17 C 156/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částku 10 737 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 666 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 562 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 166,41 Kč, z částky 24 700 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 171,22 Kč, z částky 21 838Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 141,61 Kč, z částky 18 976 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 135,78 Kč, z částky 16 114 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 100,89 Kč, z částky 13 252 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 91,86 Kč, z částky 10 390 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 74,35 Kč, z částky 8 528 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 239,52 Kč, z částky 5 666 Kč ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení, dále částku ve výši 5 071,56 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 94,39 % p.a. z částky 19 324,92 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 841,44 Kč, z částky 16 579 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 197,99 Kč, z částky 13 717 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 093,76 Kč, z částky 10 855 Kč od [datum] do [datum] ve výši 757,40 Kč, z částky 7 993 Kč od [datum] do [datum] ve výši 617,52 Kč, z částky 5 131 Kč od [datum] do [datum] ve výši 409,28 Kč, z částky 3 269 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 297,50 Kč a z částky 407 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 123 638 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 737 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované poskytla této úvěr ve výši 34 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 148,1 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 2 862 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje prosincem 2014. Jelikož žalovaná nesplácela jednotlivé splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně neuhrazenou část jistiny úvěru ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 407 Kč (která k datu zesplatnění činila částku 22 303 Kč a skládala se z původní jistiny úvěru ve výši 19 324,92 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 2 978,08 Kč), ze smluvních pokut v celkové výši 5 259 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné nové jistiny od [datum] do dne vyhotovení žaloby v celkové kapitalizované výši 5 071,56 Kč. Příslušenství nároku žalobkyně sestává ze smluvního úroku ve výši 94,39 % ročně z původní poskytnuté jistiny od [datum] do zaplacení (nejvýše však v částce 123 638 Kč) a ze zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající součtu původní jistiny, přirostlých úroků a smluvních pokut od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná k nároku žalobkyně uvedla, že jej uznává a žádá o možnost hradit jej ve splátkách.

3. V návaznosti na postoj žalované navrhla žalobkyně vydání rozsudku pro uznání (k tomu dále viz bod 22 odůvodnění).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] na základě návrhu žalované smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byla i smluvní ujednání a podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Oproti tomu se žalovaná zavázala splatit poskytnuté prostředky spolu s obchodním úrokem v 36 měsíčních splátkách po 2 862 Kč splatných k 15. dni v měsíci počínaje prosincem 2014. Sjednaná výše efektivní úrokové sazby činila 148,11 %, RPSN činila 148,10 % Smluvní strany pro případ prodlení žalované se splácením sjednaly smluvní pokuty (ve výši 8% z výše dlužné splátky za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů a ve výši 13% z výše dlužné splátky za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu [číslo] smluvních ujednání a ve výši 0,25 % denně z dlužné nové jistiny po zesplatnění dle bodu [číslo] smlouvy). Současně pro případ prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru strany v bodě 4.4 strany sjednaly, že sjednaný úrok běží až do data skutečného vrácení jistiny úvěru. Pro případ, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas nebo v případě prodlení se splátkou nebo její části o délce 60 dnů bylo dle bodu [číslo] sjednáno, že dojde automaticky k zesplatnění úvěru a v takovém případě se dle bodu [číslo] veškeré v tom okamžiku nesplacené splátky úvěru, zahrnující jak jistinu tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je dlužník povinen zaplatit v den následující po zesplatnění a úvěrující je oprávněn z této nové jistiny požadovat úrok z prodlení /viz návrh smlouvy o úvěru na č. l. 14-15 spisu, oznámení o schválení úvěru na č.l.16, splátkový kalendář na č.l. 17, smluvní ujednání na č.l. 54-55, předsmluvní formulář na č. l. 11-13 a [číslo], dodatek ke smlouvě na č.l.34-36, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru na č. l. 42 Žalovaná byla před poskytnutím úvěru kontrolován v registru [příjmení] a NRKI /viz výpis záznamů z registru [příjmení] a NRKI na č.l. 32 a 59/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla a tyto skutečnosti podepsala, že její čistý měsíční příjem činí 14 700 Kč (z toho pravidelný příjem 12 000 Kč a 2 700 Kč jako ostatní příjmy), její osobní výdaje dosahují částky 3 800 Kč a ostatní výdaje (nájemné, inkaso, doprava, ostatní) částky 4 000 Kč, celkem tak výdaje činí 7 800 Kč. Žalovaná tak měla volné zdroje ve výši 6 900 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním bydlení a je zaměstnána u Obvodního soudu pro Prahu 2 /viz hodnocení klienta na č. l. 19 spisu/. Své příjmy doložila pracovní smlouvou, výplatními páskami za měsíc červenec až září 2014, daňovým přiznáním za rok 2013, fakturami, jimiž fakturovala úklid dvou domů v částkách 3* 850Kč a 3* 7 000Kč, výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku a modifikovaným výpisem z účtu, z něhož jsou, vyjma záporného zůstatku ve výši - 10 241,73Kč, patrné toliko přijaté platby za období od července do září 2014 /viz výpis z účtu na č.l. 84, výplatní pásky na č.l. 82-83, pracovní smlouva na č.l.- 81, výpis z ŽR na č.l. 29, faktury na č.l. 25-28, daňové přiznání na č.l. 23-25 Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla, žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas. V důsledku prodlení z úhradou splátky [číslo] delší než 60 dnů a po předchozích upomínkách došlo dne [datum] okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz doklad o vyplacení na čl. 31, upomínky žalobkyně na č.l. 43, 33, oznámení o zesplatnění na č. l. 44, karta klienta na č.l. 56 uhradila do okamžiku zesplatnění částku 78 050 Kč a po zesplatnění dne [datum] částku 24 596 Kč /viz karta klienta na č.l. 56 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 46 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 34 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 862 Kč splatných vždy nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum]. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná žalobkyní kontrolována v registru [příjmení] a NRKI. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 14 700 Kč a její výdaje činí 7 800 Kč (obecné výdaje 3 800 Kč a ostatní výdaje (nájemné, inkaso, doprava, ostatní) 4 000 Kč). Žalovaná žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou o úvěru zaplatila celkem 102 646 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaná však ponechala výzvu bez reakce. Žalovaná v řízení netvrdila, ani jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více, než uváděla žalobkyně.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud je v prvé řadě toho názoru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto místě odkazuje soud z řady kupř. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 AS 30/2015, ve kterém soud vyslovil závěr, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet.

