17 C 186/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 953 277,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 953 277,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 953 277,50 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 298 531,68 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu spočívajících ve svědečném České republice – Okresnímu soudu v , adresa, částku 5 662,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se obrátil dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 953 277,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že oba účastníci jsou podnikatelé v oboru konstrukce strojních zařízení. Žalobce započal podnikat dříve, v roce , Anonymizováno, , kdy byl ještě souběžně zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, v , adresa, . Od roku , Anonymizováno, se již výhradně věnoval podnikatelské činnosti. Ve společnosti , právnická osoba, se žalobce seznámil s žalovaným, kterému navrhl možnost společného podnikání. Žalovaný žalobci z počátku pouze vypomáhal (při současném udržování zaměstnaneckého poměru ve společnosti , právnická osoba, ), později na přelomu let , Anonymizováno, odešel i on ze zaměstnání a plně se věnoval podnikání spolu s žalobcem. Účastníci se od počátku společného podnikání dohodli na tom, že podnikání povedou v režimu , Anonymizováno, , že se tedy budou dělit rovným dílem. Součástí společenské smlouvy mělo být i ujednání, že pokud některý z nich sjedná zakázku, na níž bude pracovat pouze druhý z nich, musí druhý zajistit zakázku v obdobné hodnotě, na níž bude zase moci pracovat prvý. Pokud by k tomu nedošlo, mělo být ujednáno, že zisk ze zakázky, vůči které nebyla recipročně zajištěna zakázka obdobné hodnoty, bude opět rozdělen rovným dílem. Tímto způsobem mělo dojít k dělení výnosů z podnikání rovným dílem. Základem dohody mezi účastníky bylo výše popsané dělení , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . Fakturaci práce zákazníkům prováděl vždy ten z účastníků, který práci fakticky provedl a z toho důvodu fakturoval žalovaný i zakázky, které pro společné podnikání získal žalobce. Zároveň bylo ujednáno, že pokud některý z účastníků získá zakázku, na níž bude pracovat výlučně sám, je kompletní zisk z takové zakázky pouze jeho ziskem a dělení nepodléhá. Po celou dobu společného podnikání zajišťoval zakázky pro oba účastníky toliko žalobce, a pokud výjimečně sehnal zakázku žalovaný, pracoval na ní sám. Ačkoli žalobce žalovaného podporoval a vyzýval k větší aktivitě stran zajišťování zakázek, žalovaný žádnou zakázku pro žalobce nezajistil. Praxe tedy byla taková, že pokud žalobce zajistil klienty, na jejichž zakázce mohl pracovat žalovaný, žalovaný na takové zakázce pracoval a vyfakturoval ji, nicméně žádné zakázky pro žalobce již nezajistil a o zisk ze žalobcem zajištěné zakázky se nepodělil. K ukončení spolupráce mezi účastníky došlo dne , datum, . Žalobce se domáhal vydání , Anonymizováno, zisku ze zakázek, které získal a které zákazníkům fakturoval žalovaný v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, kdy tato jedna polovina představuje žalovanou částku ze zakázek klientů , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , právnická osoba, .

2. Žalovaný nárok neuznal a trval na tom, že žádnou dohodu s žalobcem o dělení zisku způsobem , Anonymizováno, neuzavřel. Vztah žalobce a žalovaného nebyl společným podnikáním a tudíž ani žádný závazek k vzájemnému dělení zisku neexistuje. Žalobu považuje za akt msty za to, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení de facto v téže věci, neboť si žalobce neoprávněně převedl z účtu žalovaného, ke kterému měl dispoziční právo, částku 751 750 Kč, a tím žalovanému způsobil škodu. Jelikož žalobce uvedené peněžní prostředky vrátil, bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno. Pakliže žalobce žalovanému z počátku posílal nějaké platby (konkrétně 20 000 Kč), jednalo se o platbu za činnost, kterou tehdy žalovaný pro žalobce prováděl.

3. Dne , datum, soud I. stupně ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem č. j. , spisová značka, , a konstatoval, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný, s tím, že o jeho výši a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Po částečně provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalobce poté, co postupně opustil svého předchozího zaměstnavatele společnost , právnická osoba, , začal plně věnovat podnikání. Žalovaný ještě jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , s žalobcem spolupracoval, následně i on uvedenou společnost opustil a podnikal spolu se žalobcem a za tímto účelem užívali i označení , Anonymizováno, . Předmětem jejich činnosti, kterou sám žalobce jako podnikatel již dříve vykonával, byla, zjednodušeně řečeno, výroba a konstrukce různých strojních zařízení včetně zpracování technické dokumentace a grafických a kresličských prací. Mezi účastníky byla od počátku jejich spolupráce dohoda, že podnikatelskou činnost budou vyvíjet v režimu rovných partnerů, tedy, že se shodnou měrou budou podílet na zajišťování zakázek, na jejich provedení, na nákladech i na zisku. Součástí této dohody bylo též ujednání, že zajistí-li jeden z nich zakázku pro druhého, vyrovná to druhý zajištěním zakázky v obdobné hodnotě také pro prvého z nich, a pokud ne, zisk ze zakázky, kterou provedl, ale nezajistil, se mezi účastníky rovným dílem rozdělí. Zakázky pro účastníky, a to i ty, na kterých pracoval jen sám žalovaný, zajišťoval v zásadě zkušenější a aktivnější žalobce. Žalovaný tento nepoměr nekompenzoval tím, že by pro žalovaného obstaral srovnatelnou zakázku a ani tím, že by polovinu zisku ze zakázky, kterou získal žalobce, tomuto vyplatil. Za prokázanou vzal soud I. stupně též dohodu ohledně koncepce společného podnikání, podle které se na něm účastníci měli ve všech jeho aspektech, tedy i v otázkách zajištění zakázek a zisku, podílet rovným dílem, tedy , Anonymizováno, . Stejně tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky platila dohoda, podle které zajistil-li jeden z účastníků zakázku pro druhého, měl druhý povinnost vyrovnat takovou zakázku zajištěním zakázky v obdobné hodnotě pro prvého z nich a pokud ne, zisk ze zakázky, kterou provedl, ale nezajistil, se měl mezi účastníky rovným dílem rozdělit. Uvedené skutečnosti považoval soud I. stupně za základ nároku a s odkazem na ně rozhodl právě mezitímním rozsudkem.

