízení předmětné budovy) uvedl mimo jiné, že žalovaný zahájil užívání budovy s vědomím a souhlasem žalobce, kdy do budovy umístil stádo skotu za účelem jeho výkrmu a dalšího prodeje na jatka. Mezi stranami (účastníky tohoto řízení) nebyla sjednána úhrada za užívání stavby, byl sjednán účel užívání stavby a tento účel nebyl k dnešnímu dni naplněn. Žalovaný další skot do budovy nepřidával, po odprodeji stávajícího stáda budovu vyklidí, s tím, že vyčká na příznivou situaci pro odprodej zvířat a volnou kapacitu jatek. Naplnění účelu užívání lze očekávat na přelomu roku 2021 a 2022 /viz vyjádření žalovaného ve věci sp. zn. , spisová značka, na č. l. 110-112 spisu/.Z obsahu spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, se zejména podávají tyto skutečnosti podstatné pro toto řízení: Žalobou podanou dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodné obohacení na straně žalovaného představující obvyklé nájemné za užívání budovy v období od , datum, do , datum, . Žalovaný v průběhu řízení namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť k nabytí předmětné budovy žalobcem došlo v době trvání manželství uzavřeného dne , datum, mezi žalobcem a matkou žalovaného, které skončilo rozvodem ke dni , datum, . Žalovaný měl za to, že budova je předmětem SJM, které nebylo dosud vypořádané a předně, že matka žalovaného s užíváním budovy žalovaným souhlasí. Žalovaný současně navrhl, aby soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u OS v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Soud návrh žalovaného na přerušení řízení usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zamítl. Žalobce je vlastníkem předmětné budovy bez čísla popisného (v daném řízení budova s č. p. 10), která se nachází na pozemku parc. č. st. 229/1 v katastrálním území a obci , adresa, , a je vedena na listu vlastnictví č. , hodnota, . Budovu nabyl na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Pozemek parc. č. st. 229/1 v katastrálním území a obci , adresa, je v rovnodílném spoluvlastnictví účastníků řízení a je veden na listu vlastnictví č. , hodnota, . Výše obvyklého nájemného (bezdůvodného obohacení) v období od , datum, do , datum, za užívání předmětné budovy v užitné ploše 1 630 m² byla stanovena znaleckým posudkem zpracovaným znaleckou kanceláří , právnická osoba, ve výši , částka, . Z protokolů s výpověďmi účastníků a svědka , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že budova se skládá ze tří obdélníkových částí, v přední části budovy byl umístěn šrotovník a další předměty pro potřeby skotu a v hlavní části budovy byl v její podstatné části po její délce zbudováno 8 kójí pro umístění býků s uzavíratelnými a přepažovacími bránami a s přední krmnou částí, do níž se býci pro potřeby kydání hnoje naháněli. V této části hlavní budovy se naproti kójím nachází prostor, který sloužil k uskladnění balíků sena a slámy a jako prostor obslužný (ulička, chodba). Podle svědka , jméno FO, byl prostor k uskladnění sena a slámy při jeho nástupu v prosinci roku 2019 až zhruba do prázdnin 2021 využit zcela, sláma i seno se postupně spotřebovávalo, sláma pod krávy a seno se zdělávalo vyjma skotu též pro koně účastníků, konkrétně pro čtyři koně žalobce, tři koně žalovaného, jakož i pro další koně, které měl žalovaný na byznys. Budova byla v okamžiku jeho nástupu, a to zhruba do prázdnin 2021 plná. Krávy bývaly v boxech, jejichž počet odhadl na 5 až 6, umístěny po čtyřech. Podle jeho odhadu tam ke konci mohlo být umístěno tak do 20 krav, od listopadu jich tam zůstala tak třetina a do Vánoc žádná. Podle žalobce bylo v roce 2018 v budově umístěno zhruba 30 kusů skotu, obdobné množství tam bylo i v roce 2020 a ještě v březnu 2022 se budova ani částečně užívat nedala, neboť zůstala nevyklizená, plná hnoje, balíků slámy a síťoviny. Žalovaný uvedl, že pokud stáj zůstala ve stavu, v jakém žalobce popisoval, bylo to proto, že si žalobce nepřál, aby žalovaný do budovy vstupoval, jinak by vyklizení mohlo zabrat jeden dva dny. Nároku žalobce bylo vyhověno rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši obvyklého nájemného za užívání budovy v období od , datum, do , datum, , což bylo následně potvrzeno v odvolacím řízení rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z odůvodnění uvedeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud se podává, že soud uzavřel s ohledem na tehdejší právní úpravu a ustálenou soudní praxi, že žalobce byl (v rámci posuzování vztahu k jeho bývalé manželce) k uplatněnému nároku aktivně legitimován jakožto výlučný vlastník budovy, jejímž užíváním žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Soud