17 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 650 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] a v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 370,27 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 817,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo], platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, která před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 3 000 Kč spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] obchodních podmínek uzavřena v elektronické podobě a žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, když převedla částku 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, oproti tomu však svou povinnost vrátit poskytnutý úvěr řádně a včas, nesplnila. Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr nesplatila, je na základě smlouvy povinna uhradit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním za odeslání písemných upomínek, zde v částce 100 Kč Vedle toho žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty, která byla ve smlouvě sjednána pro případ porušení povinnosti úvěr včas splatit, a to ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. [datum], přičemž smluvní pokutu žalobkyně nárokuje za období do [datum] v částce 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Celková žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] v částce 370,27 Kč nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Současně žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum] neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Podáním, soudu doručeným dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 1 650 Kč (smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a náklady za upomínání v částce 150 Kč) zpět. Soud proto postupem dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v souladu s procesní dispozicí žalobkyně se žalobou v rozsahu částky 1 650 Kč zastavil (výrok I. rozsudku).

4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud věc projednal postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků řízení, když se žalobkyně a její zástupce nedostavili s omluvou a žalovaný bez omluvy.

6. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v částce 3 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve lhůtě základní doby splatnosti 30 dnů. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny s tím, že smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Pro případ prodlení se žalovaný dále zavázal uhradit paušální poplatek na úhradu nákladů v částce mimo jiné 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků a nebyla řádně elektronicky podepsána, nicméně výplata úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, proběhly prostřednictvím účtu žalovaného /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 57-58, výpis z účtu č.l. 54-55, sdělení banky na č.l. 66 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně oznámeno /smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 38 a násl. spisu, příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek na č.l. 37 spisu, oznámení na č. l. 56 spisu/. Žalovaný úvěr ve stanovené lhůtě nesplatil, a to ani přes předžalobní upomínku odeslanou ze strany žalobkyně dne [datum] na adresu dle smlouvy /přežalobní upomínka na č.l. 64 spisu, podací arch na č.l. 60 7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně sjednal smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalovanému dne [datum] úvěr v celkové výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí. Žalovaný svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně řádně nesplnil, přičemž žalovaný netvrdil ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na úvěr něčeho vůbec splatil. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní sjednaly postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

8. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

21. Mezi účastníky, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání a lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Ačkoli smlouva nebyla v daném případě uzavřena v písemné formě (§ 561 a § 562 o. z.), na základě proběhlých plateb a časových souvislostí není pochyb o tom, kým a za jakých podmínek byl úvěr sjednán a komu byly finanční prostředky vyplaceny.

22. Soud se dále zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci jakýchkoli důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného vůbec a jak zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli zabývala, že by měla sebemenší povědomí o jejích příjmech, výdajích nebo o jeho dosavadních dluzích a jejich plnění apod.

23. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

24. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

25. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, resp. vůbec neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, zde tedy v částce 3 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení.

26. Žalovaný byl povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávek, byla ještě právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne [datum] na adresu dle úvěrové smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena, přičemž za přiměřenou lhůtu k plnění lze považovat lhůtu tří dnů. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 3 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně dle požadavku žalobkyně, který je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

27. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu požadavku zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 370,27 Kč za období do [datum]) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná do prodlení dostala dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta prvá o., s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 817,50 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.