17 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 704 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 698,94 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 9 525,17 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 9 525,17 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 385 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 593,32 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 2 593,32 Kč od [datum] do zaplacení a v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 620,06 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 360,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 704 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka se skládá celkem z 2 nároků, které žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (dříve [IČO]), uzavřela s žalovaným 1) dne [datum] smlouvu o [anonymizováno] úvěru [číslo] [rok], na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 25 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,27 % ročně ve výši celkem 4 250 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč, a dále s poplatkem ve výši 624 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 78 týdenních splátkách po 614 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 34 555 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Dále uzavřela s žalovaným 2) dne [datum] smlouvu o [anonymizováno] úvěru [číslo] [rok], na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 11 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši celkem 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a dále s poplatkem ve výši 300 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 60 týdenních splátkách po 335 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 16 965 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávky byly dne [datum] postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí 1) na jistině 9 525,17 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso částku 3 620,06 Kč a na dlužném poplatku za životní pojištění částku 173,77 Kč a 2) na jistině 2 593,32 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso částku 741,16 Kč a na dlužném poplatku za životní pojištění částku 50,52 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje příslušenství ve formě 1) kapitalizovaného úroku ve výši 3 235,98 Kč, představujícího úrok ve výši 21,27 % ročně z jistiny 9 525,17 Kč od [datum] do [datum], dále běžícího úroku od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 483,35 Kč, představujícího úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny 9 525,17 Kč od [datum] do [datum], a dále běžícího úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, a ve formě 2) kapitalizovaného úroku ve výši 934,85 Kč, představujícího úrok ve výši 19,38 % ročně z jistiny 2 593,32 Kč od 29. 5. 2011 do [datum], dále běžícího úroku od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 420,01 Kč, představujícího úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny 2 593,32 Kč od [datum] do [datum], a dále běžícího úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

4. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel poté, co tato zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet dne [datum] prvou smlouvu o [anonymizováno] úvěru [číslo] [rok]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,27 % ročně ve výši celkem 4 250 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč, a dále s poplatkem ve výši 624 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 78 týdenních splátkách po 614Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši 25 000 Kč v hotovosti. RPSN činilo 163,69 % /viz smlouvu o úvěru na č. l. 21 a násl. spisu, ke zkoumání úvěruschopnosti viz karta zákazníka na č.l. 23 a násl. spisu/.

5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dále dne [datum] druhou smlouvu o [anonymizováno] úvěru [číslo] [rok]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši celkem 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a dále s poplatkem ve výši 300 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 60 týdenních splátkách po 335 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši 11 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 216,23 % /viz smlouvu o úvěru na č. l. 20-21 Z hlediska zkoumání úvěruchsopnosti vycházela právní předchůdkyně v případě této smlouvy z toho, co uvedl žalovaný v kartě zákazníka, a sice že žalovaný žije v nájmu se svou partnerkou a dvěma nezaopatřenými dětmi, s výdaji na bydlení ve výši 10 500 Kč, osobními výdaji ve výši 11 000 a splácí splátky dalších úvěrů v částce 3 800 Kč měsíčně, to vše s příjmem 22 000 Kč z hlavního pracovního poměru, s dalšími blíže nevymezenými příjmy ve výši 5 000 Kč a příjmy označenými jako alimenty/výživné/příjmy z pronájmu 4 000 Kč a 6 000 Kč. Uvedené údaje byly ze strany žalovaného doloženy nájemní smlouvou, pracovní smlouvou a výplatními páskami /viz karta zákazníka na č.l. 28 spisu/.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky žalovaného uvedené v příloze [číslo] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 30 a násl. spisu/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 35, včetně podacího archu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu na č. l. 37, včetně podacího lístku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužná plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v prvém případě dne [datum] poté, co posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, žalovanému částku 25 000 Kč dle účastníky podepsané smlouvy o úvěru a žalovaný se zavázal vedle jistiny vrátit kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,27 % ročně ve výši celkem 4 250 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč, a dále zaplatit poplatek ve výši 624 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 78 týdenních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V daném případě nebylo tvrzeno, že by žalovaný cokoli nad rámec částky 34 555 Kč uhradil. Ve druhém případě uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným dne [datum], na základě níž poskytla žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle jistiny vrátit kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši celkem 2 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a dále zaplatit poplatek ve výši 300 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 60 týdenních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V daném případě nebylo tvrzeno, že by žalovaný cokoli nad rámec částky 16 965 Kč uhradil. Předloženými listinnými důkazy však v případě druhé smlouvy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, neboť deklarované příjmy ve výši 5 000 Kč, 4000 Kč a 6 000 Kč nebyly ze strany žalovaného nijak doloženy a jediný doložený příjem z hlavního pracovního poměru v částce 22 000 Kč měsíčně nepostačoval ani ke krytí uváděných výdajů, jejichž výše představuje částku 28 500 Kč.

8. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

21. V případě prvé smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o úvěru (která byla současně spotřebitelským úvěrem), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 9 698,94 Kč odpovídající nesplacené části jistiny 9 525,17 Kč a dlužnému poplatku za pojištění v částce 173,77 Kč včetně zákonných úroků z prodlení a sjednaného úroku z úvěru ve výši 21,27% ročně z dlužné jistiny, který svou výší neodporuje zjevně dobrým mravům.

22. Stran příslušenství pohledávky z titulu prvé smlouvy v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění prvnímu dni prodlení dlužníka.

23. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

24. Co se týče zbylé žalobou uplatněné částky z titulu prvé smlouvy o úvěru odpovídající nákladům za hotovostní inkaso v případě prvé smlouvy ve výši 3 620,06Kč, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud považuje každý poplatek hotovostního inkasa za neplatně sjednaný, poněvadž se jedná o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele a zároveň odporující dobrým mravům.

25. Smlouva o zápůjčce byla sjednána mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného právní předchůdkyní žalobkyně, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy adhezní). Výše sjednaného inkasního poplatku tvoří za dobu trvání smlouvy více jak 50 % poskytnuté jistiny a splácení je sjednáno formou týdenních splátek, ač je zaměstnancům v České republice mzda obvykle vyplácena na bázi měsíční. K povinnosti platit inkasní poplatek navíc dochází i za situace, kdy žalovaný na dluh neplnil, a z logiky věci tak nebylo možné pravidelné splátky fyzicky vybírat. RPSN je uvedeno ve smluvních podmínkách pouze pro případ bezhotovostní varianty zápůjčky. Dané pojetí inkasa tak místo poskytnutí služby pro dlužníka představuje ujednání o další odměně pro poskytovatele zápůjčky, jejíž výše je zjevně nepřiměřená k poskytnuté službě (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 42 ICm 3268/2015, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 31 ICm 338/2016 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 25 ICm 4567/2015).

26. Soud s ohledem na výše uvedené shledává v případě prvé smlouvy ujednání stran o povinnosti žalovaného hradit inkasní poplatek za absolutně neplatné a proto části žaloby, odpovídající nárokovanému poplatku za hotovostní inkaso, nevyhověl.

27. K druhé smlouvě o úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], soud uvádí, že předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, postupovala s odbornou péčí, když ze strany žalovaného doložené příjmy nedosahovaly výše jím tvrzených výdajů, v rámci nichž navíc významnou roli zastávaly již tehdejší úvěrové splátky žalovaného ve výši 7 000 Kč měsíčně. Soudu uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopna úvěr splatit, když neměla představu o tom, jaké jsou jeho skutečné příjmové a ani výdajové poměry, které vyjma předložené nájemní smlouvy nebyly zmapovány. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované nemohlo dojít.

28. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

29. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

30. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. Soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost v pořadí druhé úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že však žalovaný z titulu druhé úvěrové smlouvy, na základě níž mu bylo poskytnuto plnění v částce 11 000 Kč, uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 16 965 Kč, bezdůvodné obohacení již vydal a na úkor žalobkyně se nijak neobohacuje. Žaloba byla proto v rozsahu nároku z titulu druhé smlouvy o úvěru zamítnuta zcela.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 360,32 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 704 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.