17 C 111/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 111 448,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 488,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 64 488,18 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 46 960 Kč spolu s úrokem ve výši 4 % ročně z částky 111 448,18 Kč od , datum, do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 111 448,18 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 960 Kč od , datum, do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně částky 64 448,18 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 111 448,18 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 294 960 Kč, přičemž částka 250 000 Kč byla určena k volnému použití, částka 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka 43 460 Kč na pojištění schopnosti splácet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 669 Kč, počínaje dnem , datum, . Úvěr byl úročen sazbou 4,4 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak od , Anonymizováno, se dostal do prodlení. Do , Anonymizováno, uhradil na jistinu celkem 183 511,82 Kč. Vzhledem k neplnění závazků byl úvěr dne , datum, zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky do , datum, , což neučinil. Pohledávka byla postupně postoupena z původní věřitelky na společnost , právnická osoba, ., a následně na žalobkyni , právnická osoba, . Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. Ke dni podání návrhu nebyla ze strany žalovaného uhrazena žádná část dluhu. Žalovanou částku tvoří zůstatek jistiny ve výši 111 448,18 Kč, příslušenství zahrnuje úrok ve výši 4,4 % ročně od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od téhož dne.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

6. Dne , datum, podal žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně žádost o úvěr ve výši 294 960 Kč. Částka ve výši 250 000 Kč měla představovat neúčelové prostředky žalovaného, částka ve výši 43 460 Kč byla určena na úhradu pojištění schopnosti úvěr splácet a částka 1 500 Kč byla určena na úhradu poplatků za poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí v nájmu, je vyučený a pracuje u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, v pracovním poměru na dobu neurčitou. Příjem žalovaný uvedl ve výši 30 000 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 1 300 Kč, z toho 500 Kč na bydlení, 500 Kč na domácnost a 300 Kč jako ostatní pravidelné výdaje. Zároveň uvedl, že má kontokorentní úvěry s limitem 5 000 Kč. Současně s žádostí vyplnil také přihlášku do pojištění schopnosti splácet úvěr /viz žádost o úvěr na č. l. 9-10 spisu, doplnění žádosti o úvěr na č. l. 11-12 spisu, informace o zpracování osobních údajů na č. l. 13 spisu/. Strany následně téhož dne uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 294 960 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 4,4 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč. RPSN úvěru činila 10,77 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 669 Kč. Součástí smlouvy byly také produktové obchodní podmínky pro úvěry žalobkyně. Dle bodu 9 těchto podmínek byla závažným porušením smlouvy mj. situace, kdy by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru. Dle bodu 10.1 produktových podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně v případě závažného porušení smlouvy oprávněna odstoupit od smlouvy a stanovit okamžik splatnosti veškerých dlužných částek /viz produktové podmínky na č. l. 28-31 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 14-15 spisu, akceptace návrhu na č. l. 43 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výpisy z účtu za měsíce , Anonymizováno, . V , Anonymizováno, činil počáteční zůstatek účtu žalovaného 3 157,37 Kč a konečný zůstatek -4 400,81 Kč. Výdaje žalovaného tedy v , Anonymizováno, převyšovaly jeho příjmy o cca 7 500 Kč. Na účet pak nebyla připsána žádná částka odpovídající tvrzené mzdě žalovaného ve výši 30 000 Kč. Od plátce , právnická osoba, a.s. byla připsána částka 11 296 Kč. V , Anonymizováno, pak příjmy žalovaného převýšily jeho výdaje a zůstatek stoupl na 2 518,22 Kč. Na účtu opět nebyla zaznamenána platba, která by odpovídala žalovaným uvedené mzdě. Opakovala se platba od plátce , právnická osoba, a.s. V , Anonymizováno, pak výdaje žalovaného opět přesáhly jeho příjmy a konečný zůstatek činil -2 573,18 Kč. Opět se opakovala platba od plátce , právnická osoba, a.s. Ve všech měsících žalovaný na účet vkládal i z účtu vybíral částky v řádu tisíců korun, např. 1 000 Kč, 8 000 Kč, 15 000 Kč apod. Na účtu měl žalovaný evidovaný kontokorent do výše 5 000 Kč /viz výpisy z účtu na č. l. 36-40 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dále prověřila žalovaného v databázích. Zjistila, že má úvěrový rámec 5 000 Kč odpovídající kontokorentu, který využívá od konce roku , Anonymizováno, . V registru , Anonymizováno, žalovaný nebyl nalezen /viz odeslané údaje na č. l. 41 spisu, sumarizace na č. l. 41 p.v. spisu, přidělené kontrakty na č. l. 42 spisu, výpis , Anonymizováno, na č. l. 42 p.v. spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně shromáždila také statistické údaje týkající se průměrných výdajů domácností v roce , Anonymizováno, /tabulka výdajů na č. l. 32-35 spisu/. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, úvěr za splatný a Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 114 256,43 Kč do , datum, /viz oznámení o splatnosti úvěru na č. l. 44 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., a ta následně postoupila pohledávku za žalovaným dne , datum, na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 16-23 spisu, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek na č. l. 24-27 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Oznámení však nebylo žalovanému doručeno/viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 45 spisu, vrácená obálka na č. l. 46 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou dne , datum, , a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy. Zásilka s výzvou byla na poště uložena dne , datum, , přičemž žalovaný si zásilku nevyzvedl a ta byla dne , datum, vrácena odesílateli /viz předžalobní výzva s plnou mocí na č. l. 47-48 spisu, vrácená dodejka na č. l. 49 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzené částky 183 511,82 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

19. Soud předně podotýká, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, jak vyplynulo z provedeného dokazování, a žalobkyně tedy byla k podání žaloby aktivně legitimována. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá a zjištěný skutkový stav naopak svědčí o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně, když nebyla dostatečně obezřetná a údaje uváděné žalovaným dostatečně neověřila. Žalovaný v žádosti uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a to od zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Z výpisů z účtu, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, však takový příjem nevyplývá, když za období od , Anonymizováno, neobsahuje žádné platby od uvedené společnosti, natož platby blížící se částce 30 000 Kč. Jediný pravidelný příjem vyplývající z výpisů z účtu představují platby od plátce , právnická osoba, a.s. Ty však dosahovaly pouze 11 296 Kč. Žalobkyni pak lze přisvědčit v tom, že žalovaný na účet vkládal vyšší částky v hotovosti, které ovšem také vybíral. Ani tyto částky však neodpovídají žalovaným uváděnému měsíčnímu příjmu. Již samotnou výši příjmu tak nelze považovat za ověřenou.

21. Zcela nedostatečně pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného. Své výdaje totiž žalovaný uvedl ve výši 1 300 Kč, a to v situaci, kdy byl v nájemním bydlení. Nadto z prověření, které právní předchůdkyně žalobkyně provedla, vyplynulo, že žalovaný již od , Anonymizováno, opakovaně využíval kontokorent na svém bankovním účtu, přičemž jen čerpaný kontokorent opakovaně převyšoval výdaje žalovaného, byť byl řádně splácen. Částku výdajů uvedenou žalovaným bylo vzhledem k okolnostem nutné hodnotit jako zcela nevěrohodnou a bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby výdaje žalovaného podrobně ověřila. Této své povinnosti však nedostála. Disponovala sice výpisy z účtu žalovaného za období od , Anonymizováno, , zcela však ignorovala, že dle těchto výpisů výdaje žalovaného opakovaně převyšovaly jeho příjmy a byť dle výpisů z účtu žalovaný činil vklady v hotovosti, faktem zůstávají i časté výběry, z čehož je zřejmé, že podstatnou část svých nákladů žalovaný hradil v hotovosti. Pokud však na základě této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k tomu, že výdaje žalovaného stanovila čistě arbitrárně na základě statistického modelu, nelze takový postup aprobovat. Naopak za dané situace bylo na místě důkladněji prověřit skutečné výdaje žalovaného. Byť je situace v případě hotovostních plateb horší, právní předchůdkyni žalobkyně nic nebránilo v tom, aby si vyžádala např. nájemní smlouvu k ověření výdajů za nájem, a pracovní smlouvu s platovým výměrem či výplatními páskami k ověření výše příjmu. Protože tak neučinila, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pouhé zohlednění statistických údajů týkajících se obecně výdajů domácnosti nelze považovat s ohledem na významné rozpory mezi údaji uvedenými žalovaným a doloženými výpisy z účtu za dostatečné.

22. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 250 000 Kč a žalovaný byl proto povinen tuto jistinu žalobkyni vrátit. Žalobkyně sama uvedla, že žalovaný již uhradil 183 511,82 Kč. Zbývá mu tedy uhradit částku ve výši 64 488,18 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která mu byla doručena dne , datum, fikcí, přičemž v této výzvě byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky do 7 dnů, tedy do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od , datum, do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

24. V rozsahu zbylých nároků žalobkyně spočívajících v úhradě smluvního úroku, poplatků za sjednání úvěru a úhrady pojistného soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky vyplývaly z absolutně neplatné smlouvy, jak bylo vysvětleno výše. V případě úroků z prodlení tyto soud zamítl ve vztahu k částce, ve které žalobkyní požadovaná jistina převyšovala zůstatek jistiny z titulu bezdůvodného obohacení, pro období předcházející výše uvedené splatnosti bezdůvodného obohacení a ve výši, ve které převyšovaly zákonný úrok z prodlení stanovený s ohledem na první den prodlení žalovaného (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08.

26. Pro úplnost pak soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výroky I. rozsudku, když při vyhlášení rozsudku došlo v uvedeném výroku k chybě v psaní, jelikož bylo chybně uvedeno, že se žalovanému stanovuje povinnost uhradit žalobkyni částku 64 448,18 Kč namísto 64 488,18 Kč. V daném případě došlo zjevně k překlepu, když správně činí dlužná částka 64 488,18 Kč (250 000 Kč – žalovaným uhrazených 183 511,82 Kč). Ostatně při stanovení úroku z prodlení byla již částka 64 488,18 Kč právně uvedena. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou nesprávnost a chybu v psaní při písemném vyhotovení rozsudku opravil.