17 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 71 782 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 264 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 264 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 11 171 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 435 Kč od , datum, do , datum, a z částky 11 171 kč od , datum, do zaplacení, dále v rozsahu smluvní pokuty v částce 13 347,36 Kč, a dále v rozsahu úroku ve výši 59,14 % ročně z částky 49 728,20 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 810,33 Kč, úroku ve výši 59,14 % ročně z částky 49 728,20 Kč od , datum, do , datum, ve výši 19,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 49 728,20 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 157 593 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 490,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 71 782 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byl poskytnut na jeho účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 59,14 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 736 Kč splatných vždy k 9. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný však nedodržel podmínky pro splácení, když uhradil před zesplatněním celkem pouze 2 736 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a celý úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaná částka 71 782 Kč se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 57 037,75 Kč (přičemž tato nová jistině úvěru se skládala z původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši 49 728,20 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění , datum, ve výši 7 309,55 Kč), ze smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2×499 Kč) za prodlení s jednotlivými splátkami, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2×200 Kč), ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné nové jistiny od dne , datum, do dne vyhotovení žaloby (, datum, ), v celkové kapitalizované výši 13 347,36 Kč. Příslušenství se skládá ze smluvního úroku v nominální úrokové výši 59,14 % ročně z (původní) jistiny 49 728,20 Kč od , datum, do , datum, , tedy ve výši 1 829,38 Kč, a úrok z téže částky v úrokové výši 15 % od , datum, do zaplacení (nejvýše však v částce 157 593 Kč), a ze zákonného úroku z prodlení z částky 58 435 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

5. Žalobkyně vygenerovala ve svém systému smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou měl žalovaný ke dni , datum, podepsat. Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný měl úvěr dle smlouvy splácet společně s úroky v nominální výši 59,14 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 736 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 8-11 spisu včetně přílohy – splátkového kalendáře na č. l. 59 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 13-16 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 59 p. v. spisu, karta klienta na č. l. 12/. Žalobkyně poskytla bezhotovostní převodem na účet žalovaného částku 50 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze 2 736 Kč. Žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 58, k ověření účtu žalovaného viz výpis z jeho účtu na č. l. 85, karta klienta na č. l. 12, oznámení o prodlení na č. l. 63/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 65 spisu a podací arch na č. l. 64 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud nicméně nemohl učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Taková skutečnost z provedených důkazů, konkrétně z předložené smlouvy, nevyplývá.

7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částku 50 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze 2 736 Kč.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, respektive že to byl právě žalovaný, kdo projevil vůli být smlouvou předkládaného obsahu vázán. Smlouva o spotřebitelském úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Z provedených důkazů nicméně vyplývá, že smlouva v písemné formě vyhotovena byla, ostatně bylo toto písemné vyhotovení jako důkaz provedeno. Na straně dlužníka však smlouva není opatřena podpisem žalovaného v jakékoliv uznávané podobě. Ve smlouvě je pouze ve formě prostého textu uvedeno datum a čas „podepsání“, jméno a příjmení žalovaného, „jedinečný kód , RČ, “ a následně text, který popisuje postup podepsání smlouvy. Ten má spočívat v tom, že „klient podepisuje a činí Nabídku (a zároveň tedy podepisuje Smlouvu) tak, že na své osobní stránce v Klientské zóně vyplní do příslušného podpisového okna vztahující se k této Nabídce (Smlouvě) své jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla za tímto účelem zaslána Poskytovatelem na Bankovní spojení Klienta.“ V elektronické verzi pak smlouva ve formátu pdf není opatřena žádným elektronickým podpisem. Soud se tedy ani nemohl zabývat tím, zda byla smlouva uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Naopak, k uzavření smlouvy mělo dojít pouze přihlášením do profilu žalovaného a zadáním kódu, který byl žalovanému zaslán s platbou ve výši 1 Kč. Žalobkyně přitom vůbec neuvedla, jak měla být totožnost dané osoby při přístupu do tohoto profilu ověřena, natož aby doložila, že se tak skutečně stalo. Z předložených dokumentů přitom nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , podle něhož: „Při písemném právním jednání podle § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ Smlouva neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS).

24. Soud považuje za nutné uvést, že i pokud by shledal smlouvu za uzavřenou ze strany žalovaného, nemohl by z hlediska skutkového stavu učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazoval tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výpisy z bankovního účtu žalovaného a výpisy z registrů SOLUS a NRKI /viz výpisy z účtu na č. l. 20-54 spisu, výpis SOLUS na č. l. 55 spisu a výpis NRKI na č. l. 56 spisu/. Z výpisu z účtu se však zjevně omezila na zjištění čistého příjmu žalovaného (ve výši cca 35 000 Kč). Nelze si totiž jinak vysvětlit, že zcela ignorovala, že žalovaný se opakovaně uchyloval k nebankovním půjčkám a že již nebankovní půjčky splácel (dne , datum, a , datum, platby splátky ve výši 5 600,63 Kč a 5 623,04 Kč a úroků ve výši 2 672,37 Kč a 2 649,96 Kč), dne , datum, obdržel platbu ve výši 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne , datum, částku označenou jako uzavření úvěrové smlouvy ve výši 8 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ., dne , datum, opět platby od společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 000 Kč a , právnická osoba, , Anonymizováno, . ve výši 10 000 Kč, dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, opět od společnosti , právnická osoba, . platbu ve výši 10 200 Kč, 4 000 Kč, 20 000 Kč a 9 000 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaný dne , datum, čerpal spotřebitelský úvěr u , Anonymizováno, ve výši 20 570 Kč, dne 28. 8. 2023půjčku od , Anonymizováno, . ve výši 20 000 Kč a dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ve výši 20 000 Kč. Při řádném posouzení úvěruschopnosti by se žalobkyně musela minimálně pozastavit nad tím, že žalovaný opakovaně čerpá spotřebitelské úvěry, které nadto využívá na úhradu svých plateb ve prospěch , právnická osoba, ; , Anonymizováno, , neboť převážná většina plateb z výpisu z účtu je ve prospěch právě účtu , právnická osoba, ; CZE, Anonymizováno, Žalobkyně se však zjevně nad uvedenými skutečnostmi nepozastavila a výdaje žalované relevantním způsobem nehodnotila, přičemž stejně tak nepřihlédla k tomu, že žalovaný svou finanční situaci zcela zjevně řešil opakovanými půjčkami. Nelze proto než konstatovat, že i kdyby byla smlouva po formální stránce platně uzavřena, žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je přitom absolutní neplatnost dotčené smlouvy.

25. Jelikož soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru uzavřena, bylo možné posuzovat nárok žalobkyně pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalovaného odeslala částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný pak právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko 2 736 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 47 264 Kč, který je povinen jej vrátit. Výzva k okamžité úhradě dlužné částky byla žalovanému prokazatelně odeslána až v rámci předžalobní výzvy dne , datum, . Soud pak vycházeje z domněnky dojití konstatuje, že žalovaný se do prodlení se splacením bezdůvodného obohacení dostal dne , datum, . Od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

27. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem. Žalobkyni proto nevznikl nárok na sjednané smluvní úroky, poplatky, ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 490,60 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 590 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 782 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka 518,74 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 80 ujetých km v částce 637,47 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 638,74 Kč ve výši 3 704,14 Kč.