4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 17. 2. 2023, č. j. 19 Co 207/2022 – 244, rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se mezitímní rozsudek nevydává. Ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo skutečně prokázáno, že se účastníci ještě před započetím společného podnikání v listopadu , Anonymizováno, ústně dohodli na tom, že budou společně vyvíjet podnikatelskou činnost ve společných pronajatých prostorech, na úhradě nákladů společného podnikání se budou podílet každý jednou polovinou a jejich podíl na zisku bude stejný, tedy v rozsahu jedné poloviny. Stejně tak vzal krajský soud za prokázané, že se účastníci ústně uzavřenou smlouvou o společném podnikání dohodli na tom, že se budou dělit rovným dílem nejen o zisk ze zakázek, na nichž budou pracovat společně, ale i o zisk ze zakázek, které získá jeden z nich a bude na nich pracovat druhý, který také vyfakturuje cenu provedené práce. V obecné rovině přitom zdůraznil, že získá-li v rámci společného podnikání zakázku jeden z podnikatelů a pracuje na ní druhý, je nepochybně zisk z takové zakázky výsledkem práce obou z nich a dělba o zisk z takové zakázky je logickým vyústěním výsledků společné podnikatelské činnosti. Krajský soud nicméně dospěl k závěru, že nebyla prokázána část dohody mezi účastníky, dle které, získá-li zakázku jeden z nich a pracovat na ní bude druhý, musí tento druhý napříště zajistit zakázku, na které bude moci pracovat výlučně prvý, a pokud tak neučiní, je druhý povinen vyplatit prvému jednu polovinu zisku ze zakázky. Taková skutečnost dle krajského soudu nevyplývá ani ze záznamu telefonního hovoru mezi účastníky, ze kterého soud I. stupně vycházel. Prokázáno bylo pouze dělní zisku mezi účastníky, a to v poměru , Anonymizováno, i za situace, kdy zakázku získá jeden z nich a pracovat na ní bude výlučně druhý, který též vyfakturuje cenu provedené práce. Krajský soud tedy nepovažoval za prokázané, že by se disproporce mezi účastníky při získávání zakázek dle jejich dohody jakkoliv promítala do pravidel dělení zisku. Krajský soud dále konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že to byl výlučně žalobce, kdo získal zakázky šesti klíčových společností, o které opírá žalobou uplatněný nárok. Dospěl proto k závěru, že již z tohoto důvodu nebyl základ žalobcem uplatněného nároku zcela skutkově prokázán a proto nebyly splněny podmínky pro vydání mezitímního rozsudku. Skutková zjištění o tom, zda žalobce sám zajistil šest specifikovaných zakázek, totiž nejsou tvrzení vztahující se k výši nároku ale k jeho základu.

5. V reakci na závěry krajského soudu žalobce po výzvě okresního soudu upřesnil svá žalobní tvrzení v tom smyslu, že nárok nezakládá pouze na dílčí dohodě spočívající v recipročním sjednávání zakázek obdobné hodnoty, ale obecně na uzavřené smlouvě o společnosti (viz protokol z ústního jednání ze dne , datum, na č. l. 252 spisu), z jejichž ujednání vyplývá i způsob dělení nákladů a zisku. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že po upřesnění ze strany žalobce nepovažoval namístě rozhodovat o změně žaloby. K upřesnění totiž žalobce přistoupil v reakci na výzvu soudu, přičemž nelze přehlížet, že setrval na svém původním skutkovém tvrzení, které toliko precizoval. Svůj nárok totiž nestavěl od počátku striktně vzato pouze na dílčí části dohody mezi účastníky, která měla spočívat v recipročním zajišťování zakázek, na kterých by následně pracoval pouze druhý z účastníků a naopak, ale také v obecné rovině na dohodě o dělení zisku v poměru , Anonymizováno, Tomu ostatně odpovídá také předžalobní výzva, ve které je výslovně uvedeno: „V průběhu vaší spolupráce jste mému klientu několikrát zopakoval ústně i písemně, že dohoda o dělení , Anonymizováno, mezi vámi je platná. I přes tuto skutečnost jste příslušné množství zakázek pro mého klienta nezajistil, ani jste mu nevyplatil polovinu z tržeb ze zakázek, které pro Vás zajistil on.“ Za daných okolností proto soud o změně žaloby nerozhodoval, neboť se o změnu žaloby nejednalo (srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 171/2017).

6. Po provedeném dokazování, poskytnutí poučení účastníkům v souladu se závěry odvolacího soudu, vycházeje z listinných důkazů, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), a výslechů svědků, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Soud předně setrval na svém závěru, že účastníci řízení uzavřeli mezi s sebou dohodu v tom smyslu, že společně budou podnikat. Tato dohoda stanovila také poměr, jakým se budou podílet na nákladech společného podnikání a na zisku, a to konkrétně každý v rozsahu , Anonymizováno, %. K totožnému závěru ostatně dospěl také odvolací soud na základě již dříve provedených důkazů. Soud I. stupně proto i nyní vycházel ze zjištění, že žalobce i žalovaný jsou bývalí kolegové ze společnosti , právnická osoba, , kde žalobce pracoval jako hlavní konstruktér a žalovaný byl jeho podřízeným. Žalobce, který disponoval živnostenským oprávněním již od , datum, , opustil v roce , Anonymizováno, společnost a začal se věnovat plně podnikání. Žalovaný, který disponuje živnostenským oprávněním od , datum, , ještě jako zaměstnanec uvedené společnosti na některých zakázkách žalobce spolupracoval. V průběhu roku , Anonymizováno, i on zaměstnání opustil a začal vyvíjet podnikatelskou činnost spolu se zkušenějším žalobcem, přičemž oba podnikali mimo jiné v oblasti výroby kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, výroby elektronických součástek, elektronických zařízení a výroby a opravy elektrických strojů, přístrojů a elektronických zařízeních pracujících na malém napětí, výroby strojů a zařízení, přípravy a vypracování technických návrhů, grafických a kreslířských prací /viz kupř. výpověď svědka , Anonymizováno, , bývalého kolegy účastníků ze společnosti , právnická osoba, na č.l. 133, svědkyně , jméno FO, , manželky žalobce na č.l. 136 nebo svědka , Anonymizováno, , taktéž bývalého kolegy a přítele účastníků či svědka , jméno FO, , obchodního zástupce dodavatele účastníků na č.l. 132 p.v. a 133 p.v., výpisy z živnostenského rejstříku na č. l. 8 a 9 spisu nebo , Anonymizováno, komunikace z , Anonymizováno, na č.l. 11, ze , Anonymizováno, , Anonymizováno, na č.l. 64 nebo z , Anonymizováno, na č.l. 76/.

