17 C 85/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 57 183,45 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu úroku z prodlení ve výši 169,75 % ročně z částky 37 589,45 Kč od , datum, do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 967,23 Kč od , datum, do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 032,77 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 32 183,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 182,5 % ročně z částky 37 589,45 Kč od , datum, do , datum, , spolu s úrokem z prodlení ve výši 169,75 % ročně z částky 28 622,22 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 169,75 % ročně z částky 21 556,68 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 589,45 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 57 183,45 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , a to prostřednictvím datové schránky, kdy žalovaný výslovně souhlasil s přiloženým textem smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému účelový úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být s příslušnými poplatky splacen v pěti měsíčních splátkách po 7 457,89 Kč. Žalovaný však nesplnil svou povinnost uhradit první splátku splatnou dne , datum, , čímž došlo k zesplatnění celého dluhu ke dni , datum, . Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny úvěru, poplatku za jeho poskytnutí ve výši 12 289,45 Kč, poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 18 794 Kč, náhrady nákladů ve výši 800 Kč a paušální částky dle nařízení vlády ve výši 1 200 Kč, jakož i smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 37 589,45 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 16 336,10 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, žalobkyně částečně vzala žalobu zpět, a to v rozsahu, v němž požadovala smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 37 589,45 Kč od , datum, do zaplacení, v rozsahu přesahujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně. V tomto rozsahu navrhla, aby soud řízení zastavil. Nadále setrvala na svém nároku na zaplacení částky 57 183,45 Kč, smluvního úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení s nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

3. Vzhledem k tomu, že žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tak jak bylo soudu doručeno podáním ze dne , datum, , podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

5. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

7. Žalobkyně dne , datum, sestavila smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, v níž je jako úvěrující uvedena žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaný. Dle této smlouvy měla žalobkyně žalovanému jakožto podnikateli vyplatit částku ve výši 25 000 Kč. Měl být sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 289,45 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení úvěru ve výši 300 Kč. Úvěr měl být splacen v 5 splátkách ve výši 7 457,89 Kč. Celková částka ke splacení měla činit 37 589,45 Kč. Dále měly být dle této smlouvy stanoveny poplatky za odeslání upomínky ve výši 500 Kč a SMS upomínky ve výši 50 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky měl být sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť jediné splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné splátky. Rovněž bylo sjednáno, že překročí-li prodlení 15 dní, stává se celý dlužný úvěr a celý dlužný poplatek za poskytnutí úvěru splatným. V místě podpisu úvěrovaného (žalovaného) jakýkoliv podpis na smlouvě chybí /viz smlouva o úvěru na č. l. 8-9 spisu, výpis z ŽR na č. l. 32-33 spisu/. Dne , datum, žalovaný odeslal žalobkyni prostřednictvím datové schránky datovou zprávu, ve které v textové části uvedl „Souhlasím s přiloženou smlouvou“. Žalobkyně s žalovaným jednala též prostřednictvím SMS a e-mailu, kdy mu sdělila, že byla schválena jeho žádost o úvěr /doklady o doručených datových zprávách na č. l. 11-12 a 44 spisu, souhlas se smlouvou na č. l. 13 spisu, kniha odeslaných SMS na č. l. 16-18 spisu, kniha odchozí e-mailové pošty na č. l. 19-24 spisu /. Dne , datum, žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku 25 000 Kč /viz doklad o odchozí platbě na č. l. 10 spisu/. Dne , datum, žalobkyně prostřednictvím datové schránky vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 8 967,23 Kč, a to obratem /viz výzva k úhradě na č. l. 14 spisu, doklad o doručených datových zprávách na č. l. 15 spisu/. Žalovaný byl klientem žalobkyně již od , datum, . Žalobkyně mu formou SMS opakovaně nabízela poskytnutí úvěru, k čemuž také , datum, došlo. Tento dříve poskytnutý úvěr žalovaný řádně nesplácel a byl žalovanou upomínán. Také ke spornému úvěru byl žalovaný upomínán formou SMS, a to hned šestkrát v období od , datum, do , datum, . V tomtéž období byl žalovaný upomínán též prostřednictvím e-mailu /viz kniha odeslaných SMS na č. l. 16-18 a 25 spisu, kniha odchozí e-mailové pošty na č. l. 19-24 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena téhož dne /viz výzva k úhradě na č. l. 26 spisu, doklad o doručených datových zprávách na č. l. 27 spisu/.

8. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně jednala s žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru, a dne , datum, převedla na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít dne , datum, smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy neobsahující podpis žalovaného, ani z předložených datových zpráv. Z nich vyplývá, že žalovaný sice uvedl, že souhlasí se smlouvou, která byla k datové zprávě přiložena, nebylo nicméně prokázáno, jakého znění přiložená smlouva byla.

9. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Jak bylo uvedeno výše, žalobce se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, přičemž ani nezajistil své případné zastoupení zplnomocněnou osobou. Svým procesním postupem se tak sám zbavil možnosti být poučen soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

11. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

15. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

16. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná pouze částečně. V řízení totiž nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřeli smlouvu o úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být právě předloženou smlouvou vázán. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že na samotné smlouvě absentuje jakékoliv stvrzení vůle žalovaného být předloženou smlouvou zavázán a řídit se jí. Smlouva nebyla podepsána ani fyzicky, ani žádnou formou elektronického podpisu. Žalobkyně dále soudu předložila doklad o doručené datové zprávě, ze kterého vyplývá, že žalovaný odeslal žalobkyni prostřednictvím systému datových schránek smlouvu, s níž v textu datové zprávy vyslovil souhlas. Z provedených důkazů však nelze učinit závěr, že souhlas se vztahoval právě ke sporné, ze strany žalobkyně předkládané smlouvě. Uvedené dokumenty spolu nejsou provázány žádným nezpochybnitelným způsobem, když není zřejmé, že právě sporná smlouva tvořila přílohu datové zprávy, ve které žalovaný svůj souhlas vyjádřil. Z tvrzení žalobkyně pak nevyplývá ani to, že by byly využity elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným podepsána ani elektronicky, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.). V posuzovaném případě však soudu byla smlouva předložena v podobě, kdy jsou v ní pouze formou prostého textu uvedeny informace o žalovaném. Jakákoliv forma podpisu na smlouvě zcela absentuje. Žalovaný tedy mohl s žalobkyní jednat o uzavření smlouvy a všechny tyto údaje poskytnout. Nebylo však žádným prokazatelným způsobem zaznamenáno, že projevil svůj souhlas právě se smlouvou předloženého znění.

26. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy předloženého obsahu. Jak je již shora uvedeno, předložená verze smlouvy není opatřena žádným podpisem a pokud mělo k její akceptaci ze strany žalovaného dojít odesláním zprávy z datové schránky, pak není zřejmé, že přílohou předmětné zprávy byla smlouva předloženého znění. Prosté sdělení v datové zprávě bez provázání ke konkrétnímu dokumentu pak nepředstavuje elektronický podpis ve shora nastíněném smyslu, tedy data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedostál změn (článek 26 eIDAS). Na tomto místě považuje soud za vhodné zdůraznit, že žalobkyni vyzval, aby se k jednání dostavila připravena předložit důkazy potvrzující mj. to, že došlo k uzavření předmětné smlouvy a že to byl žalovaný, kdo projevil vůli být smlouvou předloženého znění vázán. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, čímž se sama připravila o beneficium poučení dle § 118a o. s. ř. a v konečném důsledku neunesla důkazní břemeno v otázce prokázání uzavření smlouvy.

27. Naproti tomu však žalobkyně prokázala, že zaslala na bankovní účet žalovaného částku 25 000 Kč. Tuto částku tedy poskytla žalovanému bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. Žalovaný byl povinen uvedenou částku vrátit bez zbytečného odkladu poté, co byl k úhradě vyzván. První výzva byla žalovanému odeslána ve vztahu k částce 8 967,23 Kč dne , datum, s tím, že žalovaný má částku uhradit obratem. Za přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti lze považovat lhůtu 5 dní (srov. § 1959 písm. e) o. z.). Žalovaný byl tedy povinen uhradit uvedenou částku do , datum, . Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Dne , datum, pak žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě celé dlužné částky a to do 7 dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl tedy povinen zbývající dlužné plnění žalobkyni uhradit do , datum, . Vzhledem k tomu, že ani tuto povinnost nesplnil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 8 967,23 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 16 032,77 Kč od , datum, do zaplacení, vždy v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (viz výrok II. tohoto rozsudku).

28. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

29. V rozsahu požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti, smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky náhrady účelně vynaložených nákladů, smluvních úroků z prodlení a paušální částky ve výši 1 200 Kč soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, neboť tyto nároky vyplývaly ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo v řízení prokázáno (viz výrok III. tohoto rozsudku).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08.