17 C 261/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B o zřízení věcného břemene (nezbytné cesty) I. Žaloba s tím, že se zřizuje věcné břemeno nezbytné cesty ve prospěch vlastníků pozemku parc. č. hodnota, k.ú. adresa přes pozemek parc. č. hodnota, k.ú. adresa, v rozsahu na trase odpovídací historicky užívané zpevněné cestě, jak bude přesně vyznačeno v geometrickém plánu, který bude součástí tohoto rozsudku, s tím, že věcné břemeno opravňuje vlastníky pozemku Anonymizováno k průchodu a průjezdu po zpevněné trase, včetně vjezdu a průjezdu vozidel do hmotnosti Anonymizováno bez časového omezení (24 hodin denně), s tím, že vlastníci pozemku Anonymizováno jsou povinni udržovat cestu v běžném stavu provozuschopnosti; větší stavební úpravy vyžadují předchozí souhlas vlastníků pozemku Anonymizováno a s tím, že věcné břemeno se zřizuje bezúplatně; v případě, že soud shledá nutnost náhrady, stanoví se jednorázová symbolická náhrada ve výši 1 000 Kč, se zamítá. II. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou je žalobce povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení v částce 16 685,44 Kč, k rukám zástupce 1. žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum, doplněnou podáním doručeným soudu dne datum, domáhal zřízení věcného břemene nezbytné cesty ve prospěch vlastníků pozemku žalobce parc. č. hodnota, v katastrálním území adresa zapsaného na LV č. hodnota (dále jen „pozemek žalobce“) přes pozemek žalovaných parc. č. hodnota, v katastrálním území adresa zapsaného na LV č. hodnota (dále jen „pozemek žalovaných“), vše u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa. Zřízení věcného břemene žalobce požadoval v mezích odpovídajících historicky užívané zpevněné cestě, tak jak bude přesně vyznačena v geometrickém plánu. Obsah věcného břemene žalobce vymezil jako oprávnění vlastníků pozemku žalobce k průchodu a průjezdu po zpevněné trase, včetně vjezdu a průjezdu vozidel, do hmotnosti Anonymizováno tun, bez časového omezení (24 hodin denně), s tím, že vlastníci pozemku žalobce jsou povinni udržovat cestu v běžném stavu provozuschopnosti, přičemž větší stavební úpravy vyžadují předchozí souhlas vlastníků pozemku žalovaných. Věcné břemeno požadoval zřídit bezúplatně a shledá-li soud nutnost náhrady, tak za jednorázovou úplatu ve výši 1 000 Kč. Nárok žalobce odůvodnil tím, že pozemek žalobce je z veřejné komunikace nepřístupný, a je tedy nutné se na něj dopravovat přes pozemek žalovaných, tak jak to bylo zvykem pro pěší i vozidla po dobu déle než 50 let bez existence písemné smlouvy či sjednání náhrady. Vzhledem k nařízení exekuční dražby pozemku žalovaných ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka je zřízení nezbytné cesty více než aktuální, neboť bez ní bude jakékoliv užívání pozemku žalobce znemožněno.

2. První žalovaná se vůči žalobě vymezila negativně s tím, že nezbytnou cestu je možné zřídit pouze neexistuje-li k pozemku žalobce jiný přístup, neboť jde o významný zásah do vlastnického práva žalovaných coby vlastníků dotčeného pozemku. Nemožnost jiného přístupu k pozemku žalobce však v řízení nebyla prokázána. Dále nesouhlasila se zřízením věcného břemene bezúplatně a bez časového omezení. K využívání pozemku žalovaných za účelem přístupu k pozemku panujícímu po více než 50 let uvedla, že bylo tolerováno bez jakéhokoliv právního titulu, v žádném případě však nezakládá právo na zřízení věcného břemene. První žalovaná se domnívá, že podání žaloby je pouze účelovým jednáním žalobce a druhého žalovaného, které představuje obranu proti rozhodnutí ve věci sp. zn. spisová značka a zároveň způsob legalizace dřívějšího bezplatného užívání pozemku žalovaných.

3. Druhý žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobce a druhého žalovaného, kteří se k jednání bez jakékoli omluvy, ačkoliv byli řádně předvolání, nedostavili.

5. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených či označených účastníky, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru.

6. Žalobce je s účinky ke dni datum zapsán na základě kupní smlouvy ze dne datum jako vlastník pozemku parc. č. hodnota, v katastrálním území adresa zapsaného na LV č. hodnota (dále opět jen „pozemek žalobce“) /viz výpis z KN na č. l. 20 spisu/. Žalovaní jsou, 1. žalovaná v rozsahu ¼ a 2. žalovaný v rozsahu ¾, v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci pozemku parc. č. hodnota, v katastrálním území adresa zapsaného na LV č. hodnota (dále opět jen „pozemek žalovaných“) /viz výpis z KN na č. l. 23 spisu/. Pozemek žalobce je obklopen ze všech stran jinými pozemky a bez vyznačené přístupové cesty. Podle snímku z katastrální mapy má pozemek žalovaných tvar nepravidelného osmistěnu, který jednou stranou navazuje na pozemek žalobce a protilehlou stranou přiléhá k pozemkem parc. č. Anonymizováno, jehož způsob využití je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní komunikace /snímek katastrální mapy na č. l. 40 spisu/.

7. Pozemek žalobce a pozemek žalovaných od 60. let minulého století tvořily funkční celek, který byl užíván po dobu bezmála 50 let rodinou jméno FO /viz č. l. 129 spisu, notářský zápis na č. l. 130-131 spisu, návrh na vklad darovací smlouvy a darovací smlouva na č. l. 132-137 spisu, notářský zápis na č. l. 138-140 spisu k sp. zn. spisová značka, průvodní dopis na č. l. 8 spisu/. Pozemek žalobce byl k datum v podílovém spoluvlastnictví právnická osoba a jméno FO, přičemž každý z nich vlastnil podíl o velikosti ideální ½. Ke dni datum byl pozemek v podílovém spoluvlastnictví právnická osoba s podílem o velikosti ideální ½ a druhého žalovaného také s podílem o velikosti ideální ½, přičemž druhý žalovaný svůj podíl nabyl na základě usnesení o příklepu soudního exekutora ze dne datum /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 5-7 spisu a na č. l. 41 spisu/. právnická osoba byl pozemek žalobce ve spoluvlastnictví žalobce a druhého žalovaného s podíly o velikosti ideální ½. Žalobce nabyl spoluvlastnický podíl kupní smlouvou datovanou dnem datum, s účinky zápisu k témuž dni /viz výpis z KN na č. l. 42-43 spisu/. Druhý žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne datum převedl vlastnické právo ke svému podílu o velikosti ideální ½ na žalobce, který se tak stal výlučným vlastníkem pozemku žalobce /viz kupní smlouva na č. l. 4 spisu, výpis z KN na č.l. 20 spisu, informace o parcele na č. l. 19 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 20-21 spisu/. Pozemek žalovaných je spoluvlastnictvím první žalované, která vlastní podíl o velikosti ideální ¼ a druhého žalovaného, který vlastní podíl o velikosti ideálních ¾. Podíl byl nabyt druhým žalovaným částečně na základě směnné smlouvy s účinností vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k datum a usnesení o příklepu soudního exekutora ze dne datum s účinností vkladu k datum. První žalovaná nabyla svůj podíl usnesením soudního exekutora o příklepu ze dne datum s účinností vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k datum /viz informace o parcelách na č. l. 22 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 23-25 spisu/.

8. Žalobce podal dne datum návrh na svůj vstup do řízení ve věci sp. zn. spisová značka, jehož předmětem bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k tam vyjmenovaným nemovitostem, jejichž výčet obsahoval také pozemek žalovaných, a to jako vedlejší účastník na straně žalované, kdy v uvedeném řízení vystupoval jako žalovaný druhý žalovaný ve věci této a jako žalobkyně první žalovaná/viz návrh na vstup vedlejšího účastníka na č. l. 178 spisu ve věci sp. zn. spisová značka/. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mimo jiné také k pozemku žalovaných, a to jeho prodejem ve veřejné dražbě, která by měla podle dražební vyhlášky proběhnout dne datum v Anonymizováno hodin přes portál Anonymizováno /viz vyrozumění SE ze dne datum na č. l. 44 spisu, usnesení SE, jímž byla vydána dražení vyhláška na č. l. 46 spisu/.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

11. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. Podle odst. 2 vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne. Podle odst. 3 plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.

12. Podle § 1031 o. z. bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.

13. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu podle písm. a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, písm. b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo písm. c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odst. 2 nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

14. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst.