vzal dále za prokázané, že veškerý skot umístěný v předmětné budově od roku 2018 byl pořízen z výlučných prostředků žalovaného. Tento skot byl umístěn v budově ke konci roku 2018 v počtu 55 kusů, v roce 2019 bylo odvezeno 21 kusů býků, v roce 2020 bylo z počátečních 34 kusů býku odvezeno 19 kusů, na počátku roku 2021 se v budově nacházelo ještě 15 kusů býků, ke dni , datum, 11 kusů a k převozu posledních 3 kusů skotu na jatka došlo v listopadu roku 2021. Vyjma skotu byly prostory budovy využívány pro uskladnění slámy pro skot a sena mimo jiné pro čtyři koně žalobce, tři koně žalovaného a dále pro koně, které měl žalovaný ustájeny pro třetí osoby, přičemž ještě v lednu 2022 vyzýval žalobce žalovaného k vyklizení 85 balíků slámy, a ještě k březnu roku 2022 nebyla budova vyklizena a nacházely se zde zbytky hnoje, balíků slámy a síťoviny. Dále soud uzavřel, že žalovaný jakožto výlučný vlastník veškerého skotu, který se v budově od roku 2018 do 2021 nacházel, neprokázal své tvrzení, že mezi účastníky došlo k dohodě, podle níž mu žalobce přenechal budovu a zavázal se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání, tedy že uzavřeli smlouvu o výpůjčce. Současně bylo prokázáno, že žalovaný bez ohledu na to, kolik kusů skotu v budově měl, užíval budovu v celém rozsahu výlučně on, neboť její charakter (tj. chov býků) spoluužívání budovy neumožňuje. Nadto za situace, kdy byl žalobce napaden jedním z býků a že došlo také k fyzickým konfrontacím mezi účastníky, byl žalobce z užívání budovy fakticky vyloučen a byl to žalovaný, kdo budovu jako celek okupoval, což dokreslovalo i to, že budova zůstala ještě v březnu roku 2022 nevyklizena. V řízení bylo tedy prokázáno, že žalovaný bez právního důvodu, po celou dobu a v celém rozsahu vymezeném znaleckým posudkem užíval předmětnou budovu, aniž by žalobci poskytl jakékoli plnění. Soud tak uzavřel, že vzhledem k neprokázání existence dohody o úplatném či bezúplatném užívání budovy došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobce, které bylo prokázáno po celé žalobou vymezené období, tj. od , datum, do , datum, /viz obsah spisu sp. zn. , spisová značka, – žaloba ze dne , datum, na č. l. 3-6 spisu včetně jejího doplnění na č. l. 36-38, 42-44 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 10-11 spisu, protokol z ústního jednání ze dne , datum, – účastnický výslech žalobce a žalovaného a protokol z ústního jednání ze dne , datum, – výslech svědka , jméno FO, na č. l. 109-111 a 214-215 spisu, znalecký posudek na č. l. 144-172 spisu, usnesení OS , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek OS , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek KS v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, /.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce jako výlučný vlastník předmětné budovy podnikal v budově od jejího zakoupení v roce 2004 do roku 2014 sám a od roku 2014 až do roku 2018 byla budova užívána žalobcem a žalovaným společně za účelem chovu skotu, a to na základě nepsané ústní dohody, dle které účastníci řízení společně kupovali dobytek, starali se o něj a rovným dílem se dělili o náklady na jeho nákup, na dokrmování a také o výnosy z prodeje. Ačkoli v roce 2018 žalobce již nechtěl v chovu skotu pokračovat, žalovaný v něm pokračoval nadále, bez toho, aniž by byla mezi účastníky sjednána výslovná a konkrétní dohoda o dalším způsobu užívání předmětné budovy a parametrech dalšího chovu skotu. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení bezdůvodné obohacení na straně žalovaného představující obvyklé nájemné za užívání budovy v období od , datum, do , datum, . Nároku žalobce bylo vyhověno rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž byl potvrzen také odvolacím soudem. Veškerý skot umístěný v budově od roku 2018 byl pořízen z výlučných prostředků žalovaného, ke konci roku 2018 v počtu 55 kusů, v roce 2019 bylo odvezeno 21 kusů býků, v roce 2020 bylo z počátečních 34 kusů býku odvezeno 19 kusů, na počátku roku 2021 se v budově nacházelo ještě 15 kusů býků, ke dni , datum, 11 kusů a k převozu posledních 3 kusů skotu na jatka došlo v listopadu roku 2021. Vyjma skotu byly prostory budovy využívány pro uskladnění slámy pro skot a sena mimo jiné pro čtyři koně žalobce, tři koně žalovaného a dále pro koně, které měl žalovaný ustájeny pro třetí osoby, přičemž ještě v lednu 2021 vyzýval žalobce žalovaného k vyklizení 85 balíků slámy, a ještě k březnu roku 2022 nebyla budova vyklizena a nacházely se zde zbytky hnoje, balíků slámy a síťoviny.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním mimo jiné bez právního důvodu.

8. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou nedostatku aktivní legitimace a dospěl k závěru, že žalobce je k uplatněnému nároku aktivně legitimován jakožto výlučný vlastník předmětné budovy, jejímž užíváním žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Zdejší soud se již s touto otázkou vypořádal jako s otázkou předběžnou ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , když toto posouzení bylo jako správné vyhodnoceno rovněž v rámci odvolacího řízení. Soud neměl důvod se od uvedeného odchýlit a uzavřel, že žalobce je k podání žaloby aktivně legitimován, neboť k věcem, jichž se jeho nároky dotýkají, má výlučné vlastnické právo.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. V dané věci bylo prokázáno, že žalobce, ač vlastník budovy, tuto po posuzovanou dobu neužíval, naopak to byl žalovaný (výlučný vlastník skotu umístěného v budově), který předmětnou budovu po celé žalobou uplatněné období, tedy od , datum, do , datum, užíval, aniž by k tomu měl právní důvod, a bez toho, že by za její užívání poskytl žalobci jakékoli plnění. Z předchozího shora uvedeného řízení, a to jak z důkazů, tak i jejich hodnocení v pravomocném rozhodnutí zdejšího soudu, potvrzeném též soudem odvolacím vyplývá, že žalovaný budovu užíval bez právního důvodu, neboť jím tvrzený titul nebyl prokázán, a dále, že takto činil i po , datum, . Soud v předchozím řízení mimo jiné uzavřel, že na počátku roku 2021 se v budově nacházelo ještě 15 kusů býků, ke dni , datum, to bylo 11 kusů, předposlední 3 kusy skotu byly odvezeny v říjnu a poslední 3 kusy v listopadu 2021. Vyjma skotu byly prostory budovy využívány pro uskladnění slámy pro skot a sena mimo jiné pro čtyři koně žalobce, tři koně žalovaného a dále pro koně, které měl žalovaný ustájeny pro třetí osoby, přičemž ještě v lednu 2021 vyzýval žalobce žalovaného k vyklizení 85 balíků slámy, a ještě k březnu roku 2022 nebyla budova vyklizena a nacházely se zde zbytky hnoje, balíků slámy a síťoviny. Svědek , jméno FO, ve své svědecké výpovědi v předchozím řízení uvedl, že budova byla v okamžiku jeho nástupu (prosinec 2019), a to zhruba do prázdnin 2021 plná. Podle jeho odhadu v budově ke konci mohlo být umístěno tak do 20 krav, od listopadu jich tam zůstala tak třetina a do Vánoc žádná. Žalobce ve své účastnické výpovědi v předchozím řízení uvedl, že ještě v březnu 2022 se budova ani částečně užívat nedala, neboť zůstala nevyklizená, plná hnoje, balíků slámy a síťoviny. Na to žalovaný uvedl, že pokud stáj zůstala ve stavu, v jakém žalobce popisoval, bylo to proto, že si žalobce nepřál, aby žalovaný do budovy vstupoval, jinak by vyklizení mohlo zabrat jeden dva dny. Současně sám žalovaný ve svém vyjádření ze dne , datum, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, o vyklizení předmětné budovy uvedl, že po odprodeji stávajícího stáda budovu vyklidí, s tím, že vyčká na příznivou situaci pro odprodej zvířat a volnou kapacitu jatek, přičemž toto bylo možné dle žalovaného očekávat na přelomu roku 2021 a 2022. Rovněž v předmětném vyjádření uvedl, že mezi účastníky nebyla sjednána úhrada za užívání stavby, byl sjednán účel užívání stavby a tento účel nebyl kde dni sepsání vyjádření naplněn. Z provedených