17 C 249/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 69 149,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 781 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 781 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 65 368,01 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 789,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 513,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 704,60 Kč od , datum, do , datum, ve výši 15 %, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 19 087,92 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 112,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 100,1 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 964,86 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 810,01 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 923,6 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 3 781 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 722 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na zdejší soud dne , datum, , doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , obrátila s žalobou, v níž se domáhala zaplacení částky 69 149,01 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) uzavřela s žalovaným dvě úvěrové smlouvy. Dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „první smlouva“), jejíž součástí byl předpis splátek. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 27 888 Kč, která představovala poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru v částce 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost v částce 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední z nich dne , datum, . Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „druhá smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 1 775 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 17 150 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 4 847 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 300 Kč, tedy celkem částku 65 072 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč se splatností poslední splátky dne , datum, . Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla zkoumána z informací poskytnutých žalovaným, který uvedl, že je zaměstnán od , datum, na dobu neurčitou u , právnická osoba, komunikace hl. m. Prahy, kdy výše jeho měsíčního příjmu činí 37 890 Kč a výdaje dosahují částky 17 908 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu. Žalobkyně údaje poskytnuté žalovaným ověřovala nahlédnutím do veřejně přístupných databází, konkrétně NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, právní předchůdkyni žalobkyně proto vznikl nárok na úrok ve výši 8 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k , datum, . Dlužnou částku z první smlouvy o úvěru představuje 17 796,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 112,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 100,1 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 964,86 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 5 810,01 Kč od , datum, do zaplacení. Dlužnou částku z druhé smlouvy o úvěru představuje 51 353 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 789,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 513,31 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 704,6 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 19 087,92 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně z dlužné částky doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Nicméně nečinil sporným uzavření obou úvěrových smluv a poskytnutí finančních prostředků ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Vymezil se však negativně vůči smluvním podmínkám právní předchůdkyně žalobkyně, které jsou v rozporu s dobrými mravy, a zkoumání jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr před uzavřením obou úvěrových smluv. K rozporu s dobrými mravy žalovaný uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně požadovala nepřiměřeně vysoký úrok v sazbě 8 % ročně s tím, že RPSN činila 272,44 %. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, byly také ujednány nepřiměřeně vysoké poplatky, za poskytnutí úvěru v částce 17 150 Kč, náklady za vyhotovení úvěru ve výši 4 847 Kč a inkasní poplatek v částce 6 300 Kč. U smlouvy o úvěru č. , hodnota, poplatek za poskytnutí úvěru představoval částku 7 350 Kč, náklady za vyhotovení úvěru 2 077 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila nezkušenosti žalovaného, lehkomyslnosti či tísně, a žalovaný uzavřel smlouvu, jejíž plnění byly vůči sobě v hrubém nepoměru. Právní předchůdkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, neověřovala tvrzení uvedená žalovaným, například nedostatečně zkoumala jeho úvěrovou zatíženost. Žalovaný uvedl, že má měsíční příjem kolem 40 000 Kč, hradí nájemné ve výši 27 000 Kč měsíčně a splácí další úvěry po 9 000 Kč měsíčně. Závěrem uvedl, že žádá o možnost hradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 27 888 Kč, s tím, že kromě poskytnuté částky byl povinen splatit také úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 2 077 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru v hotovosti účtovaný ve výši 2 700 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč /viz nesporná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru na č. l. 15-16 spisu/. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 65 072 Kč, představující poskytnutou částku, úrok ve výši 1 775 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 4 847 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru v hotovosti ve výši 6 300 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 17-18 spisu/. Žalovaný celkem uhradil na základě první smlouvy o úvěru částku 17 592 Kč a na základě druhé smlouvy o úvěru částku 31 219 Kč /viz přehled splátek na č. l. 23-24 spisu/. Žalovaný uvedl, že měl v , Anonymizováno, měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 37 075 Kč a výdaje na bydlení v částce 3 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč a měsíční splátky stávajících půjček v částce 10 656 Kč. V , Anonymizováno, měl měsíční příjem v částce 37 890 Kč a výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč a měsíční splátky půjček v částce 11 048 Kč /viz žádosti o úvěr na č. l. 48-51 spisu/. Žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, s čistým příjmem za , Anonymizováno, v částce 30 581 Kč, , Anonymizováno, ve výši 35 351 Kč, , Anonymizováno, ve výši 45 292 Kč, , Anonymizováno, ve výši 35 597 Kč a , Anonymizováno, ve výši 32 781 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 43 spisu, výplatní pásky na č. l. 44-47 spisu/. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek k , datum, , což mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 19-21 spisu, příloha č. , hodnota, – seznam pohledávek na č. l. 22 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 26-27 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne , datum, /viz výzva k plnění + podací lístek na č. l. 28-30 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především z údajů poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dále k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, z níž zjistila, že je žalovaný zaměstnán u , právnická osoba, a také výplatní pásky, z nichž ověřila příjmové poměry žalovaného. Ohledně ověřování výdajových poměrů však zcela rezignovala, přestože výdaje na bydlení v částce 3 000 Kč pro přelom roku , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jsou uvedeny ve zcela nereálné výši, právní předchůdkyně žalobkyně z nich bez dalšího vycházela. Žalovaný dále uvedl, že jeho měsíční výdaje na splátky jiných úvěrů přesahovaly 10 000 Kč (konkrétně v žádosti z , Anonymizováno, činily částku 10 656 Kč a v , Anonymizováno, částku 11 048 Kč), žalobkyně přestože tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěrovou zatíženost nahlédnutím především do veřejně přístupné databáze NRKI, soudu ničeho k prokázání tohoto tvrzení nedoložila. Z předložených důkazů lze dovodit, že vycházela čistě z údajů uvedených žalovaným, které již dále neověřovala. Žalobkyni se tak v řízení nepodařilo prokázat, že by schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zkoumala a posuzovala s řádnou péčí, tak jak jí ukládá její podstavení. Skutkový závěr tak nemůže být jiný, než že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

7. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá a zjištěný skutkový stav svědčí o opaku. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a výplatní pásky za období od září 2021 do ledna 2022, z nichž ověřila příjmové poměry žalovaného, které dosahovaly průměrně částky 37 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně však vůbec neověřovala výdaje žalovaného, které měly představovat výdaje na bydlení ve výši „3 000“ Kč měsíčně a další výdaje označené jako doprava, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč. Takové výdaje jsou však nereálné, přesto je právní předchůdkyně žalobkyně dále žádným způsobem neověřovala. Žalovaný sám uvedl, že je silně úvěrově zatížen, neboť měsíčně v době před uzavřením obou úvěrových smluv splácel na úhradu jiných úvěrů částku převyšující 10 000 Kč. Tento údaj žalobkyně také dále neověřovala a bez dalšího z něj vycházela. Předchůdkyně žalobkyně bez znalosti výdajových poměrů žalovaného spotřebitelský úvěr žalovanému bez dalšího poskytla, ačkoliv nezkoumala jeho schopnost splácet úvěr s odbornou péčí. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že ze strany žalobkyně nebyla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, čímž žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v posuzovaném případě však neplatnost obou úvěrových smluv namítal i žalovaný, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu na základě první smlouvy o úvěru ve výši 15 000 Kč a žalovaný uhradil částku 17 592 Kč. Dluh žalovaného z první smlouvy o úvěru tak zanikl v plném rozsahu splněním. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu na základě první smlouvy o úvěru ve výši 35 000 Kč a žalovaný uhradil částku 31 219 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení částky 3 781 Kč, která odpovídá rozdílu poskytnuté jistiny na základě druhé smlouvy o úvěru a uhrazené částky. Soud zdůrazňuje, že pokud je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, pak reflektujíc aktuální tvrzený příjem žalovaného a jeho sociální a majetkové poměry, jak jsou popsány výše, uzavírá, že bylo v možnostech žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (její dosud nesplacenou část), zde v částce 3 781 Kč, ve lhůtě do , datum, dle předžalobní výzvy žalobkyně ze dne , datum, , která byla prokazatelně odeslána téhož dne. Soud proto vedle dosud nevrácené jistiny přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 65 368,01 Kč spolu se zákonnými i smluvními úroky počítanými z částky převyšující přiznanou holou nesplacenou jistinu, převyšující zákonnou sazbu úroků z prodlení a předcházející datu splatnosti bezdůvodného obohacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení zcela, a to v částce 600 Kč, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze nepatrný. Právo na náhradu nákladů řízení bylo žalovanému přiznáno jako nezastoupenému účastníku, který nedoložil výši svých hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za dva úkony ve věci v částce po 300 Kč, která odpovídá paušální náhradě ve smyslu § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

21. Výrok IV, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“) ve spojení s § 6 odst. 1 ZoSP a Položkou 2. bod 2 a Položkou 1. bod 1 písm. a) Sazebníku ZoSP, když soud ve věci navrhovaný elektronický platební rozkaz nevydal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na aktuální předmět řízení a dosud uhrazený soudní poplatek v částce 2 736 Kč, představuje výše doplatku soudního poplatku částku 722 Kč.