18. Žalobkyně sice v daném případě zmapovala příjmovou stránku žalované, nicméně z hlediska jejích výdajových poměrů neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad a spokojila pouze s prohlášením žalované o výdajích, které jsou nadto uváděny ve zcela nereálné výši. Za popsané situace nelze než konstatovat, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala, neboť zcela rezignovala na výdajovou stránku poměrů žalované, bez jejíž znalosti nemohla vůbec zhodnotit, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně své povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (viz ustanovení § 3016 o. z. reflektující obecnou zásadu, podle níž lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), což odpovídá též historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele a zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je třeba v souladu s § 588 o. z. k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédnout i bez návrhu. Závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena mimo jiné na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. K závěru o absolutní nesplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po [datum] dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl opakovaně Krajský soud v Praze, např. ve věcech sp. zn. 19 Co 24/2016, 28 Co 348/2017, 28 Co 463/2017, 23 Co 365/2017 či 27 Co 377/2017, a potvrzuje jej též shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Pro úplnost dále soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

20. V poměrech projednávané věci tedy soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, s odbornou péčí neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy v souladu s § 9 odst. 1 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku 34 000 Kč, a jak bylo prokázáno, žalovaná žalobkyni vrátila částku v celkové výši 102 646 Kč, přičemž ke dni poslední úhrady před zesplatněním ([datum]) uhradila již 78 050 Kč. Za situace, kdy předmětem úvěru byla částka 34 000 Kč, nelze proto uzavřít, že by se žalovaná vůči žalobkyni jakkoli obohatila.

21. Soud proto žalobu zamítl, když současně neshledal, že by se žalovaná z hlediska vydání bezdůvodného obohacení dostala do prodlení (výrok II. rozsudku). K otázce prodlení soud uvádí, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen bezdůvodné obohacení dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Žalovaná by tak byls povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum], byla žalobkyní zjevně odeslána až poté, co žalovaná svými dřívějšími platbami uhradila nejen částku 34 000 Kč. Do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se tudíž žalovaná dostat nemohla.

22. K návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro znání soud uvádí, že v daném případě tento návrh zamítl, neboť podmínky pro postup dle § 153a o. s. ř. neshledal (viz výrok I. rozsudku). Podle § 153a odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. S respektem ke shora uvedenému si soud stojí za tím, že pokud by účastníci navrhli schválení smíru, podle něhož by se žalovaná poté, co již svůj dluh zcela umořila, zavázala k úhradě dalšího peněžitého plnění ve výši a skladbě patrné z výrokové části tohoto rozsudku, nebylo by lze takovýto smír pro jeho rozpor s právními předpisy (§ 588 OZ) schválit, neboť požadavek žalobkyně nemá s přihlédnutím k realizovaným platbám žalované žádnou oporu v hmotném právu. Za popsané situace není proto možné vydat v této věci ani rozsudek pro uznání.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 100 Kč (výrok III. rozsudku). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (v daném případě jde o písemné podání žalované), když se jednalo spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.