16 C 335/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 190 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 7 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 190 Kč od [datum] do [datum] a z částky 7 064 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 10 190 Kč od [datum] do [datum] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 070 Kč, zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 126 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 253,95 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 10 190 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] byla prostřednictvím elektronických prostředků mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 1 890 Kč do [datum]. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr nesplatil, když žalobkyně eviduje jen úhradu ve výši 700 Kč, byla mu na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru zaslána upomínka, na kterou nereagoval. Žalobkyně vyjma dlužné jistiny a poplatku požaduje dále poplatek za zaslané upomínky ve výši 1 070 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, tyto nároky vyplývají ze Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný pohledávku ani přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný v rámci odporu podanému proti platebnímu rozkazu ze dne 9.11.2021, č.j. EPR 260903/2021-5, uvedl, že po dohodě se společností uhradil částku 2x 700 Kč, a snažil se domluvit splátkový kalendář, na jeho návrh společnost nepřistoupila. Žádá proto odečtení částky 1 400 Kč, poté dluh uhradí.

3. Žalobkyně k odporu žalovaného uvedla, že eviduje pouze jednu úhradu ve výši 700 Kč, nadále tedy trvá na podané žalobě.

4. Žalovaný dne [datum] soudu sdělil, že na základě informace od žalobkyně dne [datum] zaplatil částku 11 260 Kč, následně ho kontaktoval právní zástupce žalobkyně, který mu sdělil jinou částku, kterou má ještě zaplatit, dále mu rovněž žalobkyně sdělila, že má zaplatit ještě penále a smluvní pokuty. Neví, proč mu to nebylo sděleno rovnou, částky se odlišují, proto žádá, aby rozhodl ve věci soud.

5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně zpět žalobu v rozsahu částky 11 260 Kč, kterou žalovaný dne [datum] uhradil. Soud proto rozhodl dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. o částečném zastavení řízení (viz výrok I. rozsudku).

6. Soud věc projednal postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.

7. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v částce 9 000 Kč, a to bankovním převodem téhož dne na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 890 Kč ve lhůtě do 30 kalendářních dnů. RPSN činila 916,77 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky strany sjednaly nárok úvěrujícího na náhradu účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu v důsledku prodlení vznikly, a to ve výši uvedené ve smlouvě.. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky sjednaly strany dále nárok úvěrujícího na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 21 – 24 spisu, potvrzení o platbě na č.l. 26 spisu /. Žalovaný úvěr ve stanovené lhůtě nesplatil, dne [datum] zaplatil částku 700 Kč. Žalovanému byla ze strany žalobkyně odeslána dne [datum] předžalobní výzva / výzva na č.l. 27, 28 spisu/. Žalovaný uhradil žalobkyni po podání žaloby dne [datum] částku 11 260 Kč / viz výpis č.l. 25 a 42 /.

8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaný s žalobkyní sjednali smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s administrativním poplatkem ve výši 1 890 Kč ve lhůtě do 30 dní. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni ve splatnosti nesplnil, dne [datum] zaplatil částku 700 Kč a dne [datum], tedy po podání žaloby, zaplatil částku 11 260 Kč. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

9. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

18. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a není pochyb o tom, kým a za jakých podmínek byl úvěr sjednán a komu byly finanční prostředky vyplaceny.

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Žalobkyně neuvedla, že by zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného a tyto ověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

22. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, resp. vůbec neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, případně jejího zůstatku, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovanému byla poskytnuta částka 9 000 Kč, v tomto rozsahu se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 9 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit. Vzhledem k tomu, že tak v průběhu řízení učinil, když žalobkyni zaplatil celkem dokonce částku 11 960 Kč, soud žalobu ve zbytku nároku zamítl (výrok II. rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 253,95 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaná by ke dni podání žaloby měla nárok na zaplacení částky 8 300 Kč, kterou jí žalovaný zaplatil až po podání žaloby, požadovala však částku 12 961 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 190 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 040 Kč ve výši 638,40 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.