16 C 75/2019

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalobkyně adresa pro doručování adresa žalované a žalobkyně 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zrušení služebnosti

I. Věcné břemeno užívání a bydlení zřízené darovací smlouvou ze dne [datum] ve prospěch žalobkyně k pozemku – st. parcele [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a k pozemku – parcele [číslo] (zahrada), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Libiš u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník, se zrušuje.

II. Žalovaní 1., 2. a 3. jsou povinni zaplatit žalobkyni každý částku 300 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní 1., 2. a 3. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 39 082,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaní 1., 2. a 3. jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů českému státu společně a nerozdílně částku 4 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se domáhala zrušení věcného břemene doživotního užívání a bydlení k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] a k pozemku parc [číslo] zahrada, a to vše v obci a katastrálním území Libiš, zapsáno na [list vlastnictví] vedený Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník (dále také jen„ předmětné nemovitosti“) Dále žádala, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni každý náhradu za zrušení této služebnosti ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně při ústním jednání dne [datum] rozšířila žalobu tak, že každý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu ve výši 481 667 Kč, když vycházela z ceny věcného břemene stanovené znaleckým posudkem. Soud svým usnesením tuto změnu žaloby připustil. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý s podílem 1/3. Žalovaní nabyli předmětné nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od svého otce, manžela žalobkyně. Touto smlouvou byla současně zřízena ve prospěch dárce a žalobkyně služebnost užívacího práva doživotního bydlení a užívání předmětných nemovitostí. Žalobkyně má zhoršený zdravotní stav, který jí znemožňuje samostatnou chůzi, pohybuje se jen za pomoci holí, užívá velké množství léků, musí dodržovat dietu a mít zajištěnou pravidelnou stravu. Žalobkyně od října 2016 bydlí u 1. žalované, své dcery, která o ní pečuje, neboť není schopna si zajistit veškerou péči sama. Z toho důvodu žalobkyně v předmětném domě nebydlí a pozemky nevyužívá. Tento zdravotní stav žalobkyně je trvalý a žalobkyně se proto do předmětných nemovitostí již nevrátí. V minulosti se chtěla s žalovanými domluvit na zrušení služebnosti a o užívání předmětných nemovitostí, ale 2. a 3. žalovaný dohodu odmítali. Žalovaní, jako vlastníci nemovitostí, se nejsou schopni domluvit ohledně jejich správy a užívání. Náhradu, kterou žalobkyně za zrušení služebnosti požaduje, využije s ohledem na věk a zdravotní stav ke svému zaopatření. 2. 1. žalovaná se žalobou souhlasila, a to jak se zrušením služebnosti, tak s výší finanční náhrady. Žalobkyně se v říjnu 2016 s 1. žalovanou z předmětného domu odstěhovala, zejména kvůli neshodám s 2. a 3. žalovaným. Žalobkyně má dlouhodobě zdravotní problémy a 1. žalovaná se o ní od roku 2008 stará, z toho důvodu se žalobkyně do domu již nemůže vrátit. Nyní žijí v domě, který je bezbariérově upraven, aby se v něm mohla žalobkyně pohybovat pomocí chodítka nebo holí. 2. a 3. žalovaný se žalobkyní nekomunikují. Zdravotní stav žalobkyně vyžaduje nákladnou léčbu, přičemž ne všechny léky hradí v plné výši zdravotní pojišťovna, žalobkyně proto chce peníze získané zrušením služebnosti použít ke zlepšení kvality svého života. 3. 2. a 3. žalovaný s žalobou nesouhlasili. Předně se domnívali, že žalobkyně není oprávněná domáhat se zrušení služebnosti. Podle žalobkyně došlo k trvalé změně, která vyvolává nepoměr mezi zatížením věci a výhodou žalobkyně. V takovém případě je k podání návrhu dle názoru 2. a 3. žalovaného oprávněn pouze vlastník nemovité věci, tj. žalovaní. To, že se žalobkyně rozhodla z předmětného domu odstěhovat, bylo její rozhodnutí, a není to důsledek jednání 2. a 3. žalovaného. Zrušení služebnosti by mělo pro žalobkyni negativní důsledky v případě, že by o ni 1. žalovaná nemohla v budoucnu pečovat, žalobkyně by neměla jistotu bydlení. Zrušením služebnosti by došlo k porušení zásady, že smlouvy mají být plněny, když dle darovací smlouvy měla mít žalobkyně možnost užívat nemovitosti až do konce svého života. Od uzavření smlouvy nedošlo k žádným změnám, které by odůvodňovaly zrušení služebnosti. 2. a 3. žalovaný nejsou schopni se s žalobkyní na ničem dohodnout, jejich vztahy se zhoršily poté, kdy se žalobkyně odstěhovala k 1. žalované. Stanovení náhrady za zrušení služebnosti pak 2. a 3. žalovaný považují za zásah do své majetkové sféry, který nemohli ovlivnit a ani ho nezavinili.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Žalovaní mají spoluvlastnický podíl každý ve výši 1/3 k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 999 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a k pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 1105 m2, to vše v obci a katastrálním území Libiš, zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedený Katastrálním úřadem Středočeského kraje, katastrální pracoviště Mělník /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 6 – 7 spisu/. Žalovaní nabyli předmětné nemovitosti do spoluvlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi dárcem [jméno] [celé jméno žalovaného], otcem žalovaných, a žalovanými jako obdarovanými. Darovací smlouvou byla současně zřízena služebnost užívacího práva – práva doživotního bydlení v domě a práva užívání předmětných nemovitostí ve prospěch [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalobkyně, jeho manželky. Oprávnění ze služebnosti mají právo výlučně užívat celé přízemí domu, které tvoří čtyři obytné místnosti, hala se vstupem na zahradu přes otevřenou terasu, samostatné WC, koupelna spíž, schodiště do prvního patra, prosklená hala se vstupem na hlavní ulici a do zahrady a dvě komory. Dále mají právo užívat podzemní podlaží, které slouží jako kotelna se zásobníkem uhlí, první patro, které je tvořeno chodbou, třemi obytnými místnostmi, z nichž jedna má balkón do zahrady, komorou a půdou. Současně mají právo užívat veškeré součásti a příslušenství domu, včetně pozemků, které k domu náleží s právem volného vstupu do domu, volného výstupu z domu a volného pohybu po pozemcích. Žalovaní se zavázali toto právo strpět /viz notářský zápis č NZ 12/ 2015, N 15/2015 na č. l. 30 – 35 spisu/. Právní zástupce 2. a 3. žalovaného zaslal v průběhu řízení právní zástupkyni žalobkyně dne [datum] e-mail s návrhem dohody o zrušení práva služebnosti. Jednalo se pouze o návrh dohody určený k dalšímu jednáním a dopracování. Žalovaní vycházeli z ceny služebnosti ve výši 700 000 Kč a navrhli, že by namísto jednorázového vypořádání platili žalobkyni doživotní rentu ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to nejvýše 10 let od uzavření dohody /viz email a návrh dohody na č. l. 69 – 71 spisu/. Žalobkyně trpí oboustrannými bércovými vředy a otoky bérců. Problémy s nohama má dlouhodobě, a to od svých 30 let, kdy utrpěla úraz, a začaly se jí tvořit bércové vředy a růže. K výraznému zhoršení došlo v roce 2003, kdy si poranila nohu a začala se léčit s bércovými vředy. V době podpisu darovací smlouvy se žalobkyně pohybovala za pomoci holí, ale ještě byla soběstačná, zvládala se pohybovat po domě, prala si, zvládla si uvařit, měla normální hybnost ruky a dokázala se o sebe postarat. Žalobkyně v srpnu 2008 prodělala vícenásobnou mozkovou a srdeční příhodu, její zdravotní stav se tím velmi zhoršil. Do té doby byla zcela soběstačná a běžné potřeby si dokázala obstarat sama. V roce 2018 nebo 2019 se jí na pravé noze začala tříštit kost v bércovém vředu, což je velmi bolestivé, a neléčitelné, pomáhají na to jen převazy. Od roku 2018 již nechodí po domě, a pohybuje se jen za pomoci chodítka. Žalobkyně trpí inkontinencí, stavy zmatenosti a bludy. Má poruchy paměti, známky vyššího plicního talku, kognitivní disfunkci, polyaltrosu nosných i drobných kloubů, zpomalené tempo řeči, rigidní myšlení, vázne orientace osobou a časem, místem správná. Není schopna zvládat samostatně základní životní potřeby. Stav žalobkyně odpovídá těžké závislosti, a je ve třetím stupni bezmocnosti. Opakovaně upadá do stavu slabosti, trpí bolestmi dolních končetin a námahovou dušností v teplém počasí. Žalobkyně dále trpí středně významnou až významnou mitrální regurgitancí, významnou trikuspidální regurgitací, významnou až masivní trikospidální regurgitací při dilataci anulu a široké nekoapraci, chronickou fibrilací síní srdce a diabetem melitu druhého typu. 1. žalovaná od roku 2008 o žalobkyni pečuje, doprovází ji při kontrolách u obvodního lékaře, pravidelně jí dochází pro léky, od [datum] po dobu 10 dnů o žalobkyni pečovala na tzv.„ paragraf“. Od [datum] byla žalobkyně hospitalizovaná v nemocnici [obec] se zlomeninou krčku stehenní kosti, což si vyžádalo operační řešení. Po propuštění z nemocnice vyžadovala ošetřovatelskou péči v rámci rodiny. Žalobkyně se s ohledem na svůj zdravotní stav o sebe již nedokáže postarat, je odkázána na celodenní péči druhé osoby, obtížně se pohybuje a musí používat chodítko, bez opory se neudrží na nohou. [příjmení] musí používat vozík. Vzhledem k věku žalobkyně se nepředpokládá zlepšení jejího zdravotního stavu /viz lékařské zprávy na č. l. 72 – 75 a 113 spisu, lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu na č. l. 76 – 83 spisu, posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby na č. l. 84 spisu, výslech žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 104 spisu, výslech 1. žalované ze dne [datum] na č. l. 105 spisu, výslech 3. žalovaného ze dne [datum] na č. l. 119 – 120 spisu, potvrzení ze dne [datum] na č. l. 100 spisu, potvrzení ze dne [datum] na č. l. 101 spisu, potvrzení ze dne [datum] na č. l. 102 spisu/. Žalobkyně nyní žije v domě 1. žalované, který je bezbariérově upraven, před vchodem do domu jsou tři schody, ale 1. žalovaná pořídila mobilní rampu. Okolo domu je odložena řada předmětů, jedná se převážně o stavební materiál a otop, dům je v rekonstrukci. 1. žalovaná nechce platit náklady za energii spotřebovanou v předmětném domě, když dům neužívá. O užívání pozemků není s 2. a 3. žalovaným domluvena. O užívání domu nemá zájem /viz výslech 1. žalované ze dne [datum] na č. l. 105 – 106 spisu, fotografie na č. l. 111 – 112 spisu/. Žalobkyně neví, kdy došlo k uzření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti, neví, jaký byl v té době její zdravotní stav. Problémy s nohama má dlouhodobě, nohy se jí otvíraly už v době, kdy ještě chodila do práce. Žalobkyně v minulosti vycházela s 2. a 3. žalovaným dobře, pak se jejich vztahy zhoršily. Není schopná se o sebe sama postarat a do předmětného domu se již nechce vrátit /viz výslech žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 104 spisu/. Dříve se o žalobkyni staral i 2. žalovaný s manželkou a 3. žalovaný s manželkou, vozili ji k lékaři, přispívali jí na léky apod. Žalobkyně a její manžel, otec žalovaných, spolu měli špatné vztahy. 2. a 3. žalovaný měli s žalobkyní dobré vztahy až do uzavření darovací smlouvy, kdy se jejich vztahy citelně zhoršily. Došlo k omezení vzájemných kontaktů a komunikace, žalobkyně odmítla 2. a 3. žalovaného informovat o svém zdravotním stavu. 2. žalovaný v současné době s žalobkyní nekomunikuje. Když byla žalobkyně v roce 2016 v nemocnici, zakázala lékařům, aby 2. a 3. žalovanému podávali informace o jejím zdravotním stavu. 2. a 3. žalovaný v současné době udržují předmětný dům a zahradu, v zimě vytápějí dům, žalobkyně na to finančně nepřispívá. 2. a 3. žalovaný v domě uzamkli místnost, kde je sekačka na trávu, různé nářadí a také pokoj po otci. Ohledně domu se snažili domluvit s 1. žalovanou, ale dohoda není možná /viz výslech 2. žalovaného ze dne [datum] na č. l. 106 spisu a ze dne [datum] na č. l. 118 – 119 spisu, výslech 3. žalovaného [datum] na č. l. 119 – 120 spisu/. U vstupních dveří domu [adresa] je schod. Vstupní dveře nejsou dostatečně široké, aby jimi mohla žalobkyně projít s kolečkovým chodítkem. Dveře v chodbě domu jsou široké 69 cm a dveře v domě jsou opatřeny prahy. Dveře v domě za užší nechala vyměnit 1. žalovaná. U vchodu z domu na zahradu jsou dva schody. V koupelně je pouze vana /viz fotografie na č. l. 85 – 99 spisu, výslech 2. žalovaného ze dne [datum] na č. l. 106 spisu a ze dne [datum] na č. l. 118 – 119 spisu/. Dne [datum] podala 1.žalovaná ke zdejšímu soudu žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalovaných k předmětné nemovitosti, řízení je vedeno pod sp.zn. 4 C 76/2019 a bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení o zrušení věcného břemene. Tržní cena předmětných nemovitostí byla odhadnuta [právnická osoba] reality na částku ve výši 5 214 800 Kč, [příjmení] dražební a realitní kanceláří byla tržní cena nemovitostí odhadnuta na částku ve výši 3 000 000 Kč, hodnota věcného břemene byla stanovena částkou 700 000 Kč /viz odhad tržní ceny na č. l. 8 – 13 spisu zdejšího soudu sp.zn. 4 C 76/2019, odhad tržní ceny na č.l. 65 _ 68 spisu /. Cena práva služebnosti bezplatného užívání předmětných nemovitostí byla stanovena znaleckým posudkem dle cenových předpisů na částku ve výši 1 386 560 Kč. Právo užívání bylo zřízeno na dobu do konce života žalobkyně, znalkyně proto vycházela z desetinásobku ročního obvyklého nájemného. Výše nájemného byla určena porovnávací metodou, při které byly srovnány ceny za obdobné nemovitosti v místě a čase. Cena obvyklá za právo doživotního užívání předmětných nemovitostí byla určena ve výši 1 445 000 Kč na základě desetinásobku ročního obvyklého nájemného, sníženého o 15 %, odpovídajícím nákladům na správu domu, daň z nemovitostí a pojistnému /viz znalecký posudek na č. l. 160 – 205 spisu, vyjádření znalkyně na č. l. 221 – 223 spisu, výslech znalkyně na č. l. 235 – 236 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalované ke zrušení služebnosti, a k tomu, aby jí za to vyplatili náhradu každý ve výši 300 000 Kč /viz předžalobní výzvu na č. l. 8 – 9 spisu/. Z provedeného důkazu kopií vkladní knížky soud nezjistil pro řízení žádné relevantní skutečnosti. [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] není možné považovat za listinný důkaz ve věci, nicméně skutečnosti v nich uvedené, tedy že žalobkyně je od roku 2008 po mozkové a srdeční příhodě, a že jí pomáhala její dcera, tedy 1.žalovaná, nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy / viz potvrzení na č. l. 100 – 102 /.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaní se stali na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum] spoluvlastníky, každý v rozsahu 1/3, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 999 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 1105 m2, to vše v obci a katastrálním území Libiš, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeným Katastrálním úřadem Středočeského, kraje katastrální pracoviště Mělník. V darovací smlouvě byla ve prospěch žalobkyně zřízena služebnost užívacího práva – doživotního bydlení v domě a práva užívání předmětných nemovitostí, a to v rozsahu užívání celého přízemí domu, podzemního podlaží a prvního patra. Žalobkyně má dále právo užívat veškeré součásti a příslušenství domu, včetně pozemků, které k domu náleží s právem volného vstupu do domu, volného výstupu z domu a volného pohybu po pozemcích. Toto právo bylo zřízeno bezplatně. Žalobkyně má dlouhodobě zdravotní problémy. V srpnu roku 2008 prodělala několikanásobnou srdeční a mozkovou příhodu, čímž se její zdravotní stav podstatně zhoršil. Od té době se o žalobkyni stará 1. žalovaná. V době zřízení služebnosti nebyl zdravotní stav žalobkyně dobrý, ale byla schopná se o sebe postarat, v předmětném domě bydlet a užívat jej spolu se zahradou a příslušenstvím. Postupně se její zdravotní stav zhoršoval, aktuálně vyžaduje celodenní péči druhé osoby, je ve třetím stupni bezmocnosti. O žalobkyni nyní pečuje 1. žalovaná, k níž se žalobkyně v roce 2016 přestěhovala z předmětného domu. V minulosti se o žalobkyni staral také 2. a 3. žalovaný, jejich vztahy se po uzavření darovací smlouvy roku 2015 výrazně zhoršily, a v současnosti spolu nekomunikují. Žalobkyně má výrazně sníženou mobilitu, pohybuje se obtížně za pomoci chodítka. Žalobkyně trpí mimo jiné oboustrannými bércovými vředy a otoky bérců, v roce 2018 nebo 2019 se jí na pravé noze začala tříštit kost v bércovém vředu. Žalobkyně dále trpí inkontinencí, středně významnou až významnou mitrální regurgitancí, významnou trikuspidální regurgitancí a chronickou fibrilací síní srdce, stavy zmatenosti a bludy, má poruchy paměti, opakovaně upadá do stavu slabosti, trpí bolestmi dolních končetin, námahovou dušností a diabetem melitu druhého typu. Žalobkyně má zpomalené tempo řeči, rigidní myšlení, vázne orientace osobou a časem, místem je správná. S ohledem na věk nelze předpokládat zlepšení zdravotního stavu. Předmětný dům není bezbariérově upraven, žalobkyně se tam již nechce vrátit, a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jej ani užívat nemůže. Žalovaní nejsou schopni dosáhnout dohody ohledně užívání předmětných nemovitostí. Cena práva služebnosti bezplatného užívání předmětných nemovitostí dle cenových předpisů činí 1 386 560 Kč a cena obvyklá za právo doživotního užívání předmětných nemovitostí činí 1 445 000 Kč.

7. Podle § 1299 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

8. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je, pokud jde o požadavek na zrušení služebnosti za náhradu, důvodná.

9. Soud vzal za prokázané, a mezi účastníky ani nebylo sporu, že žalovaní se stali na základě darovací smlouvy ze dne [datum] spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 999 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře 1105 m2, to vše v obci a katastrálním území Libiš zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeným Katastrálním úřadem Středočeského, kraje katastrální pracoviště Mělník. Ve prospěch žalobkyně bylo touto darovací smlouvou zřízeno právo doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí.

10. Ustanovení § 1299 odst. 1 o. z. dává možnost domáhat se zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu, a to při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby. Pokud vyjdeme z doslovného znění zákona, může návrh v takovém případě podat pouze vlastník služebností zatížené věci, tj. v tomto případě žalovaní. Soud se tak nejdříve zabýval otázkou, zda je žalobkyně, v jejíž prospěch byla služebnost zřízena, oprávněna podat návrh na zrušení služebnosti. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 155/2018, dovodil, že aktivně legitimován k podání žaloby na zrušení služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 1 o. z. je mimo vlastníka zatížené věci také oprávněný ze služebnosti, v daném případě tedy žalobkyně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že s ohledem na princip rovnosti nebylo smyslem právní úpravy vyloučit právo oprávněného ze služebnosti domáhat se zrušení služebnosti. Takový postup je navíc ve prospěch vlastníka služebné nemovitosti, když zrušením služebnosti dojde k odstranění právní závady na nemovitosti a v jejím důsledku ke zvýšení hodnoty nemovitosti. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, v jejíž prospěch byla služebnost zřízena, má právo domáhat se jejího zrušení, proto podanou žalobu projednal.

11. Podmínkou zrušení služebnosti je trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tato podmínka je splněna a jsou tudíž dány důvody ke zrušení služebnosti. Trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci (tj. předmětnými nemovitostmi) a výhodou oprávněného (tj. žalobkyně) je dána ze dvou důvodů. Předně se jedná o rapidně zhoršený a stále se zhoršující zdravotní stav žalobkyně, znemožňující jí kvalitní a bezproblémové užívání předmětných nemovitostí, dále jde o zhoršené rodinné vztahy mezi účastníky řízení. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, v řízení bylo prokázáno, že již v době uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti nebyl dobrý, ale stále jí umožňoval bydlet v předmětném domě a právo služebnosti bydlení využívat. Žalobkyně, přestože má dlouhodobě problémy s nohama, byla v době zřízení služebnosti schopná se samostatně po domě pohybovat a postarat se o sebe, dokázala si např. uvařit nebo vyprat. Postupně se její zdravotní stav zhoršoval. V roce 2018 nebo 2019 se jí začala tříštit na pravé noze kost v bércovém vředu, čímž došlo ke zhoršení hybnosti žalobkyně. Od roku 2018 se již sama nedokáže pohybovat po domě, musí používat chodítko, ovšem ani tak není soběstačná a potřebuje asistenci další osoby. Žalobkyni se také zhoršila hybnost ruky. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně trpí řadou dalších nemocí, její psychický ani fyzický stav aktuálně není vůbec dobrý. V důsledku zdravotních problémů se již o sebe nedokáže sama postarat a potřebuje celodenní péči jiné osoby. Od roku 2008 až do současnosti se o žalobkyni stará 1. žalovaná. Vzhledem k tomu, že předmětný dům není bezbariérově řešen, žalobkyně se odstěhovala v roce 2016 do domu 1. žalované. Podle soudu od doby uzavření darovací smlouvy, jíž byla současně zřízena ve prospěch žalobkyně služebnost doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí, došlo k trvané změně poměrů, když se zdravotní stav žalobkyně podstatným způsobem zhoršil, a to do takové míry, že přestala být soběstačná, a je odkázána na pomoc další osoby. Tato změna poměrů je trvalá, protože s ohledem na věk žalobkyně nelze očekávat zlepšení jejího zdravotního stavu. Splněna je i podmínka, že tato změna vyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby. Služebnost žalobkyni nepřináší od roku 2016, kdy se z domu odstěhovala, žádný užitek. Obnovení výkonu práva ze služebnosti, tj. opětovné užívání předmětných nemovitostí žalobkyní, je naprosto vyloučeno i v budoucnosti, neboť předmětný dům není pro užívání žalobkyně vhodně uzpůsobený, a konečně i sama žalobkyně uvedla, že se do něj nechce vrátit. Proto nelze o užívání domu žalobkyní do budoucna vůbec uvažovat, a to ani za situace, kdy by bylo reálně možné uvažovat o pomoci ze strany 2. a 3. žalovaného a úpravě domu, což soud za stávajících vzájemných vztahů zcela vylučuje. Žalobkyně se pohybuje za pomoci chodítka, a to jen velmi obtížně, a za asistence další osoby, její zdravotní stav se v průběhu řízení evidentně zhoršoval. Předmětný dům není bezbariérově upraven. Žalobkyně vyžaduje celodenní péči, kterou jí zajišťuje 1. žalovaná, proto se odstěhovala do jejího domu, který je uzpůsoben tak, aby odpovídal jejím potřebám. Na druhé straně je pak zatížena nemovitost služebností, která omezuje vlastníky (žalované) ve výkonu jejich vlastnického práva, což je v konečném důsledku omezuje ve správě a v nakládání s nemovitostí. Je tím také snížena tržní hodnota předmětných nemovitostí. Soud má za to, že tyto důvody by zcela postačovaly ke zrušení služebnosti. Jak již soud naznačil výše, dalším aspektem, který ho vedl k rozhodnutí o zrušení služebnosti, je skutečnost, že vztahy mezi žalobkyní a 2. a 3. žalovaným nebyly již v minulosti dobré, avšak po uzavření darovací smlouvy měly zhoršující se tendenci. Stejně tak mají špatné vztahy 1. žalovaná s 2. a 3. žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že v době zřízení služebnosti byly jejich vztahy normální, což potvrdili ostatně i 2. a 3. žalovaný, po uzavření darovací smlouvy a zřízení služebnosti se velmi zhoršily. Soud má za to, že vznik konfliktních vztahů mezi účastníky má původ již historicky v nepříliš dobrých vztazích mezi rodiči žalovaných (žalobkyní a jejím manželem), kdy 1. žalovaná stranila žalobkyni, 2. a 3. žalovaní stáli naopak při svém otci, manželu žalobkyně. Tato skutečnost je prokázána výpovědí zejména 2. a 3. žalovaného. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008, změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C [číslo]). Otázku, zda v konkrétní věci došlo ke změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, ponechává zákon na úvaze soudu. V daném případě má soud za to, že i osobní vztahy mezi účastníky, resp. mezi žalobkyní a 2.a 3. žalovaným jsou na takové úrovni, že zrušení věcného břemene odůvodňují. Účastníci se vzájemně nestýkají, nekontaktují, aktuálně 2. a 3. žalovaní zdravotní stav žalobkyně neznají, neinformují se o záležitostech rodiny. Žalobkyně pak bydlení v předmětné nemovitosti odmítá i z tohoto důvodu. V kontextu uvedeného judikátu pak není rozhodné, z jakého důvodu k narušení vztahů došlo, pokud tento důvod není výlučně na jedné ze stran. Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. K námitce 2. a 3. žalovaného, že současný stav nezavinili, soud proto uvádí, že pro rozhodnutí o zrušení služebnosti na návrh oprávněné osoby, tedy žalobkyně, není podstatné, zda ke vzniku trvalé změny vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby došlo zaviněním některého z účastníků právního vztahu (tj. žalobkyně jako oprávněné ze služebnosti nebo žalovaných jako vlastníků předmětných nemovitostí). Jinými slovy, při rozhodování o zrušení služebnosti, soud nebere do úvahy, zda se žalobkyně rozhodla z domu odstěhovat sama, ani to, co ji k takovému rozhodnutí vedlo (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2000 sp. zn. 22 Co 2284/98). Je také zcela na rozhodnutí žalobkyně, jakým způsobem si zajistí jiné bydlení, když přestane využívat právo ze služebnosti. Kvalita nového bydlení přitom nemá vliv na výši náhrady za zrušení služebnosti. Rozhodující je posouzení majetkového prospěchu, kterého se dostává v souvislosti se zrušením věcného břemene vlastníkovi zatížené nemovitosti, jakož i majetkových důsledků zániku věcného břemene pro oprávněného (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ve zde 1. 3. 2000 sp. zn. 22 Co 2284/98).

13. Pokud jde o námitku 2. a 3. žalovaného, že nelze zrušit služebnost, když byla zřízena dohodou účastníků řízení, protože dle zásady občanského práva mají být smlouvy plněny, tuto soud nepovažuje za důvodnou. Obecně platí, že závazky se mají plnit, toto pravidlo však nelze uplatňovat bezvýjimečně. Smyslem je, aby smluvní strany nepřestávaly své závazky plnit jen na základě svého subjektivního rozhodnutí, pak by totiž závazky postrádaly jakýkoli smysl. To však neplatí za situace, kdy zákon dává smluvním stranám možnost, byť i jednostranně, závazek ukončit, například odstoupením od smlouvy, výpovědí smlouvy, nebo jako v souzené věci podáním návrhu soudu na zrušení závazku. Jde o zákonem dovolený postup, kdy zákon předpokládá, že se po uzavření smlouvy mohou změnit okolnosti a účastníci závazkového vztahu, nebo jen někteří z nich, chtějí závazek ukončit. Soud dospěl k závěru, že pokud občanský zákoník v ustanovení § [číslo] odst. 1 dává účastníkům možnost domáhat se zrušení služebnosti, není to v rozporu se zásadou, že smlouvy mají být plněny, a žalobkyně se tak zrušení služebnosti může s úspěchem domáhat.

