17 C 72/2019

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 109 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 109 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 109 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 109 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého nároku uvedla, že dne [datum] zakoupil žalovaný od žalobkyně zboží za kupní cenu ve výši 13 109 Kč. Ačkoli žalovaný zvolil úhradu kupní ceny na dobírku v okamžiku převzetí předmětu koupě předmět koupě převzal, aniž by cenu uhradil. Kupní cenu pak neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný nárok žalobkyně odmítl a trval na tom, že žádné zboží od žalobkyně nepřevzal a předávací protokol nepodepsal. Nezpochybňoval sice, že u žalobkyně zboží objednal, ale vzhledem k tomu, že je chtěl koupit na splátky a úvěr mu nebyl poskytnut, objednávku zrušil a považoval tak věc za ukončenou.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, jakož i z jejich shodných tvrzení (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný u žalobkyně objednal dne [datum] zboží vymezené v potvrzení objednávky v celkové hodnotě 13 109 Kč a jako způsob platby sjednal dobírku /viz nesporná tvrzení, potvrzení objednávky č. [anonymizováno] na č.l. 24 Dne [datum] byly příjemci, označenému jako [celé jméno žalovaného], [obec a číslo], dodány pracovníkem přepravní společnosti dvě zásilky. Na předávacím protokolu je vypsáno jméno [celé jméno žalovaného] a místo pro podpis je opatřeno podpisem. Ve sloupci dobírka je uvedeno 0,00 /předávací protokol na č.l. 25 spisu/. Fakturou [číslo] ze dne [datum] vyfakturovala žalobkyně zboží dle objednávky č. [anonymizováno], a to včetně platby za do dobírku (24 Kč) v celkové částce 13 109 Kč se splatností ke dni [datum] /viz. faktura na č.l. 6 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 8 Žalobkyně se s totožným nárokem obrátila na zdejší soud již dne [datum], kdy podala identickou žalobu, jako ve věci této. Věc byla vedena pod sp. zn. 4C 76/2017. Rovněž v tomto řízení, které bylo následně usnesením ze dne 8. 4. 2019 č.j.: 4C 76/2017-33 pravomocně ke dni 15. 5. 2019 (poté, co bylo postupem dle § 110 o. s. ř. přerušeno, neboť se ani jeden z účastníků bez omluvy k jednán nedostavil) zastaveno, žalovaný trval na tom, že od žalobkyně žádné zboží nepřevzal. K podpisu na předávacím protokolu se žalovaný nevyjadřoval, neboť tento důkaz nebyl v řízení přes výzvu soudu předložen /spis zdejšího soudu sp.zn. 4C 76/2017 Podle ve věci ustanoveného znalce se sporný, graficky velmi jednoduchý podpis na předávacím protokolu již na první pohled liší od toho, jak se žalovaný běžně podepisuje /vyjádření znalce na č.l. 36 spisu; posuzováno jako odborné vyjádření v intencích § 127 o. s. ř.

5. S ohledem na shora uvedené lze dospět bezpečně ke skutkovému závěru pouze v tom rozsahu, že žalovaný objednal u žalobkyně na dobírku zboží v hodnotě 13 109 Kč a že toto zboží bylo dne [datum] bez toho aniž by byla dobírka uhrazena, pracovníkem přepravce někomu dodáno.

6. Na to, komu však bylo zboží konkrétně dodáno a kdo jej skutečně převzal a že to byl právě žalovaný, nelze ze závěrů provedeného dokazování, konkrétně ze zpochybňovaného předávacího protokolu, usoudit.

7. Žalovaný, který staví svou konzistentní obranu na tom, stejně tak, jako v přechozím řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 76/2017, že mu žádné zboží nebylo dodáno a on žádné nepřevzal, v tomto řízení navíc odmítá, že by předávací protokol kdy podepsal, přičemž na první pohled zjevnou odlišnost podpisu na předávacím protokolu od podpisu žalovaného potvrzuje i soudem ustanovený znalec. Za dané situace bylo tudíž na žalobkyni, aby svá tvrzení o dodání zboží a o jeho převzetí žalovaným prokázala. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani k jednomu ze dvou ústních jednání bez jakékoli omluvy nedostavila, nebylo možno ve vztahu k ní přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzvat ji k označení a doložení důkazů prokazujících její tvrzení, a sice že to byl skutečně žalovaný, komu zboží dodal a kdo zboží převzal. V tomto ohledu se sluší dodat, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 4314/2008). V daném případě tak absentuje jednoznačný důkaz o tom, že žalobkyně zboží dodala a že je žalovaný skutečně převzal. Žalovaný převzetí odmítá, podpis na předávacím protokolu zjevně nekoresponduje s podpisem žalovaného a pozastavit se je nutno i nad tím, že ačkoli byla jako způsob platby sjednána dobírka, bylo dle žalobkyně zboží dodáno bez toho, že by byla dobírka uhrazena.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, a to konkrétně dle § 2079 a násl. o. z., upravující institut koupě.

9. Dle § 2079 odst. 1 o. z., se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že odevzdá kupujícímu věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odstavce 2 platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

10. Dle § 2090 odst. 1 o. z., má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci. Dle odstavce 2 platí, že je-li kupujícím spotřebitel, použije se odstavec 1 pouze tehdy, pokud dopravce určil kupující, aniž mu byl prodávajícím nabídnut. V opačném případě je věc kupujícímu odevzdána, až mu ji dopravce předá.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když nebylo prokázáno, že žalobkyně dostála svého závazku pro ni z kupní smlouvy vyplývajícího, a sice že zboží dodala a že žalovaný, zde spotřebitel (srov. § 419 o. z.; nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by žalovaný vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti nebo při výkonu svého povolání), zboží převzal. Jinak řečeno, vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by došlo k předání zboží žalovanému, nemohla nastoupit povinnost žalovaného jako kupujícího k úhradě kupní ceny. Soud proto žalobu zamítl.

12. Pro úplnost soud dále uvádí, že pokud byl usnesením ze dne 2. 12. 2019, č.j. 17C 72/2019-31 ve věci ustanoven [celé jméno znalce], znalec z oboru písmoznalectví, byl tento vzhledem k tomu, že se ve věci podání znaleckého posudku ukázalo následně jako nadbytečné, a to v návaznosti na obsah jeho vyjádření (viz výše), usnesením ze dne 22. 5. 2019, č.j. 17C 72/2019-41 ustanovení zproštěn a k vyhotovování znaleckého posudku přistoupeno nebylo.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšnému žalovanému, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.