16 C 219/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o 23 877 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 743,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 743,69 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení: částky ve výši 15 133,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 428,32 Kč za období od [datum] do [datum] a ve výši 366,52 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 8 216,92 Kč za období do [datum] do [datum] a ve výši 1 246,31 Kč za období od [datum] do [datum], smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 12 609,7 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 637,3 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 609,7 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 637,3 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v rámci které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 877 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka se skládá z 2 nároků. Žalobkyně tyto nároky odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které této poskytla jistinu ve výši 6 000 Kč a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem 27% p.a. ve výši celkem 1 062 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 495 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 580 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 186 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 8 845,69 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak pro opakované prodlení žalované se splátkami poskytnutého úvěru tento ke dni [datum] zesplatnila. Dále došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum] k uzavření druhé Smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem 27% p.a. ve výši celkem 2 655 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 737 Kč a nákladů hotovostní inkaso splátek ve výši 6 450 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však svůj dluh hradila pouze částečně, celkem ve výši 6 256,31 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně tak zbývající neuhrazené splátky zesplatnila ke dni [datum]. Obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]). Aktuální výše jistiny a poplatku u prvé úvěrové smlouvy činí 1 637,30 Kč a 654 Kč a u druhé činí jistina částku 12 609,70 a poplatek částku 8 975,99 Kč. Od okamžiku zesplatnění se žalobkyně dále domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 27% p.a. a to vždy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení pohledávky, tedy v prvém případě činí kapitalizovaný úrok částku 1 246,31 Kč a ve druhém částku 8 216,92 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizované úroky z prodlení ve výši 8,05% p.a. a to od data zesplatnění do postoupení pohledávky, tedy u prvé úvěrové smlouvy ve výši 366,52 Kč a u druhé 2 428,32 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. od data postoupení do zaplacení a to z dlužných jistin ve výši 1 637,3 Kč a ve výši 12 609,7 Kč. Žalobkyně požaduje též úrok ve výši 27% p.a. z částky 1 637,3 Kč a z částky 12 609,70 Kč (dlužné jistiny) a to od data postoupení pohledávky do zaplacení.

2. Z důvodu neznámého pobytu byl žalované soudem jmenován opatrovník, advokát, usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. 16 C 219/2020-48.

3. K nařízenému jednání soudu se opatrovník žalované omluvil, souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Navrhl, aby soud rozhodl dle obsahu spisu, kdy je třeba především zkoumat, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně prověřoval úvěruschopnost žalované, než s ní uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru.

4. Soud tak jednal v nepřítomnosti opatrovníka žalované.

5. Zástupce žalobkyně se k jednání soudu dostavil a navrhl, aby žalobě soud v plném rozsahu vyhověl, když má za to, že úvěruschopnost žalované byla řádně a dostatečně zkoumána, což vyplývá ze smluv i zákaznických karet.

6. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. V předmětné smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 1 062 Kč, odměnou za administrativní zpracování ve výši 1 495 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 580 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 186 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 137 Kč a RPSN činilo 90,99 %. Nedílnou součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce /viz č. l. 12 spisu/. Úvěr byl poskytnut v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdila žalovaná svým podpisem /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 11 spisu/. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, právní předchůdkyně žalobkyně tuto zkoumala prostřednictvím vyplnění formuláře nazvaného Zákaznická karta /viz zákaznická karta na č. l. 65-66 spisu/, ve které je mj. uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdovou a má 1 nezaopatřené dítě. Jako důvod zápůjčky žalovaná uvedla neočekávané výdaje. Jako zdroj příjmů žalovaná uvedla invalidní, vdovský a sirotčí důchod ve výši 14 824 Kč s tím, že dále pobírá státní podporu ve výši 1 700 Kč. Jako další zdroj příjmů domácnosti uvedla mzdu její neteře ve výši 7 000 Kč Celkem tedy příjmy dosahovaly částky 23 524 Kč. Pravidelné měsíční výdaje představují 6 500 Kč nájem, 200 Kč telefon, 1713 Kč interní splátky poskytovateli zápůjčky, 13 120 Kč výdaje na domácnost. Celkové výdaje představovaly částku 21 533 Kč s tím, že použitelný příjem po odečtení výdajů od příjmů činil částku 1 991 Kč. Žalovaná k ověření informací předložila nájemní smlouvu na dobu neurčitou a doklad o výplatě důchodu [anonymizována dvě slova] únor, [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Žalovaná na svůj dluh ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uhradila pouze částku 8 845,69 Kč /viz tvrzení žalobkyně a tabulka umoření na č. l. 14 spisu/. Celá pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek v interním systému [příjmení] a seznam postoupených pohledávek na č. l. 16 a 17 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 15 spisu/. Žalovaná byla naposledy k úhradě svého dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 19-20 spisu a podací lístek na č. l. 21 spisu/. Žalovaná dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 2 655 Kč, odměnou za administrativní zpracování ve výši 3 737 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 450 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaná se tedy zavázala vrátit částku ve výši 27 842 Kč a RPSN činilo 90,99 %. Nedílnou součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce /viz č. l. 34 spisu/. Úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 32-33 spisu/. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala i v tomto případě prostřednictvím vyplnění formuláře nazvaného [anonymizováno] karta. V této žalovaná uvedla ohledně bytových poměrů, rodinného stavu a počtu nezaopatřených dětí shodné údaje, jako v předchozí žádosti o úvěr s tím, že jako důvod zápůjčky uvedla vybavení domácnosti. Jako zdroj příjmů zde uvedla státní podporu ve výši 14 824 a příspěvek na bydlení ve výši 2 300 Kč. Další zdroj příjmů představovala mzda neteře ve výši 7 200 Kč a přídavky na děti ve výši 600 Kč. Výdaje zahrnují 8 000 Kč za nájem a inkaso, 200 Kč za telefon, 837 interní splátky poskytovateli zápůjčky 13 120 Kč výdaje na domácnost. Disponibilní příjem tedy dosahoval částky 4 767 Kč. Žalovaná k ověření informací předložila nájemní smlouvu na dobu neurčitou a doklad o výplatě důchodu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a dále doklad o výplatě příspěvku na bydlení za měsíce leden, únor, květen [rok]. Žalovaná svůj dluh hradila pouze částečně a to ve výši 6 256,31 Kč /viz tvrzení žalobkyně a tabulka umoření na č. l. 13 spisu/. Celá pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek v interním systému [příjmení] a seznam postoupených pohledávek na č. l. 16 a 17 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 15 spisu/. Žalovaná byla naposledy k úhradě svého dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 19-20 spisu a podací lístek na č. l. 21 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění z obou úvěrových smluv uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly celkem dvě smlouvy o zápůjčce a to dne [datum] a dne [datum], na základě kterých byla žalované poskytnuta jistina ve výši 6 000 Kč a 15 000 Kč. Na prvou smlouvu bylo ze strany žalované uhrazeno celkem 8 845,69 Kč a na druhou smlouvu celkem 6 256,31 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně obě výše uvedené pohledávky za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum].

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsaných smluv o zápůjčce poskytla žalované dne [datum] v hotovosti částku 6 000 Kč a dne [datum] v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalobkyně ovšem v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně sice předložila u obou úvěrových smluv zákaznickou kartu, zde uvedené údaje ovšem prokazují pouze formální a nikoliv faktické zkoumání příjmové a výdajové situace osoby, která o úvěr žádá. V prvém případě (Smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]) žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že jejím trvalým zdrojem příjmů je státní podpora ve výši 1 700 Kč a dále vdovský, invalidní a sirotčí důchod ve výši 14 824 Kč. Výlučné příjmy žalované tedy tvoří částku 16 524 Kč. Mezi další zdroje příjmů žalovaná uvedla mzdu její neteře ve výši 7 000 Kč. V zákaznické kartě je ovšem výslovně uvedeno, že příjmy byly ověřeny na základě výplatních dokladů – důchod za měsíce únor, duben, květen, aniž by bylo blíže určeno, k jakému z výše uvedených důchodů se tyto listiny vztahují s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně si ani neověřila, zda tvrzení ohledně pobírání státní podpory je pravdivé a žádný doklad nepožadovala. Pokud jde o běžné měsíční výdaje, žalovaná uvedla částku 6 500 Kč za nájem, což doložila nájemní smlouvu, částku 200 Kč za telefon, 1 713 Kč za interní splátky, 13 120 Kč za domácnost. O bytových poměrech a výši nájemného nemá soud důvod pochybovat, vzhledem k tomu, že byla při vyplňování zákaznické karty předložena nájemní smlouva. Otázkou ovšem zůstává, co konkrétně představují výdaje za interní splátky, pokud žalovaná ohledně ostatních závazků uvedla, že žádné další nemá a právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně samotná existenci jiného závazku u téhož poskytovatele netvrdí ani neprokazují. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že má žalovaná 1 nezaopatřené dítě, což ovšem není zohledněno v průměrných měsíčních výdajích, kde je uvedeno výživné 0 Kč. Výdaje na nezaopatřené dítě byly tedy zcela opomenuty. Zde soud podotýká, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti spoléhat pouze na informace získané od osoby, která o poskytnutí úvěru žádá, nýbrž je třeba takové informace řádně ověřit. Stejně tak se nelze spoléhat pouze na čestné prohlášení klienta (viz. čl. 13 Smluvních podmínek), že jím uvedené informace v žádosti o spotřebitelský úvěr jsou pravdivé a přesné. Ačkoliv se osoba, která o úvěr žádá, může v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslujících údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nezbavuje to povinnosti poskytovatele úvěru jím získané informace od spotřebitele ověřit a řádně posoudit, zda odpovídají skutečnému stavu. Na základě shora uvedeného nelze než shrnout, že zkoumání příjmů a výdajů žalované v prvé smlouvě o úvěru nebylo provedeno s náležitou péčí a odborností, kdy pouhé objektivně nedoložené osobní prohlášení žalované o jejích výdělkových a majetkových poměrech nemůže představovat přesvědčivý podklad o schopnosti žalované úvěr splácet.

20. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti u druhé žádosti o úvěr (Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]) žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že jejím trvalým zdrojem příjmů je státní podpora ve výši 14 824 Kč a dále příspěvek na bydlení ve výši 2 300 Kč. Výlučné příjmy žalované tedy tvoří částku 17 124 Kč, přičemž částku 14 824 Kč zde představuje státní podpora, nikoliv souhrn pobíraných důchodových dávek, jako je to v případě prvé žádosti o úvěr. Ačkoliv se obě částky číselně shodují, jejich zdroj je odlišný a žalobkyně tuto nesrovnalost ani v žalobě ani v jejím následném doplnění žádným způsobem neobjasňuje. Mezi další zdroje příjmů žalovaná uvedla mzdu její neteře ve výši 9 200 Kč a přídavky na děti ve výši 600 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že příjmy byly ověřeny na základě výplatních dokladů – důchod za měsíce únor, květen, červen a doklad o výplatě příspěvku na bydlení za měsíc leden, únor a květen [rok]. Žalovaná tedy v tomto případě předložila doklady, které neodpovídají druhu příjmů, které v žádosti výslovně uvedla. Ani v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně neověřila, zda tvrzení ohledně pobírání státní podpory je pravdivé a žádný doklad nepožadovala. Pokud jde o běžné měsíční výdaje, žalovaná uvedla částku 8 000 Kč za nájem, což doložila nájemní smlouvu, částku 200 Kč za telefon, 837 Kč za interní splátky, 13 120 Kč za domácnost. Ani zde nemá soud důvod o bytových poměrech a výši nájemného pochybovat, ovšem stejně jako v prvé žádosti o úvěr není uvedeno, co konkrétně představuje výdaje na interní splátky. S ohledem na výše uvedené soud dospěl též k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako u prvé úvěrové smlouvy, nezkoumala úvěruschopnost žalované s náležitou péčí a odborností a spokojila se pouze s formálním prohlášením žalované o jejích výdělkových a majetkových poměrech. Nadto je zde nutné ještě uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr, ačkoliv již musela a vědět o negativní platební morálce žalované, když první z poskytnutých úvěrů nesplácela řádně a včas. Poskytnutím druhého úvěru tedy žalované způsobilo další navýšení dluhu u právní předchůdkyně žalobkyně a podstatně tak snížilo schopnost žalované pohledávku uspokojit.

21. Jelikož faktické zkoumání příjmů a výdajů žalované nebylo možné zjistit z předložené dokumentace, žalobkyně byla usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 16 C 219/2020-49 vyzvána k doplnění žaloby. Žalobkyně svou žalobu sice dne [datum] doplnila, ovšem ani tímto doplněním neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované a prakticky popsala jen obecný postup procesu uzavírání úvěrových smluv. S ohledem na výše uzavřené lze uzavřít, že žalobkyně tímto neprokázala, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

22. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]).

23. Nezkoumání úvěruschopnosti s dostatečnou péčí a odborností což za důsledek neplatnost takové úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pakliže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, na straně žalované vzniklo poskytnutím peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně obohacení bez spravedlivého důvodu (neexistence platného právního titulu) a tím pádem neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky související s poskytnutím jistiny. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

24. Žalobkyně má tedy pouze nárok na vrácení zbytku poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v prvém případě žalované jistinu ve výši 6 000 Kč, kdy žalovaná zaplatila celkem částku 8 845,69 Kč a částku 6 000 Kč, která by představovala bezdůvodné obohacení, zcela uhradila. Pokud jde o druhou úvěrovou smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč, která zde pro její neplatnost představuje bezdůvodné obohacení, tuto žalovaná uhradila pouze částečně ve výši 6 256, 31 Kč. Soud tedy žalovanou zavázal pouze k zaplacení částky 8 743,69 Kč představující zbytek poskytnuté jistiny.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno spočívající v tom, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu naposledy dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Uvedený dopis byl žalované odeslán dne [datum], ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což by v daném případě činilo 10 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalované žádné náklady nepřiznal, jelikož jí podle obsahu spisu žádné nevznikly.