17 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, nar. Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 200 Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu úroků ve výši 36 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 26 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 10 919,68 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 5 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná jako podnikatelka s žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 36 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 919,68 Kč nejpozději do datum. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 26 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 26 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 10 919,68 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 5 500 Kč, příslušenství se skládá z běžícího smluvního úroku od datum do zaplacení a běžícího úroku z prodlení od datum.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nezpochybňovala sice, že prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalobkyní tvrzenou smlouvou o úvěru uzavřela a že jí žalobkyně částku 26 000 Kč poskytla, nicméně trvala na tom, že úvěr s jejím podnikáním vůbec nesouvisel, neboť si jej brala pro uspokojení svých osobních potřeb a sama žalobkyni žádala o úvěr spotřebitelský. Uvedla, že nechce zůstat ničeho dlužná a chce jistinu poskytnutého úvěru uhradit, není však schopná ji, s ohledem na již nastavené splátky svých ostatních dluhů, uhradit najednou, nýbrž pouze ve splátkách ve výši 1 200 až 1 500 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, které odpovídají skutkovému závěru: Žalobkyně je obchodní korporací s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru /viz výpis z OR na č. l. 17 spisu/. Žalovaná je fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona pod IČ IČO /viz výpis z registru ekonomických subjektů na č. l. 40 spisu/. Dne datum požádala žalovaná žalobkyni o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a v žádosti, v části označené jako informace o úvěrovaném, uvedla zdroj příjmu OSVČ, přičemž údaje o čistém měsíčním příjmu nevyplnila a výdaje uvedla v celkové částce 5 500 Kč /viz žádost o spotřebitelském úvěru č. hodnota na č. l. 5 spisu/. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 26 000 Kč na ve smlouvě vymezený účet a žalovaná se zavázala žalobkyni do datum poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za sjednání úvěru v částce 10 919,68 Kč a s úrokem ve výši 36 % ročně jednorázovou splátkou v celkové výši 37 689 Kč vrátit. V rámci základních ustanovení smlouvy žalobkyně prohlašuje, že se zavazuje poskytnout žalované podnikatelský úvěr a žalovaná prohlašuje, že při uzavírání této smlouvy vystupuje jako podnikatel a že má zájem o poskytnutí podnikatelského úvěru /viz smlouva o podnikatelském úvěru na č. l. 7–8 spisu/. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z toho, že žalovaná je OSVČ s příjmem 45 000 Kč, s výdaji 5 500 Kč měsíčně, z čehož náklady na bydlení představují 500 Kč a měsíční splátka bankovních úvěrů částku 5 000 Kč /viz úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota na č. l. 9 spisu/. Dne datum poukázala žalobkyně částku 26 000 Kč na účet žalované /viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 10 spisu a sdělení banky na č. l. 42 spisu/. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částech opakovanými výzvami /viz upomínky ze dnů datum, datum, datum a datum na č. l. 12–15 spisu/. Žalovaná, podnikatelka, pracuje jako obchodní zástupce s příjmem 40 000 Kč až 50 000 Kč měsíčně, má 3 nezletilé děti ve věku 15, 11 a 4 roky a žije ve vlastním domě v Anonymizováno spolu s přítelem, který pracuje brigádně s příjmem zhruba 10 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná se zhruba před 5 lety dostala do situace, kdy nebyla schopna stávající dluhy splácet a ke splácení začala využívat úvěry či půjčky další. Vyjma půjčky, která je zajištěna jejím domem a kterou si vzala před rokem v částce 2 000 000 Kč a kterou se zavázala vrátit i s úroky v celkové částce 4 000 000 Kč a kterou pravidelně v částce 23 000 Kč měsíčně splácí, má dluhy u Anonymizováno, zde se jednalo o úvěr původně ve výši 100 000 Kč, aktuálně 50 000 Kč, který splácí v částce 3 540 Kč, u Anonymizováno, kde si původně brala úvěr 60 000 Kč, který nyní činí 41 000 Kč a splácí jej po 1 500 Kč měsíčně a dále má řadu menších úvěrů u společností jako Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno nebo společností typu žalobkyně, které splácí v celkové částce 4 000 Kč měsíčně /viz výpověď žalované na č. l. 44 spisu/.

