17 C 183/2019

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 256 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 256 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 256 700 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 87 626,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 256 700 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovanou na dobu určitou, a to od datum do datum, nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor, a to dvou místností o velikosti po 60 m2, místnosti o velikosti 18 m2, sociálního zařízení o velikosti 26 m2 a přilehlé chodby o velikosti 35 m2 (dále jen„ předmět nájmu“) v prvním nadzemním podlaží budovy adresa v ulici ulice, PSČ obec a číslo – část obce (dále jen„ budova“). Vedle nájemného, které bylo sjednáno ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně, se žalovaná zavázala hradit zálohy na plnění spojená s užíváním předmětu nájmu a služby s ním související v celkové výši 10 000 Kč měsíčně (dále jen„ zálohy na služby“) a při podpisu nájemní smlouvy složila jistotu ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala investovat do stavebních úprav předmětu nájmu prokazatelné náklady ve výši 200 000 Kč a to tak, aby předmět nájmu splňoval hygienické podmínky a všechny ostatní právními předpisy stanovené požadavky a byl zkolaudován stavebním úřadem k účelu provozování školky. S ohledem na to byla žalovaná oprávněna započíst si náklady na stavební úpravy oproti nájemnému a to tak, že za měsíce říjen 2016 až březen 2017 bude započtena částka ve výši po 30 000 Kč měsíčně. Za měsíc leden, únor a březen 2017 si žalovaná v souladu se smlouvou započetla náklady na stavební úpravy a byla povinna doplatit na nájemném částku ve výši po 30 000 Kč plus DPH měsíčně se splatností do datum (leden), datum (únor) a datum (březen) a částku ve výši po 10 000 Kč měsíčně jako zálohu na služby. Žalovaná však uhradila vždy toliko zálohu na služby ve výši 10 000 Kč měsíčně, nájemné nikoli a dluží tak na nájemném za tyto tři měsíce částku po 36 300 Kč měsíčně (30 000 Kč nájemné a DPH ve výši 6 300 Kč). Za měsíc duben až červen 2017 žalovaná již náklady na stavební úpravy oproti nájemnému započíst oprávněna nebyla a proto byla povinna uhradit na nájemném částku ve výši po 60 000 Kč plus DPH měsíčně se splatností do datum (duben), datum (květen) a datum (červen) a zálohy na služby ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná však uhradila vždy toliko zálohu na služby ve výši 10 000 Kč měsíčně, nájemné nikoli a dluží tak na nájemném za tyto tři měsíce částku po 72 600 Kč měsíčně (60 000 Kč nájemné a 12 600Kč DPH). Žalobkyně použila jistotu složenou žalovanou ve výši ve výši 70 000Kč na částečnou úhradu dluhu na nájemném a žalovaná tak k dnešnímu dni na nájemném dluží částku ve výši 256 700Kč (36 300 + 36 300 + 36 300 + 72 600 + 72 600 + 72 600 – 70 000). Tento dluh žalovaná ani přes výzvy žalobkyně dosud neuhradila.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že sama má vůči žalobkyni splatnou pohledávku v částce 189 800 Kč za pomocné a stavební práce provedené ve sportovním areálu ulice a vznesla námitku započtení této pohledávky vůči žalobou uplatněnému nároku.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených účastníky, jakož i z jejich shodných tvrzení (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyni, příspěvkové organizaci, byl zřizovatelem Městskou částí obec a číslo, které by svěřen majetek ve vlastnictví obce hl. m. obec, předán k hospodaření mimo jiné i předmět nájmu a žalobkyně byla oprávněna jej v rámci doplňkové činnosti pronajímat /viz zřizovací listina na č.l. 80, včetně Přílohy číslo na č.l. 84-85, výpis z katastru nemovitostí na č.l. 86 spisu/. Žalovaná je obchodní korporací, zapsanou v obchodním rejstříku /výpis z OR na č.l. 63 a násl. spisu/.

