17 C 173/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 564,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 297 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 297 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 267,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 2 098,37 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 945,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 033,07 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 736,07 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 14 133,07 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 405,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 564,74 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel online prostřednictvím účtu Anonymizováno dne datum smlouvu o úvěru č.hodnota (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradil pouze 1 703 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Pohledávku, vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná požadovala zaplacení částky ve výši 17 564,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 098,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 945,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 033,07 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 14 133,07 od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně sestavila adresný dokument označený „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. hodnota“, datovaný dne datum. Dokument stanovil parametry případně uzavřené smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 60 % ročně v minimálních měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. RPSN bylo sjednáno ve výši 81,02 %. Pro případ prodlení žalovaného si strany smlouvy článkem 8.4 sjednaly poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 300 Kč. K ověření totožnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zajistila fotografie žalovaného s jeho občanským průkazem. Způsob uzavření smlouvy pak byl popsán v čl. 2 smluvních podmínek, a to tak, že po obdržení žádosti o úvěr měla být žalovanému zaslána potvrzující zpráva ve formě SMS zprávy a také do jeho účtu Anonymizováno, kam měla být doručena přímo smlouva. K uzavření pak mělo dojít přihlášením žalovaného do jeho účtu Anonymizováno. /viz osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 16-22 spisu, fotografie na č. l. 14-15 spisu/. Žalovanému byla na účet č. č. účtu částka ve výši 15 000 Kč připsána dne datum /viz sdělení banky na č. l. 51 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 60 spisu/. Žalovaný na právní předchůdkyni uhradil 1 703 Kč /viz historie na č. l. 23-25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 27-32 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 33-35 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 36 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 38-40 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění s výjimkou uvedené částky 1 703 Kč uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud nicméně nemohl učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Taková skutečnost z provedených důkazů v žádném případě nevyplývá. Předně, žalobkyně vůbec nepředložila samotnou smlouvu o úvěru podepsanou alespoň právní předchůdkyní žalobkyně. Její existenci přitom pro sjednání úvěru předpokládají smluvní podmínky, a to konkrétně čl.

2. Zcela pak absentují důkazy k projevu vůle žalovaného být jakoukoliv smlouvou o úvěru vázán.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poskytl 1 703 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu. Smlouva o spotřebitelském úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Z provedených důkazů nicméně vyplývá, že smlouva byla uzavřena v písemné formě v tom smyslu, že dle čl. 2 dokumentu „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. hodnota“ měla být písemná verze smlouvy opatřená nějakou formou podpisu právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému k dispozici v jeho účtu Anonymizováno. Žádnou takovou listinu však žalobkyně nepředložila. Pokud by snad měl být za smlouvu o spotřebitelském úvěru považován přímo uvedený dokument, pak platí, že tento není žádným podpisem opatřen, tím méně pak podpisem žalovaného v jakékoliv podobě. Soud se tedy ani nemohl zabývat tím, zda byla tato „smlouva“ uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Naopak, k uzavření smlouvy mělo dojít pouze přihlášením do účtu Anonymizováno vedeného pro žalovaného. Žalobkyně přitom vůbec neuvedla, jak měla být totožnost dané osoby při přístupu do tohoto účtu ověřena, natož aby doložila, že se tak skutečně stalo. Z předložených dokumentů přitom nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že „smlouva“ nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. spisová značka, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ Soudu předložený PDF dokument „OSOBNÍ PODMÍNKY SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU Smlouva č. hodnota“ tedy neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Žalobkyně tedy neprokázala, že by mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření tvrzené smlouvy. Soud přitom připomíná, jak uvedl výše, že beneficium poučení o neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního náleží pouze účastníkovi, který se dostaví k ústnímu jednání. O tuto možnost se žalobkyně sama připravila. Nutno zmínit, že soud současně s předvoláním k jednání žalobkyni upozornil, že z její strany navržené důkazy neprokazují, že by smlouva byla uzavřena žalovaným, a vyzval ji, aby se dostavila k jednání připravena vysvětlit, jak byl žalovaný při podpisu smlouvy ztotožněn. V reakci na tuto informaci pak sama žalobkyně pouze odkázala na čl. 2 osobních podmínek smlouvy, který, jak bylo výše vysvětleno, relevantní odpověď na otázku identifikace smluvní strany nedává.

21. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby konstatoval, že žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou, nebylo by možno uzavřít, že k jejímu uzavření došlo poté, co právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala majetkové a rodinné poměry žalovaného. Žalobkyně totiž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů, které žalovaný sám uvedl a z žalobkyní nijak nespecifikovaných sociálních a demografických dat, přičemž předložila také výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum. Z tohoto výpisu však není vůbec zřejmé, že by žalovaný měl pravidelný příjem v podobě mzdy, naopak jedinou významnější příchozí platbou za uvedené období je „půjčka od Anonymizováno“ ve výši 16 000 Kč. Jakékoliv relevantní příjmy žalovaného v době před poskytnutím úvěru tak nebyly doloženy. Pokud pak o něčem výpis z účtu svědčí, tak toliko o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána zcela nedostatečně, když upozorňuje na výdaje žalovaného v podobě půjčky, ale nedává žádnou informaci o jeho příjmech.

22. Jelikož soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem, bylo možné posuzovat nárok žalobkyně pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko 1 703 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 13 297 Kč, který je povinen jej vrátit. Výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení této výzvy byla žalovanému prokazatelně odeslána dne datum. S ohledem na uvedenou desetidenní lhůtu k plnění pak soud na základě domněnky dojití konstatuje, že žalovaný byl povinen dlužné bezdůvodné obohacení uhradit do datum. Protože tak neučinil, ocitl se dne datum v prodlení se splacením pohledávky a od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem. Žalobkyni proto nevznikl nárok na sjednané smluvní úroky, poplatky, ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 405,36 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 564,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

25. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne datum, kterým žalobkyně toliko reagovala na výzvu soudu. Nejedná se o vyjádření ve smyslu samostatného úkonu právní služby podle § 11 a. t., nýbrž fakticky se jedná toliko o doplnění návrhu ve věci samé. Skutečnosti zde uvedené a důkazy k nim přiložené totiž mohly a měly být již součástí návrhu ve věci samé. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.