17 C 257/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 181 869,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 146 747 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 146 747 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 35 122,54 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem v částce 31 871,06 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 179 969,54 Kč od , datum, do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení jdoucími nad rámec zákonných úroků tak jak byly tyto přiznány ve výroku I rozsudku zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 284,86 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 1 819 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se dne , datum, obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu , datum, , kterou se domáhala zaplacení částky 181 869,54 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jehož součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 180 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,06 % ze sjednaného úvěrového rámce, a to vždy k 20. dni měsíce. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vycházela z tvrzení žalovaného, které ověřila ve veřejně přístupných databázích. Měla také k dispozici výpis z účtu žalovaného za , Anonymizováno, , kdy žalovaný disponoval částkou 130 000 Kč, výdaje žalovaného představovaly především nákup potravin, zahrnovaly také jednorázové výdaje a splátky jiných úvěrů v částce 5 736 Kč měsíčně. Žalovaný vybíral z účtu částky, ze kterých nejspíše hradil velkou část svých výdajů. Následně sestavila MLS model žalovaného, z nějž zjistila, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobkyně dále argumentovala tím, že žalovaný úvěr řádně hradil rok, a to v období od , Anonymizováno, . Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 194 512 Kč a uhradil 47 765 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, , neboť žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Dlužná částka 181 869,54 Kč s příslušenstvím představuje neuhrazenou jistinu ve výši 179 969,54 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč (3x300 Kč za upomínky), smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč (2x500 Kč za prodlení z úhradou splátky úvěru), kapitalizovaný úrok ve výši 31 871,06 Kč, úrok 12 % ročně z částky 179 969,54 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení ve výši 4 694,94 Kč od , datum, do , datum, . Žalovaný ani přes opakované výzvy, z dlužné částky doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,9 % a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve splátkách ve výši 3,061 % z úvěrového rámce, tedy po 1 377 Kč měsíčně. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném 300 Kč za měsíc vymáhání dluhu a smluvní pokutu v částce 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru /viz výpis z OR žalobce na č. l. 10-15 spisu, flexibilní půjčka – revolvingový úvěr na č. l. 16-17 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 21-24 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 18-20 spisu/. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 194 512 Kč a uhradil celkem 47 765 Kč /viz výpis čerpání splátek a úhrad na č. l. 25-26 spisu/. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, zesplatnila úvěr a vyzývala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, naposledy tak učinila předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzva ke splacení celého úvěru + doručenka na č. l. 27-28 spisu, předžalobní výzva k plnění + doručenka na č. l. 29-30 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných databází a výpisem z účtu žalovaného za období , Anonymizováno, , podle kterého měl žalovaný disponovat částkou 130 000 Kč. Tvrzení žalobkyně jsou však v rozporu se skutkovými zjištěními. Žalovaný ve smlouvě o revolvingovém úvěru uvedl, že je důchodce a žije u rodičů, má čistý měsíční příjem ve výši 37 000 Kč (25 000 Kč jako hlavní měsíční příjem a 12 000 Kč vedlejší měsíční příjem), příjem ostatních členů domácnosti činil 55 000 Kč měsíčně a výdaje v částce 2 000 Kč, splátky ostatních úvěrů ve výši 3 000 Kč a jiné výdaje ve výši 500 Kč /viz flexibilní půjčka-revolvingový úvěr na č. l. 16-17 spisu, karta klienta na č. l. 31 spisu/. Žalobkyně tak počítala s příjmem klienta v částce 37 000 Kč a příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč, mezi výdaji kromě životního minima žalovaného a dalšího člena domácnosti ve výši 8 510 Kč zohlednila také 6 820 Kč jako normativní náklady na bydlení a částku 5 736 Kč, která představovala splátky jiných úvěrů podle lustrace v NRKI, k níž soudu ovšem ničeho nedoložila /viz ověření bonity MLS na č. l. 32-33 spisu/. Žalobkyně soudu žádným způsobem nedoložila ani ostatní výpisy z veřejně přístupných databázích, z nichž podle svého tvrzení vycházela. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za skutečné období od , datum, do , datum, (přes označení počátku , datum, , první transakce ale proběhla až , datum, ). Podle výpisu z tohoto účtu, jehož počáteční zůstatek představoval částku -973,96 Kč, měl žalovaný celkový příjem za období ve výši 203 409,21 Kč a výdaje ve výši 198 894,55 Kč. Konečný zůstatek tak činil částku 3 540,68 Kč. Mezi příjmy žalovaného bylo možné bezpečně identifikovat starobní důchod v částce 20 555 Kč a úvěr poskytnutý žalobkyní v částce 45 000 Kč a pokud byly na účet v daném období připsány, a to bez možnosti vyčíst důvod, další částky, zde ve výši 102 881 Kč a 35 000 Kč, byly tyto obratem přeposílány na jiné účty, nikoli však účty žalovaného. Tento účet nebyl navíc zjevně jediným účtem žalovaného, neboť z výpisu se podává, že žalovaný prováděl transakce, příchozí i odchozí, na jiné účty vedené na jeho jméno, například č. , č. účtu, nebo č. , č. účtu, . K těmto však žalobkyně již výpisy nedoložila. Žalovaný dále posílal peníze v desítkách až stovkách tisíc korun na účty bez známého příjemce /viz výpis z účtu na č. l. 45-48 spisu/. Z těchto kusých informací se podává, že zůstatek na účtu žalovaného č. , č. účtu, představoval částku 3 540,68 Kč a zároveň byl již navýšen o příjem z úvěru poskytnutého žalobkyní na základě předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru v částce 45 000 Kč. Dále se žalobkyně příjmy a výdaji žalovaného nezabývala a vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které dále neověřovala. Spokojila se s výpisem z jednoho z více účtů žalovaného, a to za období ani ne jednoho měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy, do jehož stavu se navíc promítly i úvěrové prostředky poskytnuté žalobkyní. Ze vstupních informací, které měla žalobkyně po ruce, však žalobkyně nemohla být schopná bez důvodných pochybností zjistit skutečné příjmy a výdaje žalovaného, nicméně úvěrový rámec žalovanému bez dalšího poskytla. Žalobkyně se dostavila k ústnímu jednání, při němž byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně žádných dalších tvrzení ani důkazů nenabídla, soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzován6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (….).

10. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, které ověřila pouze výpisem z účtu žalovaného za , Anonymizováno, . Z tohoto výpisu se ovšem podává, že žalovaný měl i další bankovní účty, výpisy z těchto účtu však žalobkyně soudu nepředložila. Rozdíl příjmů a výdajů na předmětném účtu dosahoval částky 3 540,68 Kč, který byl navýšen o úvěr poskytnutý žalobkyní na základě úvěrové smlouvy v částce 45 000 Kč. Žalobkyně poskytnuté údaje žalovaným dále neověřovala a vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného, přestože bez důvodných pochybností nemohla vědět, zda je schopen splácet spotřebitelský úvěr. Za dané situace bylo na místě, aby žalobkyně důsledněji prověřila, jak výdaje, tak příjmy žalovaného. To se však nestalo. Žalobkyně aplikovala na žalovaného scoringový model a úvěr poskytla. Soud proto došel k závěru, že ze strany žalobkyně nebyla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána, čímž žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ a redukce nároku žalobkyně na holou jistinu spotřebitelského úvěru. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 194 512 Kč, z níž žalovaný uhradil celkem 47 765 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na částku 146 747 Kč (rozdíl poskytnuté a uhrazené částky) odpovídající nesplacené poskytnuté jistiny, jejíž splatnost nastala bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. První výzva k plnění ze dne , datum, s lhůtou k plnění do 14 dnů od sepsání výzvy, byla žalobkyni prokazatelně odeslána dne , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení dne , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru, o níž by jinak bylo možné opřít uvedený nárok na úhradu částky 35 122,54 Kč, spolu se smluvními úroky a zákonnými úroky přesahujícími zákonnou výši a z částky přesahující přiznanou jistinu, je absolutně neplatná (výrok II.).

15. Soud pro úplnost připomíná rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, ve věci C 755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalovaného na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 284,86 Kč (zaokrouhleno na desetiny nahoru), přičemž tato částka představuje 34,8 % z jejich celkové výše 52 542,68 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,6 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 9 094 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 181 869,54 Kč (jistina + smluvní pokuta + náklady na vymáhání pohledávky) sestávající z částky 8 380 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým stavem a právním rozborem, návrh ve věci samé a účast na jednání dne , datum, ) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a dále náhrada cestovného (, adresa, a zpět) ve výši 188 Kč podle § 13 odst. 1 a. t. sestávající z náhrady za 68 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 6,9 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za promeškaný čas ve výši 8 x 50 Kč podle § 14 odst. 1 a. t. (soud přiznal žalobkyni náhradu cestovného a náhradu za promeškaný čas ve výši 1/3, neboť se téhož dne účastnil jednání zdejšího soudu ve věci , spisová značka, a , spisová značka, ) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 908 Kč ve výši 7 540,68 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobci jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

17. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon právní služby v podobě písemného podání doručeného soudu dne , datum, , neboť v něm žalobkyně pouze doplnila žalobní tvrzení, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě.

18. Výrok IV, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“) ve spojení s § 6 odst. 1 ZoSP a Položkou 2. bod 2 a Položkou 1. bod 1 písm. b) Sazebníku ZoSP, když soud ve věci navrhovaný elektronický platební rozkaz nevydal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na aktuální předmět řízení a dosud uhrazený soudní poplatek v částce 7 275 Kč, představuje výše doplatku soudního poplatku částku 1 819 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .