16 C 224/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 689,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 841 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 841 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 848,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 689,60 Kč od , datum, do , datum, a z částky 11 848,60 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 3 841 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 689,60 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, podepsal se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 88,17 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 537 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal unikátním kódem, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaný dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 11 159 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ke dni podání žaloby ani přes upomínky žalovaný svou pohledávku neuhradil. Celková výše nároků žalobkyně tak činí celkem částku 15 689,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve 24 měsíčních splátkách po 1 537 Kč včetně pojištění. Sjednaná výše úroku činila 88,17 % ročně, RPSN 134,15 %. Žalovaný tak měl celkem zaplatit částku ve výši 32 352 Kč. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal unikátním kódem, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut jako variabilní symbol uvedený u platby ve výši 1 Kč, kterou odeslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Přílohou č. , hodnota, smlouvy si žalovaný dále sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž pojistnou smlouvou se žalovaný zavázal hradit měsíční pojištění ve výši 189 Kč/viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 12-14 spisu, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 15-16 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 17-20 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 24spisu, splátkový kalendář na č. l. 25 spisu, informační dokument o pojistném produktu na č. l. 31-34 spisu, souhlasy se zpracováním osobních údajů na č. l. 47-48 spisu, prohlášení klienta na č. l. 49-50 spisu, příloha č. , hodnota, k návrhu smlouvy na č. l. 51spisu, příkaz k povolení inkasa na č. l. 52-54 spisu/. Pávní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne , datum, bezhotovostním převodem na účet č. , Anonymizováno, /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 23 spisu/. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru toliko celkem 11 159 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni , datum, /viz oznámení ze dne , datum, na č. l. 44 spisu, tvrzení žalobkyně/. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávky včetně příloh na č. l. 35-43 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzvu na č. l. 55 spisu, podací lístek na č. l. 56 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k další osobě, je vyučený, uvedl, že bydlí v družstevním bytě, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 20 400 Kč a výdaje 9 860 Kč, které sestávají z částky životního minima ve výši 4 860 Kč, nákladů na bydlení ve výši 5 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu /viz hodnocení klienta na č. l. 21 spisu, detaily transakcí na č. l. 26-30 spisu, výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 45 spisu, výpis z nebankovních registru NRKI na č. l. 46 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z osobního prohlášení žalovaného o jeho majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 cdo 2178/2018). V řízení sice žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů, když soudu předložila výpis transakcí z účtu evidovaného na žalovaného, ze kterého plyne, že žalovaný měl v měsíci , Anonymizováno, pravidelné příchozí platby od společnosti, kterou jako zaměstnavatele uvedl při žádosti o úvěr, které za toto období byly v průměru ve výši 20 154 Kč. Žalobkyně však nijak neprokázala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaným o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 9 860 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala žádné další výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na ověřování ostatních výdajů žalovaného, které žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. Soud tak konstatuje, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení , právnická osoba, )

14. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

15. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalovanému bylo vyplaceno 15 000 Kč a vráceno bylo pouze 11 159 Kč. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 3 841 Kč (15 000 – 11 159), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne , datum, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání, tedy dne , datum, (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit okamžitě od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne , datum, . Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.