17 C 188/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 150 349,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 129 927 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 129 927 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, dále pohledávku ve výši 20 422,92 Kč a úrok ve výši 72,28 % ročně z částky 73 296,65 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 281 491 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 150 349 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 95 000 Kč, který se zavázala splatit spolu se smluvními úroky ve výši efektivní úrokové sazby 101,76 % ročně (odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši 72,28 % ročně) ve 36 měsíčních splátkách po 6 516 Kč, splatných vždy 12. dne měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z prohlášení žalované, dokladů o příjmech, údajů získaných lustrací žalované v databázích SOLUS a NRKI, žalobkyně také ověřila osobu žalované v insolvenčním rejstříku a zjistila, že doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Z těchto údajů žalobkyně vytvořila tzv. scoring klienta (interní matematický model) a poskytnutí úvěru bylo doporučeno ke schválení. Žalovaná úvěr čerpala, avšak nedodržela řádně podmínky pro jeho splácení. Po opakovaném prodlení se splátkami došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni také k nesplacené jistině přirostly úroky z úvěru, nová jistina představovala částku ve výši 124 529,85 Kč. Žalobkyně proto v žalobě požadovala zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 124 529,85 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 4 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 124 529,85 Kč od , datum, do vyhotovení žaloby, tedy pohledávku ve výši 20 422,92 Kč, úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě 72,28 % ročně z částky 73 296,65 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do výše 281 491 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 129 927 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě po zesplatnění úvěru ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 95 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 101,76 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 516 Kč. Žalovaná se zavázala celkem uhradit 234 576 Kč. RPSN podle smlouvy činila 101,76 % /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 8-10 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 11-13 spisu, kopie OP na č. l. 34-35 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 38 spisu, prohlášení klientů na č. l. 14-15 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě na č. l. 38 p. v. – 39 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 37 spisu, dodejka na č. l. 40 spisu/. Žalovaná úvěr postupně splácela a v období od , datum, do , datum, celkem uhradila 110 046,15 Kč /viz karta klienta na č. l. 46 spisu/. Následně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru, dostane-li se žalovaná do prodlení delším než 65 dnů /viz výzva k zaplacení na č. l. 41-42 spisu/. Žalobkyně žalované oznámila, že došlo k zesplatnění celého úvěru k , datum, /viz oznámení na č. l. 43 spisu/. Žalobkyně žalované dne , datum, zaslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 44 spisu, podací arch na č. l. 45 spisu/.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Z ve věci provedených důkazů se podává, že žalovaná tvrdila, že má pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 26 465 Kč, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, žalobkyně zohlednila výši životního minima ke dni uzavření smlouvy, tedy částku 3 410 Kč a ponechala žalované rezervu ve výši 1 000 Kč. Žalovaná neuvedla, zda bydlí v pronájmu či nikoliv ani nedoložila výdaje související s bydlením /viz hodnocení klienta na č. l. 16-17 spisu/. Příjmové poměry žalované byly ověřeny doložením pracovní smlouvy uzavřené se společností , Anonymizováno, , kde žalovaná pracovala jako skladnice v mrazírně se základní mzdou ve výši 15 500 Kč, a výplatními páskami ze , Anonymizováno, , kdy čistá mzda žalované byla ve výši 25 720 Kč a , Anonymizováno, , kdy čistá mzda dosahovala výše 27 210 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 19 a 21 spisu, mzdový výměr na č. l. 20 spisu, výplatní pásky na č. l. 23 – 25 spisu/. K výdajovým poměrům žalované žalobkyně doložila její výpis z účtu a výpis z registru NRKI a SOLUS, z nichž se podává, že žalovaná neměla na účtu k , datum, žádný kladný zůstatek, naopak „byla v mínusu“ 9 678,29 Kč, přičemž roční kreditní obrat činil 948 284,86 Kč a roční debetní obrat činil 954 494,57 Kč. V rejstříku SOLUS nebylo dohledáno ničeho. Z rejstříku NRKI, tak jak jej doložila žalobkyně, nelze ničeho zjistit. Žalobkyně nebyla zatížena srážkami ze mzdy /viz výpis z účtu na č. l. 31 spisu, detail karty na č. l. 18 spisu, výpis NRKI na č. l. 32 spisu, výpis SOLUS na č. l. 33 spisu, potvrzení na č. l. 36 spisu/. Žalobkyně tak částečně ověřovala údaje poskytnuté žalovanou, avšak rezignovala na zjišťování a ověřování jejích výdajových poměrů z hlediska bydlení a dalších životních potřeb. Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených výdajích. Již jen z hlediska nákladů na bydlení nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši 1 000 Kč, neodpovídající tehdejším (rok , Anonymizováno, ) běžným výdajům na bydlení. Životní minimum ve výši 3 410 Kč pak představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží reálné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Takový způsob ověřovaní výdajových poměrů žalované není v žádném případě dostatečný k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ve výši 95 000 Kč. Z uvedených informací nelze než konstatovat, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet bez toho, aby se dostala do nepříznivé finanční situace, případně nepřistoupila k řešení nastalé situace uzavíráním dalších úvěrových smluv, které by nebyla schopna řádně a včas splácet. Právní zástupkyně žalobkyně se dostavila k ústnímu jednání a dostalo se jí poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně zkoumání a prokázání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však ve věci neměla žádných dalších tvrzení ani důkazních návrhů a plně odkázala na dosavadní obsah spisu. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, její příjmové poměry ověřovala vyžádáním pracovní smlouvy a výplatních pásek za dva měsíce předcházející uzavření a schválení spotřebitelského úvěru. Údaje o výdajích žalované měsíčně nelze považovat za spolehlivé ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, přesto z nich žalobkyně zjevně vycházela. Výdajové poměry žalované žalobkyně ověřovala nedostatečně, neboť podle svých tvrzení vycházela kromě obecných informací uvedených žalovanou, také z obsahu rejstříku NRKI (jenž ovšem byl soudu doložen neúplně) a SOLUS, měla také k dispozici výpis z účtu žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná na účtu neměla žádný kladný zůstatek, naopak své bance dlužila peníze. Z takto kusých informací lze pouze konstatovat, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 ZoSÚ nedostála, neboť není zřejmé z čeho žalobkyně v realitě usoudila na to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 95 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 110 046,15 Kč, je zřejmé, že dluh žalované, který by bylo jinak možné kvalifikovat jako speciální případ bezdůvodného obohacení, zanikl uhrazením.

14. V tomto ohledu soud připomíná rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalované na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133 proto soud považuje shora citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU za překonané.

15. Žaloba tedy nebyla uplatněna po právu, soud ji proto v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

16. Po úplnost soud konstatuje, že ohledně následku neplatnosti stanovené v § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění před novelou č. 96/2022 Sb. (konkrétně článek 18 této novely) jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů nepřiznal, neboť ve věci zcela úspěšnému žalované žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly (výrok II.).