17 C 52/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 50 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 9. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , spolu s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2023 do 8. 7. 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 9. 8. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 24,45 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , Anonymizováno, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřela s žalovaným dne , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 24,45 % ročně ve výši celkem , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze , částka, . Celkovou dlužnou splátku měl žalovaný uhradit nejpozději dne , Anonymizováno, . Od následujícího dne tedy mohla právní předchůdkyně žalobkyně požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Pohledávka byla dne , Anonymizováno, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , Anonymizováno, Aktuální výše dlužné částky se skládá z jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, . Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný navzdory předžalobní výzvě neuhradil. Žalobkyně požaduje také úhradu kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 24,45% ročně z částky , částka, od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel dne , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 24,45 % ročně ve výši celkem , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po , částka, . Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši , částka, v hotovosti. RPSN činila 215,01 % /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 14-15/. Při žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, s učňovským vzděláním, bydlí s partnerkou v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Od , Anonymizováno, byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru zaměstnavatele, , jméno FO, , IČO: , IČO, , s čistým měsíčním příjmem , částka, . Uvedl rovněž, že má další vedlejší příjmy ve výši , částka, . Příjmy přítelkyně vyčíslil na , částka, . Výdaje žalovaný uvedl ve výši , částka, , z čehož , částka, představovaly výdaje na bydlení a 10 500 představovaly ostatní osobní výdaje. Tyto skutečnosti měly být dle formuláře ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dle výplatních pásek výplata žalovaného v roce 2018 činila v měsících březnu a dubnu , částka, , v únoru , částka, a v srpnu cca , částka, /viz karta zákazníka na č. l. 16 spisu a výplatní pásky na č. l. 47-48/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , Anonymizováno, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované uvedená v příloze č. , hodnota, seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18-22, seznam pohledávek na č. l. 23, výpis z OR na č. l. 12, potvrzení o úhradě na č. l. 24/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023 /viz oznámení o postoupení na č. l. 25, podací lístek na č. l. 26/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2023 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k plnění na č. l. 27-28, podací lístek na č. l. 29/. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku , částka, /viz žalobní tvrzení/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , Anonymizováno, částku , částka, dle účastníky podepsané smlouvy o úvěru a žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně též úrok za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 24,45 % ročně ve výši celkem , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V daném případě nebylo tvrzeno, že by žalovaný cokoli nad rámec částky , částka, uhradil.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalovaného, ovšem jak se z jeho dalšího obsahu podává, ověřovala toliko příjmovou stránku, když vyšla z pracovní smlouvy a výplatních pásek, které soudu ostatně předložila. Ve svém souhrnu sice žalovaný vykazoval příjem, nicméně faktem zůstává, že výdaje, nijak doloženy a ověřovány nebyly. Stejně tak je nutné zdůraznit, že doložen byl jen základní příjem z pracovního poměru, a to ve výši do cca , částka, měsíčně. Tvrzené vedlejší příjmy žalovaného v údajné výši takřka , částka, pak nebyly vůbec doloženy a zůstaly pouze v rovině prohlášení žalovaného. Stejně tak nebyl nijak ověřován pouze žalovaným tvrzený příjem jeho přítelkyně ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně se také omezila na tvrzení žalovaného o nákladech na bydlení a osobní výdaje, přičemž zcela ignorovala, že žalovaný uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě. Nijak přitom nezkoumala, jaké jsou výdaje žalovaného spojené s tímto dítětem. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s nulovou znalostí jeho výdajů, rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho skutečné výdajové poměry, které nebyly vůbec zmapovány, i jaké jsou jeho skutečné příjmy, když hlavní část příjmů měly tvořit vedlejší příjmy, které nebyly nijak doloženy.

6. Soud při jednání žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve smyslu výše uvedených závěrů poučil. Žalobkyně však žádné další důkazy k prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nenavrhla. Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů tedy nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

7. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

20. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v částce , částka, v rozsahu , částka, (35 000 – 13 070) nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce , částka, , žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. , spisová značka, , je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení.

22. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, a to do 10 dnů od obdržení, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávek, byla ještě právní předchůdkyní žalobkyně odeslána v pátek dne , Anonymizováno, na adresu žalovaného dle úvěrové smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne , Anonymizováno, byla výzva žalovanému doručena (§ 573 o. z.). S ohledem na desetidenní lhůtu stanovenou ve výzvě, se tak žalovaný dostal do prodlení dnem , Anonymizováno, . Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky , částka, ode dne , Anonymizováno, do zaplacení v požadované výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

23. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu požadavku na zaplacení sjednaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a poplatků v podobě odměny za administrativní činnost ve výši , částka, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, a) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela, a z hlediska úroku z prodlení nebylo prokázáno, že by se žalovaný do prodlení dostal dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.