16 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 019 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky ve výši 6 519 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 019 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 519 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 500 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 889,44 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 019 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , ve znění dodatku ze dne , datum, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 500 Kč a smlouvou se zavázal uhradit příslušný úvěr spolu s poplatkem ve výši 6 089,96 Kč a sjednaným úrokem nejpozději dne , datum, . Žalovaný svou povinnost nesplnil, když úvěr řádně a včas nesplatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původní věřitelkou společností , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, . Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.

3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně svou účast na jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 500 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, v celkové výši 20 714,50 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně, RPSN činila 7 568,23 %. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit při překročení doby splatnosti, činila 21 019 Kč. Dále žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně dodatek ke smlouvě o půjčce, kterým byla prodloužena splatnost úvěru do , datum, , přičemž celková částka, která měla být splacena k novému datu splatnosti činila 20 442,22 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 6-9 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 10-14 spisu, dodatek ke smlouvě na č. l. 15 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 14 500 Kč. Žalovaný však svůj dluh neuhradil řádně a včas, když uhradil toliko částku 1 000 Kč/viz informace o vlastníkovi na č. l. 16 spisu, potvrzení o transakci na č. l. 18 spisu, tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že jeho měsíční příjem činí 36 128 Kč a pokud jde o výdaje tak zjistila, že měsíční splátka bankovních úvěrů činí 8 800 Kč, měsíční splátka nebankovních úvěrů činí 4 000 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč a ostatní výdaje činí 300 Kč /viz úvěruschopnost klienta na č. l. 17 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původní věřitelky společnosti , Anonymizováno, ., IČO , IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v termínu splatnosti nevrátil a neučinil tak ani přes výzvu zástupce žalobkyně k úhradě před podáním žaloby do tří dnů, podanou k poštovní přepravě dne , datum, /viz rámcová smlouva o postupování pohledávek na čl. 23-31 spisu, dílčí smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 22 spisu, seznam pohledávek na č. l. 19-21 a 32 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 33 spisu, potvrzení o podání doporučené zásilky na č. l. 34 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši 14 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s touto smlouvou však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby vyšla pouze z nedoloženého prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry žalovaného pouze zjistila z žádosti o revolvingový úvěr, a to jeho tvrzený příjem ve výši 36 128 Kč, a dále tvrzené měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, tvrzenou měsíční splátku bankovních úvěrů ve výši 8 800 Kč, měsíční splátku nebankovních úvěrů ve výši 4 000 Kč a ostatní tvrzené výdaje ve výši 300 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by jakkoli údaje uváděné žalovaným ověřila, např. předložením výplatní pásky, pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu, či vyúčtování energií apod., a to za situace, kdy žalovaný uváděl své měsíční výdaje zejména na bydlení a tzv. ostatní výdaje velmi nízké. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně, když tyto skutečnosti žalobkyně pouze tvrdila, žádnými důkazy je ovšem nedokládala. Z takto zjištěných skutečností si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z důkazů, které byly soudu předloženy, nemohl soud uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení , právnická osoba, ).

14. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, smluvních pokut, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

15. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalovanému bylo vyplaceno celkem 14 500 Kč a vráceno bylo pouze 1 000 Kč, je proto povinen vydat 13 500 Kč. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 13 500 Kč (14 500 Kč – 1 000 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (výrok I. tohoto rozsudku). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne , datum, , která byla předána k poštovní přepravě dne , datum, , do dispozice žalovaného se tak dostala dne , datum, (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do 3 dnů, tj. do , datum, , ode dne následujícího, tedy od , datum, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 889,44 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 801 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 019 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby (nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný).