17 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 477 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 477 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 477 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 477 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] dohodu o uznání dluhu, v níž vůči žalobkyni uznal svůj dluh ve výši 17 477 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve splátkách dle splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splácením dluhu do prodlení, žalobkyně v souladu s dohodou dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do [datum]. Žalovaný však dluh ani přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Dne [datum] uzavřeli účastníci řízení splátkovou dohodu, v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh v částce 17 477 Kč, který vznikl z titulu smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] v [anonymizováno]. Tento dluh se žalovaný zavázal počínaje dnem [datum] uhradit v 17 splátkách, 1. - 16. ve výši 1 000 Kč a 17. ve výši 1 477 Kč měsíčně s tím, že 2. až 17. byla splatná ke každému 25. dni v měsících a poslední dne [datum]. Dále účastníci dohody sjednali, že ocitne-li se žalovaný v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, má žalobkyně právo učinit svým oznámením celý dluh okamžitě splatným a žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu s výzvou k neprodlené úhradě celé dosud nesplacené části pohledávky /splátková dohoda na č.l. 12 spisu/. Dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému doporučeně na adresu dle dohody, oznámila žalobkyně žalovanému, že s ohledem na prodlení, byl jeho závazek zesplatněn a vyzvala žalovaného k úhradě zbylé části dluhu ve výši 16 477 Kč nejpozději do [datum] /oznámení na č.l. 15 spisu, poštovní podací arch na č.l. 16 spisu/. Žalobkyně naposledy žalovaného vyzvala k úhradě přežalobní výzvou /výzva na č.l. 13 spisu, poštovní podací arch na č.l. 14 Žalobkyně tvrdí, že žalovaný do dnešního dne dlužnou smluvní pokutu neuhradil.

5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř. podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

6. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy totiž žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal dluh určený co do důvodu i výše, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení takto utvrzeného peněžitého dluhu, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu, a tudíž i neopodstatněnosti nároku žalobkyně na žalovaném. Žalovaný však při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdil, nadto, aby ji prokázal. Soud proto považuje existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 33 Odo 1028/2004). Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

7. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 477 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.