17 C 160/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 540 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným elektronicky, tzv. prostřednictvím klientské zóny, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr společně s poplatky splatit v měsíčních splátkách ve výši 3 750 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce, poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně doposud ničeho neuhradil. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 25 000 Kč, nákladů za dvě upomínky v celkové výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný ani žalobkyně se, ač byli řádně a včas předvoláni, k jednání soudu bez omluvy nedostavili.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající skutkovému závěru. Žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 25 000 Kč. Z téhož účtu přišla na účet žalobkyně platba ve výši 1 Kč dne , datum, /viz okamžitá příchozí platba č. l. 34 spisu, bezhotovostní platba č. l. 35 spisu, odpověď , právnická osoba, . č. l. 55 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k úhradě dluhu ve výši 4 250 Kč, a dne , datum, k úhradě dluhu ve výši 4 750 Kč, obě výzvy odeslala na emailovou adresu , e-mail, /viz upomínka č. , hodnota, č. l. 36-37 spisu, upomínka č. , hodnota, č. l. 38–39 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 43 240,48 Kč dopisem odeslaným dne , datum, /viz předžalobní výzva č. l. 40 spisu a podací lístek č. l. 41 spisu/.

5. Z obsahu dalších ve věci provedených důkazů, a sice z listiny označené smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , s vyplněnými osobními údaji žalovaného ani z předsmluvních informací a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy předkládaného obsahu, když je její listinná verze opatřena za žalovaného jeho jménem, slovem klient a proklamací podepsáno elektronicky prostřednictvím SMS kódu dle autorizační doložky v záhlaví smlouvy (v záhlaví smlouvy je uveden SMS kód , Anonymizováno, ) /viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. l. 7-14 spisu, předsmluvní informace č. l. 28-30 spisu, formulář č. l. 31-33 spisu/. Dalších důkazů žalobkyně nepředložila. Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku poskytnuté údaje vyplňovala právě osoba žalovaného, a že to byl právě žalovaný, který přistoupil na konkrétní podmínky smlouvy.

6. Soud dále nemohl učinit skutkový závěr, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti doložila toliko listinou označenou jako Příloha č. , hodnota, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze které vyplývá, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, a to konkrétně lustrace neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, platební morálka SOLUS, finanční závazky SOLUS, dále vycházela ze základních informací o žalovaném, zde konkrétně z toho, že žije s družkou a má jedno vyživované dítě a dále z deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného, které měla porovnávat s příjmy a výdaji nalezenými na bankovním účtu žalovaného. Zatímco žalovaný deklaroval příjem 55 000 Kč, žalobkyně na jeho bankovním účtu měla dohledat příjem 89 445 Kč, ačkoli žalovaný deklaroval náklady na bydlení 0 Kč, žalobkyně takové náklady na jeho účtu nenalezla vůbec, nicméně kalkulovala s minimální fixní hodnotou 4 000 Kč, přestože žalovaný deklaroval náklady na domácnost v nereálné výši 3 000 Kč, žalobkyně tyto dle jeho účtu identifikovala částkou 392 Kč, nicméně kalkulovala s žalovaným uváděnou výší. Jedná-li se o finanční závazky, pak tyto žalovaný uvedl v částce 12 000 Kč, nicméně žalobkyně nalezla na jeho účtu závazky ve výši 150 Kč, byť finálně pracovala s částkou 12 000 Kč. Z těchto údajů pak žalobkyně vypočetla, že má žalovaný dostatečný finanční zůstatek ve výši 35 500 Kč ke splácení splátky ve výši 3 750 Kč /viz příloha č. , hodnota, ke smlouvě č. l. 15-27 spisu/. Takovýto výstup žalobkyně však soud hodnotí jako naprosto absurdní, když není zřejmé, na základě čeho vůbec mohla žalobkyně dospět k prezentovanému závěru. Příloha č. , hodnota, na svých 26 stranách sice velmi obšírně popisuje postup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, laboruje s celou řadou čísel a hodnot, nicméně soud, kterému výpis z bankovního účtu žalovaného, z něhož měla žalobkyně údaje čerpat, předložen nebyl, postrádá jakýkoli důkaz toho, že hodnoty, s nimiž žalobkyně pracuje, mají svůj reálný základ. Vyjma této přílohy totiž žalobkyně nepředložila nic, co by svědčilo o tom, že by údaje o příjmech a výdajích žalovaného jakkoli ověřovala či zkoumala.

7. Žalobkyně byla v předvolání poučena o své povinnosti plnit důkazní povinnost podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v souvislosti s § 118a o. s. ř. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Jak již bylo uvedeno výše žalobkyně se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Tímto svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a poučení o principu neúplné apelace v odvolacím řízení podle § 119a o. s. ř.

8. V kontextu s uvedeným soudu dále podotýká, že při svém rozhodnutí o věci samé nemohl přihlédnout k obsahu podání žalobkyně, dodanému do datové schránky soudu dne , datum, v 15:54 hod., neboť ústní jednání, k němuž se žádný z účastníků, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, bylo nařízeno na den , datum, již v 10:30 hod.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

17. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy, neboť smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena podpisem žalovaného. Za podpis nelze považovat to, že v podpisové části listiny nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je uvedeno nacionále žalovaného se slovem klient a proklamace „podepsáno elektronicky prostřednictvím SMS kódu dle autorizační doložky v záhlaví smlouvy“ (v záhlaví smlouvy se nachází SMS kód , Anonymizováno, ). Podle tvrzení žalobkyně totiž nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , podle něhož: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).

22. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy žalobkyní předkládaného obsahu. Jak je již shora uvedeno, předložená verze smlouvy není opatřena podpisem žalovaného žádného typu. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala, jakým způsobem mělo dojít k uzavření smlouvy se žalovaným, pouze v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tyto pojmy však dále nespecifikovala a způsob uzavření smlouvy ani nedokládala. Nelze tedy uzavřít, že jde o elektronický podpis ve shora nastíněném smyslu, tedy o data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedostál změn (článek 26 eIDAS).

23. Nadto soud pro úplnost dodává, že i kdyby bylo uzavřeno, že žalovaný projevil vůli být předloženou smlouvou vázán, nebylo by možné hodnotit takovou smlouvu jako platnou, a to absenci závěru o tom, před jejím uzavřením žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z údajů dostupných v databázi a prohlášení spotřebitele o příjmech a výdajích, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně vyjma Přílohy č. , hodnota, , která ovšem představuje toliko její finální výstup, nedoložila žádné důkazy, z nichž by vyplynulo, že a jak ověřovala údaje uvedené žalovaným, a to jak jejich příjmovou i výdajovou stránku. S ohledem na uvedené by tak bylo namístě tvrzenou smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou a nárok z ní posoudit v režimu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Naproti tomu se žalobkyni podařilo prokázat, že zaslala na bankovní účet žalovaného částku 25 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku 25 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, , přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne , datum, byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na text výzvy, v němž je uvedeno, že má žalovaný zaplatit nejpozději do , datum, , žalovaný se tak dostal do prodlení dne , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I).

25. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 000 Kč, která byla žalovanému podle tvrzení žalobkyně účtovaná za dvě upomínky, soud žalobu zamítl, neboť uzavření úvěrové smlouvy, o niž obecně lze uvedený nárok opřít, nebylo v řízení prokázáno (výrok II).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., přestože byl úspěch žalobkyně pouze částečný, soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů v plné výši 2 540 Kč, protože neúspěch žalobkyně ve věci byl nepatrný. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku v částce 1 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).