2. Podle odst. 2 o. z. ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty.

15. Nezbytná cesta může být povolena pouze v případě, že přístup vlastníka k nemovité věci nelze zajistit jinak. Přístup musí být zajištěn k veřejné cestě, a je-li více možností, jak přístup zajistit, musí být vybrán ten, který nejméně zatěžuje vlastníka pozemku, přes který má cesta vést. Tedy aby vlastník služebného pozemku byl co nejméně obtěžován a jeho pozemek byl také co nejméně zasažen (tzv. minimalizace zásahu do vlastnického práva vlastníka služebného pozemku). Limity omezení vlastníka služebného pozemku souvisejí s potřebou vlastníka panujícího pozemku nemovitou věc řádně užívat s vynaložením co možná nejmenších nákladů, což určuje rozsah, v němž lze nezbytnou cestu povolit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2026, sp. zn. 22 Cdo 900/2026 srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2019/2017, usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015). Jinými slovy při posuzování rozsahu nezbytné cesty je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou má nezbytná cesta poskytovat, s újmou, která by povolením nezbytné cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti vznikla. Soud může povolit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, které ovšem nemusí být komfortní, přičemž je povinen přihlédnout také k jakému účelu nemovitá věc, ke které má být nezbytná cesta povolena, slouží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009). Přitom se přihlíží také k tomu, jakým způsobem je nemovitost užívána. K historickému užívání služebného pozemku jako přístupové cesty k pozemku panujícímu se Nejvyšší soud vyjádřil následovně. Při úvaze, zda nezbytnou cestu povolit či nikoliv, není relevantní okolnost, že kupříkladu vlastník či vlastníci uvažovaného služebného pozemku v minulosti umožňovali vlastníkům uvažovaného panujícího pozemku užívání dotčených pozemků, a že historicky nikdy reálně znemožněn přístup k nemovitostem nebyl. Institut nezbytné cesty neslouží pouze k odstranění faktické překážky v přístupu, ale má za cíl zajistit i právní jistotu a stabilitu přístupu vlastníka nemovitosti k veřejné komunikaci. I faktický a dlouhodobě trpěný přístup, který není opřen o odpovídající právní titul, představuje z hlediska vlastníka nemovitosti bez zajištěného přístupu situaci právní nejistoty. Požadavek na právní zakotvení přístupu vychází ze zásad prevence sporů a ochrany pokojného výkonu vlastnického práva. Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je rozhodnutím konstitutivním, neboť teprve jím je založen právní poměr mezi osobou ze služebnosti zavázanou (vlastníkem pozemku) a oprávněnou (vlastníkem nemovité věci) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014, usnesení Nejvyššího soudu z 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 903/2016).

16. Nezbytnou cestu nelze povolit za podmínek stanovených v § 1032 o. z., a to převyšuje-li škoda výhodu nezbytné cesty, byl-li způsoben nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně tím, kdo o nezbytnou cestu žádá, a požadavek na povolení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení. Zároveň platí, že soud může o povolení nezbytné cesty rozhodnout formou služebnosti cesty (§ 1276 o. z.), avšak jen za podmínek upravených v § 1029 odst. 1, 2 o. z., tedy jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Pro úplnost soud také uvádí, že hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudů nižších stupňů, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (sp. zn. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1774/2019).

17. Z hlediska náhrady za omezení vlastnického práva zřízením nezbytné cesty a její výše soud uvádí, že k rozhodnutí o náhradě za zřízení věcného břemene není třeba návrh vlastníka pozemku, neboť náhradu za zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu nezbytné cesty soud určí a přizná i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1075/2006), když řízení o právu nezbytné cesty je řízením, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Soud rozhodne o úplatě za zřízení cesty i bez návrhu a případným návrhem účastníků není vázán (srov. rozsudek NS z 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2576/2016).

18. Konečně soud připomíná, že právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu chůze a jízdy pro vlastníka nemovitosti je věcným břemenem spojeným s vlastnictvím nemovitosti – věcným břemenem in rem. Z rozhodnutí soudu o povolení nezbytné cesty musí jasně vyplývat, že se zřizuje věcné břemeno ve prospěch každého vlastníka v rozhodnutí přesně uvedené nemovitosti, tedy nikoliv osobní věcné břemeno. Pouze výjimečně lze připustit povolení nezbytné cesty jako služebnosti osobní (in personam), pokud by měla být nezbytná cesta zřízena ve prospěch osoby, která má služebnost osobní ke stavbě, k níž má být nezbytná cesta zřízena. Navrhne-li žalobce povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti in personam tam, kde pro to nejsou výjimečné důvody a je možné nezbytnou cestu povolit jen ve formě služebnosti in rem, je třeba žalobu zamítnout (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2909/2016). V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud připomněl další své rozhodnutí, a sice sp. zn. 22 Cdo 3055/2012 ze dne 18. 2. 2014, v němž zdůraznil, že v rozhodnutí o zřízení věcného břemene cesty (v geometrickém plánu, který je součástí rozhodnutí) je třeba stanovit, kudy cesta povede. Vede-li cesta přes část pozemku, pak za použití geometrického plánu, který je součástí výroku rozhodnutí je též třeba stanovit, jakým způsobem může být právo vykonáváno a jaký je jeho obsah (např. právo průchodu bez omezení a právo projíždět vozidlem, které může být limitováno jak časově, tak i pokud jde o druh vozidla). Obdobně jako dříve citované rozhodnutí zdůraznil, že i z rozhodnutí musí jasně vyplývat, že se zřizuje věcné břemeno ve prospěch každého vlastníka v rozhodnutí přesně uvedené stavby, tedy nikoliv osobní věcné břemeno.

