17 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 679,40 Kč s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 7 679,40 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 679,40 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 6 420,60 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 200,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 100 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 902 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši celkem 3 193 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 751 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 12 958 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 766 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze 31 802 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 7 679,40 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 6 420,60 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 902 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši 3 193 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 751 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 12 958 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 766 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí půjčky ve výši 25 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 12 spisu, zákaznická karta na č.l. 14 Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,93 % /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 13 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze [číslo] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 23, včetně podacího archu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 25, včetně podacího lístku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

8. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Dle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu ust. § 56 považují za neplatná.

10. Dle ust. § 567 odst. 1 obč. zák. se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.

11. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky uzavřena písemná smlouva o půjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 7 679,40 Kč odpovídající nesplacené části jistiny včetně zákonných úroků z prodlení. Ohledně administrativního poplatku soud uvádí, že jej posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Jelikož však součet úroků a administrativního poplatku neodporuje svou výší zjevně dobrým mravům (úroky byly sjednány ve výši 19,98 % ročně a administrativní poplatek činil 4 751 Kč při poskytnutí jistiny ve výši 25 000 Kč), přiznal soud žalobkyni též požadované úroky.

14. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka.

15. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Co se týče zbylé žalobou uplatněné částky odpovídající nákladům za hotovostní inkaso, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud považuje poplatek hotovostního inkasa za neplatně sjednaný, poněvadž se jedná o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele a zároveň odporující dobrým mravům.

17. Smlouva o půjčce byla sjednána mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného právní předchůdkyní žalobkyně, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy adhezní). Žalovaná měla při podpisu smlouvy na výběr mezi tzv. hotovostní variantou a bezhotovostní variantou smlouvy o půjčce. Pouze hotovostní varianta znamenala možnost převzetí jistiny půjčky již v den podpisu smlouvy, zároveň však velkou měrou zvýšila celkovou částku, kterou se dlužník zavázal zaplatit. V případě bezhotovostní varianty půjčky musí právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout jistinu nikoliv okamžitě, ale až ve lhůtě do 13 kalendářních dnů od podpisu smlouvy. Tím je kontrahující dlužník naváděn, aby spíše uzavřel dražší variantu půjčky. Nelze opomenout, že dlužníci si od nebankovních institucí často půjčují z důvodu okamžitého nedostatku peněžních prostředků a tedy pro ně bezhotovostní varianta pro nejistotu včasnosti obdržení peněžních prostředků nepřipadá v úvahu. Předem sjednanou variantu půjčky dlužník nemůže bez uzavření dodatku ke smlouvě v průběhu změnit na druhou variantu splácení, a tedy při původním výběru hotovostní varianty musí stále platit poplatek za službu inkasa. Výše sjednaného inkasního poplatku (12 958 Kč) tvoří za dobu trvání smlouvy přibližně 50 % poskytnuté jistiny (25 000 Kč) a splácení je sjednáno formou týdenních splátek, ač je zaměstnancům v České republice mzda obvykle vyplácena na bázi měsíční. K povinnosti platit inkasní poplatek navíc dochází i za situace, kdy žalovaná na dluh neplnila, a z logiky věci tak nebylo možné pravidelné splátky fyzicky vybírat. RPSN je uvedeno ve smluvních podmínkách pouze pro případ bezhotovostní varianty půjčky.

18. Dané pojetí inkasa tak místo poskytnutí služby pro dlužníka představuje ujednání o další odměně pro poskytovatele půjčky, jelikož je uvedený poplatek zjevně nepřiměřený k poskytnuté službě (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 42 ICm 3268/2015, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 31 ICm 338/2016 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 25 ICm 4567/2015).

19. K poplatku za hotovostní výběr splátek pak soud dále poznamenává, že dle ust. § 567 odst. 1 obč. zák. se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků, případně je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. Zákon tak stanovuje tzv. odnosné plnění, od čehož se dohoda účastníků nijak neodchýlila, žalobkyně neposkytla žalované žádnou nadstandardní službu, kterou by bylo možné zpoplatnit.

20. Soud proto s ohledem na výše uvedené shledává ujednání stran o povinnosti žalované hradit inkasní poplatek za absolutně neplatné. Soud proto části žaloby odpovídající zbývající výši poplatku za hotovostní inkaso nevyhověl.

21. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

22. Ohledně alikvotní části poplatku zaplacené žalovanou, která odpovídá náhradě za inkaso, soud uvádí, že bylo-li ze strany žalované plněno na neplatný závazek, je s respektem k úpravě bezdůvodného obohacení na účastnících, aby si své pohledávky vyrovnali.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200,88 Kč, přičemž tato částka představuje 8,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.