důkazů tedy vyplývá, že žalovaný budovu užíval k chovu skotu ještě po , datum, a to přinejmenším do konce roku 2021, když bylo prokázáno, že k převozu posledních 3 kusů skotu na jatka došlo v listopadu 2021, rovněž i svědek ve své svědecké výpovědi uvedl, že ještě v listopadu byla v budově tak třetina krav a do Vánoc již žádná, současně bylo prokázáno, že budova zůstala ještě v březnu roku 2022 nevyklizena. Tomuto závěru nasvědčuje také vyjádření žalovaného ohledně odprodeje zvířat na přelomu roku 2021 a 2022. Soud dále uvádí, že žalovaný soudu nepředložil žádný důkaz, jímž by prokazoval, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě by mohl žalovaný budovu či její část bezplatně užívat. Nepředložil ani důkazy ke svému kusému tvrzení, že v předmětném období užíval budovu žalobce. S ohledem na uvedené tak bylo prokázáno, že žalovaný užíval budovu v období od , datum, do , datum, , aniž by k tomu měl právní důvod a dále bez toho, že by za užívání budovy poskytl žalobci jakékoli plnění. Pokud jde o rozsah užívání budovy žalovaným, k tomu soud uvádí, že se ztotožňuje se závěrem soudu učiněným v předchozím řízení, potažmo se soudem odvolacím, a to že bez ohledu na to, kolik kusů skotu žalovaný v budově měl, užíval ji v celém rozsahu výlučně on, protože její charakter (chov býků) spoluužívání budovy neumožňuje. Nadto za situace, kdy byl žalobce napaden jedním z býků a že došlo také k fyzickým konfrontacím mezi účastníky, byl žalobce z užívání budovy fakticky vyloučen a byl to žalovaný, kdo budovu jako celek okupoval, což dokreslovalo i to, že budova zůstala ještě v březnu roku 2022 nevyklizena. Soud tedy uzavřel, že v rozhodném období, tj. od , datum, do , datum, užíval budovu v celém rozsahu výlučně žalovaný. Pokud tedy jde o námitku žalovaného, že žalobce ničím neprokazuje, že by žalovaný v rozhodné době budovu užíval, případně v jakém rozsahu, nepovažuje soud tuto námitku s ohledem na uvedené za relevantní. Soud považuje rovněž za lichou argumentaci žalovaného, že to byl žalobce, kdo v rozhodném období (tj. od , datum, do , datum, ) budovu užíval a že žalobce měl v budově seno, slámu, zemědělskou techniku (valníky a traktor), jakož i různé harampádí. K tomu soud podotýká, že žalovaný nepředložil soudu žádný, natož relevantní důkaz, který by prokazoval, že budovu v rozhodném období užíval výhradně žalobce. Soud upozorňuje, že žalovaného nebylo možné v rámci jednání poučit o jeho povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., poněvadž se zástupce žalovaného bez omluvy nedostavil k pokračování prvního jednání soudu konaném dne , datum, (předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno dne , datum, ). Současně se soud plně ztotožňuje se závěrem soudu v předchozím řízení, že z hlediska rozsahu užívání nemovitosti je bez významu skutečnost, že v budově bylo uskladněno seno pro čtyři koně žalobce. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaný užíval budovu v období od , datum, do , datum, , aniž by k tomu měl právní důvod a dále bez toho, že by za užívání budovy poskytl žalobci jakékoli plnění, tím došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobce a žalobci za dané situace náleží odpovídající náhrada.

