17 C 40/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO zainteresované společnosti 0/0 00 Praha 4 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 170 945,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, v rozsahu kapitalizovaného úroku v částce částka, v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce částka, v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce částka a v rozsahu poplatků v částce částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru Anonymizováno č. tel. číslo, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy se nespokojila s tvrzeními žalovaného o příjmové a výdajové stránce uvedenými v žádosti o úvěr ze dne datum, ale aktivně informace o finančních poměrech žalovaného získávala. Údaje ověřila nahlédnutím do databáze BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříků, do databáze Ministerstva vnitra a jiných. Zohlednila státem publikované údaje o výši životního a existenčního minima a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze ČSÚ. Žádost žalovaného hodnotila žalobkyně individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Příjem žalovaného zjistila ve výši částka, závazky vůči žalobkyni ve výši částka a externí závazky ve výši částka. Žalovaný úvěr čerpal ve výši částka, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze částka. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka ve výši částka sestává z nesplacené jistiny ve výši částka (rozdíl mezi čerpanou jistinou a úhradami připadajícími na dlužnou jistinu), obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši částka, úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni datum ve výši částka, úroku z prodlení z částky dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni datum ve výši částka a poplatků v celkové výši ve výši částka. Příslušenství tvoří úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 9,70 % ročně v 96 měsíčních splátkách po částka (měsíční splátka částka a pojištění částka) počínaje dnem datum. RPSN bylo sjednáno ve výši 10,14 % /viz smlouva o úvěru na č. l. 14 – 17 spisu, všeobecné produktové podmínky, sazebník a vysvětlení pojmů a formulář pro standardní informace v systému CEPR, tabulka předpisů úroků z prodlení na č. l. 20 spisu, informace o pojištění vkladů na č. l. 27 p. v. – 29 spisu, dispozice ke smlouvě na č. l. 72 spisu/. V rámci posouzení úvěruschopnosti vyplnil žalovaný žádost o úvěr, v níž uvedl, že je svobodný, s odborným/učňovským vzděláním, že bydlí v pronajatém domě/bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán jako Anonymizováno na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba Žalobkyně vycházela z čistého průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši částka (za 3 měsíce předcházející žádosti), který ověřila z běžného účtu vedeného u žalobkyně. Na straně výdajů žalobkyně zohlednila existující interní splátky ve výši částka, výši externích splátek částka, podíl na nákladech na bydlení 42,67 % vycházeje z výše normativních nákladů na bydlení a částku životního minima /viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 53 – 54 spisu, údaje k žadateli na č. l. 13 spisu/. Z bankovního výpisu žalovaného založeného žalobkyní za období Anonymizováno bylo zjištěno, že od společnosti právnická osoba byla dne datum na běžný účet žalovaného připsána částka ve výši částka, dne datum částka ve výši částka, dne datum částka ve výši částka, dne datum částka ve výši částka a dne datum částka ve výši částka. Žalovaný dle výpisu z běžného účtu dne datum čerpal úvěr ve výši částka, dne datum byla na jeho účet připsána částka částka a dne datum částka částka s označením „inter. prevod kredit“. Dne datum pak navíc čerpal úvěr ve výši částka. Za období Anonymizováno odchozí platby a výběry ve všech měsících přesahovaly výši částka, v měsíci Anonymizováno výši částka /viz výpis z běžného účtu na č. l. 21 – 27, 29 p. v. – 38 spisu/. Dne datum čerpal žalovaný částku ve výši částka. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši částka /viz platební historie na č. l. 18 spisu, amortizace na č. l. 19 spisu, umořovací tabulka na č. l. 19 p. v. spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 21 – 27, 29 p. v. – 38 spisu, výpis z úvěrového účtu na č. l. 41 – 52 spisu/. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni datum za splatný, což žalovanému sdělila dopisem ze dne datum s tím, že ho vyzvala k úhradě dluhu do datum /viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 39 spisu, poštovní podací arch na č. l. 40 spisu/. Žalovaný úvěr nesplatil ani přesto, že k tomu byl ze strany žalobkyně vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum /viz předžalobní upomínka na č. l. 55 spisu, podací lístek na č. l. 56 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku částka, jež žalovaný začal čerpat dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s pojištěním splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaný uhradil žalobkyni na předmětnou smlouvu částku částka.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Nelze však opominout, že ačkoliv žalobkyně příjmy žalovaného ověřovala z výpisu z účtu, tak tyto nevyhodnotila v souladu se zjištěným stavem, kdy podle výpisu z účtu průměrné příjmy za období Anonymizováno byly ve výši částka a průměr za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy byl ve výši částka, což je v rozporu s tvrzením žalobkyně, že příjmy ověřila ve výši částka. Z hlediska posouzení výdajů žalovaného, tyto žalobkyně pouze odhadla na základě statistického modelu, kdy zohlednila interní a externí splátky žalovaného ve výši částka a jeho podíl na nákladech na bydlení ve výši 42,67 %, výslednou zjištěnou výši výdajů žalovaného však ani neuvedla. U výše nákladů na bydlení vycházela z výše 42,67 %, ačkoliv z listin založených žalobkyní nebylo prokázáno, že by se na nájmu žalovaného podílela jiná osoba. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když ve sledovaných měsících zpravidla spotřeboval buď stejně prostředků, kolik daný měsíc obdržel, nebo dokonce více. Tomu odpovídal také poměr ročního kreditního a debetního obratu na jeho bankovním účtu. Zároveň je třeba poukázat na to, že během 6 měsíců byly žalovanému poskytnuty úvěry v minimální výši částka (včetně předmětného úvěru), tedy relativně krátce po sobě a ve vysoké výši, kdy navíc poslední úvěr ve výši částka byl žalovanému poskytnut ve stejný den jako předmětný úvěr. Žalobkyně měla schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovat o to důkladněji, když věděla, že jeho splátkové zatížení ještě před poskytnutím předmětného úvěru a úvěru ve výši částka činilo částka měsíčně, odchozí platby z běžného účtu zpravidla přesahovaly jeho příjmy a pokud konečný zůstatek na jeho účtu vykazoval kladnou hodnotu, bylo tomu výlučně jen díky předchozímu čerpání úvěrových prostředků. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, čj. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. spisová značka nebo sp.zn. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. V této souvislosti dále podepsaný soud připomíná rozsudek Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C-755/22, podle jehož závěru musí být Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

18. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka bez právního titulu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku částka, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku částka. Soud proto v této části žalobě vyhověl.

19. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní upomínka odeslaná dne datum, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne datum. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne datum. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. adresa k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

20. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků, úroků z prodlení z částky přesahující nesplacenou jistinu a poplatků) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela, a z hlediska úroku z prodlení nebylo prokázáno, že by se žalovaný do prodlení dostal dříve, než jak je popsáno shora.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše částka (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.