17 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 73 549,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 900 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 38 070,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 624,61 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 724,61 Kč od datum do zaplacení a v rozsahu částky 3 578,99 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 73 549,44 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 32 000 Kč, a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splatit s úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 35 345,84 Kč a s poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle smlouvy. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 31 900 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého vypovězení smlouvy a tuto ke dni datum vypověděla a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Žalobkyně účtovala žalovanému v souladu se shora uvedenou úvěrovou smlouvou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně dlužné z částky. Žalovanou částku 73 549,44 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 34 624,61 Kč, poplatky v celkové výši 2 454,61 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 3 578,99 Kč, a kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 35 345,84 Kč Kč, příslušenství se dále skládá z běžícího úroku z prodlení částky 34 624,61 Kč od dne následujícího po splatnosti do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 32 000 Kč a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 35 345,84 Kč a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky /viz smlouvu o revolvingovém úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 31 900 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto v souladu se smlouvou přistoupila dne datum k okamžitému vypovězení smlouvy a současně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu /viz oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijící ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, jakož i počet členů domácnosti žijící ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, jakož i čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a další. Dále uvedla že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného, která činila 26 773 Kč umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalobkyní. Dále žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných databází jako BRKI, SOLUS, NRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. K tomu však soudu ničeho nedoložila. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je Anonymizováno a více, všichni s příjmem, že on sám má příjmy ve výši 26 500 Kč a výdaje v celkové výši 5 500 Kč, z toho výdaje na bydlení tvoří 2 000 Kč, 2 000 Kč představují výdaje na další půjčky, další nezbytné výdaje uvedl ve výši 0,- Kč a zbytné výdaje ve výši 1 500 Kč. Sama žalobkyně vypočetla minimální výdaje v částce 17 517,80, z čehož dovodila, že disponibilní příjem představuje částku 8 982,20 Kč /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 27 spisu/. Z výpisu z účtu žalovaného za Anonymizováno je zřejmé nejen to, že jediným pravidelným příjmem byl příjem z pracovního poměru u společnosti právnická osoba, který se pohyboval okolo 26 000 Kč měsíčně, ale především to, že drtivou většinu svých příjmů žalovaný prosázel u společností typu Anonymizováno nebo Anonymizováno či Anonymizováno apod. /viz výpis z běžného účtu na č. l. 56-67 spisu/. Z pohledu soudu nemohla žalobkyně z jí dostupného výpisu z účtu, který svědčí proto, že údaje poskytnuté žalovaným vůbec ověřovala, a který jako jediný předložila, bez důvodných pochybností uzavřít na to, že žalovaný, bude vůbec schopen úvěrové prostředky splácet, když právě počet a rozsah sázek měl být pro žalobkyni vodítkem proto, aby poměry žalovaného dále zjišťovala a ověřovala. Žalobkyně však ničeho dalšího nezjišťovala a úvěrový rámec žalovanému bez dalšího poskytla, ačkoli právě z výpisu z účtu vyplývá, že příjem žalovaného v alarmujícím rozsahu zkonzumovala jeho „hráčská vášeň“. Žalobkyně se dostavila k ústnímu jednání, při němž byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně však žádných dalších tvrzení ani důkazů nenabídla a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Soud považuje za nutné nejprve připomenout, že smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty 86majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z provedených důkazů však taková skutečnost nevyplývá. Žalobkyně, jak bylo prokázáno, ověřovala údaje uvedené žalovaným výhradně prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného, který vyjma stabilního příjmu žalovaného mapuje ovšem i to, že drtivá část jeho příjmu směřovala do her a sázek. Soudu uniká, na základě jakých konkrétních skutečností žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, když právě rozsah prosázených prostředků takovému závěru nenasvědčuje. Další výdaje žádným způsobem neověřovala ani soudu nedoložila tvrzené provedené výpisy z veřejně přístupných databází, jako například NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Soud proto došel k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, čímž porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ a redukce nároku žalobkyně na holou jistinu spotřebitelského úvěru.

15. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 31 900 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 31 900 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní odeslána dne datum, přičemž lze předpokládat, že dne datum byla výzva žalovanému doručena (srov. § 573 o. z.). S ohledem 3denní lhůtu k plnění stanovenou ve výzvě se tak žalovaný dostal do prodlení nejpozději dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí, tedy od datum do datum požadovaný úrok z prodlení zamítl, stejně tak jako nárok na úrok z prodlení z částky převyšující nesplacenou část poskytnuté jistiny.

16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru, o niž by jinak bylo možné nároky na zaplacení částky 35 345,84 Kč coby sjednaného smluvního úroky, poplatků a smluvní pokuty v částce 3 578,99 Kč opřít, je pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před jejím uzavřením, absolutně neplatná.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci procesně úspěšnější, žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.