16 C 350/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve výši , částka, měsíčně, se s účinností od , datum, zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi (žalovanému), stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši , částka, počínaje dnem , datum, . Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaný se žalobcem nekomunikuje a o styk nemá zájem. Pouze náhodou žalobce zjistil, že žalovaný nesložil ve školním roce 2023/2024 maturitní zkoušku na střední škole, když matka žalovaného tuto skutečnost potvrdila při jednání u Okresního soudu v , adresa, ve věci zvýšení výživného na dalšího syna žalobce, nezletilého , jméno FO, . Podle informace matky žalovaného je v současné době žalovaný evidován na úřadu práce a nestuduje. Žalobce uhradil na výživném pro žalovaného v měsíci září a říjen 2024 2x po , částka, , aniž tuto skutečnost znal. Protože žalovaný se nepřipravuje dalším studiem na budoucí povolání, zaniká povinnost žalobce žalovaného vyživovat a žalobce tak výživné již hradit nebude. Na závěr jednání žalobce uvedl, že jako kardiak má zdravotní problémy, od ledna 2025 nechodí do práce, nemůže ze zdravotních důvodů chodit na tři směny, jak tomu bylo doposud, podstupuje vyšetření a je otázkou, zda a jakou práci bude moci vykonávat. Výživné pro žalovaného ve výši , částka, měsíčně je pro něj podstatná částka. Žalobce nechce žalovanému dělat problémy, ale na druhou stranu by ho to mohlo motivovat, je dospělý muž, který by si své potřeby, pokud nestuduje, mohl platit sám. Žalovaný v prosinci 2024 odmítl pomoc úřadu práce při hledání práce a při rekvalifikaci s tím, že si práci najde sám, bylo to až tři měsíce po tom, kdy nesložil opravnou maturitní zkoušku, a až od února 2025 chodí na jednu hodinu denně na brigádu. Studium na jeden předmět maturitní zkoušky jistě nezabere intenzivní studium 24 hodin, navíc měl jeden rok na přípravu. Toto by žalovaný měl zvládnout zvlášť za situace, kdy má namířeno na vysokou školu.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítnul. Žalobce platbu výživného naposledy žalovanému uhradil v říjnu 2024, kdy přestal svévolně platit. Je pravdou, že žalovaný nesložil na konci školního roku 2023/2024 maturitní zkoušku, nenabyl však dosud schopnosti sám se živit. Nesouhlasí s tím, že se žalobcem nekomunikuje a o styk s ním nemá zájem, je to přesně naopak. Z důvodu neplacení výživného žalobcem je zcela odkázán na pomoc matky, jejíž měsíční příjem činí , částka, , přičemž příjem žalovaného činí , částka, . Od školního roku 2020/2021 řádně studoval na Střední průmyslové škole stavební na , adresa, . Do poloviny třetího ročníku prospíval zcela bez problémů, na konci třetího ročníku a v pololetí čtvrtého ročníku měl na vysvědčení poprvé jedinou dostatečnou z předmětu pozemní stavitelství. Maturitní zkoušku v řádném termínu (v květnu 2024) skutečně nesložil, a nepovedlo se mu to přes intenzivní přípravu ani v náhradním termínu (v září 2024), a to opět z jediného předmětu pozemní stavitelství, o kterém nezastírá, že mu činí vážné problémy. Maturitní zkoušku se rozhodl složit v opravném termínu v květnu 2025, k němuž se již přihlásil. Je evidován na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti ani jiné sociální dávky nepobírá, jelikož na ně nemá nárok. Přípravě na opravnou maturitní zkoušku, jejíž složení je pro něj nyní naprostou prioritou, věnuje značné množství času a energie. Naopak, hledání práce na zkrácený úvazek, aby se mohl věnovat studiu, na dobu pouze několika měsíců, v kombinaci s nutností dojíždění do zaměstnání, je pro něj složité. Žalovaný dále uvedl, že nyní činí vše pro to, aby maturitní zkoušku v opravném termínu složil, do budoucna počítá i s dalším studiem na vysoké škole, kam již byl v minulém školním roce podmíněně přijat, ovšem z důvodu nesložení maturitní zkoušky nemohl nastoupit. Na závěr jednání uvedl, že ho žalobce jednostranným ukončením placení výživného vystavil nouzi. Přivýdělek z brigády představuje jeho kapesné, rozhodně není schopen si z něj platit své potřeby.