17 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované Anonymizováno o 60 066,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 592,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 592,16 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 30 474,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 066,85 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 474,69 Kč od , datum, do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 29 592,16 Kč od , datum, do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem v částce 6 297,51 Kč a spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 58 851,35 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, , doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , , datum, , domáhala zaplacení částky 60 066,85 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (BNP PARIBAS , právnická osoba, , IČ , IČO, ) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty a žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně pak 500 Kč, a to vždy k 17. dni v kalendářním měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, z jejíž úhradou se žalovaný ocitne v prodlení. Dále žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z údajů poskytnutých žalovanou, která měla měsíční příjem ve výši 10 000 Kč, příjem celé domácnosti dosahoval 34 500 Kč. Výdaje domácnosti představovala měsíčně částka 15 568 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti a od roku , Anonymizováno, žije v nájmu. Dále byla provedena lustrace žalované v interním expertním systému Expert Systém a databázích SOLUS, NRKI/BRKI. Žalovaná se ocitla se splácením pravidelných splátek v prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k , datum, od smlouvy odstoupila. Žalobkyni tím vznikl nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 851,35 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 60 066,85 Kč. Žalovaná celkem čerpala 101 298,16 Kč a uhradila částku 71 706 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Dlužnou částku 60 066,85 Kč představuje jistina ve výši 58 851,35 Kč, poplatky ve výši 1 215,50 Kč, kapitalizovaný úrok v částce 6 297,51 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 58 851,35 Kč od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 066,85 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, neboť ta se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru:Žalobkyně s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěrový rámec v částce 60 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit ve splátkách společně s úrokem ve výši 22,68 % ročně s výší jedné splátky minimálně 5 % z dlužné částky se splatností k 17. dni v měsíci. RPSN 22,68 %. Součástí této smlouvy byl sazebník žalobkyně, informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro revolvingové úvěry a ceník pro soukromou klientelu /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 24-26 spisu, sazebník pro úvěry na č. l. 32 spisu, informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 33-34 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 35-36 spisu, produktové podmínky pro revolvingové úvěry na č. l. 37-39 spisu, ceník pro soukromou klientelu na č. l. 40-48 spisu, podpis dané úvěrové smlouvy na č. l. 72-72 p. v. spisu, sdělení žalobkyně žalované na č. l. 53 spisu/. Žalovaná celkem čerpala částku 101 298,16 Kč a uhradila 71 706 Kč /viz žalovanou nesporovaná tvrzení žalobkyně, platební historie na č. l. 49-52 spisu/. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dne , datum, odstoupila od úvěrové smlouvy, přičemž k zesplatnění úvěru došlo k , datum, /viz odstoupení od úvěrové smlouvy na č. l. 54 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., a následně na žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení dopisem odeslaným dne , datum, /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 27-30 spisu, příloha č. , hodnota, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 31 spisu, notářský zápis na č. l. 55-56 spisu, dohoda o úplatě na č. l. 57 spisu, oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů na č. l. 58-59 spisu, podací lístek na č. l. 60 spisu/. Žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne , datum, /viz výzva k plnění + podací lístek na č. l. 61-63 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela jak z informací uvedených žalovanou, tak z lustrace provedené ve veřejně přístupných databázích. Žalovaná ve smlouvě o revolvingovém úvěru uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, její čistý měsíční příjem dosahuje částky 10 000 Kč a čistý příjem domácnosti 34 500 Kč. Celkové náklady domácnosti představovala částka 10 000 Kč a finanční závazky měla žalovaná ve výši 5 568 Kč /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 24-26 spisu/. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by její právní předchůdkyně nějak ověřovala příjmy a výdaje uvedené žalovanou. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z účtu č. , č. účtu, za , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , tento však není veden na jméno žalované. Dále předložila výpis z účtu , č. účtu, za období od , datum, do , datum, vedený na jméno žalované, kdy zůstatek tohoto účtu byl v mínusu 5 168,88 Kč, přičemž počáteční zůstatek byl také záporný a představoval dokonce hodnotu 8 848,32 Kč /viz výpisy z účtu na č. l. 74-84 spisu/. Právní předchůdkyně tak měla k dispozici výpis z účtu žalované pouze za období jednoho měsíce předcházejícího uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na němž byl zůstatek záporný. Právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností nemohla uzavřít, že je žalovaná schopna splácet revolvingový úvěr. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně dostavila, žádných dalších tvrzení ani důkazů nemaje. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Žalobkyně byla soudem poučena o povinnosti podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o následcích jejího nesplnění. Žalobkyně však neunesla důkazní břemeno, neboť se jí nepodařilo prokázat, že úvěruschopnost žalované byla její právní předchůdkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla její právní předchůdkyní řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá a zjištěný skutkový stav svědčí o opaku. Právní předchůdkyně žalobkyně bez dalšího vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovanou ve smlouvě o revolvingovém úvěru. Ačkoliv měla k dispozici výpis z účtu žalované, sice pouze za jeden měsíc předcházející uzavření úvěrové smlouvy, tento žádným způsobem nezohlednila. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované ve veřejně přístupných databázích, k prokázání tohoto tvrzení však soudu ničeho nedoložila. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že ze strany žalobkyně nebyla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána, čímž žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

16. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 101 298,16 Kč. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni již uhradila 71 706 Kč. Na jistině tak zbývá žalované uhradit částku 29 592,16 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. První výzva k úhradě byla odeslána žalované dne , datum, , přičemž lze předpokládat, že se do dispozice žalované dostala dne , datum, (§ 573 o. z.) s tím, že žalovaná byla povinna splnit svůj dluh ihned, tedy do 5 dnů od doručení výzvy, tzv. do , datum, . Vzhledem k tomu, že tak neučinila, ocitla se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny od , datum, do zaplacení, a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. V rozsahu zbylých nároků uplatněných žalobkyní, tedy částky 30 474,69 Kč spolu se smluvním úrokem a kapitalizovaným úrokem ve výši 6 297,51 Kč soud žalobu zamítl, když úvěrová smlouva, o kterou by bylo jinak možné uplatněné nároky opřít, je absolutně neplatná. Shodně postupoval ohledně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky převyšující přiznanou jistinu, za období předcházející prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení a v sazbě převyšující zákonem stanovenou sazbu (výrok II.).

18. Soud pro úplnost připomíná rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalované na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133 proto soud považuje shora citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU za překonané.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení podřaditelné pod § 137 o. s. ř. nevznikly (výrok III.).