8. Účastníci vyvíjeli podnikatelskou činnost společně v prostorách jedné kanceláře opatřené vývěskou s uvedeným označením , Anonymizováno, . Ať již pod označením , Anonymizováno, nebo jednoduše společně vystupovali vůči třetím osobám (klientům i známým) a byli tak i vnímáni, /viz výpověď svědků , Anonymizováno, , , jméno FO, , švagrové žalobce na č.l. 133 p.v., , jméno FO, , , jméno FO, , společné známé na č.l. 134, , Anonymizováno, , dodavatele účastníků na č.l. 134 p.v., , jméno FO, , , Anonymizováno, , dodavatele účastníků na č.l. 187 p.v., , jméno FO, , zaměstnankyně zákazníka účastníků na č.l. 186, , Anonymizováno, , přítelkyně tchána žalobce na č.l. 135 p.v., , Anonymizováno, , bývalé kolegyně na č.l. 184 p.v., , Anonymizováno, , jednatele společnosti , právnická osoba, , tedy zákazníka na č.l. 185 nebo , jméno FO, , bratra žalobce a bývalého kolegy žalovaného na č.l. 184, kteří shodně chápali účastníky jako partnery, společníky či spolupracovníky. Uváděli, že účastníci podnikají napůl, případně hovořili o tom, že účastníci spolu měli firmu nebo, že vykonávali společnou činnost. Obdobně též výpovědi svědků , Anonymizováno, , bývalého kolegy na č.l. 133, , Anonymizováno, , zaměstnance zákazníka účastníku na č.l. 187 nebo , jméno FO, , zákazníka účastníků na č.l. 186 p.v., pro něž byli účastníci firmou , Anonymizováno, nebo e-mailová komunikace na č.l. 52-55 a na č.l. 77-116, v níž žalovaný žalobce označuje jako kolegu, hovoří v množném čísle, uvádí kupř. …“s kolegou poskytujeme…“ nebo ...“mezi naše další konstrukční činnosti patří…“ apod. a používá odkaz , právnická osoba, nebo WhatsApp komunikace na č.l. 76, kde žalovaný žalobce označuje jako „společníka“ nebo na č.l. 66, kde žalovaný děkuje žalobci, že si ho k tomu (rozuměj podnikání) vzal nebo na na č.l. 11 a 51 z , Anonymizováno, , v níž účastníci řeší vývěsku s uvedením označení , Anonymizováno, na kanceláři. Spolupráci účastníků potvrzuje také faktura a technické nákresy předložené svědkem , jméno FO, , společně s jeho výpovědí /č.l. 164-179 a výpověď na č.l. 186 p.v. spisu, z jejich obsahu je zřejmé, že za , Anonymizováno, fakturoval činnost v daném případě žalovaný, zatímco nákresy vytvářel žalobce/. Závěr o spolupráci potvrdili také svědecké výpovědi, o které bylo dokazování po rozhodnutí krajského soudu doplněno, jak bude popsáno dále.

9. Dohoda mezi účastníky ohledně společného podnikání, jehož hybatelem byl žalobce, byla , Anonymizováno, /viz výpověď svědka , Anonymizováno, , , Anonymizováno, nebo svědkyně , Anonymizováno, nebo WhatsApp komunikace, v níž žalovaný kupř. na č.l. 64 uvádí „tak hlavní motor jseš ty“ nebo na č.l. 65 „ještě že jsi tak dobrej jinak bych se v tom podnikání daleko nedostal“ nebo opět WhatsAPP komunikace na č.l 64-75 spisu, v níž je ze strany obou účastníků termín , Anonymizováno, hojně užíván/. Vymezení , Anonymizováno, kupř. dle Svědka , Anonymizováno, znamenalo, že …“dělali na věcech spolu, půl a půl, zakázky i zbytek...“ a takto si dle toho, co mu oba k jeho dotazu říkali, dělili i zisk /viz jeho výpověď na č.l. 134 p.v./. Jak bylo řečeno svědku , Anonymizováno, žalobcem a jak vyplynulo z různých společných posezení, jimž byl přítomen i žalovaný „…šlo to půl na půl při odváděné práci a při shánění zakázek, …podstata byla v tom, že oba měli shánět zakázky, oba na nich pracovat a následně se dělit o zisk. Pokud by zakázku sehnal jenom jeden z nich, tak se měl zisk dělit půl na půl…“ /viz jeho výpověď na č.l. 132 p.v./. Obdobně charakter spolupráce účastníků popsal tento svědek i k dotazu policie, když uvedl, že z plánování společného podnikání účastníků pochopil, že mezi sebou mají od počátku dohodu , Anonymizováno, a postupem času z jejich rozhovorů seznal, že se dohoda týká dělení zisků rovným dílem /viz úřední záznam na č.l. 58 spisu Okresního státního zastupitelství v Mělníku sp. zn. 0 Zt 38/2021 (dále jen „trestní spis“)/. Také svědek , jméno FO, vypověděl, že dohoda mezi účastníky byla , Anonymizováno, , přičemž stejnou dohodu měl žalobce nabízet právě svědkovi, když plánoval podnikání /viz výpověď svědka , jméno FO, na č.l. 184/. Jak bylo uvedeno výše, právě tento závěr o společném podílení se na podnikání a dělení , Anonymizováno, krajský soud aproboval.

10. Vázán názorem krajského soudu i po doplněném dokazování soud I. stupně konstatuje, že nebyla prokázána dílčí dohoda účastníků týkající se způsobu vzájemného vyrovnání účastníku v situaci, kdy zakázku získá jeden z nich a pracuje na ni výlučně druhý. Nebylo prokázáno, že v dané situaci mělo místo standardního rozdělení zisku dojít ke sjednání zakázky obdobné hodnoty druhým z účastníků k realizaci prvnímu z účastníků tak, aby si své pozice při sjednávání a realizaci zakázek vyměnili a tím se „vyrovnali“. Takový postup skutečně nebyl svědky explicitně popsán, a to ani svědkyněmi , Anonymizováno, a , jméno FO, . Nebyl popsán ani účastníky řízení v zaznamenaném telefonním hovoru ze dne , datum, , kde je zmíněn toliko slib k zajištění recipročních zakázek jako náhrada za standardní dělení zisku. Poslední tři uvedené důkazy nicméně bezpochyby v plném rozsahu potvrzují základ dohody účastníků o společném podnikání v režimu , Anonymizováno, . Konkrétně podle svědkyně , jméno FO, , manželky žalobce, která oběma účastníků vedla účetnictví a byla přítomna jejich počáteční dohodě, byla dohoda účastníků , Anonymizováno, jak ohledně získávání zakázek, tak ohledně rozdělování zisku, což spočívalo v tom, že pokud jeden sežene zakázku a postoupí ji druhému a ten z ní bude mít zisk, tak i takový zisk si rozdělí napůl /viz její výpověď na č.l. 136 nebo výpověď před odvolacím soudem na č.l. 288 a obdobně též obsah úředního záznamu na č.l. 38 trestního spisu/. Také svědkyně , Anonymizováno, a svědek , jméno FO, dohodu v tomto rozsahu dostatečně podrobně popsali, přičemž ji hodnotili jako překvapivou. Byl to totiž podle nich žalobce, kdo měl zkušenosti, projekty a kontakty /viz jejich výpovědi na č.l. 135 p.v. a 136/. Posledně jmenovaní svědci se setkali s žalovaným u žalobce doma a svědkyně , Anonymizováno, tehdy s oběma účastníky řešila způsob výkonu jejich činnosti, což vyplývá i z úředního záznamu policie ze dne , datum, . Podle jeho obsahu svědkyně coby účetní poskytla účastníkům, kteří se chystali společně podnikat, konzultaci. Oba se tehdy před ní bavili o tom, že budou společně podnikat jako dvě samostatné OSVČ a o zisky se dělit rovným dílem, a oba se před ní dohadovali o tom, že když práci sežene jeden a druhý odvede, tak se pak vyrovnají, tedy že si zisk rozdělí rovným dílem, přičemž při výslechu u odvolacího soudu zopakovala, že z rozhovoru účastníků pochopila, že o zisk se budou dělit rovným dílem, a to ze všech zakázek /viz úřední záznam na č.l. 59 trestního spisu, výpověď svědkyně na č.l. 240 p. v. spisu/. S uvedeným koresponduje také způsob fakturace jednotlivých zakázek, na kterém se určitým dílem podíleli oba účastníci, kdy fakturace zakázek byla prováděna buď ze strany žalobce, nebo ze strany žalovaného /viz výpověď svědka , Anonymizováno, na č.l. 185 spisu nebo odpověď společnosti , Anonymizováno, s.r.o. na č.l. 60 trestního spisu a odpověď společnosti , Anonymizováno, na č.l. 62 - 64 tamtéž/.

