17 C 173/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 564,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 297 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 297 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 267,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 2 098,37 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 945,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 033,07 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 736,07 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 14 133,07 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 405,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 564,74 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel online prostřednictvím účtu , Anonymizováno, dne , datum, smlouvu o úvěru č., hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradil pouze 1 703 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Pohledávku, vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná požadovala zaplacení částky ve výši 17 564,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 098,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 945,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 033,07 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 14 133,07 od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila adresný dokument označený „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. , hodnota, “, datovaný dne , datum, . Dokument stanovil parametry případně uzavřené smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 60 % ročně v minimálních měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. RPSN bylo sjednáno ve výši 81,02 %. Pro případ prodlení žalovaného si strany smlouvy článkem 8.4 sjednaly poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 300 Kč. K ověření totožnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zajistila fotografie žalovaného s jeho občanským průkazem. Způsob uzavření smlouvy pak byl popsán v čl. 2 smluvních podmínek, a to tak, že po obdržení žádosti o úvěr měla být žalovanému zaslána potvrzující zpráva ve formě SMS zprávy a také do jeho účtu , Anonymizováno, , kam měla být doručena přímo smlouva. K uzavření pak mělo dojít přihlášením žalovaného do jeho účtu , Anonymizováno, . /viz osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 16-22 spisu, fotografie na č. l. 14-15 spisu/. Žalovanému byla na účet č. , č. účtu, částka ve výši 15 000 Kč připsána dne , datum, /viz sdělení banky na č. l. 51 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 60 spisu/. Žalovaný na právní předchůdkyni uhradil 1 703 Kč /viz historie na č. l. 23-25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením ze dne , datum, /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 27-32 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 33-35 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 36 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 38-40 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění s výjimkou uvedené částky 1 703 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud nicméně nemohl učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Taková skutečnost z provedených důkazů v žádném případě nevyplývá. Předně, žalobkyně vůbec nepředložila samotnou smlouvu o úvěru podepsanou alespoň právní předchůdkyní žalobkyně. Její existenci přitom pro sjednání úvěru předpokládají smluvní podmínky, a to konkrétně čl.

2. Zcela pak absentují důkazy k projevu vůle žalovaného být jakoukoliv smlouvou o úvěru vázán.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poskytl 1 703 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu. Smlouva o spotřebitelském úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Z provedených důkazů nicméně vyplývá, že smlouva byla uzavřena v písemné formě v tom smyslu, že dle čl. 2 dokumentu „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. , hodnota, “ měla být písemná verze smlouvy opatřená nějakou formou podpisu právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému k dispozici v jeho účtu , Anonymizováno, . Žádnou takovou listinu však žalobkyně nepředložila. Pokud by snad měl být za smlouvu o spotřebitelském úvěru považován přímo uvedený dokument, pak platí, že tento není žádným podpisem opatřen, tím méně pak podpisem žalovaného v jakékoliv podobě. Soud se tedy ani nemohl zabývat tím, zda byla tato „smlouva“ uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Naopak, k uzavření smlouvy mělo dojít pouze přihlášením do účtu , Anonymizováno, vedeného pro žalovaného. Žalobkyně přitom vůbec neuvedla, jak měla být totožnost dané osoby při přístupu do tohoto účtu ověřena, natož aby doložila, že se tak skutečně stalo. Z předložených dokumentů přitom nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že „smlouva“ nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , podle něhož: „Při písemném právním jednání podle § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ Soudu předložený PDF dokument „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. , hodnota, “ tedy neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Žalobkyně tedy neprokázala, že by mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření tvrzené smlouvy. Soud přitom připomíná, jak uvedl výše, že beneficium poučení o neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního náleží pouze účastníkovi, který se dostaví k ústnímu jednání. O tuto možnost se žalobkyně sama připravila. Nutno zmínit, že soud současně s předvoláním k jednání žalobkyni upozornil, že z její strany navržené důkazy neprokazují, že by smlouva byla uzavřena žalovaným, a vyzval ji, aby se dostavila k jednání připravena vysvětlit, jak byl žalovaný při podpisu smlouvy ztotožněn. V reakci na tuto informaci pak sama žalobkyně pouze odkázala na čl. 2 osobních podmínek smlouvy, který, jak bylo výše vysvětleno, relevantní odpověď na otázku identifikace smluvní strany nedává.

21. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby konstatoval, že žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou, nebylo by možno uzavřít, že k jejímu uzavření došlo poté, co právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala majetkové a rodinné poměry žalovaného. Žalobkyně totiž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů, které žalovaný sám uvedl a z žalobkyní nijak nespecifikovaných sociálních a demografických dat, přičemž předložila také výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, . Z tohoto výpisu však není vůbec zřejmé, že by žalovaný měl pravidelný příjem v podobě mzdy, naopak jedinou významnější příchozí platbou za uvedené období je „půjčka od , Anonymizováno, “ ve výši 16 000 Kč. Jakékoliv relevantní příjmy žalovaného v době před poskytnutím úvěru tak nebyly doloženy. Pokud pak o něčem výpis z účtu svědčí, tak toliko o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána zcela nedostatečně, když upozorňuje na výdaje žalovaného v podobě půjčky, ale nedává žádnou informaci o jeho příjmech.

22. Jelikož soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem, bylo možné posuzovat nárok žalobkyně pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko 1 703 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 13 297 Kč, který je povinen jej vrátit. Výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení této výzvy byla žalovanému prokazatelně odeslána dne , datum, . S ohledem na uvedenou desetidenní lhůtu k plnění pak soud na základě domněnky dojití konstatuje, že žalovaný byl povinen dlužné bezdůvodné obohacení uhradit do , datum, . Protože tak neučinil, ocitl se dne , datum, v prodlení se splacením pohledávky a od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem. Žalobkyni proto nevznikl nárok na sjednané smluvní úroky, poplatky, ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 405,36 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 564,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

25. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne , datum, , kterým žalobkyně toliko reagovala na výzvu soudu. Nejedná se o vyjádření ve smyslu samostatného úkonu právní služby podle § 11 a. t., nýbrž fakticky se jedná toliko o doplnění návrhu ve věci samé. Skutečnosti zde uvedené a důkazy k nim přiložené totiž mohly a měly být již součástí návrhu ve věci samé.