17 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu nároku na zaplacení částky 8 490 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 18 490 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) na základě smlouvy uzavřené přes webové stránky , Anonymizováno, poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala částku splatit společně s úrokem ve výši 40 % ročně z jistiny. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto došlo k jeho zesplatnění. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., a následně na žalobkyni. Dlužnou částku 18 490 Kč tvoří jistina ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny v kapitalizované výši 4 000 Kč se splatností dne , datum, , smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od , datum, do , datum, v částce 4 490 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 400 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne , datum, částku 10 000 Kč /viz potvrzení o platbě na č. l. 12 spisu, sdělení banky na č. l. 46–47 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost , právnická osoba, . /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13-15 spisu, seznam pohledávek dlužníka na č. l. 15 p. v. – 23 spisu/. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze společnosti , právnická osoba, ., na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno společně s výzvou k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne , datum, /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24-28 spisu, příloha č. , hodnota, – seznam pohledávek na č. l. 29–33 spisu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, doklad o odeslání zásilky na č. l. 36–37 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by svůj dluh uhradila nebo tento zanikl z jiného důvodu.

6. Z obsahu dalších ve věci provedených důkazů, a sice z listin označených jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s vyplněnými osobními údaji žalované ani z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalované k uzavření tvrzené smlouvy předkládaného obsahu, když její listinná i elektronická verze ani za žalobkyni ani za žalovanou neobsahuje žádný podpis pouze slovy jméno a příjmení žalované /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 7-8 spisu, formulář pro standardní informace o úvěru na č. l. 10-11 spisu, zesplatnění úvěru na č. l. 34-35 spisu/. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku poskytnuté údaje vyplňovala právě osoba žalované, a že to byla právě žalovaná, která přistoupila na konkrétní podmínky smlouvy. Žalobkyně prokázala pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalované dne , datum, platbu ve výši 10 000 Kč. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Nadto soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (ve znění listin na č. l. 7-8 spisu) nemohl by ji soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. V žádosti o úvěr měla žalovaná uvést, že bydlí ve společné domácnosti s partnerem a jedním dítětem, přičemž její příjem ze zaměstnání činí 30 682 Kč měsíčně a výdaje dosahují částky 8 000 Kč /viz žádost o spotřebitelském úvěru na č. l. 9 spisu/. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovanou, které dále ověřovala lustrací ve veřejně přístupných databázích. Ke svému tvrzení soudu však ničeho nedoložila. Není tedy jasné, zda právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmových a výdajových poměrů žalované uvedených v žádosti o úvěr či jiných údajů a jakým způsobem, zda vůbec, údaje poskytnuté žalovanou ověřovala. Soud proto došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumaní úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

16. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

20. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

21. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

22. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy, neboť smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena podpisem žalované ani žalobkyně. Za podpis nelze považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalované v podpisové části listiny. Ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je zřejmé, že smlouva nebyla žalovanou elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený, a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.)“.

24. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy žalobkyní předkládaného obsahu. Jak je již shora uvedeno, předložená verze smlouvy není opatřena žádným podpisem. Není tedy možné určit, zda žalovaná skutečně měla v úmyslu být smlouvou tvrzeného obsahu vázána.

25. Soud pro úplnost uvádí, že se žalobkyni taktéž nepodařilo prokázat, že by její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z předložených listin není totiž zřejmé, zda právní předchůdkyně žalobkyně skutečně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, kde uvedla, že její příjmy dosahují částky 30 682 Kč měsíčně a výdaje částky 8 000 Kč měsíčně, či jiných nepředložených údajů, a jakým způsobem takové údaje ověřovala. Jinými slovy není vůbec zřejmé, zda byla žalovaná i podle právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopná, neboť tento závěr v předložených listinách a tvrzeních žalobkyně absentuje. Lze pouze dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že byla žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopná, a proto jí poskytla spotřebitelský úvěr. Z jakých údajů však mělo být takového závěru dosaženo, není jasné. Žalobkyně ohledně tvrzení a prokázání této skutečnosti nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k ústnímu jednání soudu s omluvou nedostavila. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěr, a tedy dodržela svou povinnost stanovenou v § 86 ZoSÚ. Důsledkem porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Jinými slovy i pokud by bylo možné považovat úvěrovou smlouvu za uzavřenou, byla by tato absolutně neplatná.

26. Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně zaslala na bankovní účet žalované částku 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované jistinu v celkové výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna jej vrátit. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině včetně úroku z prodlení z této částky. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, , přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne , datum, (§ 573 o. z.) byla výzva žalované doručena. S ohledem na tří denní lhůtu, v níž žalobkyně žalovanou k úhradě vyzvala, se tak žalovaná dostal do prodlení dnem , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I.).

27. V rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že smlouva, o niž žalobkyně tyto nároky opírá, byla uzavřena. Soud dále zamítl žalobu v rozsahu nároku na zákonný úrok z prodlení převyšující přiznanou jistinu, předcházející datu, kdy se žalovaná dostala s úhradu bezdůvodného obohacení do prodlení a převyšující jejich zákonnou výši, (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch obou účastníků lze (přihlížeje též k příslušenství uplatněného nároku) považovat v zásadě za shodný (výrok III.).