5. Mezi účastníky zůstalo mimo spor, že dne datum uzavřeli nájemní smlouvu, na základě níž žalobkyně přenechala žalované do dočasného užívání od datum do datum předmět nájmu a žalovaná se zavázala za to platit žalobkyni nájemné ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně spolu se zálohami na náklady na plnění spojená s užíváním ve výši 10 000 Kč měsíčně. Předmět nájmu byl dle nájemní smlouvy přenechán žalované za účelem provozování mimoškolní výchovy a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti a žalovaná se zavázala předmět nájmu využívat jen k takto vymezenému účelu. Ve smlouvě strany dále prohlásily, že předmět nájmu není k za takto vymezenému účelu uzpůsoben, s čímž je žalovaná srozuměna a žalovaná se zavázala předmět nájmu přizpůsobit tak, aby v něm mohla bezpečně a v souladu s právními předpisy provozovat svou činnost a žalobkyně udělila žalované souhlas ke stavebním úpravám /viz článek III. smlouvy na č.l. 11-14 spisu/. Nesporným zůstalo, že se v této souvislosti žalovaná zavázala investovat do předmětu nájmu částku ve výši 200 000 Kč a že úhrada této investice ze strany pronajímatele bude průběžně započítávána proti povinnosti nájemce hradit nájemné, a to tak, že za měsíce říjen 2016 až březen 2017 bude vždy oproti nájemnému započtena částka 30 000 Kč měsíčně /shodně též článek III a IV nájemní smlouva na č.l. 11-14 spisu/. Nebylo dále sporu o tom, že žalovaná v souladu se smlouvou investovala do předmětu nájmu 200 000 Kč, a že tyto náklady byly vždy v rozsahu po 30 000 Kč měsíčně započítány na nájemné za říjen 2016 až březen 2017. V rovině nesporné také zůstalo, že žalovaná nehradila řádně a včas nájemné a zálohové platby a že v měsíci lednu až březnu 2017 uhradila pouze zálohovou platbu 10 000 Kč měsíčně a na nájemném poníženém o náklady na stavební úpravy neuhradila ničeho a dluží 30 000 Kč bez DPH měsíčně, tedy 36 300 Kč s DPH měsíčně, a že v měsících dubnu až červnu 2017 uhradila pouze zálohové platby po 10 000 Kč měsíčně a na nájemném neuhradila ničeho. Nebylo sporu o tom, že žalovaná složila sjednanou jistotu ve výši 70 000Kč, kterou byla žalobkyně oprávněna v souladu se smluvním ujednáním použít mimo jiné i k úhradě dluhu na nájemném /shodně též článek V. bod 1 a 3 smlouvy/. Konečně sporu nebylo ani o tom, že ke dni datum nájemní vztah uplynutím doby zanikl.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně, pronajímatel, uzavřela s žalovanou, jako nájemcem, dne datum nájemní smlouvu, na základě níž žalobkyně přenechala žalované za účelem provozování podnikatelské činnosti na dobu od datum do datum do užívání předmět nájmu za nájemné ve výši 60 000 Kč bez DPH měsíčně a se zálohovými platbami za služby výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná v souladu se smlouvou investovala do předmětu nájmu 200 000 Kč, přičemž tyto náklady byly vždy v rozsahu po 30 000 Kč měsíčně započítány na nájemné za říjen 2016 až březen 2017. Žalovaná v měsíci lednu až březnu 2017 uhradila pouze zálohovou platbu 10 000 Kč měsíčně, na nájemném poníženém o náklady na stavební úpravy neuhradila ničeho a dluží tedy 3 x 36 300 Kč. V měsících dubnu až červnu 2017 žalovaná uhradila pouze zálohové platby po 10 000 Kč měsíčně, na nájemném neuhradila ničeho a dluží tak 3 x 72 600 Kč. Celkový dluh žalované, poté, co na jeho úhradu žalobkyně použila složenou zálohu, představuje částku 256 700 Kč.

7. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále opět jen„ o. z.“).

8. Dle § 2302 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

1. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

2. Dle § 2205 o. z., nájemní smlouva pronajímatele zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

3. Dle § 2213 o. z., je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

4. Dle § 2217 odst. 1 o. z., se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

5. Dle § 2218 o. z. se nájemné platí měsíčně pozadu.

6. Dle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odstavce 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

7. Dle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odstavce 2 se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

8. Dle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná. V prvé řadě bylo prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2201 a násl. o. z., ve spojení s § 2302 o. z., uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované do užívání předmět nájmu v souladu se smluvním ujednáním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2978/2012, které, byť se upíná k předchozí právní úpravě, uplatní se i v poměrech projednávané věci) a žalovaná se oproti tomu zavázala platit žalobkyni sjednané nájemné včetně sjednaných zálohových plateb za služby. Žalovaná svou základní smluvní povinnost nesplnila a nájemné nehradila řádně a včas. Domáhá-li se tedy žalobkyně dlužného nájemného za období od ledna do března 2017, resp. jeho ponížené části ve výši po 36 300 Kč měsíčně a od dubna do června rok v částce po 72 600 Kč měsíčně, tedy částky v celkové výši 256 700 Kč (poté, co na dluh použila složenou jistotu v částce 70 000 Kč) činí tak zcela po právu. S ohledem na prodlení žalované, je současně důvodný i požadavek na úrok z prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když účastníci jejich výši nesjednali a který žalobkyně požaduje z celkové dlužné částky až od okamžiku podání žalovy ve výši ke dni prodlení s úhradou jednotlivého měsíčního nájemného, zde ve výši 8,05% ročně.

10. V dalším se soud zabýval obranou žalované, která v rozsahu 189 800 Kč vznesla námitku započtení. V této souvislosti žalovaná tvrdila, že má vůči žalobkyni pohledávku z titulu nezaplacené faktury, splatné dne datum, kterou žalobkyně bez námitek převzala a jíž vyfakturovala pomocné a stavební práce provedené v dubnu a v květnu roku rok ve sportovním areálu ulice.

11. Nárok žalované žalobkyně odmítla s tím, žalovanou předloženou fakturu neeviduje ve svém účetnictví a není jí zřejmé, na základě čeho byla faktura vůbec vystavena.

12. Kompenzační námitku žalované nepovažuje soud za úspěšnou, neboť žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a důkazní z hlediska charakteru a existence tvrzené pohledávky a především z hlediska její splatnosti. Přestože byla žalovaná při jednání konaném dne datum postupem dle shora uvedeného ustanovení vyzvána k tomu, aby doplnila, kdy a jakým způsobem žalobkyni vyzvala k úhradě faktury číslo tedy kdy a komu fakturu doručila, aby doplnila, na základě čeho byly uvedenou fakturou fakturované práce v částce 189 800 Kč provedeny, tedy konkrétně mezi kým, kdy a proč byly vyfakturované práce dojednány, co přesně bylo předmětem ujednání z hlediska rozsahu prací a jaké bylo ujednání z hlediska ceny a její úhrady, aby doplnila, jaké konkrétní práce byly skutečně provedeny a kdy, přičemž současně byla žalovaná vyzvána k označení a předložení důkazů k takto doplněným tvrzením a byla zároveň poučena o následcích neuposlechnutí této výzvy, žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagovala.