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Svědkyně , jméno FO, , matka žalovaného, vypověděla, že se žalovaným nikdy nebyly studijní problémy. V květnu 2024 neudělal maturitu z předmětu pozemní stavitelství, na maturitu se učil, z ostatních předmětů ji udělal, z tohoto předmětu neodmaturovala více než polovina třídy. Myslí si, že mu u tohoto předmětu chybí praxe. V současné době je syn doma, je nahlášen na ÚP, nabídli mu práci sekuriťáka, nebo někde ve skladu. Od , datum, chodí na brigádu, dováží svačiny a obědy z jedné školky do druhé, pracuje jednu hodinu denně, jeho výdělek činí , částka, měsíčně, do toho se učí na maturitu. Chtěl by studovat vysokou školu. Žalobce volal synovi před maturitou, ptal se ho, čemu se chce věnovat, syn mu řekl, že chce jít na vysokou školu, na to žalobce reagoval proč, co tam bude dělat, to se syna dotklo. Syn bydlí u ní, vše mu hradí, má své auto, na které mu platí pojištění a benzín. Dále uvedla, že neví, z jakého důvodu žalovaný odmítl rekvalifikaci a poradenství od ÚP, synovi nabídli práci v pekařství , Anonymizováno, , jednalo se o noční směny a včasné vstávání, to odmítl, nemohl by se učit. Od roku 2011 měl žalobce upravený styk se syny, avšak nejezdil za nimi, později synové přestali mít o otce zájem, je to oboustranné. Její měsíční příjem činí cca , částka, měsíčně, žije se svými syny, se svou matkou, která je v invalidním důchodu a se sestrou. Žijí od výplaty k výplatě, skutečnost, že žalobce přestal platit výživné na syna je zásah do rozpočtu, vše mu hradí sama. Syn toto soudní řízení nese špatně, nechápe, jak to otec může udělat synovi, že ho dá k soudu a nechápe, že může být tak zlý. Po maturitě žalobce synovi volal, zajímalo ho, jak syn dopadl. Žalobci byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , uložena povinnost platit žalovanému výživné , částka, měsíčně, počínaje dnem , datum, . Z odůvodnění uvedeného rozsudku se podává, že soud uzavřel, že byly dány důvody pro snížení výživného otci (v tomto řízení žalobci) pro nezletilého Mariána (v tomto řízení žalovaného) na částku shora uvedenou a pro nezletilého , jméno FO, na částku , částka, měsíčně. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byla schválena dohoda rodičů o zvýšení výživného na nezletilého , jméno FO, na částku , částka, měsíčně, počínaje od , datum, do , datum, a na částku , částka, měsíčně, počínaje od , datum, /viz rozsudky na č. l. 6-9 a 10-11 spisu/. Žalovaný od září 2020 do , datum, studoval Střední průmyslovou školu stavební na , adresa, , po celou dobu studia prospíval s průměrným prospěchem, přičemž ve většině předmětů dosahoval známek 1 až 3, pouze ojediněle měl známku 4, a to mimo jiné z odborného předmětu pozemní stavitelství, v němž obdržel známku 4 opakovaně. Žalovaný skládal v řádném termínu dne , datum, maturitní zkoušku s výsledkem neprospěl z pozemního stavitelství, z ostatních předmětů žalovaný prospěl. Následně skládal maturitní zkoušku v opravném termínu (dne , datum, ) opět s výsledkem neprospěl. Žalovaný je přihlášen k opravnému termínu maturitní zkoušky konané na jaře 2025 /viz sdělení SPŠS , adresa, na č. l. 33 spisu, kopie vysvědčení na č. l. 23, 34-35 spisu, výpis přihlášky k maturitní zkoušce na č. l. 25 spisu/. Žalovaný byl pozván k zápisu do studia (konaném dne , datum, ) na Technické fakultě ČZU v Praze /viz pozvánka k zápisu na č. l. 24 spisu/. Žalovaný při jednání na úřadu práce s odbornou poradkyní pro zprostředkování uvedl, že má všechny předpoklady pro samostatné vyřešení své situace, nežádá poradenství ani rekvalifikaci a práci si sám hledá aktivně /viz záznam z jednání na ÚP ze dne , datum, na č. l. 24 p. v. spisu/.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je otcem žalovaného. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému byly naposledy stanovena výše citovaným rozsudkem zdejšího soudu, kterým bylo žalobci uloženo přispívat na výživu žalovaného částkou , částka, měsíčně, počínaje dnem , datum, . Žalovaný studoval Střední průmyslovou školu stavební na , adresa, do , datum, . Maturitní zkoušku nesložil v řádném ani v opravném termínu, v současné době je opět přihlášen na opravný termín maturitní zkoušky, který se bude konat na jaře 2025. Žalovaný by chtěl dále pokračovat ve studiu na vysoké škole, aktuálně pracuje brigádně jednu hodinu denně. Veškeré potřeby hradí žalovanému matka, příjem z brigády má jako kapesné. Žalobce přestal platit výživné od listopadu 2024.

