17 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 133 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 93 000 od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 40 430,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 453,00 Kč ve výši 11,5 % ročně od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 453 Kč ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 78,57 % ročně z částky 99 672,51 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 992,96 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 99 672,51 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 396 000,00 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 237,42 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , v níž se domáhala zaplacení částky 133 430 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla částku 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně se smluvními úroky ve výši 78,57 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 6 875 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje , Anonymizováno, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž vycházela z prohlášení žalované, dokladů o příjmech, údajů získaných lustrací žalované v databázích SOLUS a NRKI, žalobkyně také ověřila osobu žalované v insolvenčním rejstříku a zjistila, že doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Měsíční příjmy žalované dosahovaly částky 22 942 Kč a výdaje představovaly částku 9 794 Kč, z níž výdaje na bydlení činily 4 934 Kč. Z těchto údajů žalobkyně vytvořila tzv. scoring klienta (interní matematický model) a poskytnutí úvěru bylo doporučeno ke schválení. Žalovaná úvěr čerpala a celkem uhradila částku 7 000 Kč, avšak nedodržela řádně podmínky pro jeho splácení. Po opakovaném prodlení se splátkami došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni také k nesplacené jistině přirostly úroky z úvěru, nová jistina představovala částku ve výši 119 055,69 Kč. Žalobkyně proto v žalobě požadovala zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 119 055,69 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 119 055,69 Kč od , datum, do vyhotovení žaloby, tedy pohledávku v částce 12 977,54 Kč, zákonný útok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 453 Kč od , datum, do zaplacení, úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě 78,57 % ročně z částky 99 672,51 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 992,96 Kč a úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 99 672,51 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 396 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh navzdory předžalobní výzvě po zesplatnění úvěru ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s žalobkyní dne , datum, uzavřely úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 78,57 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 875 Kč. Žalovaná se zavázala celkem uhradit 330 000 Kč. RPSN smlouvy činila 114,05 % /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 8-10 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 11 spisu, splátkový kalendář na č. l. 12 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 13-13 p. v. spisu, podpis na dálku na č. l. 15 spisu, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 16-17 spisu, výpis ČNB na č. l. 18 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 28-31 spisu, kopie OP žalované na č. l. 24-25 spisu, prohlášení klienta na č. l. 22-23 spisu, informace o vyplacení, potvrzení na č. l. 14-14 p. v. spisu/. Žalovaná úvěr čerpala /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 21 spisu, potvrzení o příchozí úhradě na č. l. 26 spisu, potvrzení o příchozí úhradě na č. l. 53-56 spisu, potvrzení o příchozí úhradě na č. l. 65 spisu/. Žalovaná celkem uhradila částku 7 000 Kč /viz karta klienta na č. l. 36 spisu/. Následně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru, dostane-li se žalovaná do prodlení delšího než 65 dnů /viz výzva k zaplacení výzvy k zaplacení a dodejka na č. l. 32-34 spisu/. Žalobkyně žalované oznámila, že došlo k zesplatnění celého úvěru k , datum, /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 35 spisu/. Žalobkyně žalované dne , datum, zaslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 37 spisu, poštovní podací arch na č. l. 38 spisu/.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Z ve věci provedených důkazů se podává, že žalovaná tvrdila, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 22 942 Kč, výdaje na bydlení činí 4 934 Kč, přičemž žalobkyně zohlednila výši životního minima ke dni uzavření smlouvy, tedy částku 4 860 Kč a ponechala žalované rezervu ve výši 1 000 Kč. Žalovaná neuvedla, zda bydlí v pronájmu či nikoliv ani nedoložila výdaje související s bydlením /viz hodnocení klienta na č. l. 27 spisu/. Příjmové poměry žalované byly ověřeny doložením výplatní pásky za , Anonymizováno, , kdy čistý měsíční příjem žalované dosahoval částky 17 185 Kč /viz výplatní páska na č. l. 64 spisu/. K výdajovým poměrům žalované žalobkyně doložila výpis z registru NRKI a SOLUS. Z rejstříku NRKI, tak jak jej doložila žalobkyně lze zjistit, že žalovaná podala žádosti u dalších tří institucí, přičemž expozice dosahovala částky 112 379 Kč s tím, že žalovaná neměla žádný dluh po splatnosti. V rejstříku SOLUS nebylo dohledáno ničeho /viz výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 19 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 20 spisu/. Žalobkyně tak částečně ověřovala údaje poskytnuté žalovanou. U