17 C 226/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 240 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 240 Kč od [datum] do [datum] a dále v rozsahu kapitalizováno zákonného úroku z prodlení ve výši 2 194,75 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 073,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila původně nárok na zaplacení částky ve výši 31 480 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo], platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, která před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku 29 540 Kč spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] obchodních podmínek uzavřena v elektronické podobě a žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, když převedla částku 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, oproti tomu však svou povinnost vrátit poskytnutý úvěr řádně a včas, nesplnila. Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr nesplatila, je na základě smlouvy povinna uhradit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním za odeslání písemných upomínek, zde v částce 100 Kč. Vedle toho žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty, která byla ve smlouvě sjednána pro případ porušení povinnosti úvěr včas splatit, a to ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. [datum], přičemž smluvní pokutu žalobkyně nárokuje za období do [datum]. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Celková žalovaná částka 31 580 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 23 240 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] v částce 2 194,75, nesplacené smluvní pokuty ve výši 8 240 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Současně žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] neuhradila.

2. Žalovaná ponechala žalobou uplatněný nárok bez vyjádření.

3. Podáním, soudu doručeným dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v rozsahu nesplacené smluvní pokuty ve výši 8 240 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč zpět. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2021 č.j.: 17C 226/2020-52 bylo řízení postupem dle § 96 o. s. ř. s ohledem na procesní dispozici žalobkyně se žalobou v tomto rozsahu zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal toliko nárok na zaplacení zbytku poskytnuté jistiny v částce 23 240 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 194,75Kč a se zákonným úrokem z prodlení z této částky 23 240 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Soud věc projednal postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků řízení, když se žalobkyně a její zástupce nedostavili s omluvou a žalovaný bez omluvy.

5. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] a [datum] byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr nejdříve v částce 12 000 Kč a následně v částce 13 000 Kč, a to bankovním převodem ze dne [datum] a [datum] na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem 4 540 Kč ve lhůtě základní doby splatnosti 30 dnů. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny s tím, že smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Pro případ prodlení se žalovaná dále zavázala uhradit paušální poplatek na úhradu nákladů v částce mimo jiné 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků a nebyla řádně elektronicky podepsána, nicméně výplata úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, proběhly prostřednictvím účtu žalované /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 15-16 a [číslo], výpis z účtu [číslo] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně oznámeno, přičemž v oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu v částce 31 580 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu /smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 25 a násl. spisu, příloha ke smlouvě o postoupení phledávek na č.l. 17 spisu, oznámení na č. l. 35 spisu, poštovní podací arch na č.l. 36 Žalovaná úvěr ve stanovené lhůtě nesplatila, a to ani přes předžalobní upomínku odeslanou ze strany žalobkyně dne [datum] na adresu dle smlouvy /přežalobní upomínka na č.l. 37 spisu, podací arch na č.l. 38 6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně sjednala smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalované dne [datum] úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit s úrokem 4 540 Kč ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně řádně nesplnila, přičemž žalovaná netvrdila ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na úvěr něčeho vůbec splatila. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní sjednaly postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

7. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Mezi účastníky, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání a lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Ačkoli smlouva nebyla v daném případě uzavřena v písemné formě (§ 561 a § 562 o. z.), na základě proběhlých plateb a časových souvislostí není pochyb o tom, kým a za jakých podmínek byl úvěr sjednán a komu byly finanční prostředky vyplaceny.

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci jakýchkoli důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalované vůbec a jak zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalované jakkoli zabývala, že by měla sebemenší povědomí o jejích příjmech, výdajích nebo o jeho dosavadních dluzích a jejich plnění apod.

22. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

23. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení [titul], je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, resp. vůbec neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, zde tedy v částce 23 240 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení.

25. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávek, byla ještě právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne [datum] na adresu dle úvěrové smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalované doručena. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě do 10 dnů od obdržení oznámení, která tak uplynula dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 23 240 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně dle požadavku žalobkyně, který je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

26. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu požadavku zákonného úroku z prodlení z částky 23 240 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 194,75 Kč za období od [datum] do [datum]) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná do prodlení dostala dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §§ 151 odst. 1, 142 odst. 2 a 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 073,17 Kč, přičemž tato částka představuje 47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalované v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 480 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 380 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 480 Kč ve výši 940,80 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.