17 C 58/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 097,86 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu částky 4 151,11 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 908,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 908,77 Kč od , datum, do zaplacení a spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 23,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 54,40 Kč a v rozsahu částky 217 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 396,24 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 097,86 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do , datum, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách , Anonymizováno, , provedl verifikační platbu, jež slouží k prokázání totožnosti žalovaného a při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny 20 000 Kč, kterou čerpal. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas, čímž mu vznikla v souladu se smlouvou povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a následně na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek, toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, , ničeho však neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky ve výši 18 908,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 908,77 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 77,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 962,02 Kč, částky ve výši 217 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky a částky ve výši 189,09 Kč odpovídající smluvní pokutě.

2. Částečným zpětvzetím vzala žalobkyně žalobu v rozsahu zaplacení částky 4 151,11 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 962,02 Kč a smluvní pokutu ve výši 189,09 Kč zpět s odůvodněním, že nedisponuje listinami k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto řízení v této části postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), zastavil.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

6. Žalovaný dne , datum, poukázal ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, částku ve výši 0,01 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 11 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 14 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 41 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek na č. l. 20 – 21 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 19 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 – 23 spisu, poštovní podací arch na č. l. 24 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 10 spisu/. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzvy na č. l. 15 – 17 spisu, podací lístek na č. l. 18 spisu, výzva před podáním žaloby na č. l. 25 spisu, poštovní podací arch na č. l. 26 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Z obsahu dalších ve věci provedených důkazů, a sice z listin označených jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s vyplněnými osobními údaji žalovaného, nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy předkládaného obsahu, když její listinná verze je opatřena za žalovaným toliko kódem SMS verifikace. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku poskytnuté údaje vyplňovala právě osoba žalovaného, a že to byl právě žalovaný, který přistoupil na konkrétní podmínky smlouvy. Žalobkyně prokázala pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného dne , datum, platbu ve výši 20 000 Kč.

8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V prvé řadě nebylo v daném případě prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru (jímž je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Smlouva o zápůjčce ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“17. Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 18 908,77 Kč odpovídající dlužné jistině včetně úroku z prodlení z této částky, a to v rozsahu, jak bude popsáno dále. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne , datum, , přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že dne , datum, byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na běžnou 5denní lhůtu k plnění (§ 1959 písm. e) o. z.) se tak žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne , datum, do zaplacení, tak jak jej žalobkyně požadovala, v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

18. Shodně pak soud zamítl i nárok žalobkyně na zaplacení částky 217 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky (1x cesta pověřeného pracovníka), neboť požadavek na ní nemá oporu v žádném ujednání účastníků řízení, když uzavření tvrzené smlouvy prokázáno nebylo. Soud k požadovaným nákladům dále uvádí, že tyto nebyly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednány, nýbrž byly žalovanému ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámeny. Uvedené náklady však nemusely být žalobkyní ani vynaloženy, jednalo se ze strany žalobkyně pouze o další pokus o vymožení plnění před podáním žaloby. Tyto náklady tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovaného, a to ani v případě, že žalobkyně dále vyzývá žalovaného k úhradě sama, ani v případě dalšího vymáhání prostřednictvím 3. osoby, zejména inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako (účelně vynaložené) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 v souvislosti s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 396,24 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 097,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.