13. V tomto směru z provedeného dokazování vyplynulo pouze tolik, že žalovaná vystavila dne datum fakturu číslo jíž, se splatností ke dni datum, vyfakturovala žalobkyni pomocné a stavební práce provedené ve sportovním areálu ulice v částce 189 800 Kč. Na faktuře je rukou bez jakékoli datace dopsáno„ Převzal“ a následuje nečitelný podpis /viz. faktura na č.l. 58 14. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018 sp. zn. 33 Cdo 4967/2017). Nedovoluje-li zákon započtení pohledávky, která ještě není splatná, pak kompenzační projev učiněný věřitelem s takovou pohledávkou nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou (srov. rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 29 Odo 204/2003)

15. Ke kompenzaci je třeba, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému účastníku. Započtení lze učinit i v průběhu soudního řízení. Uplatnil-li takto dlužník (žalovaný) vzájemnou pohledávku ve výši nepřesahující pohledávku věřitele (žalobce), nejde o vzájemnou žalobu, ale o procesní obranu proti žalobě (§ 98 o. s. ř.); v tom případě se soud zabývá otázkou započtení až tehdy, shledá-li pohledávku žalobce opodstatněnou. V opačném případě se vzájemnou pohledávkou žalovaného nezabývá a ani o ní nerozhoduje.

16. V souzené věci uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení dlužného nájemného. Žalovaná v průběhu řízení uplatnila co do částky 189 800 Kč námitku započtení své pohledávky z titulu neuhrazené faktury za pomocné a stavební práce. Nárok žalované bude patřit mezi ty nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena jejich splatnost a vzhledem k tomu, že v daném případě nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by byl čas plnění přesně ujednán, je doba plnění vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným. Věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). příjmení výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti právních jednání, a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (srov. přiměřeně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1012/2001).

17. Shora uvažované parametry výzvy k plnění splňuje v obecné rovině žalovanou předložená faktura. Nicméně samotná existence takovéto faktury ještě nesvědčí pro závěr, že žalovaná žalobkyni k plnění opravdu vyzvala. Žalovaná sice tvrdí, že žalobkyně, která to však popírá, fakturu bez námitek převzala, avšak žádný důkaz v tomto směru ani přes výzvu a poučení soudu nenabídla. Žalovaná v průběhu řízení projevila toliko vůli směřující k započtení své pohledávky na pohledávku žalobkyně, což však nelze ztotožnit s výzvou k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala, že by kdy žalobkyni k úhradě tvrzeného dluhu skutečně vyzvala, když pouhé vyhotovení faktury k tomuto závěru nepostačuje, nemohl mít úkon směřující k započtení pohledávky, který žalovaná učinila v průběhu řízení, žádné právní účinky a způsobit zánik žalované pohledávky (srov. obdobně také rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Odo 1642/2006). Jinak řečeno, bez výzvy k plnění není započítávaná pohledávka žalované splatná, a tudíž způsobilá započtení. Kompenzační námitka je tedy neopodstatněná.

18. S ohledem na shora popsané proto soud, aniž by se v dalším podrobněji zabýval samotnou existencí či výší žalovanou tvrzené pohledávky, žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni nárok v rozsahu, jak je popsán pod bodem 9 odůvodnění.

19. Nad rámec právě uvedeného soud dále dodává, že namítala-li žalovaná, že dle smlouvy z její strany provedené investice ve výši 200 000 Kč byly při sjednaném způsobu zápočtu na nájemné započteny pouze v rozsahu 180 000 Kč, soud konstatuje, že tato námitka je v poměrech souzené věci bez významu. Obsah smlouvy je v tomto ohledu výrazem smluvní autonomie stran, které svým projevem daly najevo vůli zohlednit zmíněné investice pouze v této míře, když jednoznačně sjednaly, že investice budou započteny na nájemné šesti měsíců vždy ve výši po 30 000 Kč.

20. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 87 626,43 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 700 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 971,10 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 323,70 Kč za 103 ujetých km v částce 923,70 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 14,9 l číslo km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 323,70 Kč za 103 ujetých km v částce 923,70 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 14,9 l číslo km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 323,70 Kč za 103 ujetých km v částce 923,70 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 14,9 l číslo km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 61 811,10 Kč ve výši 12 980,33 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.