Okresní soud v Mělníku · Rozsudek

16 C 218/2020

č. j. 16 C 218/2020-53

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-04-26 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSME:2021:16.C.218.2020.1

Citované zákony (6)

Plný text

1. Žalobou, soudu doručenou dne datum , doplněnou podáním ze dne datum a datum , se žalobkyně domáhala zrušení vyživovací povinnosti a zbavení rodičovské odpovědnosti ve vztahu k žalovanému jako svému synovi. Tvrdila, že nemá žádný majetek, bydlí s přítelem v pronajatém bytě, kde platí částka měsíčně, vše hradí přítel. Od datum do datum byla ve výkonu trestu odnětí svobody, je přihlášena u úřadu práce, příspěvky nepobírá, stálou práci nemá. Nemá žádné příjmy, veškeré náklady platí přítel.

2. Žalovaný se s návrhem žalobkyně neztotožnil. Prostřednictvím svého opatrovníka uvedl, že žalobkyně dluží na výživném asi částka . Žalobkyně pracovala a pracuje na brigádách, žije ve společné domácnosti se svým přítelem, vyhýbá se platebním povinnostem. Nemůže na tom být tak špatně, o tom svědčí fotografie na sociálních sítích z dovolených a návštěv koncertů. Žalobkyně je zdravá, nic jí nebrání ve vykonávávní práce. K jejímu tvrzení, že nelze nyní sehnat práci uvedl, že sehnal několik zaměstnání s okamžitým nástupem, např. Amazon. Lego, úklidové služby atd. Před nástupem do výkonu trestu pracovala žalobkyně ve právnická osoba Cola, a ani tehdy výživné neplatila. Otec žalovaného musel uzavřít restauraci, musí se starat o své děti, platit nájemné, hradit anonymizováno péči a veškeré rodinné náklady, jeho přítelkyně je na mateřské dovolené.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených účastníky řízení, jakož i z účastnické výpovědi opatrovníka žalovaného, dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu: Žalobkyně je matkou žalovaného, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 byl žalovaný svěřen do péče otce a matce byla stanovena povinnost platit výživné ve výši částka měsíčně, počínaje březnem 2018 /viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 na č.l. 21 spisu /. Žalobce trpí středně těžkou mentální retardací. Jedná se o stálou a léčebně nepostižitelnou poruchu. Stav je trvalý, prognóza do budoucna spíše nepříznivá. anonymizováno porucha v tomto stupni závažnosti ovlivňuje zásadním způsobem schopnost posuzovaného právně jednat. Není schopen porozumět důsledkům uzavření jakékoli smlouvy, nakládat s finančními prostředky, spravovat své jmění. Není schopen rozhodovat o vlastní léčbě a o zásazích do své tělesné integrity. Není schopen samostatně jednat s úřady, porozumět institutu manželství, otcovství, osvojení, není schopen rodičovské odpovědnosti nebo pořizovat pro případ úmrtí. Není schopen osobního styku s dítěte. S ohledem na zdravotní stav žalobce bylo rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.7.2020, č.j. 19 Nc 3201/2020-50, rozhodnuto o omezení svéprávnosti žalovaného, a opatrovníkem mu byl ustanoven jméno příjmení , narozený dne datum , otec žalovaného. Bylo stanoveno, že otec žalovaného je oprávněn a povinen tohoto zastupovat při všech právních jednáních, při hospodaření s finančními prostředky, při správě jeho majetku, při rozhodování o léčbě a zásazích do jeho tělesné integrity /viz rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.7.2020, č.j. 19 Nc 3201/2020-50 /. Žalovanému byl od jeho zletilosti přiznán invalidní důchod ve výši částka měsíčně, který mu otec spoří, dále dostává příspěvek na péči ve výši částka měsíčně. Žalovaný je anonymizováno postižený, má 98 % hluchotu, má deformaci těla, trpí anonymizováno retardací, nerozlišuje reálný svět. Podstupuje lékařskou léčbu, různé terapie, chodí na ortopedii. Studuje učiliště pro sluchově postižené a postižené děti, učí se kuchařem, je ve 2. ročníku, ale zřejmě bude tento ročník zopakovat z důvodu distanční výuky. Otec má výdaje spojené s lékařskou pomocí, přispívá na školu – částka měsíčně platí stravné, částka měsíčně platí na potřeby pro praxi, dále to je ošacení, nože, další výdaje jsou na jeho koníčky, oblečení, je to již dospělý chlap. Žalovanému doma předělávali jeho pokoj, vše přizpůsobují jeho postižení, v noci se budí a chodí po pokoji, museli dělat přepážky. Pravidelné výdaje s jeho anonymizováno stavem nejsou, bude mít korzet na páteř, opatrovník neví, zda je to celé hrazeno pojišťovnou. Má naslouchátka, dvě dostal, připláceli částka , je to na 5 let, nyní však jedno ztratil, tak musí koupit za částka nová. příjmení o naslouchátka vyjde na částka měsíčně, je to nákup baterií a sady na čištění. Matka na jméno nic neplatí, syny více jak rok neviděla. Otec žalovaného provozoval restauraci a stánek s občerstvením, v současné situaci je dlouhodobě závislý na podpoře státu, dostává kompenzační bonus částka měsíčně, tuto částku obdržel poprvé, předtím šlo o částku částka měsíčně. Brigádami si za měsíc vydělá 15 – částka . Mezi výdaje patří částka měsíčně nájem domu, částka měsíčně zálohy na energie, částka měsíčně zálohy na vodu. Má vyživovací povinnost dále k nezletilému jméno , kterému je 15 let, k nezletilému příjmení , kterého osvojil, jsou mu 4 roky, dále má s přítelkyní roční dvojčata a přítelkyně má dceru jméno , které je 12 let, její otec platí výživné asi částka měsíčně. Přítelkyně je na mateřské dovolené, dostává příspěvek částka měsíčně. Výdaje spojené se zdravotním stavem nemají, kromě výdajů pro jméno / viz výpověď otce žalovaného na č.l. 39, 40 /. Žalobkyně je v evidenci úřadu práce od datum , sociální dávky nepobírá, po propuštění z VTOS, kde byla od datum do datum , dostala dávku mimořádné okamžité pomoci ve výši částka . Žije ve společné domácnosti s přítelem v podnájmu, za který platí částka měsíčně, přítel žalobkyně pracuje s příjmem částka za hodinu práce s nárokem na variabilní složku mzdy, v září 2020 činila jeho mzda asi částka , přítel žalobkyně platí výživné ve výši částka měsíčně / viz výpověď žalobkyně na čl. 44 – 46, potvrzení úřadu práce na čl. 33, výplatní páska na čl. 17, mzdový výměr na čl. 18, smlouva o podnájmu na čl. 22, 23, oznámení na čl. 20, potvrzení o propuštění z výkonu trestu na čl. 24, potvrzení Městské části obec a číslo na čl. 25, zpráva opatrovníka na čl. 35, 36 /. V obec , tedy v obvodu bydliště žalobkyně, je dostatečné množství volných pracovních pro uchazeče se základním vzděláním (např. doplňovač zboží) se mzdou ve výši částka až částka hrubého měsíčně / viz přehled volných pracovních míst na čl. 47 – 51 /.