5. Jelikož již ve věci byly pro rozhodnutí veškeré relevantní skutečnosti prokázány, zamítl soud zbylé žalobcem (zpráva střední školy ohledně toho, jaké měl žalovaný známky z ostatních maturitních předmětů a jaké předměty to byly, a dále kolik žáků neprospělo při maturitě v květnu 2024 z předmětu pozemní stavitelství, účastnický výslech žalobce a žalovaného) a žalovaným navržené důkazy (informaci od SPŠS , adresa, , ohledně procenta úspěchu maturitní zkoušky z pozemního stavitelství v roce 2023/2024), neboť je shledal nadbytečnými.

6. Soud rozhodoval podle ustanovení § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle § 910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá tak dlouho, dokud dítě není samo schopno se živit (§ 911 o. z.). Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že jsou dány důvody pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, neboť došlo k jejímu zániku. Vyživovací povinnost žalobce jako otce vůči žalovanému jako synovi trvá po dobu, po kterou se není žalovaný schopen sám živit. Podle ustálené soudní praxe materiálním znakem zákonného kritéria „neschopnosti sám se živit je zjištění, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří, nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 2121/14). Dítě je tedy schopno se samo živit v okamžiku, kdy je schopno samostatně uspokojovat veškeré své potřeby, kdy se musí jednat o takový příjem, z něhož může své potřeby hradit pravidelně a dlouhodobě.

8. Doba, po kterou se oprávněný není schopen sám živit, zahrnuje podle ustálené judikatury i období, po které se jinak po fyzické i psychické stránce samostatné obživy schopný oprávněný soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední nebo i vysoké škole, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o školy veřejné nebo soukromé. Doba trvání vyživovací povinnosti tedy není vázána na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání. Rozhodující je okamžik, kdy oprávněný nabude schopnosti sám se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě a nelze ji zobecňovat (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 2121/14). Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Vyživovací povinnost rodiče však nelze vnímat jako bezbřehou. Povinností studujícího oprávněného je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium oprávněného nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji oprávněného (srovnej Usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , IV. ÚS 1247/13). Pokud ale oprávněný pokračuje ve studiu, které zvyšuje úroveň jeho vzdělání a tím i šance na pracovním trhu, stále se jedná o přípravu na budoucí povolání a skutečnost, že oprávněný v řádném termínu nesloží např. zkoušku, automaticky nevyvolá zánik vyživovací povinnosti rodičů (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 2155/09).

