17 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 33 308,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 308,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 308,17 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 308,17 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 570 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 333 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 33 308,17 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) uzavřela dne , datum, prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky společně se smluvním úrokem ve výši 9 308,17 Kč uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr čerpal, ale nehradil řádně a včas stanovené splátky. Žalobkyně proto uplatnila nárok na částku 33 308,17 Kč, kterou, jak uvedla tvoří jistina v částce 35 000 Kč, smluvní úrok ve výši 9 308,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 308,17 Kč od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem 59 641,80 Kč, s tím, že kromě poskytnuté částky byl povinen splatit také úrok ve výši 112 %, a to vše ve 12 splátkách po 4 970,15 Kč splatných podle tabulky, která byla přílohou úvěrové smlouvy /viz smlouva o úvěru na č. l. 6-7 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 9-10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 35 000 Kč /viz potvrzení o finančních transakcích na č. l. 8 spisu, sdělení banky na č. l. 41 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 11-17 spisu, přílohy ke smlouvě na č. l. 17 p. v.-21 spisu, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě na č. l. 22-24 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 25-27 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla odeslána dne , datum, /viz výzva k úhradě na č. l. 31 spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 32 spisu/. Žalovaný netvrdil ani to v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, která předpokládá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy náležitě ověří schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet, a až po vyhodnocení spotřebitele jako úvěruschopného poskytne úvěr. Žalobkyně však žádná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy netvrdila ani soudu ničeho k prokázání této skutečnosti nedoložila. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Soud neučinil žádná skutková zjištění z upomínek a výzev právní předchůdkyně žalobkyně k úhradě, neboť nebylo prokázáno jejich odeslání /viz upomínka na č. l. 28 spisu, opakovaná výzva k úhradě na č. l. 29 spisu/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo. Žalobkyně ostatně netvrdila ani žádným způsobem nedokládala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně tedy porušila svou povinnost podle § 86 ZoSÚ, jejíž smyslem je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně, resp. její předchůdkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by žalovaný na poskytnutou částku do doby vyhlášení tohoto rozsudku něčeho uhradil. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny ve výši 33 308,17 Kč, tak jak ji žalobkyně sama uplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně až předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne , datum, , která se dostala do dispozice adresáta dne , datum, (§ 573 o. z.). Žalobkyně přitom žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy, tedy do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení a od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok prodlení ve výši 11,5 % ročně ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. Žalovaný byl proto povinen zaplatit pouze bezdůvodné obohacení, jehož splatnost nastala dne , datum, soud proto nárok žalobkyně ohledně zákonného úroku z prodlení požadovaného před splatností (tak jak je její okamžik popsán výše) bezdůvodného obohacení zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., protože neúspěch žalobkyně ve věci byl pouze nepatrný (úspěch žalobkyně 98 % a žalovaného 2 %) tak, že přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení zcela, a sice v částce 4 570 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 666 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 308,17 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (, spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Zaplacení náhrady nákladů řízení soud uložil žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

20. Výrok IV, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“) ve spojení s § 6 odst. 1 ZoSP a Položkou 2. bod 2 a Položkou 1. bod 1 písm. b) Sazebníku ZoSP, když soud ve věci navrhovaný elektronický platební rozkaz nevydal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na aktuální předmět řízení a dosud uhrazený soudní poplatek v částce 1 333 Kč, představuje výše doplatku soudního poplatku částku 333 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .