17 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 376 436,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných do každého 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 844, částka od datum do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných do každého 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba., IČ IČO) uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši částka. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně a případnými poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (vedení účtu) a za pojištění. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši částka (neuhrazený zůstatek úvěru ve výši částka a neuhrazené úroky z úvěru ve výši částka) a dlužný poplatek ve výši částka. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 9,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 9,99 % z dlužné jistiny úvěru z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná dluh uznala zčásti, v rozsahu částka, náklady řízení označila za nemorální a současně s odkazem na svou situaci požádala o možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách výši částka.

3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši částka na úvěrový účet žalované č. č. účtu, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 107 měsíčních splátkách ve výši částka, nejpozději do datum. Úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dříve sjednaných úvěrů žalované, konkrétně úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty u společnosti právnická osoba. ve výši částka, splátkový úvěr u společnosti Anonymizováno jméno FO Anonymizováno, a.s. ve výši částka a splátkový úvěr u společnosti Anonymizováno jméno FO, a.s. ve výši částka. Na splacení uvedených konsolidovaných úvěrů tak měla být použita částka částka, kdy použití zbývajících prostředků úvěru bylo na uvážení žalované. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % a RPSN činilo 10,91 % /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 12-15/. V žádosti o úvěr žalovaná na pobočce předchůdkyně žalobkyně uvedla celkové příjmy ve výši částka měsíčně, což bylo ověřeno potvrzením o výši důchodu, a výdaje ve výši částka měsíčně a splátky závazků u jiných společností ve výši částka měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených klientkou, v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně z Anonymizováno zjistila, že měla žalovaný osobní úvěr u jiné společnosti se splátkou částka (byl zkonsolidován), osobní úvěr u jiné společnosti se splátkou částka (byl konsolidován) a kreditní kartu splátkovou u jiné společnosti s limitem částka a s orientační splátkou částka (byl zkonsolidován). Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila žádné negativní skutečnosti z insolvenčního rejstříku ani z Anonymizováno. Při stanovení splátky nynějšího úvěru ve výši částka dospěla právní předchůdkyně žalobkyně ke kladnému posouzení úvěruschopnosti, neboť po odečtení splátkového zatížení od příjmů žalované mělo zbývat dále částka k pokrytí životních nákladů /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 53, oznámení Anonymizováno na č. l. 54, žádost o poskytnutí úvěrového produktu na č. l. 56, prohlášení žalované na č. l. 59-65/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované uvedená v příloze č. hodnota seznamu pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18-21, seznam pohledávek na č. l. 22-23, dohoda o úplatě na č. l. 24, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 28/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29, podací lístek na č. l. 30/. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila /viz rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 14/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k plnění na č. l. 31-32, podací lístek na č. l. 33/. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku částka /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 25-27/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši částka. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Žalovaná na splátkách uhradila celkově částku ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, kopii potvrzení České správy sociálního zabezpečení o výši starobního důchodu a žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Ve svém souhrnu sice žalovaná jistý příjem, coby starobní důchodce vykazovala, nicméně faktem zůstává, že výdaje, které udávala toliko v částce částka na jiné závazky, nijak doloženy a ověřovány nebyly. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalované a především s nulovou znalostí jejích výdajů, rozhodla finanční prostředky, nota bene v takové výši, žalované poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou její skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly reálně zmapovány vůbec.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála. Soud konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením vypočtené částky stanovené dle statistického modelu vytvořeného předchůdkyní žalobkyně za situace, kdy žalovaná měla v rámci kontraktačního procesu uvést, že žádné výdaje na bydlení a živobytí nemá, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost nijak nepřezkoumávala. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, poněvadž není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích majetkových poměrech (žádosti o úvěr), neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad, přičemž stanovení výdajů dle určitého modelu uchazečů nemůže z logiky věci nahrazovat zjišťování skutečných údajů o příjmových a výdajových poměrech žalované, neboť by tím byl popřena základní podstata zkoumání úvěruschopnosti – poměřování skutečných poměrů (skutečných příjmů a skutečných výdajů) žadatele, přičemž uvedená povinnost má zejména zabránit poskytování úvěru v těch případech, kdy lze mít o splácení úvěru výrazné pochybnosti. Zároveň však nelze pominout fakt, že případné schválení je v zájmu obou účastníků (žalovaná získá požadované peněžní prostředky a poskytování úvěrů je součástí obchodní činnosti právní předchůdkyně žalobkyně), tedy lze předpokládat zájem obou stran i na kladném vyhodnocení úvěruschopnosti v rámci procesu uzavírání smlouvy. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při ověřování příjmů pouze z potvrzení o výši starobního důchodu žalované, výdaje nezkoumala vůbec a o dalších poměrech žalované jí nebylo taktéž nic známo. Takové posouzení tudíž nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované a pro výpočet výdajů použila vlastní „statistický“ model. Soud konstatuje, že v § 86 odst. 2 ZoSÚ je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Zákon tedy výslovně ukládá povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jednotlivé příjmy a výdaje žalované zkoumat a porovnávat, případně zjištěné údaje využít v rámci dalšího procesu posuzování úvěruschopnosti (využití v rámci modelů pro určení maximální výše úvěru, doby a splátek pro obchodní účely). S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení), a to především za situace, že žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr žádné takové výdaje, tedy ve výši částka, které zjevně bez dalšího nemohou postačovat ani na úhradu jejích základních výdajů. Soud samozřejmě nevylučuje, že by žalovaná mohla mít i nízké výdaje na živobytí a bydlení, v takovém případě však již soud nemůže bez dalšího vycházet toliko z nepodložených tvrzení žalobkyně, nýbrž bude nutné uvedené skutečnosti o prověření skutečné výše výdajů soudu prokazovat, což však žalobkyně neučinila. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok ani na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Soud proto přiznal žalobkyni částku částka odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalované ve výši celkem částka) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

21. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum byla žalované odeslána dne datum a s ohledem na § 573 o. z., má za to soud jí byla doručena dne datum. S ohledem na 5denní lhůtu k plnění (§ 1959 písm. e) o. z.) se tak žalovaná dostala do prodlení dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 41 % (zaokrouhleno nahoru) z jejich celkové výše částka (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70,44 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,55 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání dne datum) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka částka představující 1/8 z náhrady za 84 ujetých km v částce částka (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a 1/8 náhrady za ztrátu času v trvání 4 x 30 minut v částce částka podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

23. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku I. rozsudku, jakož i ve vztahu k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k žádosti žalované s ohledem na její majetkové a osobní poměry /viz prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech na č. l. 59 spisu/ tak, že úhradu žalované částky soud žalované uložil ve splátkách po částka a náhradu nákladů řízení v částce po částka. Soud v návaznosti na poměry žalované přihlédl jednak k výši tohoto plnění, jakož i k postoji samotné žalobkyně, která s tímto postupem finálně souhlasila. Soud dospěl k závěru, že takto stanovená lhůta k plnění odpovídá aktuálním poměrům žalované a není současně na úkor žalobkyně. Soud dále ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 o. z. tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohla by žalobkyně požadovat /a to i exekučně/ zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.

24. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za tzv. půl-úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobkyně ze dne datum. Vyjádření nelze podřadit pod žádné § 11 odst. 1 či odst. 2 a. t., a to ani analogicky, když se jedná pouze o reakci žalobkyně na výzvu soudu ohledně procesního postupu ve věci, a to zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud dále nepřiznal žalobkyni odměnu (včetně režijního paušálu) za vyjádření ze dne datum a datum, neboť se jednalo pouze o vyjádření k výzvě soudu k doplnění tvrzení, která mohla (a měla) být již obsahem žaloby (zkoumání úvěruschopnosti) a o vyjádření k podání žalované, které mohla žalobkyně tvrdit při ústním jednání. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.