16 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky [částka] zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 1) částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] -) z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, 2) částku [částka], 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 89,99 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve zbývající výši [částka] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] -) úrok ve výši 89,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum], <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni bude po právní moci výroku I. tohoto rozsudku vrácena část soudního poplatku ve výši [částka].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutou s odůvodněním, že mezi účastníky byla poté, co žalobkyně posoudila úvěryschopnost žalovaného, uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 138,16 % p.a. vrátit ve 30 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2018. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, od [datum] do [datum] uhradil částku [částka], po zesplatnění pak částku [částka]. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek [číslo] o více než 30 dnů a s úhradou splátek [číslo] o více než 15 dnů a žalobkyni tak v souladu s ujednáním smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut, a to ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů (zde 8* [částka]), a ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů (zde 11* [částka]). Dále žalobkyně tvrdila, že vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné ke dni [datum], o délce 65 dnů, došlo dne [datum] dle smlouvy o úvěru k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle smlouvy celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši [částka] splatné nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit žalobkyni, v souladu s bodem 6.5. smlouvy o úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. ode dne [datum] do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném, a to po úhradách provedených po zesplatnění, domáhá zaplacení nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] dle bodu 6.1. smlouvy, dále smluvní pokuty ve výši [částka] dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za období od [datum] do dne vyhotovení žaloby, a smluvního úroku opět z dlužné původní jistiny úvěru (zde [částka]) s tím, že žalobkyně požadovala nikoliv smluvní úrok ve výši 138,16 % p.a., nýbrž ve výši 89,99 % p.a., a to za období od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka].

2. Podáním ze dne [datum] navrhli účastníci schválení smíru, který soudem nebyl schválen z důvodu jeho rozporu s právními předpisy. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky [částka] zpět s odůvodněním, že tuto částku zaplatil žalovaný ve splátkách po podání žaloby. Soud proto postupem podle § 96 odst. 1,2 občanského soudního řádu řízení zastavil a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni (§ 10 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích) O tom soud rozhodl usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 21.4.2021, č.j. 16 C 94/2021-30, které nabylo právní moci dne [datum].

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně zpět žalobu ohledně částky [částka], kterou žalovaný uhradil splátkami v období od [datum] do [datum]. Nadále tak trvala na svém požadavku na zaplacení zbylé pohledávky uvedené ve výroku II. rozsudku. Soud proto postupem podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení v uvedené části zastavil a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku (výrok I. a IV. rozsudku).

4. Žalovaný k požadavku žalobkyně uvedl, že po zesplatnění úvěru byla dohoda s žalobkyní, že každý měsíc bude žalovaný posílat částku [částka], což činil, jistina je uhrazena k [datum], celkem bylo k [datum] zaplaceno [částka], z toho jistina byla [částka], žalobkyně požaduje dalších [částka]. Žalovaný nesouhlasí s pokutou a nabíhajícím úrokem, částka a procenta mu připadají jak odporující dobrým mravům. má za to, že uhradila vše v plné výši. Pokud se jedná o úroky, které žalobkyně žádá, připadají jí nepřiměřené. Údaje, které uvedla v žádosti o úvěr, byly pravdivé. Ve chvíli, kdy zjistila, že ještě dluží žalobkyni částku [částka], tuto ihned dne [datum] uhradila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem v 30 měsíčních splátkách po [částka]. Sjednaná výše úroku činila 138,16 % ročně, RPSN 138,16 % ročně. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. Smluvní strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením smluvní pokuty (ve výši [částka] za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši [částka] při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, hodnocení klienta, předsmluvní formulář, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru, vše v přílohách žalobkyně /. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla, žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni [datum] /viz doklad o vyplacení úvěru, oznámení o zesplatnění, karta klienta v přílohách žalobkyně/. Ve smlouvě uvedená úroková míra (sazba) představuje procentuální vyjádření výše úroku k celkové výši půjčeného kapitálu. Na základě úrokové míry lze vyjádřit i úrok, který je odměnou za dočasnou ztrátu kapitálu. Úroková míra může být vyjádřena mj. jako nominální nebo efektivní. Ať je úvěrovou smlouvou stanovena efektivní úroková sazba nebo nominální, východiskem kalkulace měsíční výše úroků je vždy nominální úroková sazba. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. / viz vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně Přílohy v příloze spisu /. Žalovaný byl před poskytnutím úvěru kontrolován v registru [příjmení], dle kterého neměl žalovaný zaznamenán žádný příznak /viz výpis záznamů z registru [příjmení] v příloze spisu/. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem činí [částka], jeho výdaje dosahují částky [částka], je ženatý, nemá vyživovací povinnost, splácí úvěr ve výši [částka] měsíčně, výdaje na bydlení činí částku [částka], celkem tak výdaje činí [částka] s tím, že v nich bylo počítáno s rezervou ve výši [částka]. Žalovaný tak měl volné zdroje ve výši [částka]. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, s manželkou nebydlí, forma bydlení - jiné. Příjmem žalovaného byla mzda ve výši [částka], což doložil potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami /viz hodnocení klienta, potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky v příloze spisu /. Žalovaný uhradil částku [částka] dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Žalovaný byl v prodlení, žalobkyně proto zpracovala upomínky a výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] /viz karta klienta a výzvy k zaplacení v příloze spisu /. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení a smlouva o úvěru v příloze spisu /. Po zesplatnění žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku [částka], a dne [datum], [datum] a [datum] vždy částku [částka] Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku v příloze spisu /.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému následujícího dne částku ve výši [částka], kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 30 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum]. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v registru [příjmení]. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí [částka], když tento představuje mzdu a jeho výdaje činí [částka]. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou o úvěru zaplatil před podáním žaloby částku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaný po jejím podání zaplatil částku [částka] a [částka].

8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle ustanovení § 605 odst. 1 o. z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku ve výši [částka]. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, avšak výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně pak měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného o to obezřetněji a důsledněji, uvažovala-li o poskytnutí úvěru ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka], tj. se splátkou ve výši, která se již podstatněji projeví ve finanční situaci žalovaného. V hodnocení klienta byly uvedeny výdaje žalovaného ve výši odpovídající paušální částce životního minima [částka] a výdajům na bydlení ve výši [částka]. Žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalovaného, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Výdaje na bydlení si pak žalobkyně žádným způsobem neověřila. Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela (např. výdaje na dopravu, případné výživné apod.).

19. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalované ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by s ohledem na požadovaný úvěr ve výši [částka] přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalované, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

20. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97.

21. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, byl by proto povinen toto ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalovaného platby ve výši [částka]. Žalovaný za této situace nemá povinnost žalobkyni již nadále cokoli plnit, když vysoce přesáhl svou povinnost zaplatit částku [částka]. Soud tak žalobu v jejím zbytku zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své nároky odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1,2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšném žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné nevznikly. K tomu soud uvádí, že na takovém rozhodnutí by nezměnila nic ani situace, kdy by žalovaný po podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil, neboť i v takovém případě by žaloba byla zamítnuta, neboť do podání žaloby žalovaný zaplatil žalobkyni částku [částka].