17 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 14 033,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 407,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 407,06 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení poplatků v částce 1 626,10 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 649,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku v částce 1 138,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 407,06 Kč od , datum, do , datum, a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 407,06 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 289,17 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 033,16 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO žalobkyně, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč, přičemž se zavázal revolvingový úvěr splatit v souladu se smluvními podmínkami v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z informací dostupných v interních a externích databázích, bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a databázi , právnická osoba, . Porovnávala příjmy žalovaného s jeho výdaji, které odhadla na základě historických dat ČSÚ. Žalovaný úvěr opakovaně čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila. Pohledávka byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 14 033,16 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 12 407,06 Kč a poplatky v celkové výši 1 626,10 Kč. Příslušenství tvoří kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně za období od , datum, do , datum, ve výši 3 649,77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši za období od , datum, do , datum, ve výši 1 138,13 Kč, smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 12 407,06 kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 407,06 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, a to v návaznosti na nákup u zprostředkovatele úvěru , právnická osoba, . Úvěrový rámce byl stanoven na 30 000 Kč. Zároveň bylo sjednáno specifické čerpání a splácení části úvěru ve výši 20 399 Kč. Daná část měla být splacena v 11 měsíčních splátkách ve výši 2 039 Kč. Obecná výše splátky z úvěrového rámce byla sjednána ve výši 5 % z dlužné částky minimálně však ve výši 500 Kč. Pohyblivá roční úroková sazba činila 23,76 % ročně a RPSN bylo 32,51 % ročně. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu /viz informace o sprostředkovateli na č. l. 9 spisu, č.l. 9 p.v. -11 formulář na č. l. 9 p. v.-11 spisu, žádost/smlouva na č. l. 11 p. v.-13 spisu, žádost/smlouva na č. l. 14 p. v.-17 spisu, kopie OP na č. l. 17 p. v.-18 spisu, formulář pro standartní informace o úvěru na č. l. 18 p. v.-20 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 20 p. v. spisu, Všeobecné obchodní podmínky na č. l. 21-22 spisu, korespondence na č. l. 27 spisu, sazebník na č. l. 28 spisu, produktové podmínky na č. l. 29-31 spisu/. Žalovaný postupně a opakovaně v rámci úvěrového rámce revolvingový úvěr čerpal a splácel, přičemž uhradil 107 152 Kč nadále však dluží částku 12 407,06 Kč, kterou vyčerpal avšak již neuhradil /viz čerpání úvěru na č. l. 23-26 spisu, podklady na č. l. 42 spisu, výpisy z kartového účtu v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, která byla změněna a doplněna dodatkem ke smlouvě uzavřeným dne , datum, , a na základě které byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz notářský zápis včetně části seznamu o postoupení pohledávek na č. l. 34-46 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32-23 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek výzvy ze dne , datum, a , datum, mu zaslala na adresu , adresa, . Oznámení o právním zastoupení s výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, pak žalovanému dne , datum, odeslala na v záhlaví uvedenou adresu, která byla uvedena také ve smlouvě o revolvingovém úvěru /viz výzvy k úhradě na č. l. 37-40 spisu, podací archy na č. l. 41 a 57 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně především z informací sdělených žalovaným, a to že žalovaný pracuje jako řidič/závozník, výše jeho příjmu činí 22 000 Kč a celkové výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Splátkové zatížení pak bylo stanoveno na 4 000 Kč před poskytnutím úvěru. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny na základě informací sdělených žalovaným a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, tedy za využití statistického modelu /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 56 spisu, žádost/smlouva na č. l. 14 p. v.-17 spisu/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného.

13. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. V tomto směru pak nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála. Nezkoumala totiž dostatečně jak příjmy žalovaného, tak také jeho výdaje, neboť se spokojila pouze s částkami uvedenými žalovaným v žádosti o úvěr. Ve vztahu k příjmům si od žalovaného nevyžádala např. výplatní pásku, která by jím uvedený příjem potvrzovala, a to přesto, že uvedl, že jeho příjem pochází ze závislé činnosti. Obdobně rezignovala na jakékoliv prověření výdajů domácnosti, kdy opět vycházela čistě z tvrzení žalovaného, které srovnala pouze se svým statistickým modelem. Nic jí přitom nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala např. výpis z účtu, na základě kterého by bylo možné získat alespoň základní představu o výdajích žalovaného. Popsaný postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče totiž předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdkyně žalobkyně na ověření údajů sdělených žalovaným rezignovala, o faktickou výši příjmů či jednotlivých výdajů např. na stravu, dopravu či ošacení se vůbec nezajímala a zabývala se pouze tím, zda uvedené údaje odpovídají statistickému modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad, který by potvrzoval údaje uvedené žalovaným. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel předmětné posouzení činit zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost dle § 86 odst. 2 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 uvedeného zákona stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

16. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Na jistině úvěru přitom žalovanému zbývá žalobkyni uhradit 12 407,06 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě sice již výzvami ze dne , datum, a , datum, , ty však žalovanému zaslala na adresu, která nebyla uvedena ve smlouvě a není ani jeho adresou trvalého pobytu. Až předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému dne , datum, odeslána na adresu dle smlouvy o úvěru. S ohledem na lhůtu pěti dnů k úhradě dluhu, která byla ve výzvě stanovena, a skutečnost, že žalovaný nijak nesporoval, že by tato lhůta byla nepřiměřená (srov přiměřeně kupř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. č. j. , spisová značka, ), byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do , datum, . To ovšem neučinil a následujícího dne se ocitl v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, ve výši 14,75 % ročně stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy o úvěru (smluvní úrok běžící i kapitalizovaný, smluvní poplatky, kapitalizovaný úrok z prodlení za období předcházející prodlení), a proto ji v dané části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Výrok III rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“) ve spojení s § 6 odst. 1 ZoSP a Položkou 2. bod 2 a Položkou 1. bod 1 písm. a) Sazebníku ZoSP, když soud ve věci navrhovaný elektronický platební rozkaz nevydal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na aktuální předmět řízení a dosud uhrazený soudní poplatek v částce 800 Kč, představuje výše doplatku soudního poplatku částku 200 Kč.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 289,17 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Soud při poměřování úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 033,16 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.