17 C 259/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 452,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu smluvního úroku ve výši 3,25 % ročně z částky 5 100,35 Kč od , datum, do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 452,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 462,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 917,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 278,52 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 11,75 % ročně z částky 5 100,35 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 452,01 Kč s příslušenstvím. Nárok v žalobě a jejím následném doplnění odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem ve výši 1 444 Kč a poplatky za služby, které zahrnovaly 7 350 Kč za poskytnutí úvěru, 1 394 Kč za administrativní činnost a 2 700 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč a měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela z toho, že žalovaná je rodičovské dovolené, bydlí u rodičů, má pravidelný měsíční příjem ve výši 10 000 Kč a výdaje ve výši 7 320 Kč. Příjmy žalované byly ověřeny z oznámení ČSSZ o přiznání dávky a výdaje žalované byly ověřeny výpisem z účtu. Žalovaná po uzavření smlouvy nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila smluvní závazky. Poslední splátka měla být uhrazena do , datum, , což se nestalo. Po částečné úhradě dne , datum, zůstala dlužná částka na jistině úvěru 5 100,35 Kč, úroku 178,17 Kč a dalších poplatcích. Úrok z prodlení ve výši 15 % ročně začal běžet od , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení neuhrazené jistiny, úroků, poplatků za služby, smluvní pokuty, úroků z prodlení a dalších nákladů. Žalovaná byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, která jí byla odeslána doporučeně dne , datum, . Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Žalobkyně v průběhu řízení vzala před prvním jednáním ve věci žalobu zpět v rozsahu nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 3,25 % ročně z částky 5 100,35 Kč od , datum, do zaplacení, a to s ohledem na vývoj právní úpravy. Soud proto s ohledem na tuto procesní dispozici řízení v uvedeném rozsahu podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) zastavil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. a to co do jistiny a dále úroků v celkové výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit 27 888 Kč. RPSN úvěru činilo 272,44 % /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-13 spisu/. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má celkové měsíční příjmy v podobě rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč. Měsíční výdaje vyčíslila na 7 320 Kč, z toho 1 000 Kč jako náklady na bydlení a energie a 6 320 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Dále uvedla, že je svobodná, má střední vzdělání, bydlí s rodiči má jedno vyživované dítě a nemá bankovní účet. Výše příjmu odpovídala stanovenému a dlouhodobě vyplácenému rodičovskému příspěvku/viz žádost o úvěr na č. l. 42-43 spisu, rodičovský příspěvek na č. l. 38 spisu, přehled vyplacených dávek na č. l. 37 spisu/. Žalovaná převzala jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyni žalobkyně následně v období od , datum, do , datum, uhradila celkem minimálně 18 936 Kč, respektive 20 936 Kč, přičemž však dále 2 000 Kč čerpala /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-13 spisu, transakční historie na č. l. 18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované písemně oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 14-17 spisu, výpis z OR na č. l. 11 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 19 spisu, prohlášení na č. l. 20 spisu, potvrzení o zaplacení na č. l. 21 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínka včetně podacího lístku na č. l. 23-25 spisu/.Soud nicméně nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalované.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Na základě provedeného dokazování a jím zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě nebyla úvěruschopnost žalované řádně posouzena. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost posoudila včetně ověření výdajů, tuto skutečnost však nedoložila. Jak bylo uvedeno výše, ověřeny byly pouze příjmy žalované, a to potvrzením od ČSSZ. Výdaje žalované však žádným způsobem ověřeny nebyly. Žalobkyně tvrdila, že tak její právní předchůdkyně učinila z výpisu z účtu žalované, ten však soudu žalobkyně nepředložila. Nutno přitom zdůraznit, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že nemá vlastní bankovní účet. Není tedy zřejmé, jak za této situace mohla právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované právě výpisem z účtu jakkoliv ověřit. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak spolehla pouze na sdělení žalované, které nijak neověřovala, a to za situace, kdy příjmy žalované byly velmi nízké a představoval je pouze rodičovský příspěvek. Výše splátky přitom byla stanovena na takřka 20 % celkových měsíčních příjmů žalované. Také tyto skutečnosti měly vést ke zvýšené obezřetnosti při posuzované úvěruschopnosti žalované, což se však nestalo.

20. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. Důsledkem výše popsané absolutní neplatnosti smlouvy je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 15 000 Kč a žalovaná byla proto povinna tuto jistinu žalobkyni vrátit. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem minimálně 18 936 Kč a jistinu tak v plné výši již právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni uhradila. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť další nároky uplatněné žalobkyní v podobě úroku, poplatků a úroku z prodlení vyplývali právě ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná (viz výrok III. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.