16 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 577,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 461,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 461,35 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 116,64 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 681,80 Kč od , datum, do , datum, a z částky 220,45 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 577,99 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 38 700 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná se kromě uvedení identifikačních údajů sekundárně jednoznačně identifikovala tím, že zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 5 500 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalovaná na svůj dluh uhradila žalobkyni toliko částku 38,65 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Žalovanou částku 12 577,99 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 461,35 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 87,85 Kč, smluvní úrok ve výši 6 896,19 Kč, poplatek ve výši 132,60 Kč za službu „Presto“. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 681,8 Kč od , datum, do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, žalobkyně požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, neboť oba účastníci byli k jednání řádně předvolání, žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 38 700 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v rámci doporučených splátek s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky dle smlouvy nejpozději do , datum, . Žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaná dne , datum, částku 5 500 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 7-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 31-39 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 18-21 spisu, přepis denních splátek na č. l. 10-17 spisu, přehled transakcí na č. l. 30 spisu, sdělení , Anonymizováno, na čl. 67 spisu, výpis z účtu , Anonymizováno, na č. l. 59-60, 65-66 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 22-26 spisu, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 28-29 spisu, kopie OP žalované na č. l. 40-41 spisu/. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaná má měsíční čistý příjem 30 000 Kč (výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 25 566 Kč), výše měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 0 Kč, další nezbytné výdaje činí 3 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 13 060 Kč, její disponibilní příjem činí 12 500 Kč /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 27 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 72-79 spisu/. Žalovaná nesplácela poskytnuté finanční prostředky řádně a včas, proto žalobkyně vypověděla smlouvu s okamžitou platností emailem ze dne , datum, /viz oznámení o výpovědi smlouvy 42 spisu/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do tří dnů. Tato zásilka byla odeslána dne , datum, /viz výzva k úhradě dluhu včetně dodejky na č. l. 44-45 spisu /. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu (kromě tvrzení žalobkyně o úhradě 38,65 Kč.)

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem ve výši 5 500 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, z jejího osobního prohlášení o jejich majetkových a výdělkových poměrech a z bankovního výpisu žalované za období , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobkyně však soudu nepředložila úplné a časově navazující výpisy z účtu žalované za období bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy, z nichž by bylo možné ověřit pravidelnost a aktuálnost deklarovaných příjmů a současně posoudit její výdajové zatížení. K dispozici byly toliko výpisy za , Anonymizováno, a dále za období od , Anonymizováno, , přičemž výpisy za , Anonymizováno, předloženy nebyly. Deklarované příjmy ze zaměstnání jsou navíc patrné pouze u dřívějších výpisů, nikoli již z výpisu za , Anonymizováno, . Žalobkyně soudu nepředložila ani pracovní smlouvu, ze které by bylo zřejmé, zda jde o pracovní poměr na dobu neurčitou či nikoliv. V řízení také nebylo prokázáno, jakým způsobem a zda žalobkyně ověřila u zaměstnavatele, zda pracovní poměr žalované trvá i do budoucna a zda neprobíhají jednání o jeho ukončení. Soud současně z výpisu z účtu žalované za , Anonymizováno, zjistil opakované platby související s exekučním řízením. Ačkoli z této skutečnosti nelze dovozovat, že exekuce byly aktivní i v době uzavření úvěrové smlouvy, jednalo se přinejmenším o okolnost nasvědčující předchozím finančním obtížím žalované, která měla vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti a důslednějšímu ověření její skutečné finanční situace. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně řádné a dostatečné ověření příjmů a výdajů žalované před uzavřením úvěrové smlouvy neprokázala. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení , právnická osoba, ).

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalované bylo vyplaceno 5 500 Kč a vráceno bylo pouze 38,65 Kč, je proto povinna vydat 5 461,35 Kč. Žalovaná tak je povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 5 461,35 Kč (5 500 Kč – 38,65 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (výrok I. tohoto rozsudku). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne , datum, , které bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum, , do dispozice žalované se tak dostalo dne , datum, (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do 3 dnů, tj. do , datum, , ode dne následujícího, tedy od , datum, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.