17 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 376 436,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných do každého 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 844, , částka, od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných do každého 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČ , IČO, ) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala jistinu vrátit spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně a případnými poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (vedení účtu) a za pojištění. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši , částka, (neuhrazený zůstatek úvěru ve výši , částka, a neuhrazené úroky z úvěru ve výši , částka, ) a dlužný poplatek ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 9,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 9,99 % z dlužné jistiny úvěru z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná dluh uznala zčásti, v rozsahu , částka, , náklady řízení označila za nemorální a současně s odkazem na svou situaci požádala o možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách výši , částka, .

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši , částka, na úvěrový účet žalované č. , č. účtu, , kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 107 měsíčních splátkách ve výši , částka, , nejpozději do , datum, . Úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dříve sjednaných úvěrů žalované, konkrétně úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty u společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, , splátkový úvěr u společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , a.s. ve výši , částka, a splátkový úvěr u společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, , a.s. ve výši , částka, . Na splacení uvedených konsolidovaných úvěrů tak měla být použita částka , částka, , kdy použití zbývajících prostředků úvěru bylo na uvážení žalované. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % a RPSN činilo 10,91 % /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 12-15/. V žádosti o úvěr žalovaná na pobočce předchůdkyně žalobkyně uvedla celkové příjmy ve výši , částka, měsíčně, což bylo ověřeno potvrzením o výši důchodu, a výdaje ve výši , částka, měsíčně a splátky závazků u jiných společností ve výši , částka, měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených klientkou, v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně z , Anonymizováno, zjistila, že měla žalovaný osobní úvěr u jiné společnosti se splátkou , částka, (byl zkonsolidován), osobní úvěr u jiné společnosti se splátkou , částka, (byl konsolidován) a kreditní kartu splátkovou u jiné společnosti s limitem , částka, a s orientační splátkou , částka, (byl zkonsolidován). Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila žádné negativní skutečnosti z insolvenčního rejstříku ani z , Anonymizováno, . Při stanovení splátky nynějšího úvěru ve výši , částka, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně ke kladnému posouzení úvěruschopnosti, neboť po odečtení splátkového zatížení od příjmů žalované mělo zbývat dále , částka, k pokrytí životních nákladů /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 53, oznámení , Anonymizováno, na č. l. 54, žádost o poskytnutí úvěrového produktu na č. l. 56, prohlášení žalované na č. l. 59-65/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované uvedená v příloze č. , hodnota, seznamu pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18-21, seznam pohledávek na č. l. 22-23, dohoda o úplatě na č. l. 24, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 28/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29, podací lístek na č. l. 30/. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila /viz rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 14/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k plnění na č. l. 31-32, podací lístek na č. l. 33/. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku , částka, /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 25-27/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Žalovaná na splátkách uhradila celkově částku ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, kopii potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši starobního důchodu a žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Ve svém souhrnu sice žalovaná jistý příjem, coby starobní důchodce vykazovala, nicméně faktem zůstává, že výdaje, které udávala toliko v částce , částka, na jiné závazky, nijak doloženy a ověřovány nebyly. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalované a především s nulovou znalostí jejích výdajů, rozhodla finanční prostředky, nota bene v takové výši, žalované poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou její skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly reálně zmapovány vůbec.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála. Soud konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením vypočtené částky stanovené dle statistického modelu vytvořeného předchůdkyní žalobkyně za situace, kdy žalovaná měla v rámci kontraktačního procesu uvést, že žádné výdaje na bydlení a živobytí nemá, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost nijak nepřezkoumávala. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, poněvadž není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích majetkových poměrech (žádosti o úvěr), neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad, přičemž stanovení výdajů dle určitého modelu uchazečů nemůže z logiky věci nahrazovat zjišťování skutečných údajů o příjmových a výdajových poměrech žalované, neboť by tím byl popřena základní podstata zkoumání úvěruschopnosti – poměřování skutečných poměrů (skutečných příjmů a skutečných výdajů) žadatele, přičemž uvedená povinnost má zejména zabránit poskytování úvěru v těch případech, kdy lze mít o splácení úvěru výrazné pochybnosti. Zároveň však nelze pominout fakt, že případné schválení je v zájmu obou účastníků (žalovaná získá požadované peněžní prostředky a poskytování úvěrů je součástí obchodní činnosti právní předchůdkyně žalobkyně), tedy lze předpokládat zájem obou stran i na kladném vyhodnocení úvěruschopnosti v rámci procesu uzavírání smlouvy. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při ověřování příjmů pouze z potvrzení o výši starobního důchodu žalované, výdaje nezkoumala vůbec a o dalších poměrech žalované jí nebylo taktéž nic známo. Takové posouzení tudíž nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované a pro výpočet výdajů použila vlastní „statistický“ model. Soud konstatuje, že v § 86 odst. 2 ZoSÚ je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Zákon tedy výslovně ukládá povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jednotlivé příjmy a výdaje žalované zkoumat a porovnávat, případně zjištěné údaje využít v rámci dalšího procesu posuzování úvěruschopnosti (využití v rámci modelů pro určení maximální výše úvěru, doby a splátek pro obchodní účely). S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení), a to především za situace, že žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr žádné takové výdaje, tedy ve výši , částka, , které zjevně bez dalšího nemohou postačovat ani na úhradu jejích základních výdajů. Soud samozřejmě nevylučuje, že by žalovaná mohla mít i nízké výdaje na živobytí a bydlení, v takovém případě však již soud nemůže bez dalšího vycházet toliko z nepodložených tvrzení žalobkyně, nýbrž bude nutné uvedené skutečnosti o prověření skutečné výše výdajů soudu prokazovat, což však žalobkyně neučinila. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok ani na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem , částka, ) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

21. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla žalované odeslána dne , datum, a s ohledem na § 573 o. z., má za to soud jí byla doručena dne , datum, . S ohledem na 5denní lhůtu k plnění (§ 1959 písm. e) o. z.) se tak žalovaná dostala do prodlení dnem , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 41 % (zaokrouhleno nahoru) z jejich celkové výše , částka, (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70,44 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,55 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, částka , částka, představující 1/8 z náhrady za 84 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a 1/8 náhrady za ztrátu času v trvání 4 x 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

23. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku I. rozsudku, jakož i ve vztahu k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k žádosti žalované s ohledem na její majetkové a osobní poměry /viz prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech na č. l. 59 spisu/ tak, že úhradu žalované částky soud žalované uložil ve splátkách po , částka, a náhradu nákladů řízení v částce po , částka, . Soud v návaznosti na poměry žalované přihlédl jednak k výši tohoto plnění, jakož i k postoji samotné žalobkyně, která s tímto postupem finálně souhlasila. Soud dospěl k závěru, že takto stanovená lhůta k plnění odpovídá aktuálním poměrům žalované a není současně na úkor žalobkyně. Soud dále ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 o. z. tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohla by žalobkyně požadovat /a to i exekučně/ zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.

24. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za tzv. půl-úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobkyně ze dne , datum, . Vyjádření nelze podřadit pod žádné § 11 odst. 1 či odst. 2 a. t., a to ani analogicky, když se jedná pouze o reakci žalobkyně na výzvu soudu ohledně procesního postupu ve věci, a to zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud dále nepřiznal žalobkyni odměnu (včetně režijního paušálu) za vyjádření ze dne , datum, a , datum, , neboť se jednalo pouze o vyjádření k výzvě soudu k doplnění tvrzení, která mohla (a měla) být již obsahem žaloby (zkoumání úvěruschopnosti) a o vyjádření k podání žalované, které mohla žalobkyně tvrdit při ústním jednání.