17 C 183/2019

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 256 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 256 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 256 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 87 626,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 256 700 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou na dobu určitou, a to od [datum] do [datum], nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor, a to dvou místností o velikosti po 60 m2, místnosti o velikosti 18 m2, sociálního zařízení o velikosti 26 m2 a přilehlé chodby o velikosti 35 m2 (dále jen„ předmět nájmu“) v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa] v ulici [ulice], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce] (dále jen„ budova“). Vedle nájemného, které bylo sjednáno ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně, se žalovaná zavázala hradit zálohy na plnění spojená s užíváním předmětu nájmu a služby s ním související v celkové výši 10 000 Kč měsíčně (dále jen„ zálohy na služby“) a při podpisu nájemní smlouvy složila jistotu ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala investovat do stavebních úprav předmětu nájmu prokazatelné náklady ve výši 200 000 Kč a to tak, aby předmět nájmu splňoval hygienické podmínky a všechny ostatní právními předpisy stanovené požadavky a byl zkolaudován stavebním úřadem k účelu provozování školky. S ohledem na to byla žalovaná oprávněna započíst si náklady na stavební úpravy oproti nájemnému a to tak, že za měsíce říjen 2016 až březen 2017 bude započtena částka ve výši po 30 000 Kč měsíčně. Za měsíc leden, únor a březen 2017 si žalovaná v souladu se smlouvou započetla náklady na stavební úpravy a byla povinna doplatit na nájemném částku ve výši po 30 000 Kč plus DPH měsíčně se splatností do [datum] (leden), [datum] (únor) a [datum] (březen) a částku ve výši po 10 000 Kč měsíčně jako zálohu na služby. Žalovaná však uhradila vždy toliko zálohu na služby ve výši 10 000 Kč měsíčně, nájemné nikoli a dluží tak na nájemném za tyto tři měsíce částku po 36 300 Kč měsíčně (30 000 Kč nájemné a DPH ve výši 6 300 Kč). Za měsíc duben až červen 2017 žalovaná již náklady na stavební úpravy oproti nájemnému započíst oprávněna nebyla a proto byla povinna uhradit na nájemném částku ve výši po 60 000 Kč plus DPH měsíčně se splatností do [datum] (duben), [datum] (květen) a [datum] (červen) a zálohy na služby ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná však uhradila vždy toliko zálohu na služby ve výši 10 000 Kč měsíčně, nájemné nikoli a dluží tak na nájemném za tyto tři měsíce částku po 72 600 Kč měsíčně (60 000 Kč nájemné a 12 600Kč DPH). Žalobkyně použila jistotu složenou žalovanou ve výši ve výši 70 000Kč na částečnou úhradu dluhu na nájemném a žalovaná tak k dnešnímu dni na nájemném dluží částku ve výši 256 700Kč (36 300 + 36 300 + 36 300 + 72 600 + 72 600 + 72 600 – 70 000). Tento dluh žalovaná ani přes výzvy žalobkyně dosud neuhradila.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že sama má vůči žalobkyni splatnou pohledávku v částce 189 800 Kč za pomocné a stavební práce provedené ve sportovním areálu [ulice] a vznesla námitku započtení této pohledávky vůči žalobou uplatněnému nároku.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených účastníky, jakož i z jejich shodných tvrzení (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyni, příspěvkové organizaci, byl zřizovatelem Městskou částí [obec a číslo], které by svěřen majetek ve vlastnictví obce hl. m. [obec], předán k hospodaření mimo jiné i předmět nájmu a žalobkyně byla oprávněna jej v rámci doplňkové činnosti pronajímat /viz zřizovací listina na č.l. 80, včetně Přílohy [číslo] na č.l. 84-85, výpis z katastru nemovitostí na č.l. 86 spisu/. Žalovaná je obchodní korporací, zapsanou v obchodním rejstříku /výpis z OR na č.l. 63 a násl. spisu/.

5. Mezi účastníky zůstalo mimo spor, že dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, na základě níž žalobkyně přenechala žalované do dočasného užívání od [datum] do [datum] předmět nájmu a žalovaná se zavázala za to platit žalobkyni nájemné ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně spolu se zálohami na náklady na plnění spojená s užíváním ve výši 10 000 Kč měsíčně. Předmět nájmu byl dle nájemní smlouvy přenechán žalované za účelem provozování mimoškolní výchovy a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti a žalovaná se zavázala předmět nájmu využívat jen k takto vymezenému účelu. Ve smlouvě strany dále prohlásily, že předmět nájmu není k za takto vymezenému účelu uzpůsoben, s čímž je žalovaná srozuměna a žalovaná se zavázala předmět nájmu přizpůsobit tak, aby v něm mohla bezpečně a v souladu s právními předpisy provozovat svou činnost a žalobkyně udělila žalované souhlas ke stavebním úpravám /viz článek III. smlouvy na č.l. 11-14 spisu/. Nesporným zůstalo, že se v této souvislosti žalovaná zavázala investovat do předmětu nájmu částku ve výši 200 000 Kč a že úhrada této investice ze strany pronajímatele bude průběžně započítávána proti povinnosti nájemce hradit nájemné, a to tak, že za měsíce říjen 2016 až březen 2017 bude vždy oproti nájemnému započtena částka 30 000 Kč měsíčně /shodně též článek III a IV nájemní smlouva na č.l. 11-14 spisu/. Nebylo dále sporu o tom, že žalovaná v souladu se smlouvou investovala do předmětu nájmu 200 000 Kč, a že tyto náklady byly vždy v rozsahu po 30 000 Kč měsíčně započítány na nájemné za říjen 2016 až březen 2017. V rovině nesporné také zůstalo, že žalovaná nehradila řádně a včas nájemné a zálohové platby a že v měsíci lednu až březnu 2017 uhradila pouze zálohovou platbu 10 000 Kč měsíčně a na nájemném poníženém o náklady na stavební úpravy neuhradila ničeho a dluží 30 000 Kč bez DPH měsíčně, tedy 36 300 Kč s DPH měsíčně, a že v měsících dubnu až červnu 2017 uhradila pouze zálohové platby po 10 000 Kč měsíčně a na nájemném neuhradila ničeho. Nebylo sporu o tom, že žalovaná složila sjednanou jistotu ve výši 70 000Kč, kterou byla žalobkyně oprávněna v souladu se smluvním ujednáním použít mimo jiné i k úhradě dluhu na nájemném /shodně též článek V. bod 1 a 3 smlouvy/. Konečně sporu nebylo ani o tom, že ke dni [datum] nájemní vztah uplynutím doby zanikl.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně, pronajímatel, uzavřela s žalovanou, jako nájemcem, dne [datum] nájemní smlouvu, na základě níž žalobkyně přenechala žalované za účelem provozování podnikatelské činnosti na dobu od [datum] do [datum] do užívání předmět nájmu za nájemné ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně a se zálohovými platbami za služby výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná v souladu se smlouvou investovala do předmětu nájmu 200 000 Kč, přičemž tyto náklady byly vždy v rozsahu po 30 000 Kč měsíčně započítány na nájemné za říjen 2016 až březen 2017. Žalovaná v měsíci lednu až březnu 2017 uhradila pouze zálohovou platbu 10 000 Kč měsíčně, na nájemném poníženém o náklady na stavební úpravy neuhradila ničeho a dluží tedy 3 x 36 300 Kč. V měsících dubnu až červnu 2017 žalovaná uhradila pouze zálohové platby po 10 000 Kč měsíčně, na nájemném neuhradila ničeho a dluží tak 3 x 72 600 Kč. Celkový dluh žalované, poté, co na jeho úhradu žalobkyně použila složenou zálohu, představuje částku 256 700 Kč.

7. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále opět jen„ o. z.“).

8. Dle § 2302 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

1. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

2. Dle § 2205 o. z., nájemní smlouva pronajímatele zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

3. Dle § 2213 o. z., je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

4. Dle § 2217 odst. 1 o. z., se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

5. Dle § 2218 o. z. se nájemné platí měsíčně pozadu.

6. Dle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odstavce 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

7. Dle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odstavce 2 se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

8. Dle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná. V prvé řadě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2201 a násl. o. z., ve spojení s § 2302 o. z., uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované do užívání předmět nájmu v souladu se smluvním ujednáním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2978/2012, které, byť se upíná k předchozí právní úpravě, uplatní se i v poměrech projednávané věci) a žalovaná se oproti tomu zavázala platit žalobkyni sjednané nájemné včetně sjednaných zálohových plateb za služby. Žalovaná svou základní smluvní povinnost nesplnila a nájemné nehradila řádně a včas. Domáhá-li se tedy žalobkyně dlužného nájemného za období od ledna do března 2017, resp. jeho ponížené části ve výši po 36 300 Kč měsíčně a od dubna do června [rok] v částce po 72 600 Kč měsíčně, tedy částky v celkové výši 256 700 Kč (poté, co na dluh použila složenou jistotu v částce 70 000 Kč) činí tak zcela po právu. S ohledem na prodlení žalované, je současně důvodný i požadavek na úrok z prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když účastníci jejich výši nesjednali a který žalobkyně požaduje z celkové dlužné částky až od okamžiku podání žalovy ve výši ke dni prodlení s úhradou jednotlivého měsíčního nájemného, zde ve výši 8,05% ročně.

10. V dalším se soud zabýval obranou žalované, která v rozsahu 189 800 Kč vznesla námitku započtení. V této souvislosti žalovaná tvrdila, že má vůči žalobkyni pohledávku z titulu nezaplacené faktury, splatné dne [datum], kterou žalobkyně bez námitek převzala a jíž vyfakturovala pomocné a stavební práce provedené v dubnu a v květnu roku [rok] ve sportovním areálu [ulice].

11. Nárok žalované žalobkyně odmítla s tím, žalovanou předloženou fakturu neeviduje ve svém účetnictví a není jí zřejmé, na základě čeho byla faktura vůbec vystavena.