11. V telefonickém hovoru, který se uskutečnil dne , datum, poté, co si žalobce převedl z účtu žalovaného částku 751 750 Kč, pak žalobce na dotaz žalovaného, jak je možné, že mu zmizely z účtu peníze, odpovídá, že prostě byli dohodnuti 50 na 50 a že žalovaný za 3 roky nic neudělal a že se jedná jen o peníze za projekty , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, , nic ostatního si nebral. Žalovaný reaguje, že je to sice fajn, ale že mu žalobce vzal 750 000 Kč, na což žalobce odpovídá, že jasně, protože je to 1,9 milionu. Žalovaný to odmítá s tím, že žalobce je nevydělal, že jen žalovanému sjednal ten kšeft (, Anonymizováno, ). Na to se žalobce dotazuje žalovaného, co mu z toho žalovaný dal a pokračuje, že si říkali, že pojedou , Anonymizováno, . To mu žalovaný potvrzuje (, Anonymizováno, ). Žalobce dále hovoří o tom, že mu žalovaný přinesl, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a on žalovanému , Anonymizováno, %, takže podíl žalobce je , Anonymizováno, % peněz žalovaného. Na otázku žalovaného, copak má žalobce právo mu takhle vzít peníze (, Anonymizováno, ), odpovídá žalobce, že má, že měli smlouvu, že prostě jedou , Anonymizováno, %, že dohodu mají od roku , Anonymizováno, a žalovaný mu ji potvrdil a dále pokračuje, že už žalovanému říkal několikrát, že je to už 800 000 Kč a kdy mu to žalovaný dá a že mu žalovaný říkal, že mu to pošle. To žalovaný odmítá s tím, že slíbil, že za to sežene žalobci kšefty v podobné hodnotě, ale ne, že dá žalobci finanční částku, protože si myslí, že peníze vydělal on (, Anonymizováno, :, Anonymizováno, . hovoru). Žalobce odpovídá, že chce , Anonymizováno, % podíl z projektu, co žalovanému dal, že předtím to taky takhle dělali (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). To žalovaný nijak nesporuje, konstatuje jen, že žalobce ale nedělá na projektu těch světel, načež mu žalobce opáčil, že dohodil žalovanému ten kšeft a že se dohodli , Anonymizováno, . Žalovaný odpovídá ano, co se týče podnikání a kšeftů, nikoli peněz a v reakci na žalobcovo co to mele, žalovaný uvádí, že by mu sehnal stejný počet kšeftů na , Anonymizováno, %. Na to se žalobce dotazuje, že když tedy žalovaný sežene 0, tak se jako nic nepočítá a když mu žalobce sežene kšefty, tak mu z toho žalovaný nedá nic? Žalovaný odpovídá, že ne, že takhle to nefunguje (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), ale že si přece žalobce nemůže vzít tolik peněz. Dále žalobce žalovaného vyzývá, ať mu řekne, kolik žalobci vydělal, zda statisíce, žalovaný odpovídá, že tolik určitě ne a žalobce reaguje, že on žalovanému vydělal , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ). Žalobce pokračuje tím, že dal žalovanému džob na , Anonymizováno, roky a ještě dvakrát a že žalovaný pro ně neuměl sehnat ani jeden džob a v dalším vyjmenovává projekty, které vinou žalovaného nezískali. Žalovaný na to reaguje tím, že mu přece žalobce nemůže takhle vzít , Anonymizováno, milionu a žalobce odpovídá, že může, protože se takhle dohodli, jedou , Anonymizováno, , načež žalovaný mlčí, nic nenamítá a na následnou otázku, proč od něj nebyla nějaká aktivita, uvádí, že neví, že prostě na to asi neměl (, Anonymizováno, ). V závěru hovoru se žalovaný žalobce táže, jestli to má na té policii ještě řešit nebo jestli se nějak dohodnou (, Anonymizováno, ) /viz zvukový záznam telefonního hovoru účastníků na zvukovém nosiči v přílohách spisu/.

12. Soud I. stupně se dále v souladu se závěry krajského soudu zaměřil na zjištění, zda se žalobce skutečně podílel na zakázkách, ze kterých dovozuje svůj nárok, a to tím způsobem, že by je sjednal. Konkrétně se jedná o zakázky realizované pro klienty , právnická osoba, , , Anonymizováno, .o., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , právnická osoba, . Soud žalobce v tomto duchu poučil a následně doplnil dokazování o jím navržené důkazy.

13. Získání zakázek pro společnosti , právnická osoba, a dceřinou společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . vzešlo z iniciativy žalobce, který byl původně kontaktován zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , svědkem , Anonymizováno, , a následně také personalistkou společnosti, svědkyní , Anonymizováno, . První kontakt k uzavření zakázky nevedl, druhý již ano. V obou případech byl žalobce kontaktován uvedenou společností na základě své prezence na internetu. Žalobce při prvotním jednání o zakázce sdělil, že o ni zájem má, ale formou dodávky za jeho společnost , Anonymizováno, , ve které podniká s kolegou (žalovaným). Toho následně zástupcům společnosti představil. Žalobci a žalovanému byly představeny, Anonymizováno, , Anonymizováno, projekty – konstrukce parkovací brzdy a konstrukce zadního osvětlení. Rámcovou smlouvu na vývojové a konstrukční práce uzavřel se společností , právnická osoba, svým jménem žalobce. Finální domluva spočívala v tom, že ačkoliv účastníci řízení vystupovali vůči společnostem , právnická osoba, a , Anonymizováno, . jako firma , Anonymizováno, , práci fakturovali každý zvlášť jako živnostníci. Na konstrukci parkovací brzdy pracoval žalovaný, na konstrukci zadního osvětlení žalobce. Žalobce žalovaného zástupcům společnost , právnická osoba, představil, přičemž žalovaný následně absolvoval pohovor se svědkem , Anonymizováno, a poté realizoval zakázku v rámci jeho pracovní skupiny, bez účasti žalobce, přičemž zakázky také fakturoval. Prováděcí smlouvy k rámcové smlouvě uzavřené žalobcem pak se společnostmi , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřel žalovaný svým jménem. V průběhu projektů tedy již žalobce i žalovaný jednali každý samostatně. Žalobce i žalovaný se společností , právnická osoba, i nadále spolupracují /viz výpovědi svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na č.l. 302, 303 a 331, vyjádření svědků , Anonymizováno, a , Anonymizováno, k žádosti o poskytnutí informací na č.l. 62 a 64 trestního spisu, faktury na č.l. 65, 66, 68, 69, 71,72, 75, 76, 79, 80, 82, 84, 86 a 88 trestního spisu, prováděcí smlouvy na č.l. 91 – 99 trestního spisu, e-mailová komunikace na č.l. 265-267, rámcová smlouva na č.l. 273 - 274/.

