17 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 760 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 760 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 7 980 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem v částce 2 687,25 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 218 Kč spolu s úrokem ve výši 19,5 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 290 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 740 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] (dříve [IČO]) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [rok], na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 980 Kč v 45 týdenních splátkách po 444 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vyjma částky 3 240 Kč žalovaná ani přes předžalobní výzvu ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [rok], jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 980 Kč (z toho administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, úrok 1 980 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 600 Kč), a to v 45 týdenních splátkách po 440 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí prostředků ve výši 9 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o úvěru na č. l. 19 spisu/. Dle článku 1 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 35,532% ročně. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN 254 % /viz tamtéž/. Při žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, na mateřské dovolené, bydlí s rodiči, s hlavním příjmem 8 100 Kč, státní podporou 3 500 a dalším příjmem ve výši 11 500 Kč, dále, že nemá bankovní účet a její odhadované výdaje činí 2 000 Kč na bydlení a 10 000 osobní výdaje. Žádost doložila dohodu o pracovní činnosti, výplatní páskou a složenkami o výplatě rodičovského příspěvku a příspěvku na dítě /viz karta zákazníka/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v Seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek/. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované dopisem oznámeno /viz dopis na č. l. 29 11. 2019, včetně podacího lístku ze dne [datum] Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 28, včetně podacího lístku ze dne [datum] na č.l. 29 Žalovaná netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na dlužné plnění uhradila více, než uvádí žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 12 000 Kč dle účastníky podepsané smlouvy o úvěru a žalovaná se zavázala vedle jistiny zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně též poplatek v částce 7 980 Kč, a to 45 týdenních. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V daném případě nebylo tvrzeno, že by žalovaná cokoli nad rámec částky 3 240 Kč uhradila. Předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.

6. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Mezi účastníky, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti omezila toliko na to zkoumání příjmové stránky žalované. Z předložených důkazů tak lze uzavřít, že příjem žalované představovala mateřská či rodičovský příspěvek v částce 8 100, dále blíže nespecifikovaná státní podpora v částce 3 500 a pak další příjem v částce 11 458. Ve svém souhrnu žalovaná sice vykazovala příjem ve výši 23 158 Kč, nicméně faktem zůstává, že ačkoli vzala žalobkyně v úvahu, že je žalovaná na rodičovské dovolené, počet nezaopatřených dětí již nezjišťovala. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalované a především s nulovou znalostí jejích výdajů, které zjevně nezjišťovala a ani neověřovala, rozhodla finanční prostředky žalované poskytnout. Soudu uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou její skutečné výdajové poměry, neboť tyto nebyly zmapovány vůbec. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované nemohlo dojít. Žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených výdajích uvedených v částce 2 000 Kč na bydlení a 10 000 Kč jako osobní výdaje (zde navíc není zřejmé, zda jsou tím míněny pouze výdaje žalované nebo i výdaje jejího nezaopatřeného dítěte či dětí).

19. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

21. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu 8 760 Kč (12 000 – 3 240) nevrátila, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 8 760 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávek, byla ještě právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne [datum] (pátek) na adresu dle úvěrové smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalované doručena. S ohledem na desetidenní lhůtu stanovenou ve výzvě, se tak žalovaná do prodlení dostala dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 8 760 Kč ode dne [datum] do zaplacení v požadované výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

24. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a sjednaného úroku) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela, a z hlediska úroku z prodlení nebylo prokázáno, že by se žalovaná do prodlení dostala dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci řízení byli úspěšní v rozsahu poloviny.