12. Kompenzační námitku žalované nepovažuje soud za úspěšnou, neboť žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a důkazní z hlediska charakteru a existence tvrzené pohledávky a především z hlediska její splatnosti. Přestože byla žalovaná při jednání konaném dne [datum] postupem dle shora uvedeného ustanovení vyzvána k tomu, aby doplnila, kdy a jakým způsobem žalobkyni vyzvala k úhradě faktury [číslo] tedy kdy a komu fakturu doručila, aby doplnila, na základě čeho byly uvedenou fakturou fakturované práce v částce 189 800 Kč provedeny, tedy konkrétně mezi kým, kdy a proč byly vyfakturované práce dojednány, co přesně bylo předmětem ujednání z hlediska rozsahu prací a jaké bylo ujednání z hlediska ceny a její úhrady, aby doplnila, jaké konkrétní práce byly skutečně provedeny a kdy, přičemž současně byla žalovaná vyzvána k označení a předložení důkazů k takto doplněným tvrzením a byla zároveň poučena o následcích neuposlechnutí této výzvy, žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagovala.

13. V tomto směru z provedeného dokazování vyplynulo pouze tolik, že žalovaná vystavila dne [datum] fakturu [číslo] jíž, se splatností ke dni [datum], vyfakturovala žalobkyni pomocné a stavební práce provedené ve sportovním areálu [ulice] v částce 189 800 Kč. Na faktuře je rukou bez jakékoli datace dopsáno„ Převzal“ a následuje nečitelný podpis /viz. faktura na č.l. 58 14. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018 sp. zn. 33 Cdo 4967/2017). Nedovoluje-li zákon započtení pohledávky, která ještě není splatná, pak kompenzační projev učiněný věřitelem s takovou pohledávkou nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou (srov. rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 29 Odo 204/2003)

15. Ke kompenzaci je třeba, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému účastníku. Započtení lze učinit i v průběhu soudního řízení. Uplatnil-li takto dlužník (žalovaný) vzájemnou pohledávku ve výši nepřesahující pohledávku věřitele (žalobce), nejde o vzájemnou žalobu, ale o procesní obranu proti žalobě (§ 98 o. s. ř.); v tom případě se soud zabývá otázkou započtení až tehdy, shledá-li pohledávku žalobce opodstatněnou. V opačném případě se vzájemnou pohledávkou žalovaného nezabývá a ani o ní nerozhoduje.

16. V souzené věci uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení dlužného nájemného. Žalovaná v průběhu řízení uplatnila co do částky 189 800 Kč námitku započtení své pohledávky z titulu neuhrazené faktury za pomocné a stavební práce. Nárok žalované bude patřit mezi ty nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena jejich splatnost a vzhledem k tomu, že v daném případě nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by byl čas plnění přesně ujednán, je doba plnění vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným. Věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). [příjmení] výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti právních jednání, a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (srov. přiměřeně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1012/2001).

17. Shora uvažované parametry výzvy k plnění splňuje v obecné rovině žalovanou předložená faktura. Nicméně samotná existence takovéto faktury ještě nesvědčí pro závěr, že žalovaná žalobkyni k plnění opravdu vyzvala. Žalovaná sice tvrdí, že žalobkyně, která to však popírá, fakturu bez námitek převzala, avšak žádný důkaz v tomto směru ani přes výzvu a poučení soudu nenabídla. Žalovaná v průběhu řízení projevila toliko vůli směřující k započtení své pohledávky na pohledávku žalobkyně, což však nelze ztotožnit s výzvou k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala, že by kdy žalobkyni k úhradě tvrzeného dluhu skutečně vyzvala, když pouhé vyhotovení faktury k tomuto závěru nepostačuje, nemohl mít úkon směřující k započtení pohledávky, který žalovaná učinila v průběhu řízení, žádné právní účinky a způsobit zánik žalované pohledávky (srov. obdobně také rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Odo 1642/2006). Jinak řečeno, bez výzvy k plnění není započítávaná pohledávka žalované splatná, a tudíž způsobilá započtení. Kompenzační námitka je tedy neopodstatněná.

18. S ohledem na shora popsané proto soud, aniž by se v dalším podrobněji zabýval samotnou existencí či výší žalovanou tvrzené pohledávky, žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni nárok v rozsahu, jak je popsán pod bodem 9 odůvodnění.

19. Nad rámec právě uvedeného soud dále dodává, že namítala-li žalovaná, že dle smlouvy z její strany provedené investice ve výši 200 000 Kč byly při sjednaném způsobu zápočtu na nájemné započteny pouze v rozsahu 180 000 Kč, soud konstatuje, že tato námitka je v poměrech souzené věci bez významu. Obsah smlouvy je v tomto ohledu výrazem smluvní autonomie stran, které svým projevem daly najevo vůli zohlednit zmíněné investice pouze v této míře, když jednoznačně sjednaly, že investice budou započteny na nájemné šesti měsíců vždy ve výši po 30 000 Kč.

20. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 87 626,43 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 700 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 971,10 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 323,70 Kč za 103 ujetých km v částce 923,70 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 14,9 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 323,70 Kč za 103 ujetých km v částce 923,70 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 14,9 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 323,70 Kč za 103 ujetých km v částce 923,70 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 14,9 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 61 811,10 Kč ve výši 12 980,33 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.