19. Soud se nejprve zabýval samotným vymezením nároku žalobce, kdy tento po výzvě podle § 43 odst. 1 o. s. ř. (usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka) soudu sdělil, že požaduje zřízení nezbytné cesty ve prospěch vlastníků pozemku žalobce, přičemž tato by měla vést přes pozemek žalovaných historicky zavedeným způsobem, který měl být následně vymezen v geometrickém plánů, jenž se měl stát součástí rozsudku. Obsahem mělo být právo pěší chůze i cesty v žalobě specifikovanými motorovými vozidly. Žalobce se tak domáhal zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 o. z. jako služebnosti zřízené tzv. in rem, ve prospěch pozemku žalobce. Na místě tak bylo zabývat se tím, zda jsou splněny zákonné podmínky pro její zřízení a neexistuje žádná z výjimek uvedených v § 1032 odst. 1 o. z., proč by nezbytnou cestu nebylo možné zřídit.

20. K otázce žalobcem tvrzeného historického užívání cesty na pozemek žalobce přes pozemek žalovaných soud konstatuje, že z ve věci provedených důkazů bylo zjištěno, že byl-li pozemek žalovaných skutečně využíván jako přístupová cesta k pozemku žalobce, pak zásadní vliv měla především skutečnost, že dřívějšími vlastníky obou pozemků byly buď stejné osoby nebo osoby v blízkém příbuzenském vztahu, konkrétně rodina jméno FO. Z pohledu soudu by tak šlo o dlouhodobé užívání z titulu rodinných a příbuzenských vazeb osob, které byly historicky vlastníky obou pozemků. V tomto ohledu lze přisvědčit argumentaci první žalované, že faktické užívání pozemku žalovaných nezakládá povinnost zřídit na místě faktického užívání z právního titulu věcné břemeno nezbytné cesty či služebnost obdobného obsahu, nejsou-li splněné zákonné podmínky pro jejich zřízení. Ostatně samo dlouhodobé faktické užívání v řízení nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo však ani sporováno. Vlastnické právo k podílu na pozemku žalobce naopak nejprve (konkrétně k datum) nabyl druhý žalovaný. Až na základě kupní smlouvy ze dne datum se stal spoluvlastníkem také žalobce. Pozemek žalobce a pozemek žalovaných měly alespoň zčásti stejného vlastníka v podobě druhého žalovaného až do datum, kdy druhý žalovaný vlastnické právo ke svému spoluvlastnickému podílu na pozemku žalobce převedl na žalobce. Do této doby bylo možné pozemek žalovaných užívat k přístupu na pozemek žalobce z důvodu stejného vlastníka obou. Obdobně je třeba vyjádřit pochybnost o důvodu převodu spoluvlastnického podílu druhého žalovaného na žalobce dne datum, a to s ohledem na výsledek řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, v němž byl dne datum vyhlášen rozsudek, č. j. spisová značka, jímž bylo mimo jiné rozhodnuto o vypořádání spoluvlastnictví první žalobkyně a druhého žalovaného k pozemku žalovaných, a to jeho prodejem ve veřejné dražbě. Převod vlastnického práva k části pozemku žalobce na žalobce se tak může jevit jako účelový krok, o jehož vlivu na řízení ve věci spisová značka však lze pochybovat.