5. Soud však z hlediska skutkového stavu nemohl učinit ten závěr, že by žalovaná, byť podnikatelka, hodlala úvěr čerpat v rámci své podnikatelské činnosti a dále, že by žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně sice odkazovala na formulářové prohlášení účelu úvěru v textu smlouvy, nicméně toto samo o sobě souvislost čerpaní úvěrových prostředků s podnikáním žalované neprokazuje. Žalobkyně sice také dále tvrdila, že povinnostem odpovědného úvěrování dostála, když provedla lustraci žalované v relevantních registrech dlužníků a vyhodnotila příjmy a výdaje žalované na základě jejího prohlášení a interních skóringových modelů, nicméně ke svým obecným tvrzením, vyjma prohlášení žalované, ničeho nedoložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci, byť s omluvou neúčastnila a soud tak nemohl přistoupit k výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. právě směrem k otázce účelu poskytnutých úvěrových prostředků a zkoumání úvěruschopnosti (poučené není možné poskytovat mimo rámec jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a neprobíhá korespondenčně), nebylo možno dospět k závěru, že se v daném případě jednalo o vztah podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti a že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní vůbec, natož dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Přestože žalobkyně označila listinu, kterou se měla žalovaná zavázat ke splacení úvěru společně s úrokem a poplatkem za jeho poskytnutí, jako smlouvu o podnikatelském úvěru, není možno uzavřít, že by žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy v pozici podnikatele. Žalovaná již v průběhu sjednávání financování požádala o spotřebitelský úvěr a pokud v žádosti jako zdroj svých příjmů uvedla činnost OSVČ, nelze jen z této okolnosti usuzovat na to, že úvěr hodlala čerpat v rámci své podnikatelské činnosti. Pro závěr, že žalovaná při uzavření smlouvy jednala jako podnikatelka, hovoří toliko uvedení jejího IČ a formální označení smlouvy jako podnikatelského úvěru, včetně formulářové deklarace účelu „výlučně na financování podnikatelských potřeb úvěrovaného, konkrétně provozní financování“. Tyto údaje však samy o sobě neprokazují skutečný účel právního jednání ani to, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že rozhodující je účel jednání fyzické osoby v konkrétním smluvním vztahu, nikoli její formální označení. Samotné uvedení IČ, sídla či místa podnikání, označení úvěru jako podnikatelského ani obecné smluvní prohlášení o podnikatelském účelu proto nepostačují k závěru o podnikatelské povaze úvěru. Je třeba zjistit skutečný účel úvěru a konkrétní okolnosti jeho sjednání a poskytnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1428/2018 nebo sp. zn. 20 Cdo 680/2025). Do obsahu předmětné smlouvy, jejímž autorem je žalobkyně coby profesionální poskytovatelka financování, neměla žalovaná reálnou možnost individuálně zasáhnout. Okolnost, že žalobkyně ponechala žádost žalované o spotřebitelský úvěr bez odezvy a smlouvu jednostranně koncipovala jako podnikatelský úvěr, proto nemůže být bez dalšího přičtena žalované k tíži. Bylo na žalobkyni, aby si při existenci uvedených pochybností ověřila skutečný účel úvěru, když formulářová ujednání zjištění skutečné povahy vztahu suplovat nemohou. Navíc pouhá hodnota plnění ani případné podnikatelské zkušenosti a znalosti žalované její spotřebitelské postavení nevylučují. Rozhodné je výlučně to, zda v tomto konkrétním smluvním vztahu jednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1835/2012). Žalobkyně nad rámec formálního textu jí připravené smlouvy netvrdila ani nenavrhla důkazy o tom, že by poskytnuté prostředky měly být skutečně užity pro podnikání žalované nebo že by úvěr věcně souvisel s její podnikatelskou činností. Za tohoto stavu nelze mít za prokázané, že žalovaná při uzavření smlouvy nevystupovala jako spotřebitelka.

15. V kontextu předmětné úvěrové smlouvy se její označení jako smlouvy o podnikatelském úvěru, jeví soudu jako účelové jednání, kterým mělo dojít k derogaci poměrně přísné úpravy ochrany spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Takové jednání je třeba posoudit podle jeho pravé povahy v souladu s § 555 odst. 2 o. z., tedy jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala při uzavření smlouvy jako spotřebitel, resp. nebyla prokázán opak, na níž se vztahují ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, včetně stanovené povinnosti poskytovateli spotřebitelského úvěru, žalobkyni, zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 86 ZoSÚ. Splnění povinnosti zakotvené v posledně citovaném ustanovení však v poměrech projednávané věci prokázáno nebylo. Důsledkem toho je pak absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ.

16. Za stavu, kdy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku 26 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna jej vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku 26 000 Kč odpovídající poskytnuté a dosud nevrácené jistině a současně stanovil novou lhůtu splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností žalované coby dlužníka. Soud proto reflektujíc aktuální poměry žalované, jak jsou popsány výše, rozhodl o hmotněprávní lhůtě k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ a rozložil vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, a sice do splátek ve výši po 1 200 Kč, jejichž splatnost současně určil (výrok I). Nutno podotknout, že má-li povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ) spotřebitel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), pak má soud současně za to, že ve věci procesně aktivní žalovaná tuto povinnost v daném případě splnila.

17. Naproti tomu soud nevyhověl žalobkyni ohledně požadavku na uhrazení zbytku nároku v podobě smluvního úroku, poplatku za sjednání úvěru v částce 10 919,68 Kč, žalobkyní označovaného jako kapitalizovaný úrok a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť úvěrová smlouva, o níž by bylo uplatněné nároky možné opřít, je absolutně neplatná. Shodně postupoval i u nároku na zákonný úrok z prodlení z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do zaplacení, a to z důvodů následujících. Soud především vychází z toho, že rozhodl-li výrokem I rozsudku mimo jiné i o hmotněprávní lhůtě k plnění, kdy stanovil, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni holou jistinu v době přiměřené jejím možnostem, zde ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, pak bude-li žalovaná vracet poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se do prodlení dostat, neboť takové plnění směřuje primárně k plnění jejího dluhu v době splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením holé jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy až po uplynutí doby přiměřené možnostem žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků právo na náhradu řízení nemá, neboť poměr úspěchu obou lze s přihlédnutím k rozsahu zamítaného příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08) považovat v zásadě za shodný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.