14. Obdobně i zakázka pro společnost , právnická osoba, . byla získána na základě iniciativy žalobce, který prostřednictvím e-mailu kontaktoval svědka , Anonymizováno, . Ten ve výpovědi uvedl, že žalobce i žalovaný pro společnost vykonávali konstruktérské činnosti. Na počátku svědka oslovil žalobce, kterého svědek znal přes jeho bratra žalobce (ten u svědka pracoval). Na jednání po tomto prvotním kontaktu dorazili oba účastníci. Předmět zakázek pak byl dojednáván v drtivé většině oběma účastníky /viz výpověď svědka , Anonymizováno, na č.l. 303 a e-mailová komunikace na č.l. 267-268/.

15. Také v případě společnosti , právnická osoba, . vycházelo získání zakázky ze strany žalobce. Byl to právě on, kdo zajistil prvotní kontakt s uvedenou společností, a to prostřednictvím kontaktů od svědkyně , jméno FO, ze společnosti , Anonymizováno, Společností , právnická osoba, . byl následně žalobce osloven v souvislosti s dodávkou technických zařízení pro výrobu. Jednalo se o dopravník a manipulační stoly. Se zaměstnancem společnosti svědkem , Anonymizováno, jednal v převážné většině případů právě žalobce. Na žalovaného si svědek pamatoval jen matně. Uvedená spolupráce probíhala v letech , Anonymizováno, . Většinu takových zakázek ve společnosti , právnická osoba, . v dané době řešil svědek , Anonymizováno, , kterému byl žalobce doporučen /viz výpovědi svědků , Anonymizováno, a , jméno FO, na č.l. 186 a 319 a e-mailová komunikace na č.l. 261-262/.

16. V případě zakázky pro společnost , právnická osoba, . realizoval drtivou většinu komunikace žalobce. Svědek , jméno FO, , zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . žalobce kontaktoval na základě informací z internetu o společnosti , Anonymizováno, a následně řešili různé objednávky. Jednání probíhala takřka vždy s žalobcem. Ten řešil objednávky a platby. Žalovaný se na místě objevil až ke konci spolupráce a to minimálně. S žalobcem také probíhala hojná e-mailová komunikace a právě s ním byla uzavřena dohoda o provedení práce /viz výpověď svědka , jméno FO, na č.l. 320, výpis e-mailové komunikace na č.l. 260, dohoda o provedení práce na č.l. 281/.

17. Prvotní kontakt společnosti , Anonymizováno, ., proběhl prostřednictvím webu , Anonymizováno, , kde žalobce reagoval na nabídku uvedené společnosti. Jednání o zakázce pak probíhala převážně s žalobcem, způsob a termín provedení byl řešen s oběma účastníky. Garantem kvality odvedené práce byl žalobce. Ten byl také vnímán jako vůdčí typ mezi účastníky řízení. Definoval základní ideu – návrh řešení, a žalovaný doladil detaily. Původní objednávka na zakázku v hodnotě 600 000 Kč ze dne , datum, byla vystavena právě vůči žalobci. Za vykonanou práci bylo fakturováno cca , Anonymizováno, na žalobce. Následně byla na žádost fakturace rozdělena, nicméně garantem kvality zůstal žalobce. Fakturaci tedy prováděl i žalovaný. Situace se změnila v roce , Anonymizováno, . Od tehdy probíhalo sjednávání dalších prací a zakázek kvůli deklarovaným neshodám s každým z účastníků zvlášť /viz výpověď svědka , Anonymizováno, na č.l. 331, vyjádření společnosti , Anonymizováno, . k žádosti o poskytnutí informací na č.l. 60 - 62 trestního spisu, faktury na č.l. 67, 70, 73, 74, 77, 78, 81, 83, 85, 87 a 89 trestního spisu, e-mailová komunikace na č.l. 263-264 a objednávka na č.l. 259/.

18. Obdobným způsobem proběhla také realizace zakázky pro společnost , právnická osoba, Žalobce poté, co opustil tehdejšího zaměstnavatele, oslovil uvedenou společnost a začal pro ni vykonávat konstrukční činnost. Následně se přidal i žalovaný. Zakázky vyjednával zprvu žalobce, pak je vyjednával společně s žalovaným /viz výpověď svědka , Anonymizováno, na č.l. 185, dohoda o provedení práce na č.l. 272/. To, že popsaný postup byl do určité míry standardní, potvrzuje také výpověď svědka , Anonymizováno, , který uvedl, že s účastníky spolupracoval jako jednatel společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, na dvou malých zakázkách. Tehdy jeho společnost kontaktoval žalobce a v průběhu zakázky přivedl také pana žalovaného a sdělil, že jsou spolupracovníci. Obě zakázky byly fakturovány na žalovaného, a to údajně proto, že účastníci v dané době ještě neměli založenou společnost, ale považovali se za obchodní partnery. Říkali, že podnikají napůl, prostě spolu. U zakázky byli oba a zadával ji žalobce. Dohoda o ochraně know how byla uzavřena právě s žalobcem. Faktura, která byla zaplacena, byla vystavena na žalovaného. /viz výpověď svědka , Anonymizováno, na č.l. 187, faktury na č.l. 182 a 183, dohoda o ochraně know how č.l. 280/.

19. Celková hodnota sporných zakázek od společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , právnická osoba, ., které vyfakturoval žalovaný, pak za roky , Anonymizováno, činí 1 906 555 Kč bez DPH /knihy vydaných faktur na č.l. 296 a 270, přehled prodejů podle zákazníků za roky , Anonymizováno, na č.l. 33 trestního spisu/.

20. Účastníci spolupráci dne , datum, definitivně ukončili jednak pro ztrátu důvěry žalobce v žalovaného (důvod v telefonátu sice explicitně vysloven není, ale oběma je zjevně zřejmý) jednak proto, že to byl v zásadě pouze žalobce, který zakázky účastníkům obstarával, což žalovaný nedokázal kompenzovat /viz obsah shora popsaného telefonického hovoru, výpověď svědka , Anonymizováno, , svědka , jméno FO, , který kupř. uvedl „….já říkal panu , Anonymizováno, , ať jdou na pivo a tam si to vyříkají, ale on říkal, že to asi nepůjde, že je vůl a že to podělal…“ nebo výpověď svědkyně , jméno FO, /. Po ukončení spolupráce účastníků převedl žalobce, který měl dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu žalovaného, dne , datum, částku 751 750 Kč z bankovního účtu žalovaného na svůj účet. Na základě toho bylo k trestnímu oznámení žalovaného zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo následně usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku dne 23. 7. 2021 podmíněně zastaveno, neboť se žalobce k jednání plně doznal, žalovanému převedené prostředky vrátil a uhradil částku 20 000 Kč na pomoc obětem trestné činnosti /viz trestní spis Okresního státního zastupitelství v Mělníku sp. zn. 0 Zt 38/2021/. Žalobce naposledy vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 13-14/, přičemž žalovaný nárok odmítl /viz odpověď na č. l. 10/.