10. Co se týká určení výše bezdůvodného obohacení, soud odvozuje tuto výši plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu od prospěchu, jenž získal v daném případě žalovaný, který je povinen vydat vše (nikoliv však více), co sám získal, jak to má na mysli § 2991 odst. 1 o. z. Za bezdůvodné obohacení však není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl teoreticky dosáhnout vlastník věci, tedy žalobce, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž se na jeho úkor majetkový stav žalovaného nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek téhož soudu sp. zn. , spisová značka, ). Při určení výše peněžité náhrady odpovídající bezdůvodnému obohacení vycházel soud z finančního ocenění prospěchu, který žalovanému užíváním budovy ve vlastnictví žalobce vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu. V případě nájemní smlouvy, která je v daném případě institutem nejpřiléhavějším, se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (srov. v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Z hlediska výše bezdůvodného obohacení vycházel soud z již zmíněného žalobcem předloženého znaleckého posudku (který vypracovala znalecká kancelář shodná jako v předcházejícím řízení, kde bylo navázáno na předchozí posuzované období), jímž celková výše obvyklého nájemného (bezdůvodného obohacení) za předmětnou budovu v období od , datum, do , datum, byla stanovena ve výši , částka, . Žalobce svůj nárok uplatnil po právu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku).

11. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne , datum, k vydání bezdůvodného obohacení, a to do sedmi dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena prostřednictvím jeho zástupce dne , datum, , od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobci dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z přiznané částky od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

12. Soud rovněž přiznal žalobci právo na zaplacení částky , částka, . Jedná se o žalobcem prokázané náklady, vynaložené na vypracování znaleckého posudku pro stanovení výše bezdůvodného obohacení, tedy náklady nezbytné pro uplatnění jeho pohledávky (§ 513 o.z.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za vyjádření k odporu ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za vyjádření ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, a jedné po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 60 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Dále se soud zabýval návrhem právního zástupce žalobce učiněného při jednání soudu konaném dne , datum, na separaci nákladů. Právní zástupce žalobce požadoval separaci nákladů za jednání, které bylo zahájeno a které bylo následně z důvodů na straně právního zástupce žalovaného odročeno. Svůj návrh odůvodnil tím, že v důsledku nastalé absence žalovaného a jeho právního zástupce vznikly v projednávaném řízení náklady, které by jinak v průběhu řízení nevznikly. Současně uvedl, že se jedná již o opakované odročení nařízených jednání z důvodu péče právního zástupce žalovaného o nezletilé děti.

15. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. může soud uložit účastníku nebo jeho zástupci, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

16. Zdejším soudem bylo dne , datum, odročeno jednání na den , datum, na 10:00 hodin. Předvolání bylo zástupci žalovaného doručeno dne , datum, . Dne , datum, v 8:36 hodin telefonicky sdělil soudu zaměstnanec právního zástupce žalovaného, že ho omlouvá z nepřítomnosti u jednání z důvodu, že veze děti k lékaři. K nařízenému jednání se dostavil zástupce žalobce, soudem bylo konstatováno, že se zástupce žalovaného omluvil, aniž by požádal o odročení jednání, načež bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že bude jednáno v nepřítomnosti právního zástupce žalovaného a žalovaného. V 10:27 hodin byla do jednací síně doručena žádost právního zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu akutního onemocnění jeho nezletilých dětí, o které se výlučně stará. Žádost byla doložena potvrzením lékaře. Z uvedeného důvodu bylo první jednání ve věci přerušeno a jeho pokračování nařízeno na , datum, .

17. Účastník/jeho zástupce zodpovídá za jakékoliv náklady, které způsobí nad běžný rámec, ať již vznikly jeho zaviněním, nebo náhodou na jeho straně. Podle shora citovaného ustanovení je možno uložit náhradu nákladů řízení nejen účastníku, ale taktéž jeho zástupci, přičemž rozhodným kritériem je zavinění ve vztahu ke zbytečně vynaloženým nákladům. Smyslem tohoto ustanovení je tedy kompenzace zbytečných nákladů ostatních účastníků tou osobou, která zavinila jejich vznik, a to ať již zaviněně v pravém slova smyslu nebo v důsledku náhody, která se této osobě přihodila (viz. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud konstatuje, že právní zástupce žalovaného zmařil jednání tím, že se v důsledku náhody, která se mu přihodila, a to akutní onemocnění jeho nezletilých dětí, nedostavil k nařízenému jednání. S ohledem na výše uvedené ustanovení, je za tuto náhodu odpovědný, a je tak povinen uhradit náklady řízení, které v důsledku této události vznikly žalobci a které by jinak nebyly vznikly.

18. Ve výroku III. tohoto rozsudku tak soud podle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve vazbě na § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) rozhodl o výši separovaných nákladů řízení v částce , částka, a přiznal jejich plnou náhradu žalobci. Tyto náklady tedy sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za účast na jednání před soudem dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 60 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud právnímu zástupci žalovaného uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.