21. Soud dále věnoval pozornost naplnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty podle § 1029 o. z. mezi něž patří také neexistence jiného přístupu na nemovitost, v jejíž prospěch by měla být nezbytná cesta zřízena a absenci negativních podmínek ve smyslu § 1032 o. z. Žalobce v řízení netvrdil ani neprokázal, že v době nabytí pozemku žalobce, tedy v roce Anonymizováno, ověřoval existenci přístupu, když k němu není vyznačena podle katastrálního snímku žádná přístupová cesta, pozemek žalobce je skutečně ze všech stran obklopen pozemky dalšími. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce tvrdil, že fakticky byl pozemek žalovaných k přístupu na pozemek žalobce využíván. V řízení však nebylo zjištěno, zda žalobce před koupí pozemku žalobce věděl o absenci právního zakotvení přístupu přes pozemek žalovaných, případně zda tuto chtěl nějakým způsobem řešit, pokusil se přístup před nabytím nemovitostí získat, případně kdy a jakým způsobem. Zůstalo dále neobjasněno, zda žalobce na pozemek vůbec dopravuje, zda tak činí pouze přes pozemek žalovaných či i jinou cestou a případně jakou. S tímto také souvisí nutnost prokázání neexistence pohodlnějšího spojení, tedy nejen, že není možné se na pozemek žalobce dostat, ale také že nejvíce pohodlnou a hospodárnou cestou je právě cesta vedoucí přes pozemek žalovaných. Žalobce ani netvrdil, jakým způsobem pozemek užívá a jak často jej navštěvuje, či jak plánuje na pozemku žalobce hospodařit v budoucnu. Nelze opomenout ani důležitost vazeb žalobce na předchozí vlastníky pozemku žalobce a žalovaných a s tím spojený důvod uzavření kupních smluv v roce Anonymizováno. Žalobce tak soudu vylíčil neúplný obraz skutečností, jejichž prokázání mělo vést k vyhovění žalobě, mnohé ve věci zásadní skutečnosti však byly žalobcem opomenuty a zůstaly tak neobjasněny.

22. Žalobce byl řádně předvolán, k prvnímu ústnímu jednání ve věci se však bez omluvy nedostavil, nemohl být tedy poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť poučení lze poskytnout pouze při ústním jednání přítomnému účastníkovi (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 234/2014). Soud není oprávněn ani povinen účastníkovi, který se nedostavil k prvnímu ústnímu jednání ve věci poskytovat poučení jinak ani kvůli této skutečnosti jednání odročit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal (Nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 68/97). Žalobce tak netvrdil a neprokázal hypotézu jemu příznivé právní normy, tedy konkrétně § 1029 odst. 2 o. z. ani absenci výjimek, kdy nelze zřídit nezbytnou cestu, jíž se v řízení domáhal, podle § 1032 o. z., čímž neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení žalobce ohledně nutnosti zřízení nezbytné cesty za účelem přístupu na pozemek žalobce se již dále nezabýval otázkou náhrady za zřízení nezbytné cesty, ani rozhodnutím Nejvyššího soudu, které pojednává o stanovení její výše (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1376/2021). K dalšímu rozhodnutí, na nějž žalobce v žalobě odkázal, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1427/2023, soud považuje za nutné ve stručnosti uvést, že za podstatný považuje názor, který by se uplatnil pouze v situaci, kdyby byla spolehlivě žalobcem prokázána nutnost zřízení nezbytné cesty k pozemku žalobce ve smyslu § 1029 odst. 2 o. z. a zároveň by neexistovala žádná z negativních podmínek jejího zřízení podle § 1032 o. z. V takové situaci by bylo možné nezbytnou cestu zřídit bez ohledu na převod spoluvlastnického podílu k pozemku žalobce ze strany druhého žalovaného na žalobce, neboť na osobě vlastníka pozemku žalobce a žalovaných zásadně nezáleží. To ostatně vyplývá i z povahy institutu nezbytné cesty, která je věcným břemenem zřízeným in rem, nikoliv in personam. Za zjištěných skutkových okolností však druhé zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze považovat za ve věci přiléhavé.

24. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a první žalovanou soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal ve věci zcela úspěšné první žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 685,44 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. c) a. t.), sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání doručené soudu dne datum, účast na jednání dne datum), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. v souvislosti s cestou realizovanou dne datum (adresa a zpět) náhrada v částce 1 339,62 Kč za 96 ujetých km v částce 739,62 Kč (34,70 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 789, 62 Kč ve výši 2 895,82 Kč. Soud první žalované nepřiznal požadované cestovné z města adresa, když právního zástupce první žalované zastupoval na základě substituční plné moci u jednání tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem se sídlem adresa (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci zcela úspěšnému druhému žalovanému vzhledem k jeho pasivitě v řízení a podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.