21. Na základě výše uvedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci poté, co postupně ukončili pracovní poměr u tehdejšího zaměstnavatele společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . (nejdříve žalobce, s odstupem cca roku také žalovaný) začali v roce , Anonymizováno, vyvíjet podnikatelskou činnost společně a za tímto účelem užívali i označení , Anonymizováno, . Předmětem jejich činnosti, kterou sám žalobce jako podnikatel již dříve vykonával, byla, zjednodušeně řečeno, výroba a konstrukce různých strojních zařízení včetně zpracování technické dokumentace a grafických a kresličských prací. Mezi účastníky byla od počátku jejich spolupráce dohoda, že podnikatelskou činnost budou vyvíjet v režimu rovných partnerů, tedy, že se shodnou měrou budou podílet na zajišťování zakázek, na jejich provedení, na nákladech i na zisku. Vše mělo být vedeno v režimu , Anonymizováno, . Zakázky pro účastníky, a to i ty, na kterých pracoval jen sám žalovaný, zajišťoval v zásadě zkušenější a aktivnější žalobce. Ten byl faktickým hybatelem celého projektu.

22. Z výše uvedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že účastníci vyvíjeli podnikatelskou činnost zpravidla společně. To potvrdila drtivá většina vyslechnutých svědků s výjimkou svědků , Anonymizováno, , , jméno FO, a , Anonymizováno, . Ti ovšem tuto skutečnost ani nevyvrátili. Fakt, že účastníci uzavřeli dohodu o společném podnikání, se jasně podává z obsahu WhatsAppové komunikace účastníků, telefonického hovoru a svědčí o tom též obsah e-mailů žalovaného, jež adresoval stávajícím či potenciálním zákazníkům. Existence dohody o režimu , Anonymizováno, pak zřetelně plyne opět z obsahu WhatsAppové komunikace účastníků (zde se v různých modifikacích užívaný termín , Anonymizováno, neupíná, jak se snažil naznačit žalovaný, jen ke konkrétním zakázkám, nýbrž je účastníky používán zhusta ve vztahu ke společnému podnikání jako celku) a hovoří o ní i svědek , adresa, , který se na způsob podnikání obou účastníků přímo dotazoval. O dohodě v tomto smyslu hovoří nejen svědci , jméno FO, , , Anonymizováno, či , jméno FO, , ale její obsah potvrzuje také výpověď svědka , Anonymizováno, . Pokud v případě posledně uvedeného svědka žalovaný namítal, že tento obsah dohody jen dovozoval, nutno konstatovat, že závěry svědka, které si v tomto směru odnesl ze společných setkání s účastníky, zcela korespondují nejen s důkazy naposledy popsanými, ale i s obsahem telefonického hovoru účastníků, v němž tito mimo jiné i dohodu a její obsah zřetelně řeší. K závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o společnosti, jejíž součástí bylo ujednání o dělení v poměru , Anonymizováno, v obecném smyslu, tedy včetně dělní zisků i nákladů, ostatně dospěl také krajský soud ve svém rozsudku.

23. Nutno dále zdůraznit, že z výpovědí jednotlivých svědků vyplývá rovněž určité rozdělení rolí mezi účastníky v rámci podnikání. Žalobce byl mnoha svědky opakovaně označován jako vůdčí osobnost a hlavní hybatel celého projektu, či jako zkušenější osoba, která zajišťovala zakázky. V tomto smyslu konkrétně vypovídala svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že žalobce měl shánět zakázky, a žalovaný je měl zpracovávat, byť si nebyla jistá, zda se tak dělo v případě všech zakázek. Obdobně svědek , Anonymizováno, vypověděl, že žalobce byl vnímán jako vůdčí typ. Definoval základní ideu – návrh řešení, a žalovaný doladil detaily. Obdobně svědek , jméno FO, a svědkyně , Anonymizováno, uvedli, že to byl podle nich žalobce, kdo měl zkušenosti, projekty a kontakty. Vůdčí role žalobce při zajišťování zakázek vyplývá ostatně také ze záznamu telefonického hovoru ze dne , datum, , ve kterém žalovaný fakticky souhlasí s tím, že na shánění zakázek vynakládal menší aktivitu, a že „na to neměl.“ Obdobně se ostatně žalovaný vyjadřoval také při podání vysvětlení /č.l. 15 trestního spisu/. Na uvedeném nic nemění ani e-mailová komunikace zachycená na č.l. 77 – 116. Z ní sice vyplývá, že se i žalovaný snažil oslovovat potenciální zákazníky, nicméně stejně tak potvrzuje, že v případě některých projektů byl hlavní kontaktní osobou žalobce a žalovaný se až dodatečně představoval. Způsob podnikání pak velmi vhodně ilustruje postup při sjednávání zakázek se společnostmi , právnická osoba, a , Anonymizováno, ., kdy to byl žalobce, kdo sjednal základní parametry zakázek a uzavřel rámcovou smlouvu, na jejímž základě pak žalovaný uzavřel smlouvy prováděcí.

24. Soud I. stupně dále konstatuje, že vázán názorem krajského soudu, nepovažuje za prokázanou dohodu účastníků o recipročním zajišťování zakázek. V telefonním záznamu ze dne , datum, žalobce hovoří o tom, že mu žalovaný přinesl , Anonymizováno, a on žalovanému , Anonymizováno, %, takže podíl žalobce je , Anonymizováno, % peněz žalovaného. Na otázku žalovaného, copak má žalobce právo mu takhle vzít peníze (, Anonymizováno, ), odpovídá žalobce, že má, že měli smlouvu, že prostě jedou , Anonymizováno, %, že dohodu mají od roku , Anonymizováno, a žalovaný mu ji potvrdil a dále pokračuje, že už žalovanému říkal několikrát, že je to už 800 000 Kč a kdy mu to žalovaný dá a že mu žalovaný říkal, že mu to pošle. Na to sice žalovaný sám výslovně reaguje sdělením, že slíbil, že za to sežene žalobci kšefty v podobné hodnotě, ale ne, že dá žalobci finanční částku, protože si myslí, že peníze vydělal on (, Anonymizováno, ). Jedná se však o ojedinělou zmínku, která není v rámci hovoru dále rozvinuta, a která ani není podepřena žádným z dalších provedených důkazů. Jen s ohledem na tuto zmínku tedy nelze dospět k závěru o existenci dohody v tom smyslu, že by se jednalo o stanovené pravidlo mezi účastníky. Tuto zmínku je naopak nutné vyložit tak, že se jedná jen o určité doplnění ujednání o dělení zisku mezi účastníky v poměru , Anonymizováno, . I z telefonního rozhovoru je totiž zřejmé, že právě toto rovné dělení je základem podnikání mezi účastníky. Zmíněný slib tak v celkovém kontextu neprokazuje existenci sporné dílčí dohody o recipročním zajišťování zakázek, ale pouze podporuje zjištění, že žalovaný neplnil svou část dohody z hlediska dělení zisku, a pro řešení tohoto problému chtěl alternativně využít uvedeného slibu. Podstatné nicméně je, že slib byl dán, aby žalobce neměl důvod dožadovat se ujednaných , Anonymizováno, %. Za tohoto výkladu pak telefonní záznam plně koresponduje s dalšími důkazy, a to zejména výpověďmi svědků, kterým byly známy detaily dohody mezi účastníky řízení.

25. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů vyplynulo, že účastníci uzavřeli dohodu o společném podnikání ve smyslu , Anonymizováno, , zabýval se soud dále otázkou, zda se tato dělba měla vztahovat také na zakázky, ze kterých žalobce dovozoval svůj nárok. Konkrétně tedy otázkou, zda se jednalo o zakázky, na kterých se alespoň nějakou měrou podíleli oba účastníci. V případě všech sporných zakázek tomu tak bylo. Iniciativa a prvotní zajištění jednotlivých zakázek vždy vzešlo ze strany žalobce. Byl to on, kdo kontaktoval jednotlivé společnosti, či byl z jejich strany kontaktován, a následně k jednání přivzal žalovaného. Tato skutečnost vyplývá nejen ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů týkajících se přímo konkrétních zakázek (výpovědi svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , jméno FO, , , Anonymizováno, , relevantní e-mailová komunikace, vyjádření společností v trestním řízení), ale podpůrně také z ostatních důkazů týkajících se obecně podnikání účastníků, ze kterých, jak bylo uvedeno výše, vyplývá rozdělení rolí, které potvrzuje, že standardně bylo sjednávání zakázek v gesci žalobce. Vůbec pak nelze přehlížet, že tuto aktivní roli žalobce uznává i sám žalovaný v rámci záznamu telefonního hovoru.

26. Samotná skutečnost, že se v případě svědků , jméno FO, , , jméno FO, či , Anonymizováno, jednalo o výpověď osob žalobci blízkých (manželka, tchán, tchánova přítelkyně), nečiní automaticky jejich výpověď nespolehlivou. Výpovědi těchto svědků, včetně výpovědi bratra žalobce, svědka , jméno FO, (z ní však soud, s ohledem na způsob a čas získání vědomostí o formě společného podnikání účastníků, v tomto rozsahu nevycházel) soud naopak opětovně vyhodnotil jako věrohodné, neboť korespondují s ostatními ve věci provedenými důkazy a nevyskytuje se v nich nic, co by důvodně vedlo k závěru, že soudu prezentují jakousi smyšlenku.

27. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, a proto se jejich hodnocením blíže nezabýval. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný. Další žalobcem navržené důkazy již nebylo účelné provádět, neboť sporné otázky již byly prokázány obsáhlým řetězcem výše popsaných důkazů a provádění dalších důkazů k již prokázaným skutečnostem by bylo nadbytečné. Stejně tak považoval soud za nadbytečné důkazní návrhy žalovaného na doplnění dokazování o daňová přiznání obou účastníků za rok , Anonymizováno, a peněžních deníků účastníků za období od , datum, do , datum, , neboť v poměru k nároku žalobce nemohly přinést relevantní skutečnosti.

28. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

29. Dle § 545 o. z., právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

30. Dle § 546 o. z., lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

31. Dle § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

32. Dle § 1721 o. z., ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

33. Dle § 1723 odst. 1 o. z., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

34. Dle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

35. Dle § 1725 o. z., je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

36. Dle § 1746 odst. 1 o. z., zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

37. Dle § 2716 o. z., zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost.

38. Dle § 2724 o. z., o dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo na náhradu jako příkazník.

39. Dle § 2728 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy. Dle odst. 2 ujednání vylučující právo společníka na podíl na zisku nemá právní účinky. Ujednání vylučující povinnost společníka podílet se na ztrátě má právní účinky jen mezi společníky.

40. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Shodně jako krajský soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dohodu o společném podnikání, přičemž se domluvili, že se budou rovným dílem dělit o zisk ze zakázek, na kterých budou pracovat společně, i ze zakázek, které jeden z nich získá a pracovat na nich bude druhý, který je také vyfakturuje. Toto jejich ujednání není ničím jiným než společenskou smlouvou (její forma není nijak předepsána a může být uzavřena případně i konkludentně), jíž se účastnici, vedeni společným cílem, sdružili za účelem podnikatelské činnosti a založili společnost ve smyslu § 2716 o. z. Jakkoliv žalovaný aktuálně odmítá, že by byl vztah účastníků společným podnikáním ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, faktem zůstává, že vedle výsledků provedeného dokazování jeho varianta neobstojí.

41. Pro závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o společnosti, svědčí totiž nejen to, jak účastníci vystupovali navenek a ve vzájemném vztahu, kdy sám žalovaný žalobce jako společníka označoval, svědčí pro něj také jasný účel jejich sdružení se, způsob výkonu podnikatelské činnosti, jakož i označení, pod nímž se prezentovali. Obsahem oboustranného konsenzu, vyjma toho, že se účastníci pro účely podnikání sdruží, bylo také ujednání o způsobu výkonu společné podnikatelské činnosti. V tomto ohledu byla dohoda účastníků taková, že budou mít postavení rovnocenných partnerů s podíly , Anonymizováno, Účast na společném podnikání pak mohla a zde zjevně měla i tu podobu, že jeden z účastníků zakázku sjedná, druhý ji realizuje a vyfakturuje. Také tento postup splňoval podmínky společného podnikání dle ujednání stran. Jinak řečeno, jakkoli nebylo prokázáno, že by se disproporce mezi účastníky při získání zakázek dle jejich dohody promítala do pravidel dělení zisku, je to dle názoru soudu bez významu, neboť ve věci nejde dle stávajících tvrzení žalobce o nic jiného, než o požadavek na rovný díl ze zisku na zakázkách, které žalobce získal a na nichž pracoval žalovaný. Jak totiž přiléhavě uvedl krajský soud, „získá-li v rámci společného podnikání zakázku jeden z podnikatelů a pracuje na ní druhý, je nepochybně zisk z takové zakázky výsledkem práce obou z nich a dělba o zisk z takové zakázky je logickým vyústěním výsledku společné podnikatelské činnosti.“ Soud podotýká, že shledal-li krajský soud za prokázáno, že se účastníci v rámci ústně uzavřené smlouvy o společném podnikání dohodli na tom, že se budou dělit rovným dílem nejen o zisk ze zakázek, na nichž budou pracovat společně, ale i o zisk ze zakázek, které získá jeden z nich a bude na nich pracovat druhý, který za ně také vyfakturuje cenu (viz bod 17 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), pak tato dohoda odpovídá aktuálním tvrzením žalobce, který nárok nedovozuje výhradně od tvrzené dohody o způsobu „vykrývaní“ zakázek, nýbrž ho staví v obecné rovině na obsahu uzavřené smlouvy o společnosti, z jejíchž ujednání mimo jiné vyplývá i způsob dělení zisků. Prokázáno přitom bylo, že rovnému dělení podléhá i zisk ze zakázek, které získá jeden z nich a bude na nich pracovat druhý, který je také vyfakturuje.