příjmových poměrů žalované mohla vycházet z výplatní pásky za měsíc , Anonymizováno, , přesto však uvedla, že příjem žalované je skoro o 6 000 Kč vyšší než uvedený ve výplatní pásce. Soudu proto není zřejmé, z čeho údaj o příjmu žalované ve výši 22 942 Kč vyplývá, když v jediné doložené výplatní pásce čistý měsíční příjem žalované představuje částku 17 185 Kč. Zároveň je nutné poznamenat, že doložení tvrzeného příjmu pouze z jedné výplatní pásky nelze považovat za dostatečné, neboť příjem žalované nemusel být stálý. Žalobkyně tak nedostatečně ověřovala příjmové poměry žalované a na zjišťování a ověřování výdajových poměrů žalované pak rezignovala zcela. Z hlediska výdajových poměrů žalované měla žalobkyně k dispozici pouze údaje získané z rejstříku NRKI, v němž bylo jasně uvedeno, že žalovaná je úvěrově zatížena. Tuto skutečnost však žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zjevně nezohlednila, když mezi výdaje žalované zahrnula pouze životní minimum a výdaje na bydlení, které také nijak neověřovala. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených výdajích a nedostatečně doložených příjmů. Již jen z hlediska nákladů na bydlení nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši 4 934 Kč, neodpovídající tehdejším (rok , Anonymizováno, ) běžným výdajům na bydlení. Životní minimum ve výši 4 860 Kč pak představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží reálné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Takový způsob ověřovaní výdajových poměrů žalované není v žádném případě dostatečný k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, resp. celkem 330 000 Kč. Z uvedených informací nelze než konstatovat, že v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet bez toho, aby se dostala do nepříznivé finanční situace, případně nepřistoupila k řešení nastalé situace uzavíráním dalších úvěrových smluv, které by nebyla schopna řádně a včas splácet. Právní zástupkyně žalobkyně se dostavila k ústnímu jednání a dostalo se jí poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně zkoumání a prokázání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však ve věci neměla žádných dalších tvrzení ani důkazních návrhů a plně odkázala na dosavadní obsah spisu. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru. Dále se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nedostatečně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, její příjmové poměry ověřovala vyžádáním výplatní pásky za jeden měsíc předcházející uzavření a schválení spotřebitelského úvěru. Údaje o měsíčních výdajích ani příjmech žalované nelze považovat za spolehlivé ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, přesto z nich žalobkyně zjevně vycházela. Výdajové i příjmové poměry žalované žalobkyně ověřovala nedostatečně. Příjmové poměry uvedla v částce 22 942 Kč, přestože z výplatní pásky vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované dosahoval pouze částky 17 185 Kč. U výdajových poměrů žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela kromě obecných informací uvedených žalovanou, také z obsahu rejstříku NRKI a SOLUS, z nichž vyplývá, že žalovaná měla i jiné závazky, která žalobkyně ovšem do jejích výdajů nezahrnula. Z takto kusých informací lze pouze konstatovat, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 ZoSÚ nedostála, neboť není zřejmé z čeho žalobkyně v realitě usoudila na to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vzhledem k tomu, žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 100 000 Kč a žalovaná uhradila 7 000 Kč, soud žalobkyni přiznal nárok na rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou ve výši 93 000 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne , datum, . Splatnost dluhu s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě, 15 dnů od odeslání výzvy, nastala dne , datum, . Ode dne následujícího (, datum, ) tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

15. Soud pro úplnost připomíná rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jinak řečeno, ani plnění žalované na předmětný závazek nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133 proto soud považuje shora citovaným rozhodnutím Soudního dvora EU za překonané.

16. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 40 430,54 Kč, která převyšovala neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru a představovala kromě jistiny také smluvní pokutu a náklady úvěru a nároku na zaplacení smluvního úroku, soud žalobu zamítl, neboť úvěrová smlouva, o níž by bylo jinak možné uplatněné nároky opřít, je absolutně neplatná. Shodně postupoval ohledně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky převyšující přiznanou jistinu a za období předcházející prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 237,42 Kč, přičemž tato částka představuje 27 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 672 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 133 430 Kč sestávající z částky 6 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 242,72 Kč za 78 ujetých km v částce 642,72 Kč (39 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 882,72 Kč ve výši 6 065,37 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud zohlednil také příslušenství uplatněné pohledávky s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

18. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne , datum, , jímž žalobkyně pouze doplnila svá žalobní tvrzení, která mohla a měla uvést již v samotné žalobě.