17 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 35 318 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 499 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 501 Kč spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 501 Kč od , datum, do zaplacení, v rozsahu částky 2 047 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 474 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 003,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 236 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 35 318 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná jako podnikatelka uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, žalobkyně převedla dne , datum, částku 27 500 Kč na účet žalované. , adresa, 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele. Žalovaná se na základě výše specifikované smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatnost první splátky byla dne , datum, . Smlouva byla uzavřena elektronickou formou, kdy žalovaná provedla tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela, proto jí žalobkyně zaslala celkem tři upomínky, kdy poslední upomínkou ze dne , datum, se stala splatnou celá dlužná částka. Žalované zároveň vznikl dluh vůči žalobkyni ve výši 300 Kč, neboť se zavázala zaplatit 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalovaná dále požaduje smluvní úrok ve výši 2 047 Kč a smluvní úrok ve výši 28,17 % z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu vzniklou prodlením žalované ve výši 3x499 Kč, tedy 1 474 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 047 Kč (neuhrazené splátky) od , datum, do , datum, . Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná ponechala žalobkyní uplatněný nárok bez vyjádření.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná ani žalobkyně se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavily, ač byly k jednání předvolány.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a žalovaná je držitelkou živnostenského oprávnění, na jehož základě může provozovat koncesovanou živnost s předmětem podnikání prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin /viz výpis OR č. l. 9 spisu, výpis ŽR č. l. 10 spisu, výpis ŽR č. l. 36-37 spisu/. Žalobkyně vygenerovala listinu označenou smlouva o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , která v podpisové části obsahuje slova „zákazník (podpis) zákazník podepsal tuto smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč podle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“, součástí této listiny byla i příloha č. , hodnota, a přehled splátek, žalovaná následně měla odeslat datovou zprávu a platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně /viz listina označená jako smlouva o úvěru č. l. 15-18 spisu, příloha č. , hodnota, č. l. 19–20 spisu, doklad o odeslání DZ č. l. 21 spisu, oznámení o schválení úvěru č. l. 22 spisu, bonita smlouvy č. l. 26 spisu, smlouva přehled splátek a úroků č. l. 27 spisu/. Dne , datum, žalobkyně odeslala na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 27 500 Kč a na jiný účet částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaná téhož dne provedla platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně č. , č. účtu, /viz 3x potvrzení o provedení transakce č. l. 23-25 spisu, odpověď , Anonymizováno, . č. l. 42 spisu a odpověď , Anonymizováno, . č. l. 45 spisu/. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, a to dne , datum, , , datum, a , datum, , kdy poslední z těchto výzev byla prokazatelně odeslání prostřednictvím služeb , právnická osoba, . se sedmidenní lhůtou k plnění od odeslání výzvy /viz seznam odeslaných upomínek č. l. 29 spisu, seznam odeslaných poštovních zásilek č. l. 29 p. v. spisu, čestné prohlášení č. l. 30 spisu, seznam odeslaných upomínek č. l. 30 p. v. spisu, seznam odeslaných poštovních zásilek č. l. 31 spisu, čestné prohlášení č. l. 31 spisu, zesplatnění č. l. 32 spisu, podací lístek č. l. 33 spisu/.

5. Z obsahu předložené smlouvy o úvěru s vyplněnými osobními údaji žalované a výše popsanou podpisovou částí pak soud nemohl uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalované uzavřít smlouvu předkládaného obsahu. Předložená smlouva je za žalovanou opatřena pouhým konstatováním, že žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít odesláním 1 Kč na účet žalobkyně. Podpis žalované je tak nahrazen tímto konstatováním, ostatně smlouva není podepsána ani žalobkyní. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku poskytnuté údaje vyplňovala právě osoba žalované, a že to byla právě žalovaná, která přistoupila na konkrétní podmínky smlouvy, které jsou v předložené listině uvedeny. Žalobkyni se naopak podařilo prokázat, že na účet žalované odeslala částku ve výši 27 500 Kč.

6. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se na jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nutno přitom zdůraznit, že společně s předvoláním k soudnímu jednání byla žalobkyně upozorněna, že z dosud předložených listinných důkazů neměl soud za prokázané, že předloženou smlouvu sjednala a uzavřela nezaměnitelně ztotožněná žalovaná. Žalobkyně byla vyzvána, aby se k jednání dostavila připravena doplnit svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda k uzavření sporné smlouvy o úvěru byly využity elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a podle ustanovení zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

12. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

13. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

14. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

15. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

16. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy, neboť smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena podpisem žalované. Za podpis nelze považovat to, že byla provedena platba ve výši 1 Kč. Podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je zřejmé, že smlouva nebyla žalovanou elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.). V posuzovaném případě však soudu byla smlouva předložena v podobě, kdy v podpisové části je pouze uvedeno, že žalovaná provedla platbu 1 Kč na účet žalobkyně. Z provedených důkazů tak nelze učinit závěr, že by se nutně muselo jednat o smlouvu předloženého znění. Žalovaná skutečně mohla jednat o uzavření smlouvy a platbu provést. Nebylo však žádným prokazatelným způsobem zaznamenáno, že projevila svůj souhlas právě se smlouvou předloženého znění.

21. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy předloženého obsahu. Jak je již shora uvedeno, předložená verze smlouvy není opatřena žádným podpisem a pokud mělo k její akceptaci ze strany žalované dojít provedením platby 1 Kč, nejedná se o elektronický podpis ve shora nastíněném smyslu, tedy o data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedostál změn (článek 26 eIDAS). Na tomto místě považuje soud za vhodné opět zdůraznit, že žalobkyni vyzval, aby se k jednání dostavila připravena předložit důkazy potvrzující to, že došlo k uzavření předmětné smlouvy a že to byl žalovaná, kdo projevil vůli být smlouvou předloženého znění vázán. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, čímž, jak bylo vysvětleno výše, se sama připravila o beneficium poučení dle § 118a o. s. ř. a v konečném důsledku neunesla důkazní břemeno v otázce prokázání uzavření smlouvy.

22. Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že zaslala na bankovní účet žalované částku 27 500 Kč a že naopak žalovaná zaslala žalobkyni částku 1 Kč. , adresa, 500 Kč tedy žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna jej vrátit. Žalovaná byla povinna uvedenou částku vrátit bez zbytečného odkladu poté, co byla k úhradě vyzvána. Prokazatelně odeslaná výzva ze dne , datum, se do dispozice žalované dostala dne , datum, (§ 573 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě do 7 dnů, tedy do , datum, , dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 27 499 Kč (27 500 – 1 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I).

23. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

24. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 501 Kč spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 501 Kč od , datum, do zaplacení, v rozsahu částky 2 047 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 474 Kč soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno, že smlouva, o kterou by bylo za jiných okolností možné tvrzené nároky opřít, byla uzavřena (výrok II).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 003,32 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %). Při 100 % úspěchu by náklady představovaly částku 4 553 Kč, neboť sestávají ze soudního poplatku v částce 1 649 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 971 Kč (srov. § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 504 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky včetně zákonných úroků z prodlení, v jejichž rozsahu nebyla žalobkyně úspěšná, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

26. Výrokem IV bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“) ve spojení s § 6 odst. 1 ZoSP a Položkou 2. bod 2 a Položkou 1. bod 1 písm. a) Sazebníku ZoSP, když soud ve věci navrhovaný elektronický platební rozkaz nevydal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Při konečném propočtu doplatku soudního poplatku soud zjistil, že žalobkyně uhradila na soudním poplatku více, než by činila její poplatková povinnost. Za situace, kdy žalobkyně zjevně jako základ poplatku použila celou žalovanou částku 35 318 Kč, obsahující i příslušenství v podobě smluvního úroku v částce 2 047 Kč a účelně vynaložené náklady v částce 300 Kč, které však základ pro výpočet soudního poplatku netvoří (§ 6 odst. 1 ZoSP), uhradila na soudním poplatku částku 1 413 Kč zatímco správná výše soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu při základu soudního poplatku v částce 32 971 /součet jistiny ve výši 30 000 Kč a nárokované smluvní pokuty v částce 1 497 Kč a 1 474 Kč/ představuje při procentní výši soudního poplatku dle Položky 2. bod 1. písm. c) Sazebníku ZoSP částku 1 320 Kč). Nedoplatek soudního vzniklý doměřením soudního poplatku do výše dle Položky 1. bod 1 písm. b) Sazebníku ZoSP (zde 1 649 Kč) tak představuje částku 236 Kč (1 649 - 1 413). K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

27. Pro úplnost soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok IV, kdy při vyhlášení rozsudku v uvedeném výroku došlo k chybě v počtech, neboť bylo chybně uvedeno, že je žalobkyně povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 111 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V daném případě došlo k početní chybě při výměře doplatku soudního poplatku, kdy místo částky 236 Kč, byla uvedena částka 111 Kč. Soud proto postupem podle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou chybu v počtech při písemném vyhotovení rozsudku opravil.