16 C 227/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 58 852,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 922,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 987 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 32 929,78 Kč s úrokem ve výši 8,87 % ročně z částky 49 176,42 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 189,42 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 58 852,33 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , odštěpný závod , právnická osoba, IČO , IČO žalobkyně, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o klasickém úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 114 883 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit v souladu se smluvními podmínkami s úrokem ve výši 8,87 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 984 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne , datum, odstoupila od úvěrové smlouvy a ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Pohledávka byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 49 176,42 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 341,40 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 162,51 Kč za období od , datum, do , datum, a poplatky ve výši 1 172 Kč. Žalobkyně dále v rámci příslušenství požaduje smluvní úrok ve výši 8,87 % ročně z částky 49 176,42 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 176,42 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ve výši 114 883 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 1 841 Kč. Účelem úvěru byla úhrada splatných a nesplatných dluhů ze smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, . K osobním a majetkovým poměrům právní předchůdkyně žalobkyně z údajů uvedených v žádosti /smlouvě o úvěru zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnán od května 2019 u společnosti S., právnická osoba, . , právnická osoba, . s čistým příjmem 28 000 Kč. Dále z údajů uvedených žalovaným zjistila, že jeho celkové náklady činí 2 000 Kč. Další finanční závazky (splátky úvěrů) činí 7 678 Kč /viz žádost/smlouvu o klasickém úvěru na č. l. 13-14 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 11-12 spisu, údaje pro posouzení žádosti o úvěr na č. l. 15-16 spisu, produktové podmínky pro klasické úvěry na č. l. 31-21 spisu, schválení úvěru na č. l. 49 spisu/. Žalovaný čerpal úvěr dne , datum, v celkové výši 114 883 Kč a na svůj dluh zaplatil celkem částku 90 896 Kč / podklady pro súdné konanie na č. l. 17-18 spisu, výpis splátek na č. l. 50-51 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o převodu portfolia na č. l. 19-30 spisu, notářský zápis na č. l. 33-46/. Žalovaný úvěr nesplácel ani přes upomínky žalobkyně řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz výzva k úhradě včetně odstoupení od úvěrové smlouvy na č. l. 47 spisu, okamžitá výzva k úhradě vč. dodejky na č. l. 48 a 71 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínku vč. dodejky na č. l. 52 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dluh uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 114 883 Kč (jenž měly sloužit zejména ke konsolidaci již dříve poskytnutých úvěrů žalovanému) a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry žalovaného pouze zjistila z žádosti o revolvingový úvěr, a to jeho tvrzený příjem ve výši 28 000 Kč, dále tvrzené měsíční výdaje na ve výši 2 000 Kč a další finanční závazky ve výši 7 678 Kč. Dle svého ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (vycházeje z dat ČSÚ) stanovila měsíční výdaje žalovaného ve výši 10 261 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, zda žalovaný je skutečně zaměstnán u tvrzeného zaměstnavatele, jaké jsou podmínky pracovního poměru, zda není např. ve zkušební nebo výpovědní době, zda je pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou atd. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy tvrzení žalovaného neověřovala, nýbrž pouze odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu vycházející z tvrzeného příjmu žalovaného a odhadovaných výdajů na základě historických dat ČSÚ, když blíže v rámci údajů statistického modelu, např. konkrétní data, představující vstupy do modelu a jeho výstupy, blíže neupřesnila. K tomu nutno dodat, že statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pokud žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala žalovaným tvrzené příjmy a výdaje zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného, tak tyto listiny žalobkyně v řízení nepředložila, resp. předložila pouze část výpisu z účtu z , Anonymizováno, , kde byly uvedeny toliko některé příjmy žalovaného, a proto nebylo možné uzavřít, jaká přesná zjištění ohledně příjmové a výdajové stránky žalovaného z nich právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně, když tyto skutečnosti žalobkyně pouze tvrdila, žádnými důkazy je ovšem nedokládala. Z důkazů, které byly soudu předloženy, nemohl soud uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 v řízení , právnická osoba, ).

16. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutkové zjištění, že žalovaný po několik let úvěr řádně splácel, není-li v řízení zároveň prokázáno, že žalovaný měl dostatečné příjmy po uhrazení jeho výdajů na takové splácení, a nikoliv že tyto dluhy splácel z dalších půjček či jiných zdrojů, které nemohou být pro splácení spotřebitelských úvěrů akceptovatelné, když ani tuto skutečnost nelze vyloučit. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že je třeba na splnění podmínky dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pohlížet z materiálního hlediska, tj. neplatnost smlouvy má být dána tehdy, kdy spotřebitel skutečně nebyl schopen pro své špatné majetkové poměry úvěr splácet. Dále se k otázce úvěruschopnosti vyjádřil i Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, v řízení , právnická osoba, . proti , právnická osoba, ., kde bylo uzavřeno, že neplatnost smlouvy musí být vnitrostátními soudy uzavřena i poté, kdy byl závazek spotřebitelem dle smlouvy zcela splněn, plnil-li dle neplatné smlouvy. Soudní dvůr pak v tomto rozhodnutí zdůraznil, že kontrola úvěruschopnosti má být ochranou před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti spotřebitele. Těmto rizikům má poskytovatel úvěru předcházet. K tomu Soudní dvůr dodal, že takové finanční důsledky mohou nastat i po splacení úvěru. Zdejší soud tak dodává, že smyslem řádného a dostatečného zjištění a ověření úvěruschopnosti spotřebitele ještě před poskytnutím úvěru není pouze to, zda bude schopen spotřebitel takový úvěr následně ve sjednaných termínech a výši splácet, ale i za jakou cenu, tj. zda toto splácení nepovede, jak uvedl Soudní dvůr, k jeho dalšímu nadměrnému zadlužování, popř. až k platební neschopnosti. Samotná skutečnost, že žalovaný dluhy po určitou dobu splácel tak není dostatečným důkazem o tom, že bylo materiálního hledisko naplněno (jak o něm uvažuje Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když je nutno jeho závěry považovat výše citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU vydaném až po citovaném rozhodnutí dovolacího soudu za překonaná), není-li zároveň zjištěno a prokázáno, že na ně plnil, protože mu to jeho příjmy ponížené o výdaje umožňovaly (k tomu srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Taková skutečnost pak v řízení žalobkyní prokázána nebyla. Je totiž na žalobkyni, aby prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně naplnila požadavky, které na ni zákon v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade, a že tedy uzavřela smlouvu o úvěru platně. Konečně soud dodává, že ke stejnému závěru již dříve došel i Ústavní soud, který zdůraznil, že poskytováním úvěrů nemá docházet k zadlužování společnosti, a to konkrétně v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , kde Ústavní soud mj. uvedl: „…důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastnici), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 114 883 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný již uhradil částku 90 896 Kč, má stále povinnost vrátit částku 23 987 Kč (114 883 Kč – 90 896 Kč). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne , datum, , která byla předána k poštovní přepravě dne , datum, , do dispozice žalovaného se tak dostala dne , datum, (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.), přičemž soud (s ohledem na obsah výzvy) považoval za přiměřenou třídenní lhůtu k plnění, ode dne následujícího (tj. od , datum, ) je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobkyni jako důvodný nárok na zaplacení částku 25 922,55 Kč sestávající z částky 23 987 Kč (výše bezdůvodného obohacení) a z částky 1 935,55 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 23 987 Kč od , datum, do , datum, a dále zákonný úrok z prodlení v běžící výši (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když na uzavřenou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, žalobkyně tak nemá nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na související poplatky (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.