17 C 248/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 911 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 911 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 911 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 911 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl rozhodnutím právnická osoba adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno č. účtu Anonymizováno, uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil dne datum v době mezi Anonymizováno hodin, na adrese adresa, když fyzicky napadl dvěma údery pěstí do obličeje poškozeného Anonymizováno dále jen „poškozený“), který je pojištěncem žalobkyně. Poškozenému svým jednáním způsobil zranění vyžadující lékařské ošetření, přičemž náklady na toto lékařské ošetření za poškozeného jakožto svého pojištěnce uhradila žalobkyně, a to v celkové výši 13 911 Kč. Dne datum žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě těchto nákladů na léčbu. Výzva byla žalovanému doručena datum. Žalovaný však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný dne datum v době mezi Anonymizováno hodin, na adrese adresa, úmyslně narušil občanské soužití, když dvěma údery uzavřenou pěstí do obličeje fyzicky napadl poškozeného a způsobil mu zranění vyžadující lékařské ošetření. Za toto jednání byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích a byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč/viz rozhodnutí právnická osoba adresa na č. l. 9-11 spisu/. Žalobkyně, jakožto podezřelý výraz uhradila náklady léčení poškozeného v celkové výši 13 911 Kč /viz vyúčtování zdravotní péče na č. l. 6-7 spisu a rozpis plateb na č. l. 8 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od doručení výzvy ze dne datum, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne datum /viz předžalobní výzva včetně doručenky na č. l. 12-13 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“).

7. Podle ustanovení § 55 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb. má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.

9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně provedla úhrady za léčebné výlohy související s ošetřením poškozeného ve výši 13 911 Kč, přičemž tyto vznikly poškozenému v důsledku zaviněného napadení ze strany žalovaného, který byl za toto jednání uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon „převzetí a přípravy“, neboť tento úkon nelze uplatnit v případě, že se žalobkyně nenechala zastupovat třetí, k tomu oprávněnou, osobou (zejména advokátem). V ustanovení § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jsou příkladem uvedeny některé úkony obdobně tak, jak je uvedeno v tzv. advokátním tarifu (vyhlášce č. 177/1996 Sb., dále jen „a. t.“) upravujícím odměnu advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, avšak úkon „převzetí a příprava“ ve vyhlášce o tzv. náhradě paušálních nákladů nezastoupeného účastníka zde uvedena není. Žalobkyně zajisté musela vynaložit čas i další prostředky na zvážení, zda žalobu podá, zda má dostatečné podklady pro úspěch ve sporu, a na zvážení i dalších souvisejících hledisek, avšak přiznaná náhrada nákladů soudního řízení nenahrazuje veškeré náklady žalobkyně, nýbrž toliko ty, které souvisí s uplatněním pohledávky v soudním řízení. Podstatou úkonu „převzetí a přípravy“ uvedeného v advokátním tarifu, tedy úkonu „převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb“ dle § 11 odst. 1 a. t., je odměna advokáta za provedení úkonu – seznámení se s případem svého klienta. Za tento úkon právní služby musí klient advokátovi zaplatit, a proto je klientovi v případě úspěchu v řízení přiznána náhrada tohoto nákladu protistranou. Podstatou tohoto úkonu je, že zástupce, tedy odlišná osoba od žalobkyně, se nově seznamuje s problematikou jako takovou, hodnotí možnou úspěšnost v soudním řízení, nutné doklady, skutkovou a právní situaci. Žalobkyně, která sama ve své věci žaluje, logicky se svým nárokem musí být seznámena již v okamžiku, kdy jej poprvé (nikoliv předžalobní výzvou, ale například za účelem vyvolání splatnosti) po dlužníkovi uplatní. Hledání analogie předávání si agendy mezi jednotlivými odděleními žalobkyně s převzetím právního zastoupení je tedy nepřípadné, a proto nelze žalobkyni přiznat ani analogicky odměnu za úkon „přípravy a převzetí“, neboť k tomuto úkonu nedošlo (srov. usnesení Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.