42. V případě sporných zakázek pro společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . pak bylo zcela prokázáno, že sjednání zakázek vzešlo ze strany žalobce. V případě společnosti , právnická osoba, přímo podepsal rámcovou smlouvu, na základě které pak žalovaný uzavřel smlouvy prováděcí. V případě dalších sporných zakázek byl žalobce často označován za vůdčí postavu, která řešila objednávky, případně byl osobou, která získala kontakt na klienta a zakázky sjednala. Bylo tedy prokázáno, že se žalobce do zakázek z hlediska společného podnikání skutečně zapojil a měl na nich svůj podíl. Ten, jak bylo naznačeno výše, přitom pro dělení zisku nemusel nutně znamenat jen faktický následný výkon zakázky, ale také právě její sjednání. Zisk ze zakázek byl tedy výsledkem práce obou účastníků a žalobci v souladu s ujednaným principem účasti , Anonymizováno, náleží právo na jeho polovinu. Ujednání účastníků, respektive žalovaným zmíněný slib, že žalobci zajistí zakázky obdobné hodnoty, aby nemuselo dojít k dělení zisku ze sporných zakázek, je pak nutné brát jako ad hoc sjednanou alternativu k obecnému pravidlu o dělení zisku. Jednalo se fakticky o určité beneficium, kdy by žalobci byla jeho polovina ze zisku z provedených zakázek nahrazena tím, že by získal , Anonymizováno, % zisku ze zakázek obdobné hodnoty. Ani k naplnění tohoto alternativního způsobu vypořádání nicméně nedošlo. Žalobci tedy s ohledem na výše uvedené náleží polovina ze zisku ze sporných zakázek realizovaných pro výše uvedené společnosti v souladu se základním ujednáním účastníků.

43. Prokázána byla také hodnota jednotlivých zakázek v celkové výši 1 906 555 Kč bez DPH, přičemž jedna polovina z této částky, která náleží žalobci, činí 953 277,50 Kč. Soud při posouzení výše nároku žalovaného nepřehlédl, že v případě společného podnikání dochází nejen k dělení zisku, ale také nákladů. Žalovaný nicméně nenamítal, že by náklady na dané zakázky nesl výhradně sám. Ostatně bylo prokázáno, že účastníci využívali pro podnikání společné zázemí, pročež soud dospěl k závěru, že k dělení nákladů řádně došlo, když opak tvrzen nebyl. Svůj nárok žalobce vůči žalovanému uplatnil předžalobní výzvou doručenou žalovanému dne , datum, . Dne , datum, se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky.

44. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy s ohledem na prodlení žalovaného přiznal žalobci i nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak jej žalobce uplatnil.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §§ 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 298 531,68 Kč, představovanou náklady řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 953 277,50 Kč. Za jeden úkon činí mimosmluvní odměna v plné výši 12 140 Kč. Odměna náleží zástupci žalobce za následující úkony: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), předžalobní výzva (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), žaloba (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), podání ve věci samé ze dne , datum, (§ 11 odst. 2 písm. h) a. t.), účast na celkem deseti soudních jednáních, z toho dvou u odvolacího soudu a osmi u soudu I. stupně, v celkovém rozsahu šestnácti úkonů za každé dvě započaté hodiny (16 x § 11 odst. 1 písm. g) a. t.; jednání dne , datum, , dne , datum, v délce přesahující čtyři hodiny, dne , datum, v délce přesahující dvě hodiny, dne , datum, v délce přesahující dvě hodiny, dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, v délce přesahující dvě hodiny, dne , datum, v délce přesahující dvě hodiny a dne , datum, ). Dohromady se jedná o 20 úkonů dle § 11 odst. 1 a. t. po 12 140 Kč K uvedeným úkonům náleží rovněž celkem , hodnota, paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 6 000 Kč. Celková částka za uvedené úkony právní služby včetně paušálních náhrad pak činí 248 800 Kč bez DPH. Náhrada nákladů řízení dále sestává z cestovní náhrady v celkové výši 1 267,68 Kč, a to v souvislosti s cestami realizovanými ve dnech , datum, a , datum, z , adresa, do sídla Krajského soudu v Praze a zpět. Náhrada za cestu ze dne , datum, činí 622,58 Kč za 82 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném ke dni cesty, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném ke dni cesty) podle § 13 a. t. Za cestu ze dne , datum, činí náhrada 645,10 Kč za 82 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném ke dni cesty, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném ke dni cesty) podle § 13 a. t. K uvedeným cestám náleží také náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. Výše popsaná náhrada nákladů žalobkyně tedy činí 250 867,68 Kč. Zástupce žalobce nedoložil, že by byl plátcem DPH. Náhrada nákladů dále sestává také ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 47 664 Kč.

46. Celková výše náhrady nákladů tedy činí 298 531,68 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, jak soud uvedl ve výroku II. tohoto rozsudku.

47. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za právní úkony v podobě doplnění důkazů k výzvě soudu ze dne , datum, . Podání bylo reakcí na poučení soudu o tom, že žalobce musí doložit tvrzení, na kterých zakládá svůj nárok. Tato tvrzení přitom byla obsažena již v žalobě. Bylo na žalobci, aby svá žalobní tvrzení již v žalobě opíral o relevantní důkazy. Byť tedy doplnění bylo reakcí na výzvu soudu, jednalo se pouze o sdělení důkazních návrhů ke stanovisku, které plně korespondovalo se stanoviskem obsaženým, Anonymizováno, v žalobě. Uvedený úkon proto soud vyhodnotil jako neúčelný. V tomto ohledu lze přiměřeně odkázat na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013: "Pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší".

48. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), o náhradě nákladů řízení státu však při vyhlášení rozsudku dne , datum, rozhodnuto nebylo, proto soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení nyní prostřednictvím doplňujícího usnesení dle § 166 odst. 1 o. s. ř., které je vtěleno do písemného vyhotovení rozsudku (výrok III). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení, proto jej nebylo třeba dodatečně vyhlásit. O povinnosti účastníka k úhradě nákladů státu soud rozhodl postupem dle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byla povinnost nahradit náklady řízení státu v celé výši stanovena v řízení neúspěšnému žalovanému. Náklady státu sestávají ze svědečného v celkové výši 5 662,28 Kč (to bylo přiznáno v částce 1 122,99 Kč svědku , jméno FO, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a následně v této částce dne , datum, vyplaceno; v částce 3 254,63 Kč svědku , jméno FO, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a následně v této částce dne , datum, vyplaceno; v částce 1 284,66 Kč svědku , jméno FO, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a následně v této částce , datum, vyplaceno). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.