4. Podle stanovení § 910 odst. 1 a 2 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

5. Podle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle ust. § 913 odst. 1, 2 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

7. Podle ust. § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

8. V daném případě je bez pochybnosti, že vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému trvá i nadále. Je tomu proto, že žalovaný, a to zcela bez ohledu na to, že mu byl přiznán invalidní důchod a příspěvek na péči, není, objektivně nazíráno, schopen se pro svůj závažný zdravotní handicap sám živit. Zde se sluší odkázat na nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2306/12, v němž tento vyslovil, že objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně, z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až ke zbavení způsobilosti k právním úkonům, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte - jež má podle čl. 32 odst. 4 Listiny základní právo na rodičovskou výchovu a péči - v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět - dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků - přivedl, tedy rodiče, pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují. Naproti tomu žalobkyně nemá žádná zdravotní omezení, přičemž pro osoby s jejím vzděláním je v místě jejího bydliště ( obec ) řada volných pracovních míst se mzdou v rozmezí částka až částka hrubého měsíčně. Pokud by tedy žalobkyně vyvíjela náležitou snahu, zaměstnání by jistě získala, a to i přes skutečnost, že byla ve výkonu trestu odnětí svobody.

9. Je třeba akcentovat, že žalovaný se v důsledku svého závažného zdravotního postižení bez své viny nachází v nelehkém postavení. To se odráží především v náročnosti a rozsahu péče, kterou je třeba mu věnovat a která zcela zjevně leží výhradně na bedrech jeho otce, s nímž žalovaný žije a na něhož je ve všech směrech odkázán, když žalobkyně se na péči o žalovaného nijak nepodílí, a to ani finančně, a není nápomocna ani při lékařských vyšetřeních apod.

10. Podle ustanovení § 865 odst. 1 o. z. rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.

11. K návrhu žalobkyně na zbavení rodičovské odpovědnosti soud uvádí pouze to, že mu nelze vyhovět z důvodu, že rodičovská odpovědnost trvá do nabytí svéprávnosti dítěte. V daném případě žalovaný svéprávnosti nabyl zletilostí, tato však byla následně rozhodnutím soudu omezena, a žalovanému byl ustanoven jako opatrovník jeho otec. Žalobkyně tedy ve vztahu k žalovanému žádná práva či povinnosti v tomto směru nemá.

12. S ohledem na shora prezentované považuje proto soud žalobu za nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu v řízení žádné nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.