14. Výše citovaný § 1299 odst. 1 o. z. umožňuje zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Při určení výše náhrady soud vycházel z obvyklé ceny služebnosti ve výši 1 445 000 Kč, určené znaleckým posudkem, jako prospěchu, který žalovaní získají zrušením služebnosti. Ocenění služebnosti ve výši 700 000 Kč (viz spis OS [obec] sp.zn. 4 C 76/2019) je dle ustanovené znalkyně nízké, není zřejmé, jak k této hodnotě bylo dospěno, a znalkyně by i v roce 2018 její hodnotu ocenila vyšší. Soud tedy jako základ pro určení náhrady žalobkyně za zrušení služebnosti vycházel z částky 1 445 000 Kč, stanovené v dané věci znaleckým posudkem, když tuto výši znalkyně soudu při svém výslechu ozřejmila. Při stanovení výše náhrady za zrušení služebnosti však soud přihlížel také ke všem okolnostem souzené věci. Soud jednak zohlednil, že žalobkyně služebnost nabyla bezplatně. Je evidentní, že manžel žalobkyně, otec žalovaných, chtěl při převodu předmětných nemovitostí na žalované zajistit žalobkyni bezplatné bydlení, jeho cílem zjevně nebylo poskytnutí finančního plnění žalobkyni. Náhrada za zrušení věcného břemene má saturovat náklady žalobkyně na její bydlení, proto pro stanovení výše náhrady za zrušení služebnosti byly dále vzaty do úvahy majetkové poměry žalobkyně v porovnání s náklady, za které by si mohla zajistit jiné bydlení v případě, že by nežila u 1. žalované. Žalobkyně má příjmy okolo 25 000 Kč měsíčně, jedná se o důchod a příspěvek na péči. Taková částka je zcela jistě způsobilá pokrýt náklady na pobyt v domově pro seniory, který je státním zařízením. Pokud by žalobkyně žila v soukromém domově pro seniory, náklady na bydlení by byly vyšší, když v takovém zařízení se za služby platí částka nejméně 30 000 Kč měsíčně, což je obecně známá skutečnost. Soud tak jako přiměřenou náhradu stanovil částku původně žalobkyní požadovanou ve výši 900 000 Kč, která činí cca 2/3 náhrady stanovené znaleckým posudkem. Tato částka by pak s ohledem na výši měsíčního příjmu žalobkyni stačila k hrazení nákladů na bydlení v soukromém zařízení pro seniory nejméně po dobu 8 let s tím, že žalobkyni by ještě k dispozici zůstaly i volné finanční prostředky. Soud bral v úvahu pouze náklady na bydlení, nikoli další náklady žalobkyně, například úhradu za léky apod., když tato částka má sloužit výhradně k zajištění případného bydlení, neboť žalobkyně tímto rozhodnutím ztrácí právo bydlet v předmětném domě. Ačkoli se žalovaným může jevit takto stanovená náhrada vysoká (ať už z jimi uváděných okolností věci, zdravotního stavu žalobkyně a jejího věku atd.), nelze naopak přehlédnout, že žalovaným se za vyplacení náhrady žalobkyni dostane protihodnota v podobě nemovitosti bez zatížení služebností, což má v konečném důsledku podstatné zvýšení její tržní ceny. Lhůtu k plnění ve výroku II. tohoto rozsudku určil soud v délce tří měsíců dle návrhu žalobkyně v souladu s § 160 odst. 1. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 39 082,56 Kč, přestože měla ve věci úspěch jen částečný, neboť v daném případě rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Z toho částka 5 000 Kč představuje zaplacený soudní poplatek, částka 26 250 Kč je odměna za zastupování advokátem, a to v rozsahu deseti úkonů právních služeb (příprava a převzetí právního zastoupení žalobkyně, vyjádření k žalobě, doplnění žaloby, účast při jednání soudu dne [datum], další porada s klientem dne [datum] v [obec] za účelem projednání mimosoudní dohody, účast při jednání soudu dne [datum], které trvalo déle než dvě hodiny, účast při jednání soudu dne [datum], které trvalo déle než dvě hodiny a účast při jednání soudu dne [datum]), přičemž výše odměny za jeden úkon právních služeb je určená dle § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 35 000 Kč a činí tak 2 500 Kč (tj. 10 × 2 500 Kč) a jednu polovinu úkonu za účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu ve výši 1 250 Kč (2 500 ÷ 2), částka 3 300 Kč představuje paušální částku na náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právních služeb (tj. 11 × 300 Kč), 1 400 Kč představuje náhradu advokáta za promeškaný čas cestou na jednání soudu a zpět v rozsahu 10 započatých půlhodin a na poradu s žalobkyní a zpět v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu (jedna cesta na jednání