17 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 570 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 570 Kč od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 570 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 026,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky 10 570 Kč se zákonným úrokem z prodlením ve výši 12,75 % ročně z částky 10 570 Kč od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla dne , datum, částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku uhradit společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč, a to do , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 080 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, , kdy žalovanému byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, , čímž došlo k podpisu smlouvy. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu žalovaného a platbou 1 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které dále ověřovala nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 35 000 Kč, které byly ověřeny z jeho výplatních pásek. Žalobkyně také požadovala náhradu za náklady související s prodlením žalovaného v celkové výši 2 500 Kč, a to za odeslané výzvy k plnění. Žalovaný ani přes opakované výzvy k úhradě doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 12 600 Kč, představující jistinu a poplatek ve výši 2 600 Kč, a to do , datum, . Součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 8-9 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 12-15 spisu/. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč /viz sdělení banky na č. l. 53 spisu/. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou prokazatelně odeslanou dne , datum, /viz upomínky na č. l. 16-17 spisu, opakovaná výzva k úhradě na č. l. 18-20 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby + podací lístek na č. l. 21-22 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částky uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především z údajů poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Čistý příjem žalovaného za měsíc , Anonymizováno, dosahoval částky 32 551 Kč, za měsíc , Anonymizováno, částky 31 043 Kč /viz výplatní pásky na č. l. 40-41 spisu/. Dále žalobkyně soudu předložila prázdnou tabulku insolvenčního a exekučního rejstříku, z níž ovšem není zřejmé, jaké osoby by se tvrzená lustrace měla týkat /viz informace z IR na č. l. 42-43 spisu/. Žalobkyně ničeho dalšího soudu nedoložila. Zároveň žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Z předložených listin žalobkyně nemohla uzavřít, že byl žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Žalobkyně přesto úvěr žalovanému poskytla. K soudnímu jednání se s omluvou a souhlasem, že bude jednáno v její nepřítomnosti, nedostavila. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť při jiném úkonu soud poučení o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

7. Z výpisu z běžného účtu na č. l. 10-11 spisu a ze sdělení banky na č. l. 35 spisu nebylo zjištěno ničeho, neboť z nich nelze identifikovat žalovaného ani finanční transakce /viz výpis z běžného účtu na č. l. 10-11 spisu, sdělení banky na č. l. 35 spisu/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá a zjištěný skutkový stav svědčí o opaku. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána, čímž žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zkoumala příjmy žalovaného z předložených výplatních pásek, ohledně ověřování výdajové stránky poměrů však zcela rezignovala. Důsledkem porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně (věřitele) na holý zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 ZoSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, z níž žalovaný doposud ničeho neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na částku 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla žalobkyní odeslána dne , datum, , přičemž lze předpokládat, že dne , datum, (§ 573 o. z.) se výzva dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na stanovenou splatnost, se žalobkyně dostala do prodlení dne , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

16. Ohledně požadavku na zaplacení zbývající částky ve výši 570 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky přesahující přiznanou jistinu, požadovaného před datem, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a jdoucího nad rámec zákonem stanovené sazby, soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 026,80 Kč, přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně 95 % a žalovaného v rozsahu 5 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn., spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

18. Soud žalobkyni nepřiznal nárok na odměnu za podání doručené soudu dne , datum, , v němž žalobkyně doplnila svá tvrzení, která ovšem mohla a měla uvést již v samotné žalobě. Stejně nepřiznal ani odměnu za omluvy z jednání soudu, které nelze považovat vzhledem k jejich jednoduchosti za úkon právní služby.