16 C 298/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 21 589 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 500 Kč od [datum] do zaplacení a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do každého 20 dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 589 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 089 Kč od [datum] do [datum], z částky 89 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 589 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 880,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne [datum], v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 21 589 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru pomocí prostředků na dálku s tím, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, poté zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně, která po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zaslala žalovanému návrh smlouvy o úvěru, který byl ze strany žalovaného schválen verifikačním kódem [číslo] zaslaným mu ve formě SMS. Na základě takto uzavřené smlouvy žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč čerpal dne [datum] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit příslušný úvěr spolu s poplatkem ve výši 6 145,16 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč nejpozději dne [datum], tuto povinnost však nesplnil. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině částku 15 000 Kč, žalobkyně dále požaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 443,84 Kč a dále běžící zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení uzavřené mezi původní věřitelkou společností [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně odeslanou dne [datum]

2. Následně žalobkyně před zahájením jednání vzala žalobu co do částky 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zpět z důvodu, že žalovaný po podání žaloby dne [datum] tuto částku žalobkyni uhradil. Žalobkyně nadále trvá na úhradě i zbylé části nároku a příslušenství. Soud proto řízení v této části postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil.

3. K jednání konanému dne [datum] se nedostavila žalobkyně, jež se řádně omluvila a nežádala o odročení jednání, soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Žalovaný v průběhu ústního jednání před soudem dne [datum] uvedl, že přesně neví, kolik na daný úvěr zaplatil, má toho více a nemá přehled. Žalovanou částku žalobkyni uhradí, ale žádá o poskytnutí možnosti splátek, neboť splácí víc dluhů. Žalovaný dále uvedl, že předmětný úvěr čerpal přes internet, není si vědom toho, že by se ho věřitel ptal na výši jeho příjmů, rozhodně nechtěl jeho výplatní pásku, pracovní smlouvu ani výpisy z účtů, kromě toho neuváděl ani žádné své výdaje. Nikdo to po něm nechtěl. Žalovanou částku by byl schopen splácet po 2 000 Kč měsíčně.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

6. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do [datum] v celkové výši 17 594,64 Kč. Součástí smluvní dokumentace byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně, RPSN činila 596,65 %. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit při překročení doby splatnosti, činila 21 589 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 11-14 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 17-19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 15 000 Kč /viz informace o vlastníkovi na č. l. 15 spisu, potvrzení o transakci na č. l. 16 spisu, výpis z účtu na č. l. 26-35 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původní věřitelky [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávek uložená v systému ISAS, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20 spisu/. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v částce 15 000 Kč v termínu splatnosti nevrátil a neučinil tak ani přes výzvu zástupce žalobkyně k úhradě před podáním žaloby do tří dnů, podanou k poštovní přepravě dne [datum] /předžalobní výzva na č. l. 20 spisu, poštovní podací lístek na č. l. 21 spisu/. Žalovaný po podání žaloby uhradil dne [datum] žalobkyni částku ve výši 6 500 Kč.

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, když ani neuvedla, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaného zjistila, pouze sdělila, že tyto údaje byly od žalovaného požadovány a interními systémy byly ověřeny závazky žadatele u jiných věřitelů, jakož i stav v systému ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, BRKI, NRKI apod. Žalovaný při ústním jednání uvedl, že si není si vědom toho, že by se ho věřitel ptal na výši jeho příjmů, rozhodně nechtěl jeho výplatní pásku, pracovní smlouvu ani výpisy z účtů, kromě toho neuváděl ani žádné své výdaje, nikdo to po něm nechtěl.

8. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

24. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku a poplatků zamítl.

25. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

26. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019- 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019-118).

27. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného 15 000 Kč, z čehož jí část vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil po podání žaloby 6 500 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 8 500 Kč (tj. 15 000 Kč – 6 500 Kč). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] (odeslané dne [datum]), podle které měl žalovaný dluh ze smlouvy uhradit do 3 dnů ode dne doručení výzvy, tj. do [datum], žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum]. K žádosti žalovaného soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, o možnosti plnit tento dluh ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně. Při stanovení výše splátek přihlédl soud k majetkové situaci žalovaného a dále k výši žalobkyni přiznaného nároku a neshledal, že by žalobkyni bylo žalovaným na dluh tímto způsobem plněno po nepřiměřeně dlouhou dobu, s tím, že dobrodiní splátek bylo soudem podmíněno jejich řádným splácením (výrok II. tohoto rozsudku).

28. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání smluvních úroků a poplatků. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

29. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 880,08 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 589 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. K problematice tzv. splátkového kalendáře a„ ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovaného uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v ust. § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. (dochází tu k tzv.„ ztrátě lhůt“ či„ ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaný řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohla by žalobkyně požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.