soudu trvala 25 min., tj. 10 × 100 a jedna cesta do místa bydliště žalobkyně trvala 38 minut, tj. 4 × 100 Kč), 233,88 Kč představuje cestovné za cestu konanou [datum] na jednání soudu ze sídla kanceláře advokáta ke zdejšímu soudu a zpět, tj. dvě cesty v délce 20 km (tj. celkem v délce 40 km) /srovnání internetový server [webová adresa] při zadání [ulice a číslo], [obec] – [ulice], [PSČ] [obec] při sazbě 33,60 za 1 l pohonných hmot dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě vozidla 5,2l [číslo] km a při sazbě základní náhrady za používání vozidla ve výši 4,10 Kč za ujetý kilometr dle ust. § 1 písm. b) výše uvedené vyhlášky, 465,20 Kč představuje cestovné za cestu konanou [datum] na poradu s žalobkyní ze sídla kanceláře advokáta do místa bydliště žalobkyně a zpět, tj. dvě cesty v délce 32 km (tj. celkem v délce 64 km) /srovnání internetový server [webová adresa] při zadání [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec] při sazbě 33,60 za 1 l pohonných hmot dle ust. § 4 písm. c) výše uvedené vyhlášky, při průměrné spotřebě vozidla 5,2l [číslo] km a při sazbě základní náhrady za používání vozidla ve výši 4,10 Kč za ujetý kilometr dle ust. § 1 písm. b) výše uvedené vyhlášky, 468,28 Kč představuje cestovné za cesty konané dne [datum] a [datum] na jednání soudu ze sídla kanceláře advokáta ke zdejšímu soudu a zpět, tj. čtyři cesty v délce 20 km (tj. celkem v délce 80 km) /srovnání internetový server [webová adresa] při zadání [ulice a číslo], [obec] – [ulice], [PSČ] [obec] při sazbě 31,80 za 1 l pohonných hmot dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě vozidla 5,2l [číslo] km a při sazbě základní náhrady za používání vozidla ve výši 4,20 Kč za ujetý kilometr dle ust. § 1 písm. b) výše uvedené vyhlášky, 465,20 Kč představuje cestovné za cesty konané dne [datum] a [datum] na jednání soudu ze sídla kanceláře advokáta ke zdejšímu soudu a zpět, tj. čtyři cesty v délce 20 km (tj. celkem v délce 80 km) /srovnání internetový server [webová adresa] při zadání [ulice a číslo], [obec] – [ulice], [PSČ] [obec] při sazbě 27,20 za 1 l pohonných hmot dle ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 389/2020 Sb. při průměrné spotřebě vozidla 5,2l [číslo] km a při sazbě základní náhrady za používání vozidla ve výši 4,40 Kč za ujetý kilometr dle ust. § 1 písm. b) výše uvedené vyhlášky a 1 500 Kč představují zálohu zaplacenou žalobkyni za vpracování znaleckého posudku. Lhůta k plnění ve výroku III. byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně podle § 140 odst. 1 věty třetí o. s. ř., když žalovaní vlastní nemovitosti ve spoluvlastnictví, a tvoří tak v tomto řízení tzv. nerozlučné společenství podle § 91 odst. 1 o. s. ř.

16. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za tři úkony právních služeb, a to další porady s klientem dne [datum], [datum] a [datum]. Soud dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložené náklady. [příjmení] s klientem před prvním jednáním ve věci by měla být zahrnuta již v úkonu převzetí a příprava právního zastoupení, další porada před jednáním soudu dne [datum] se uskutečnila po předcházející poradě dne [datum], aniž by v mezidobí došlo ve věci k jednání, poradu ze dne [datum] soud rovněž nepovažuje za nezbytnou, když tato se měla týkat znaleckého posudku. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani právo na zaplacení náhrady cestovného za cesty právní zástupkyně žalobkyně na porady s žalobkyní a náhradu za promeškaný čas.

17. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., tak, že žalovaným, kteří nebyli v řízení úspěšní, uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů ve výši 4 450 Kč. Tato částka představuje část znalečného, přiznaného znalkyni usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2020, č. j. 16 C 75/2019 – 211, ve výši 5 950 Kč, sníženého o zálohu zaplacenou žalobkyni ve výši 1 500 Kč. [příjmení] ve výši 4 450 Kč představuje náklad, který platil stát. Lhůta k plnění ve výroku IV. byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným byla soudem uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně podle § 140 odst. 1 věty třetí o. s. ř., když žalovaní vlastní nemovitosti ve spoluvlastnictví, a tvoří tak v tomto řízení tzv. nerozlučné společenství podle § 91 odst. 1 o. s. ř.