9. V posuzovaném případě již zletilý žalovaný ukončil studium na střední škole ke dni , datum, , když nesložil v řádném a následně v opravném termínu maturitní zkoušku z předmětu pozemní stavitelství, nyní je evidován na úřadu práce. Za této situace dle názoru soudu však již žalovaný mohl vyvíjet úsilí směřující k tomu, aby se sám uživil. Tím spíše pak za situace, kdy maturitní zkoušku nesložil pouze z jednoho předmětu. Pokud žalovaný v září 2024 nesložil maturitní zkoušku ani v náhradním termínu, a věděl, že další termín opravné maturitní zkoušky je za dobu delší než 6 měsíců, nic mu nebránilo pokusit se zajistit si na přechodnou dobu zaměstnání s příjmem, který by byl schopen pokrýt jeho základní potřeby. Žalovaný však nic takového neučinil, když spoléhal na zajišťování svých potřeb ze strany matky a žalovaného jako otce. Při návštěvě u úřadu práce v prosinci 2024 dokonce odmítl poradenství či rekvalifikaci na úřadu práce a v řízení sám uvedl, že hledání zaměstnání není jeho prioritou, neboť příprava na opravný termín u něho vyžaduje intenzivní studium. Soud se však domnívá, že přípravu na jeden maturitní předmět (ač žalovaný připustil, že mu činí značné obtíže), na níž má žalovaný celkem osm měsíců od posledního neúspěšného pokusu, nelze posoudit jako soustavnou přípravu na budoucí povolání. Žalovaný ani nijak neprokazuje, že by se jeho přípravě věnoval tak soustavně a intenzivně, jak uvádí, tedy že by tato příprava zabrala většinu jeho času z pracovního týdne, navíc se na maturitní předmět připravuje již po třetí. Nic netvrdí o tom, že by například docházel na doučování, snažil se získat praxi, či jakkoli jinak si své vzdělání doplňoval a rozšiřoval. Dle soudu lze tedy pochybovat o tom, zda je příprava žalovaného skutečně natolik časově náročná, že by mu znemožňovala pracovat v širším rozsahu, než jednu hodinu denně. Žalovaný měl jistě možnost si v tak dlouhém časovém období najít alespoň brigádu s vyšším úvazkem, což neučinil. Žalovaný tedy odpovídající úsilí k samostatnému zajištění svých potřeb nevyvinul, dokonce se o nic takového nepokusil. Soud proto uzavřel, že nadále není splněna zásadní podmínka stanovená § 911 o. z., nezbytná pro rozhodnutí o trvání vyživovací povinnosti, když má za to, že neschopnost žalovaného sám se živit nelze odvíjet toliko a jen od jeho opakované přípravy na maturitní zkoušku z jednoho předmětu. Po žalobci tak za těchto okolností nelze spravedlivě požadovat, aby vůči zletilému žalovanému nadále plnil svou vyživovací povinnost. Soud tedy dospěl k závěru, že na straně žalovaného došlo k takové změně poměrů, které odůvodňují zrušení vyživovací povinnosti stanovené v posledním rozhodnutí soudu. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl a vyživovací povinnost od uvedeného data (podání žaloby) zrušil (výrok I. rozsudku). Ke změně poměrů došlo v září 2024, kdy žalovaný absolvoval opravný termín maturitní zkoušky, avšak neúspěšně. Žalobce požadoval zrušení vyživovací povinnosti od listopadu 2024, soud rozhodl v souladu s jeho návrhem, kterým je podle § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán.

10. Soud upozorňuje, že rozhodoval na základě v řízení provedených důkazů za situace, kdy žalovaný byl studentem střední školy do , datum, a u maturitní zkoušku v opravném termínu opakovaně neprospěl. V uvedeném případě však není vyloučeno obnovení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, pakliže žalovaný úspěšně vykoná maturitní zkoušku a dostojí svému rozhodnutí pokračovat v dalším studiu na vysoké škole (event. v důsledku jiné změny poměrů odůvodňující takové rozhodnutí soudu).

11. Jde-li o otázku náhrady nákladů řízení, soud připomíná ustanovení § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., dle kterých by ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V souzené věci však soud zastává ten názor, že pro existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, jak budou popsány dále, je namístě právo na náhradu nákladů řízení žalobci postupem dle § 150 o. s. ř. nepřiznat. Aplikace § 150 o. s. ř. (nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení) přichází v zásadě v úvahu ve dvou situacích, a to s ohledem na poměry účastníků nebo okolnosti případu. V daném případě soud za důvody hodné zvláštního zřetele spatřoval jednak v charakteru tohoto řízení, kdy jeho předmětem je zrušení vyživovací povinnosti otce k synovi a jedná se tedy o spor mezi osobami v blízkém příbuzenském poměru, a to i s přihlédnutím k jejich oboustranně narušenému vztahu, který má kořeny již v minulosti. Další důvod hodný zvláštního zřetele soud shledal v současné finanční situaci žalovaného, který má pouze nedostačující příjem z brigády, nemá majetek a nepobírá od státu žádné dávky. Soud tak v daném případě rozhodl za použití § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů žalobci výjimečně nepřiznal (výrok II. rozsudku).