17 C 185/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 990 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 990 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 3 990 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 3 990 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ( ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] street, [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) uzavřela poté, co byla posouzena její úvěruschopnost, dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované na jí uvedený bankovní účet úvěr výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 990 Kč do [datum]. K tomu však přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně, jakož i samotné žalobkyně nedošlo. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

4. Podáním, soudu doručeným dne [datum] vzala žalobkyně nárok, v rozsahu patrném z výrokové části rozsudku pod bodem I., zpět. Soud proto řízení v souladu s procesní dispozicí žalobkyně bez potřeby souhlasu žalované postupem dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil (viz již zmíněný výrok I. rozsudku).

5. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované, na jí ve smlouvě uvedený bankovní účet, úvěr v částce 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala včetně poplatku splatit do [datum]. Svou povinnost však žalovaná nesplnila a ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Pro, byť omluvenou, nepřítomnost žalobkyně, (ta skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti netvrdila, ani nijak neprokazovala), při ústním jednání, nebylo možné žalobkyni poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř..

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

13. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. V poměrech projednávané věci tedy soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, natož s odbornou péčí neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy v souladu s § 9 odst. 1 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu 3 000 nevrátila, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 3 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit. Soud proto žalobě, jíž se žalobkyně v návaznosti na částečné zpětvzetí, domáhala zaplacení právě částky 3 000 Kč, vyhověl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch účastníků s ohledem na rozsah zpětvzetí lze považovat za shodný. V tomto směru soud zohlednil též původně požadované příslušenství, jež žalobkyně nárokovala od 20. 8 2016 do zaplacení (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08).