17 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 888,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 600 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 600 Kč od [datum] do [datum] a dále v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 491,13 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 0 Kč.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 888,18 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému bezhotovostně na jím ve smlouvě uvedený účet úvěr ve výši 4 600 Kč, který měl být s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 463,84 Kč a se smluvním úrokem splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti, ani kdykoli později, a to ani přes opakované upomínky poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně se touto žalobou domáhá jednak zaplacení jistiny v částce 4 600 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 4 463,84Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru v částce 2 323,95Kč, smluvní pokuty ve výši 2 288,18Kč, zákonných úroků z prodlení, dílem kapitalizovaných v částce 491,13Kč a od [datum] běžících z částky 4 600 Kč a nákladů na vymožení pohledávky v částce 2 Kč.

2. Podáním, soudu doručeným dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v rozsahu požadavku kapitalizovaného úroku v částce 6 789,79Kč a v rozsahu smluvní pokuty v částce 2 288,18Kč zpět a žádala nadále jistinu v částce 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky, kapitalizovaným v částce 491,13Kč a dále od [datum] běžícím.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 2. 2021 č.j.: 17C 12/2021-66 bylo řízení postupem dle § 96 o. s. ř. s ohledem na procesní dispozici žalobkyně se žalobou v rozsahu zpětvzetí zastaveno.

4. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

5. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Skutkový závěr ve věci je ten, že žalovaný, spotřebitel, uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), coby poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní formou na jeho účet úvěr ve výši 4 600 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 4 463,84 Kč do [datum]. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr včetně poplatku nevrátil a ničeho dalšího neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní byla postoupena pohledávka, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni, což bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámeno. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která s ohledem na postavení žalovaného podléhá režimu ZoSÚ. Soud se proto zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (k poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo možno v daném případě pro nepřítomnost žalobkyně (byť omluvenou) při ústním jednání přistoupit). Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze proto dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného vůbec zkoumána.

21. V poměrech projednávané věci tedy soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu 4 600 Kč nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 4 600 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Nadále platí, že v případě, že bylo oběma stranami neplatné smlouvy poskytováno peněžité plnění, se může strana smlouvy domáhat pouze rozdílu mezi poskytnutou a obdrženou částkou, neboť v tomto případě je bezdůvodné obohacení představováno právě pouze zmíněným rozdílem (viz zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum] sp. zn. Cpj 34 publikovaná pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, k jejich použitelnosti za nové právní úpravy viz [titul]. [jméno] [jméno], Ph.D., [titul]. [jméno] [příjmení] k § 2993 v Švestka, Dvořák, Fiala, Hrádek, Vojtek, Hajn a kolektiv. Občanský zákoník – Komentář – Svazek VI /relativní majetková práva 2. část, § [číslo] [obec a číslo]).

22. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, kterou obsahovala předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] na adresu dle úvěrové smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na desetidenní lhůtu stanovenou ve výzvě, nastalo prodlení v daném případě [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 4 600 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši dle požadavku žalobkyně, tedy ve výši 9 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela, a z hlediska úroku z prodlení nebylo prokázáno, že by se žalovaný do prodlení dostal dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 s přihlédnutím k § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, že správně to měl být úspěšnější žalovaný, kterému měla být přisouzena náhrada nákladů řízení, neboť při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku). Vzhledem k nepřiléhavé formulaci nákladového výroku, který měl správně znít tak, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (žalovanému dle obsahu spisu žádné nevznikly), byla pak výše nákladů řízení stanovena v částce 0 Kč.